|
Stomické sestry a jejich podíl na práci se svépomocnými skupinami nemocných
ŠŤASTNÁ, Olga
Svépomocné skupiny, stomasestry a pacienti se stomií jsou v neustálém spojení a stále spolu pracují. Úkolem naší práce bylo zjistit, jaký má stomasestra podíl na práci ve svépomocných skupinách stomiků. Začátky s tímto onemocněním bývají složité, a proto v nemocnicích pracují tzv. stomasestry, což jsou specializované sestry, které jsou zaškolené v ošetřování stomií a vším, co s tímto problémem souvisí. Stomasestry navštěvují pacienty na odděleních a připravují je na život stomika. Seznamují je s možnostmi pomůcek, s jejich dodavateli, i komplikacemi, které mohou nastat. Učí je, jak reagovat, na koho se obrátit a kde si obstarat pomůcky. Také je informují o sdruženích stomiků a o svépomocných skupinách, protože slyšet vzájemně různé problémy, moc pomáhá každému pacientovi. Ve svépomocných skupinách platí principy rovnoprávnosti, vzájemné pomoci a výměny zkušeností. Velkou roli hrají stomasestry, které jsou v každodenním kontaktu se svými pacienty. Měly by umět poradit s mnoha psychologicko etickými problémy. Cílem práce bylo zjistit, zda si stomasestry uvědomují význam svépomocných skupin pro stomiky. Dále pak, zda sestry informují pacienty o svépomocných skupinách, zda spolu vzájemně spolupracují a jaký je podíl stomasestry v těchto skupinách. Také jsme chtěly zjistit, jaký význam přikládají pacienti se stomií svépomocným skupinám.
|
| |
|
Daňový systém snižuje motivaci matek s menšími dětmi k práci: doporučení a jeho vyhodnocení
Šatava, Jiří
Nastavení celkového zdanění práce, tj. daně z příjmu fyzických osob a pojistných odvodů na sociální a zdravotní pojištění, v ČR vysoce zatěžuje i relativně nízké výdělky tzv. druhých vydělávajících v domácnostech, tedy partnerů s nižším výdělkem. Pracovní aktivita těchto lidí je přitom na výši zdanění zpravidla velmi citlivá. Takovou velkou skupinu představují matky s menšími dětmi. Matky s dětmi v pozici druhých vydělávajících jsou vystaveny participační daňové sazbě (PTR) až o 30 % vyšší než jejich partneři. Vyšší PTR přitom způsobuje nižší motivaci pracovat. Nejvyšším sazbám PTR, v porovnání s partnery, jsou vystaveny ženy s dětmi s nízkým výdělečným potenciálem.
|
|
Česká televize a Generace Y
Jůzová, Klára ; KRUML, Milan (vedoucí práce) ; Zlatušková, Kamila (oponent)
Tato práce se zabývá změnami na televizním trhu v posledních letech. Jejím cílem je definovat specifickou diváckou skupinu, její chování a preference: současnou generaci mladých ve věkovém rozmezí 15 - 35 let, kteří sociologicky spadají do takzvané Generace Y.
V kontextu změn na televizním trhu práce zkoumá přístup, porozumění a způsob oslovování této skupiny ze strany veřejnoprávní České televize (ČT).
|
|
Miřenka Čechová
Janečková, Kateřina ; PETIŠKOVÁ, Ladislava (vedoucí práce) ; SOPROVÁ, Jana (oponent)
Monografická práce se zaměřuje na tvorbu Miřenky Čechové, jedné z předních
osobností našeho současného jevištního umění. Přibližuje její osobnost a
umělecký vývoj od studia tanečního umění k mimickému a fyzickému divadlu.
Představuje její přínos pro současné české fyzické divadlo a odkazuje na její
zahraniční úspěchy. Všímá si její úlohy jako spoluzakladatelky souborů
Theatro Pantomissimo a Spitfire Company. Mapuje tvorbu těchto souborů a
odkrývá pracovní i pedagogické postupy při přípravě autorských představení.
|
|
Etienne Decroux a jeho metoda Le Mime Corporel
Šimon, Lukáš ; VIZVÁRY, Radim (vedoucí práce) ; SOPROVÁ, Jana (oponent)
Tato práce pojednává o životě a díle Etienna Decrouxe, jednoho z nejvýznamnějších francouzských reformátorů divadla a jeho metodě Le Mime Corporel, která dodnes tvoří základ moderní pantomimy. Decroux je známý ve světě jako vynikající mim, režisér, pedagog, teoretik a reformátor divadla. Jeho přínos pro vývoj evropského divadla v minulém století je velmi významný, zejména pro mimické divadelní žánry. Práce přibližuje čtenáři Decrouxovu osobnost a jeho přínos pro pantomimu vytvořením nové metody mimického divadla - Le Mime Corporel. Další náplní práce je zmapovat významné vlivy různých osobností na umělecký vývoj Etienna Decrouxe, popsat základní prvky formující metodu Le Mime Corporel a porovnání s jinými žánry pohybového divadla.
|
|
Postavení zdravotně znevýhodněných skupin obyvatelstva ve Zlínském kraji
Zavadilová, Petra ; Prášilová, Marie (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá postavení zdravotně znevýhodněných skupin obyvatelstva ve Zlínském kraji.Teoretická část obsahuje základní pojmy týkající se zdravotního postižení obyvatelstva,uplatnění zdravotně postižených osob na trhu práce, rekvalifikaci, zaměstnávání znevýhodněného obyvatelstva, péče o tyto skupiny, podporu a příspěvek na zapracování nejen pro zaměstnavatele.Empirická část je zaměřena na statistickou analýzu nezaměstnaných skupin obyvatelstva ve zlínském kraji na trhu práce a na analýzu dotazníkového šetření provedeného za účelem ověření platností stanovených hypotéz.Závěrem diplomové práce jsou vyhodnoceny výsledky analýz a také navrženy opatření pro zlepšení postavení zdravotně znevýhodněných skupin obyvatelstva ve Zlínském kraji a jejich pracovního uplatnění.
|
|
Dendrochronologie arktické tundry
Lehejček, Jiří ; Svoboda, Miroslav (vedoucí práce) ; Monika, Monika (oponent)
Historicky bezprecedentní environmentální změny arktických ekosystémů jsou často zasazovány do kontextu jejich vývoje; minulého, ale i očekávaného budoucího. V oblastech s nedostatečnými instrumentálními meteorologickými pozorováními je nutné studovat klimatické archivy, které jsou schopny zasadit probíhající environmentální změny do kontextu minulosti. Práce předkládá syntézu jednoho takového archivu jalovce obecného (Juniperus communis) dlouhověkého cirkumpolárního keře arktické tundry. Na úrovni anatomie buňky bylo prozkoumáno 20 keřů. Kromě ekologických nároků druhu se tím odkryl i jeho potenciál pro environmentální a klimatické rekonstrukce. Mezi klíčové výsledky patří následující:
i) Zastavení exponenciálního zvětšování plochy vodivého aparátu s věkem je v rozporu s přirozeným charakterem tohoto fenoménu u stromů. To naznačuje, že keře nepotřebují zajišťovat potřeby vody a živin klasickými cestami zákonů hydraulické konduktivity ale spíše pomocí jiných mechanismů. Extrémní podmínky tedy limitují výškový vzrůst rostlin, které kvůli nim mění převládající směr svého růstu z vertikálního na horizontální. Jednotlivé projevy počasí však na vzrůst působí pravděpodobně odlišně. Zatímco sníh a vítr ovlivňují růst kmene/větví mechanicky, pak teplota spíše fyziologicky. Až do věku, kdy je mladý keř schopen ustát silný vítr ve vzpřímené pozici a jeho kmínek/větve mají dostatečnou resilienci se po odtání sněhové pokrývky opět narovnat, roste vzhůru a plocha vodivého aparátu se zvětšuje. Současně s tím teplota, resp. cykly opakovaného mrznutí a rozmrzání, způsobuje konzervativní vývoj keře, který preferuje bezpečnost (limitní velikost plochy vodivého aparátu) před hydraulickou efektivitou, čímž se brání embólii, ale tím i dalšímu výškovému růstu. Všechny tyto (ale i další) faktory jsou zřejmě dohromady zodpovědné za postupný přechod od vertikálního ke kvazihorizontálnímu růstu. Od této chvíle již není potřeba (ani to není fyziologicky možné) dále zvětšovat plochu vodivého aparátu, jelikož voda přestává být transportována proti gravitaci.
ii) Tento věkový/růstový trend je nutné uvažovat při dalším využívání růstových parametrů v paleoenvironmentálních studiích. Buněčné parametry by tedy neměly být využívány k těmto účelům, pokud nejsou správně detrendovány. To umožní nejen přesnější ale i delší rekonstrukce, protože je možné využít celý život rostlin včetně často opomíjené juvenilní fáze.
iii) Předložena je i rekonstrukce tání jihozápadní části Grónského ledovcového štítu (GrIS) během 20. st. Tato oblast je považována v rámci celého GrIS za nejaktivnější. Dle naší rekonstrukce není míra současného tání GrIS v kontextu 20. st. neobvyklá, resp. je srovnatelná s prvními dekádami 20. st. Tento poznatek je významným přispěním do debaty o Atlantické meridionální zpětné cirkulaci (AMOC). A sice, příliš velký přítok sladké studené vody do severního Atlantiku v důsledku tání GrIS může zpomalit nebo dokonce zastavit AMOC, což by způsobilo prohloubení kontinentálního charakteru evropského klimatu. Naše výsledky tak ukazují, že tato hranice leží výše, než je současná míra tání GrIS.
Jalovec obecný je fascinující arktický keř, který prokázal schopnost zodpovědět množství ekologický a environmentálních otázek. Především díky své dlouhověkosti a četnosti má obrovský potenciál stát se významných účastníkem arktického výzkumu.
|
|
Populačně genetický rozbor plemene starokladrubský kůň
Vostrá Vydrová, Hana ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Karel, Karel (oponent)
Starokladrubský kůň, spolu s plemenem lipicán, andaluský kůň a lusitano, patří mezi plemena starošpanělského a staroitalského typu a je chováno ve dvou barevných variantách (bělouši a vraníci). Protože se jedná o uzavřenou populaci, je populace ohrožena ztrátou genetické proměnlivosti. Genetická rozmanitost a populační struktura byla analyzována u starokladrubského koně na základě rodokmenových záznamů jedinců registrovaných v plemenné knize. Dále byly identifikovány faktory, které mohou ovlivnit genetickou variabilitu starokladrubského plemene. Rodokmenové záznamy použité v analýze zahrnovaly data o 7971 jedincích v rozmezí let 1729 až do roku 2013. Rodokmenové záznamy zahrnovaly 33 generací předků, s průměrnou kompletností rodokmenu 15,1. Efektivní počet zakladatelů a předků přispívajících do současného genofondu populace byl 92,69 a 17,16. Průměrné hodnoty koeficientů příbuzenské plemenitby byly následující: 13 % (s maximální hodnotou 29 %) pro referenční populaci (jedince schopné reprodukce n=612 jedinců), 11 % pro variantu běloušů (s maximální hodnotou 25 %) a 15% pro vranou variantu (s maximální hodnotou 29 %). Podíl inbredních jedinců v celé referenční populaci představoval 99 %. Průměrný nárůst koeficientu příbuzenské plemenitby z generace na generaci nabýval hodnot: 1% pro celou referenční populaci, 0,8 % pro variantu běloušů a 1,1 % pro variantu vraníků. Těmto hodnotám odpovídaly také hodnoty efektivní velikosti populace, které byly odhadnuty: 52 jedinců pro referenční populaci, 62 jedinců pro bílou variantu a 45 jedinců pro variantu vraníků. Odhadnuté ztráty genetické rozmanitosti z důvodu nenáhodného páření uvnitř sledované populace a barevných subpopulací byly 1 % pro celou referenční populaci a pro variantu běloušů a 1,2 % pro variantu vraníků. Celková ztráta genetické rozmanitosti pro celou referenční populaci a pro variantu běloušů a vraníků dosahovaly hodnot 11 %, 13% a 17%.
|
|
Celkové obsahy a speciace arsenu a selenu v rostlinách rostoucích na půdách s různými fyzikálně-chemickými vlastnostmi.
Tremlová, Jana ; Száková, Jiřina (vedoucí práce) ; Vymazal, Jan (oponent)
Disertační práce se zabývá příjmem, akumulací a přeměnou arsenu a selenu rostlinami rostoucích na půdách s odlišnými chemicko-fyzikálními vlastnostmi. Obsahy arsenu byly zkoumány v 99 volně rostoucích rostlinných druzích, pocházejících z 27 různých čeledí a 6 různých druzích zeleniny rostoucích na půdách kontaminovaných arsenem. Výsledky naznačují, že existují druhově specifické mechanismy, které některé rostliny chrání od nadměrného příjmu arsenu z půdy. Na druhou stranu se vyskytovaly i rostliny využívající strategii akumulace arsenu, které teoreticky mohou zvyšovat riziko vstupu arsenu do potravního řetězce, ať už skrze pasoucí se skot a volně žijící divokou zvěř nebo přímou konzumací v případě konzumace zelenin rostoucích na arsenem kontaminovaných půdách. Nejvíce zastoupenými sloučeninami arsenu pak byly AsV a AsIII. V daleko menší míře se pak v rostlinách nacházejí ostatní běžně se vyskytující sloučeniny arsenu. Významným zjištěním pak byl výskyt arsenobetainu v Plantago lanceolata L. a Carex praecox Schreb..
Obsahy selenu byly zkoumány v 73 druzích volně rostoucích rostlin pocházejících z 29 různých čeledí. Výsledky naznačují, že přirozeně nízké obsahy selenu v půdách vybraných lokalit spolu s nízkou schopností příjmu selenu zkoumanými druhy rostlin, vedou k nízkému obsahu selenu v biomase rostlin nezávisle na lokalitě, což může ve volné přírodě přispívat k deficientu selenu napříč celým potravním řetězcem. Foliární aplikace selenanu na volně rostoucí rostlinná společenstva, ale např. i k obohacení některých druhů zelenin, v našem případě Brasicca oleracea var. italica může mít kladný vliv na zvýšení obsahu selenu v nadzemní biomase těchto rostlin a tím potažmo zvyšovat obsah selenu ve stravě člověka. Nejvíce zastoupenými sloučeninami selenu v nadzemní biomase analyzovaných rostlin byly SeVI a selenomethionin, s proměnlivým zastoupením dalších běžně se vyskytujících organických sloučenin Se, které bylo ovlivněno zejména rostlinným druhem.
|
host ::
