|
|
Kristovy předobrazy v Izákovi a Josefovi Egyptském
Yahoda, Tetyana ; Větrovec, Pavel (vedoucí práce) ; Hřebík, Josef (oponent)
Bakalářská práce "Kristovy předobrazy v Izákovi a Josefovi Egyptském" usiluje na základě hermeneutického principu duchovního výkladu Písma ukázat, nakolik dvě výrazné osoby patriarchů izraelského národa - Izák a Josef - předznamenávají novozákonní obraz člověka Ježíše Krista zejména s ohledem na jeho vykupitelské velikonoční dílo. Po krátké úvaze o poměru Starého a Nového zákona práce přechází k rozboru konkrétních klíčových textů: jak Izákovy oběti v Gn 22, tak i poměrně delšího a souvislého příběhu o Josefovi v Gn 37; 39 - 45, v kontextu Gn 37 - 50. U prvního patriarchy Izáka oběť syna velmi zasahuje otce Abraháma, který ji však poslušně přináší. Stejnou poslušnost lze vidět i u oběti Božího Syna i v touze nebeského Otce po víře lidí na základě poznání pravdy o Boží lásce. U druhého patriarchy Josefa se stává zavržený bratr šancí pro život mnoha lidí z různých národů i důvodem konverze bratří. Analogie s křesťanskou soteriologií je zřetelná a záměrná.
|
|
|
Obraz Jana Palacha v české kultuře
Jáchimová, Veronika ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se věnuje analýze kulturního obrazu Jana Palacha a to především analýze symbolů a mýtů, jejichž prostřednictvím je tento obraz konstruován. Hlavní pozornost věnuje pojmu oběť - soustředí se na připodobnění Jana Palacha archetypům oběti Krista a mladých mučedníků. Ve druhé části je Jan Palach analyzován jako oběť národní. Pozornost je zaměřena na spojení Palacha s Janem Husem a zařazení Palachova pohřbu mezi specifickou tradici českých pohřbů jako tichých národních demonstrací. Autorka postupovala metodou analýzy diskurzu. Při práci využívá nejen textových materiálů (krásné i faktografické literatury), ale opírá se i o fotografické a dokumentární filmové záběry.
|
|
|
Nestinaři v jihovýchodním Bulharsku
Svobodová, Eva ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce) ; Štěpánková, Jana (oponent)
Diplomová práce Nestinaři v jihovýchodním Bulharsku se zaměřuje na hmotnou a duchovní kulturu malé etnografické skupiny nestinarů žijících v oblasti Strandža. Detailně popisuje specifické jevy duchovní kultury, které jdou napříč celou strukturou tradičních i současných bulharských lidových obyčejů. Přibližuje obřady, které jsou součástí rodových, rodinných, výročních a pracovních slavností církevního kalendáře. Nestinaři jako subkultura, jejíž sociokulturní jednání a ideje se do jisté míry odlišují od majoritní pravoslavné, jsou zvnějšku vnímáni jako její součást. Dále práce pojednává o tradičním oděvu, hudebním folkloru a obětování svatým. Právě kultu ikon nestinaři připisují velkou moc. Je zde zmíněna i paralela s řeckým obřadem anastenaria. U obou skupin se jedná o tradiční obřad, při kterém si věřící dokazují svou oddanost světcům tancem a chůzí po rozžhaveném dřevěném uhlí. Klíčová slova nestinaři - sociální skupina tradice - předávání obyčejů, poznání, mravů v rámci kultury nebo skupiny obřad - symbolicky a normativně standardizovaný způsob chování, jehož prostřednictvím příslušníci určité skupiny udržují a upevňují hodnoty a normy své kultury. tanec - společenská aktivita provozovaná převážně za doprovodu hudby pravoslaví - východní církev oběť - náboženský úkon spočívající v odevzdání...
|
|
|
Transformace oběti v Písmu. Teologie oběti.
DVOŘÁK, Josef
Po diachronním porovnání nábožensko-politických systémů tří svébytných oblastí (starého Egypta, Mezopotámie a Syropalestiny) s obsahem víry starého Izraele vyvstalo určující specifikum pro kérygmaticko-teologické výpovědi Tenaku i NZ. Význam krále, kněze, proroka a smysl kultické činnosti i chrámu vychází ve všech zmíněných náboženstvích z pojetí božstva, přičemž jejich náboženské kvantity postrádají (vyjma Izraele) eschatologii. Kérygma o transcendentně imanentním Bohu Hospodinu (Otci Ježíše) je z dostupných pramenů diachronně neodvoditelné. Rovněž nemůže být považováno za pouhý výdobytek náboženské kvality synchronního přeznačování v Písmu. NZ transformuje sz. kult narativně do kérygma o oběti Otce i Syna, která skrze Zmrtvýchvstalého urovnává vztah Boha a jeho ctitele, což bylo překvapivé (neočekávané) též v soudobém židovstvu. Ani Otcové při výkladech Kristovy vědomé, ebedsky zástupné oběti nenavazují na sz. rituální odpuštění. Na základě zpracovaných podkladů předně badatelského úsilí tzv. Pražské školy a teologů kladoucích důraz na paradigma čtení Písma skrze zmrtvýchvstání (K. Skalický aj.) dospěla tato práce k následující teologické reflexi v otázce soteriologické transformace oběti: Agnus Dei, ukřižováním rituálně poražený, konstituuje nové společenství svou vlastní Paschou, která v NZ i ve víře církve nabývá též futuristní (eschatologický) rozměr. Smysl oběti se zcela uskuteční při ?pití z kalicha? Krista Pána se zmrtvýchvstalými až v souřadnicích Nového stvoření. Eucharistie se skrze bytostné přitakání Zmrtvýchvstalému stává jedinečnou ?kultickou? bohopoctou (chrámovým děním). Též v jádru patristického myšlení (inkluzivní paradigma Kristovy oběti, tj. křesťanova podobnost v poslušnosti k smrti) je oběť pojímána jako překonání odcizení Bohu změnou způsobu života vyvěrající z Kristovy oběti adresované nikoli Bohu, nýbrž lidem jakožto Boží životodárná iniciativa, která obnovuje jejich život a činí je dědici věčného života.
|
|
|
Exegeze Exodus 24
CHMELOVÁ, Miroslava
Práce se zabývá exegezí textu Exodus 24. Jádro tvoří překlad z hebrejského jazyka. Pro výklad je použit masoretský text. Při práci byly použity exegetické metody: textová kritika, jazykověsyntaktická analýza, sémantická a narativní analýza, diachronní a pragmatická analýza, historické pozadí. Exegetické metody by nám měly pomoci správně interpretovat text Exodu 24. Kapitola Exodus 24 se věnuje uzavření smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj. Uzavření smlouvy zprostředkovává Mojžíš, přijímá zákon a zapisuje Hospodinova slova. Přijetí smlouvy je zdůrazněno obětí a hostinou. Událost umožňuje audienci Mojžíše, Árona, Nadaba a Abihua a sedmdesáti starším Izraele v blízkosti Hospodina.
|
|
|
Hostina
Orel Tomáš, Jakub ; Šejn, Miloš ; Ruller, Tomáš
Pro realizaci lesní hostiny jsem zvolil formu happeningu a vědomě se ocitám na hraně umění a rituálu. Jako umění vnímám jak artefakty, vytvořené pro situaci lesní hostiny, tak proces utváření a promýšlení hostiny, koncept, či scénář. Různé varianty scénářů, které stojí v zákadě události rozepisuji níže v úvahách o práci. Také scénář, k němuž jsem postupným vývojem úvah dospěl, je ke čtení níže na pozvánce k akci, přiložené v obrazové části. Hostina například ve starém Řecku začínala i končila slavností obětování bohům. Rozhodl jsem se tento motiv akcentovat. Oběť před přijímáním pokrmu, vzdání díků každodenní pokrm prohlubuje, stává se vědomou činností. V křesťanském světě má v tomto smyslu největší význam poslední večeře páně, její symbolika tvoří nejdůležitější rituál v křesťanské mši. Tato Kristova hostina se postupně stala také významným motivem v dějinách umění až po modernistická i současná ztvárnění. Chtěl jsem se ovšem dobrat vlastní verze symbolické hostiny a protože je pro mě stěžejním tématem vztah člověka a přírody, umístil jsem hostinu do přírodní krajiny. V tom jsou mi vzorem především Divadlo orgií a mystérií Hermana Nitsche a instalace ve woman house Dinner party od Judy Chicago. Můj happening také počítá s lidmi, kterým je myšlenka blízká. Již během předchozí schůzky u malého domácího ohně jsme přišli na to, že je to intimní rituál a je třeba dobře účastníky zvolit, rokovat s nimi o celé situaci, dobře projasnit záměr. Někteří pozvaní hosté s mou myšlenkou přímo nesouhlasili a zůčastnit se odmítli. Proto jsem později zhodnotil, že jde o komunitní událost. Blízkých vztahů, které jsou k vnímání takového zážitku stěžejní napomáhá realita společného bytu, v centru Brna na Minoritské 12. Zde se každodenní život vyznačuje rysy malé komunity. Jedním z důvodů proč někteří pozvaní účastníci odmítli účast je pravděpodobně to, že nemají takto společnou realitu. Nemají jasnější povědomí o umělecké realitě, a kontextech, které umožňují akci vnímat s jistým odstupem, jako výsledek nějaké konceptuální činnosti autora. Komunitní charkter nabude mnohem významnější roli, pokud se v ideálním případě happening zopakuje (promění se v rituál), ovšem tentokrát skutečně s výpěstky, výrobky, připravovanými přímo za tímto účelem. Tedy jde o skutečné vědomé prožití původu potravy a principu odevzdání (oběti): Totiž jejich odevzdání na konkrétním místě se zachovalou silnou zemskou energií. Problematika prezentace mého happeningu, je otázkou. Myslím, že není zapotřebí, podstata happeningu tkví ve vnitřních i společných prožitcích zůčastněných osob. Ponechávám si tedy otevřený prostor, jakou formu při prezentaci zvolím. Při realizaci ovšem důsledně práci dokumentuji. Některé momenty jsou ovšem kamerou nepřenositelné. Dokumentuji tedy pro potřeby diplomové práce a její prezentace. V ideálním případě v budoucích hostinách chci od akcentování dokumentace ustoupit.
|
|
|
Edukace policistů v otázkách postavení poškozeného a oběti v trestním řízení
BÖHM, Jan
Bakalářská práce si klade za cíl vymezit pojem poškození a oběť v trestním řízení a vymezit postavení těchto subjektů za pomocí výčtu a analýzy jednotlivých oprávnění, které jim přiznává a garantuje trestní řád. Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku, která v sobě spojuje jak prvky trestněprávní v podobě procesních oprávnění výše zmíněných subjektů, tak i prvky občanskoprávní související s náhradou škody nárokovanou poškozenými v adhezním řízení, jakožto v současné době již nedílné součásti trestního řízení. Nedílnou součástí práce jsou praktické výstupy polostrukturovaný rozhovor s odborníky z dané oblasti a přílohový zajímavý materiál dokumenty z praxe, který najde uplatnění mezi laickou i odbornou veřejností.
|
|
|
"Oběť živá" jako model životního postoje
DVOŘÁK, Josef
"Oběť živou" (otevřenou Abrahamem, pokračující v Jóbovi, naplněnou v Ježíši Kristu a zdůrazňovanou apoštolem Pavlem) chápu jako životní postoj pramenící ze vztahu k Bohu Hospodinu. Na význam i hloubku osobní obětavosti upozornil též F. M. Dostojevskij. Transformoval ji do postav svých románů, čímž se téma obětavého života srozumitelně prokreslilo ve vší složitosti též do soudobé kultury. Obětavou existenci chápu jako Boží dílo v člověku. Jde o život přetavený a formovaný slovem Hospodinovým. Člo
|
|
|
Proměny vnímání osoby Melchisedecha ve Starém zákoně, intertestamentární literatuře a Starém zákoně
POSPÍŠIL, Petr
Práce se zabývá proměnami vnímání osoby Melchisedecha ve Starém zákoně, intertestamentárních pramenech a Novém zákoně. Vykládá tři stěžejní biblická místa, v nichž se o Melchisedechovi hovoří. Jedná se o 14. kapitolu knihy Genesis, Žalm 110 a list Židům. Cílem práce je také zachytit vnímání Melchisedechovy osoby v mimobiblických pramenech, jako jsou kumránské texty, targúmy, apokryfy nebo výpovědi církevních otců. Zjištěné poznatky vyplývající z těchto zdrojů jsou v závěru práce vzájemně porovnány. Jednotlivé tradice se různí, takže o osobě Melchisedecha nemůžeme učinit jednoznačný závěr. Některé mimobiblické Melchisedekovské tradice stále přetrvávají, jiné zcela zanikly.
|
|
|
Vývoj mesiášských představ s pohledem na Iz 52,13 - 53,12
FÜRSTOVÁ, Veronika
Tato práce se zaměřuje na vývoj mesiášských představ ve Starém zákoně, u Židů v období mezi Starým a Novým zákonem, a také v oblasti starověkého předního Orientu (Egypt, Mezopotámie, předizraelský Kenaan). Autor práce sleduje spasitelské představy v oblasti středomoří a v Persii v době helénismu. Dále zkoumá eschatologické mesiášské postavy v islámu, hinduismu a buddhismu. V druhé části práce zkoumá úryvek z proroka Izajáše 52,13-53,12 a v něm figurující postavu Hospodinova služebníka a zmiňuje vliv této postavy na autory Nového zákona. Postava mesiáše má předizraelský původ v náboženských představách starověkého Orientu. Židovské pojetí mesiáše se však od jiných pojetí liší. Práce je zakončena tvrzením, že pojem {\clq}mesiáš` i {\clq}služebník` u Deuteroizajáše v podstatě vyjadřují poslání, funkci, která byla v různých prostředích vykládána různým způsobem. Do této role vstupovaly různé osobnosti, zejména králové. Spasitelská funkce mesiáše spočívá v určité oběti, někdy také sebeoběti, která podstatným způsobem zkvalitní život konkrétní skupiny lidí.
|
host ::
RSS.