|
|
Dříve evoluční zatracenci, nyní tvůrci reprodukční strategie: původ a reprodukce samčí linie vodních skokanů Pelophylax esculentus
Kaštánková, Marie
Asexuální způsoby reprodukce jsou obvykle založeny na principu kopírování (klonování) samičí DNA do potomstva. U většiny asexuálně se množících obratlovců se potomstvo vyvíjí z neredukovaného a často neoplozeného vajíčka. Umožňuje to mechanismus partenogenetické a gynogenetické reprodukce. Zatímco v prvním případě se klonální pohlavní buňka vyvíjí spontánně a samostatně, v druhém případě je zapotřebí pohlavní partner, který aktivuje rýhování vajíčka. Ani v jednom případě však nedochází k oplodnění (splynutí spermie s vajíčkem). Klonální potomstvo proto tvoří výhradně dcery a dosavadní výzkum probíhal jen na asexuálních liniích samičího pohlaví. Vzácně mohou vznikat při pravém oplodnění klonálního vajíčka asexuální samci, ti však bývají často neplodní. Na světě jsou známí diploidní zástupci pouze tří rodů obratlovců hybridního původu, kteří disponují plodnými asexuálními samci. Jedním z nich jsou evropští zelení vodní skokani rodu Pelophylax, žijící také na území České republiky. V oblastech kolem horního toku řeky Odry byly nedávno objeveny populace hybridních samců, kteří po vzoru asexuálních samic vytváří stabilní vše-samčí linie. Výsledky této studie ukázaly, že samci tvoří klonální spermie procesem hybridogeneze, během níž je z pohlavních buněk vymazán genom matky. Pravou fertilizací dochází k oplodnění...
|
|
|
Genetická variabilita a evoluční vztahy českých endemických zástupců rodu Dianthus
Vítová, Jana
Předkládaná diplomová práce se zabývá karyologickou, genetickou a fenotypovou variabilitou vybraných taxonů rodu Dianthus L. v České republice a sousedních zemích. Důležitou roli v evoluční historii rodu hrálo několik mikroevolučních procesů, jako jsou hybridizace, genomová duplikace či edafická speciace. Tyto procesy vedly ke vzniku velkého množství fenotypově podobných taxonů, které jsou často omezeny na malý areál. V České republice rostou 3 endemické hvozdíky a jeden subendemický. Tyto (pod)druhy posloužily jako modelová skupina pro studium mikroevolučních procesů v malých populacích. Práce se skládá ze tří částí, zabývající se každá jiným evolučním procesem: Dianthus arenarius subsp. bohemicus je kriticky ohroženou endemickou psamofytní rostlinou rostoucí na jediné původní lokalitě v Polabí sympatricky se široce rozšířeným D. carthusianorum. Hybridizace byla předpokládána na základě morfologických znaků, ale nebyla nikdy potvrzena jinou metodou. Vzhledem k odlišnému počtu chromozomů obou druhů byla hybridizace detekována pomocí průtokové cytometrie s barvivem DAPI (stanovení relativního obsahu DNA většiny rostliny z lokality). Na karyologicky potvrzených hybridech byly provedeny morfometrické analýzy a, s použitím sekvenace cpDNA, určen směr hybridizace. Výsledky ukázaly, že k hybridizaci...
|
|
|
Conservation genetics of the grey wolf in Central Europe
Valentová, Kamila Anna ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Galov, Ana (oponent)
Tato práce se věnuje ochranářské genetice vlka obecného v České republice a okolních regionech. Dvacet jedna mikrosatelitů, gen pro amelogenin určující pohlaví a kontrolní oblast mitochondriální DNA byly použity k určení druhu, identifikaci jednotlivců a určení příbuzenských vztahů mezi nimi, analýze populační struktury a určení demografických trendů na základě vzorků sbíraných mezi roky 2014 a 2021. Genetická detekce vzorků lišek a psů, které byly původně nesprávně přiřazeny vlkům, ilustruje překážky terénního monitoringu vlka obecného. Nebyly zjištěny přímé důkazy výskytu F1 hybridů. Byla zaznamenána nižší diverzita alel u vlků z Čech v porovnání s vlky ze Západních Karpat, způsobená pravděpodobně následkem nedávné expanze. Geografické vzdálenosti mezi místy jednotlivých genetických záchytů v této studii byly relativně malé či střední, nasvědčující pravidelnému pohybu zvířat v rámci jejich domovských okrsků. Byly detekovány pouze dvě disperze na dlouhou vzdálenost přesahující 300 km. Výsledky analýz příbuzenských vztahů poukazují na přibližné rozložení smeček v zájmovém území. Většina příbuzenských vztahů byla odhalena v severním regionu České republiky, kde byla zaregistrována první smečka v roce 2014. V rámci zájmové oblasti byla identifikována středoevropská nížinná, karpatská a italsko-alpská...
|
|
|
Genetická diverzita a struktura populací Campanula glomerata na regionální škále v Bílých Karpatech
Černá, Mariana ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Kotilínek, Milan (oponent)
Fragmentace stanovišť může negativně ovlivnit populace druhů kvůli snížené genetické diverzitě a zvýšené diferenciaci populací v důsledku izolace stanovišť, snížené velikosti populací a narušení genového toku. Řada druhů trpí fragmentací stanovišť a izolovaností a Campanula glomerata je dobrým příkladem druhu, který je na mnoha místech znatelně na ústupu kvůli změnám v obhospodařování krajiny. Otázkou je, jak modelový druh C. glomerata reaguje na tyto změny a jestli se tyto změny projeví v genetické diverzitě a struktuře populací. Cílem této práce je tedy zjistit míru genetické diverzity a odkrýt genetickou strukturu populací modelového druhu C. glomerata na malé regionální škále v Bílých Karpatech. Tento systém nám umožní srovnat populace ze dvou odlišných regionů, které byly různou mírou zasaženy zemědělskou intenzifikací a fragmentací v minulém století. Jde o jihozápadní a severovýchodní část regionu, které se od sebe liší historií managementu v krajině, kontinuitou lučních porostů, druhovým složením a přírodními podmínkami. Pro tento účel jsem vyvinula a optimalizovala celkem 16 použitelných mikrosatelitových markerů, z nichž 4 pochází od příbuzných druhů rodu Campanula a 12 bylo pro druh C. glomerata vyvinuto nově. Výsledky naznačují, že nedávná fragmentace stanovišť nevedla k významné ztrátě...
|
|
|
Populační genetika zimovišť druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Habalová, Kateřina ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Tato práce se zabývá dvěma kryptickými druhy, netopýrem hvízdavým (Pipistrellus pipistrellus) a netopýrem nejmenším (Pipistrellus pygmaeus) žijícími v kontinentální Evropě v sympatrii. I přesto, že jsou oba druhy přes léto v Evropě hojné, na zimu se stahují na masová zimoviště, kterých je známých pouze několik. Bylo získáno celkem 233 jedinců obou druhů ze čtyř masových zimovišť z oblasti střední Evropy a Rumunska a pomocí nástrojů populační genetiky (analýza mitochondriálních sekvencí a jaderných mikrosatelitů) byla zkoumána druhová skladba a variabilita populací na zimovištích. Poprvé byla pomocí genetických nástrojů potvrzena dvě hibernakula s výlučným či podstatným masovým zastoupením netopýra nejmenšího. Nebyl odhalen žádný cytonukleární konflikt ani hybridní jaderný genotyp, to znamená nebyla potvrzena raná stádia hybridizace mezi oběma druhy. Podobná genetická struktura v obou typech markerů naznačuje značný překryv mezi swarmující a hibernující populací. Oproti P. pygmaeus byla u P. pipistrellus zjištěna vyšší genetická variabilita, přesto je genetická variabilita ve srovnání s jinými druhy poměrně nízká, což je pravděpodobně zapříčiněno silným genovým tokem, v případě P. pygmaeus možná recentnější kolonizací Evropy. Tomu by odpovídalo i zjištění genetických signatur silného populačního...
|
|
|
Kandidátní geny pro behaviorální adaptace u tropických a temperátních ptáků
Křístková, Barbora ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent)
Využití kandidátních genů se stalo velmi rozšířeným přístupem při studiu behaviorálních adaptací. Funkce genu bývá často zachována i u velmi vzdálených evolučních linií. Díky tomu nám tento přístup umožňuje rozšíření znalostí i o druzích, které nejsou využívány jako modelové a tedy u nich není zmapován celý genom. Ve své práci jsem se zabývala vlivem selekce na kandidátní geny behaviorálních adaptací spojených především s biorytmy. Zajímalo mě porovnání genetické variability mezi blízce příbuznými druhy pěvců z tropické a temperátní zóny. Tato prostředí se liší především ve stabilitě podmínek. Tropické druhy žijí ve velmi stabilních podmínkách s celkově nízkou sezónností, na rozdíl od druhů temperátních. Právě kvůli střídání krátkých období s příznivými podmínkami a obdobími nepříznivými, dochází u temperátních druhů k migraci a její načasování je pro tyto druhy životně důležité. Předpokládala jsem tedy snížení genetické variability u migrujících druhů temperátní zóny, oproti druhům tropickým, v důsledku stabilizující selekce. Studie je založena na analýzách mikrosatelitových lokusů v oblasti exonů. Z důvodu možného snížení genetické variability z jiných příčin je do studie zapojena i kontrolní analýza neutrálních mikrosatelitů, u kterých nepředpokládáme vliv selekce. U tropických druhů jsem...
|
|
|
Pátrání po původu vysokohorských endemických zvonků z okruhu Campanula rotundifolia agg. ve střední Evropě.
Folbrová, Magdaléna ; Šemberová, Kristýna (vedoucí práce) ; Trávníček, Pavel (oponent)
Komplex Campanula rotundifolia agg. je v horském prostředí zastoupen několika endemickými druhy. Díky extrémním klimatickým podmínkám v subalpínských habitatech může docházet k morfologické konvergenci rostlin izolovaných v různých pohořích. Vzhledem k malým morfologickým rozdílům je tak rekonstrukce evoluce zvonků C. scheuchzeri z Alp, C. bohemica z Krkonoš a C. tatrae ze Západních Karpat velmi obtížná. Morfologická podobnost a stejný ploidní stupeň naznačuje vikarianci areálu původního předka vysokohorských populací. Nicméně díky kontinuální morfologické variabilitě mohou být vysokohorské endemity i lokálně adaptované, původně nížinné, druhy. DNA-ploidie a velikost genomu byla zjištěna průtokovou cytometrií. Taxonomicky důležité znaky byly nalezeny pomocí mnohorozměrných morfometrických analýz. Fenotypová plasticita taxonu C. tatrae byla testována experimentální kultivací. Příbuzenské vztahy mezi skupinami byly odhaleny molekulární metodou - mikrosatelity (7 variabilních primerů). Studované taxony byly tetraploidní, ale některé z nich se odlišily velikostí genomu. K morfologickému odlišení přispěly zejména znaky délka a šířka kališních cípů, počet listů nebo jejich délka. Taxony komplexu C. rotundifolia agg. byly málo diferencované, podél výškového gradientu dochází k velkému genovému toku. Mezi...
|
|
|
Krasová polje východní Hercegoviny z perspektivy ryby rodu Telestes
Doulíková, Tereza ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Oblast Dinárského krasu na Balkáně patří mezi centra diverzity s vysokým počtem sladkovodních endemických ryb. Hlavním důvodem vysokého stupně endemismu jsou četné paleoklimatické a geologické události, které měly vliv na formování celé oblasti. Toky krasových poljí Dinárské oblasti tvoří specifický ekosystém, kterému se některé druhy ryb přizpůsobily. Polje bývají pravidelně zaplavována, což vede k aktivaci různých podzemních cest a propojení poljí. Tyto ryby tráví část roku v povrchových a část v podzemních vodách a mohou využívat podzemní toky k migraci. Cílem této diplomové práce je zhodnotit genetickou variabilitu dvou endemických druhů ryb rodu Telestes žijících v krasových poljích v oblasti východní Hercegoviny a zjistit přítomnost genového toku mezi jednotlivými populacemi důsledkem spojení podzemních toků. Pro tento účel byla izolována DNA 102 jedinců z pěti různých lokalit. Pro analýzy byl použit mitochondriální marker cytochrom b a 16 mikrosatelitů. Výsledky poukazují na velmi nízkou genetickou variabilitu mezi druhy a populacemi. Analýza mitochondriálního markeru neprokázala propojení populací jednotlivých druhů, s výjimkou možného propojení populace Telestes metohiensis z řeky Mušnica s populací z řeky Zalomka, které sdílely jeden haplotyp. Jednotlivé populace jsou pravděpodobně velmi...
|
|
|
Molekulární charakterizace a hodnocení genetické diverzity genových zdrojů máku
STARÁ, Martina
Tato diplomová práce se zabývá studiem genových zdrojů máku setého (Papaver somniferum L.) pomocí SSR analýzy. Celkem bylo hodnoceno 85 vzorků. DNA byla izolována ze sušeného, směsného vzorku vypěstovaného z osiva, poskytnutého VÚO Opava, pomocí modifikované metody CTAB podle Doyle and Doyle (1990). Pro analýzu bylo vybráno šest SSR primerů, vizualizace probíhala pomocí čipové elektroforézy. Byla provedena optimalizace PCR reakce s fluorescenčně značeným primerem pro fragmentační analýzu. Data z čipové elektroforézy byla vyhodnocena v programu MVSP za použití PCO analýzy. Nadále byla vypočtena matice podobnosti, ze které bylo zřejmé, že vzorky vykazují vysokou genetickou variabilitu. Výsledky matice podobnosti byly poskytnuty šlechtitelům jako podklad pro další šlechtění.
|
|
|
Dříve evoluční zatracenci, nyní tvůrci reprodukční strategie: původ a reprodukce samčí linie vodních skokanů Pelophylax esculentus
Kaštánková, Marie
Asexuální způsoby reprodukce jsou obvykle založeny na principu kopírování (klonování) samičí DNA do potomstva. U většiny asexuálně se množících obratlovců se potomstvo vyvíjí z neredukovaného a často neoplozeného vajíčka. Umožňuje to mechanismus partenogenetické a gynogenetické reprodukce. Zatímco v prvním případě se klonální pohlavní buňka vyvíjí spontánně a samostatně, v druhém případě je zapotřebí pohlavní partner, který aktivuje rýhování vajíčka. Ani v jednom případě však nedochází k oplodnění (splynutí spermie s vajíčkem). Klonální potomstvo proto tvoří výhradně dcery a dosavadní výzkum probíhal jen na asexuálních liniích samičího pohlaví. Vzácně mohou vznikat při pravém oplodnění klonálního vajíčka asexuální samci, ti však bývají často neplodní. Na světě jsou známí diploidní zástupci pouze tří rodů obratlovců hybridního původu, kteří disponují plodnými asexuálními samci. Jedním z nich jsou evropští zelení vodní skokani rodu Pelophylax, žijící také na území České republiky. V oblastech kolem horního toku řeky Odry byly nedávno objeveny populace hybridních samců, kteří po vzoru asexuálních samic vytváří stabilní vše-samčí linie. Výsledky této studie ukázaly, že samci tvoří klonální spermie procesem hybridogeneze, během níž je z pohlavních buněk vymazán genom matky. Pravou fertilizací dochází k oplodnění...
|
host ::
RSS.