|
Využití vozidel na záchranných službách v České republice
BRANDEJSKÝ, Miloš
Zdravotnická záchranná služba je základním členem integrovaného záchranného systému. Rozvoj záchranné služby a využití nových technologií umožňují velmi efektivně pomoct lidem při náhlé poruše zdraví. Sanitní vozidla jsou jedním z nejdůležitějších aspektů, které ovlivní péči o pacienta (klienta). Tato vozidla zabezpečují příjezd posádky na místo vzniku náhlého porušení zdraví v co nejkratší době, ochranu posádky, ochranu pacienta při převozu a svým vybavením a prostorem ovlivňují péči o pacienta. Pořizování těchto vozidel musí být odpovídající pro svou výjezdovou lokalitu, tedy místo kde a na jakém geomorfologickém podkladu se bude pohybovat, s ohledem na pasivní a aktivní bezpečnost vozu a na jeho technické parametry. Tato vozidla dále musí splňovat zákonné normy a normy uváděné výrobcem vozu. V dnešní době, kdy je trh naplněn vysokým počtem výrobců vozů se dává přednost vozům domácí značky a vozům značky Mercedes Benz a Volkswagen. Úpravci nabízejí širokou škálu nástaveb a vybavení dle požadavků cílového klienta. Cílem bakalářské práce bylo porovnat schopnosti vozů ve výjezdové lokalitě a zjistit využitelnost vozů zdravotnických záchranných služeb. Výzkumný soubor tvořili zaměstnanci zdravotnických záchranných služeb v Jihočeském kraji. Jihočeský kraj byl vybrán pro svou rozmanitost morfologie krajiny. Sběr dat byl proveden formou anonymního dotazníku. Celkový počet monitorované skupiny byl 107 respondentů, z toho 63 řidičů a 44 zdravotníků. V dotazníku respondenti odpovídali na otázky ohledně svých zkušeností s vozovým parkem zdravotnické záchranné služby. Výzkum probíhal od 4.dubna 2008 do 17.dubna 2008. Hypotéza 1 byla stanovena, že řidiči vozů zdravotnické záchranné služby dávají přednost vozům s klasickou nástavbou, byla potvrzena. Výsledky jsou kombinací dotazníku a diskuse s zaměstnanci zdravotnické záchranné služby. Hypotéza 2 byla stanovena, že zdravotničtí pracovníci zdravotnických záchranných služeb dávají přednost rozšířeným nástavbám, nebyla potvrzena. V 54% respondenti odpověděli, že mají dostatek místa ve voze s klasickou nástavbou a v 66% ve voze s rozšířenou nástavbou. Hypotéza 3 byla stanovena, že v městském provozu se používá k systému rendez vous osobních vozů, nebyla potvrzena. Z celkového počtu 107 respondentů odpovědělo 54%, že se ve městském provozu užívá osobních vozů, ale 15% odpovědělo, že vozů s nástavbou a 22% odpovědělo, že se systém rendez vous nepoužívá vůbec. Hypotéza 4 byla stanovena, že vozy s rozšířenou nástavbou mají dostatek prostoru pro výkony v přednemocniční neodkladné péči, byla potvrzena. Respondenti odpověděli, že je zde dostatek místa v 66% a v 10% odpověděli, že není. Z výsledků výzkumu vyplívá, že vozy využívané zdravotnickou záchranou službou patří mezi spolehlivé, kvalitní a bezpečné vozy bez ohledu na jejich firemní značku. Řidiči dávají přednost klasickým nástavbám, na které jsou již mnoho let zvyklí a u vozů s rozšířenou nástavbou vytýkají její zvětšenou šířku (zvětšená pouze zpětná zrcátka), pro kterou je zhoršen průjezd v hustém provozu, nebo v hustě zastavěných částech. Naopak zdravotničtí pracovníci sice potvrzují, že ve vozech s rozšířenou nástavbou je dostatek místa pro výkony v přednemocniční neodkladné péči, ale ve vozech s klasickou nástavbou mají více zkušeností a pro zdravotnický materiál sahají po paměti a {\clqq}naslepo``. Nové vozy s rozšířenou nástavbou mají jiné uspořádání a ještě si na ně zdravotníci tolik nepřivykli a i proto dávají přednost klasické nástavbě. Výsledky práce budou zveřejněny na nově vznikajících stránkách se zaměřením - zdravotnická encyklopedie, v sekci automobily.
|
|
Využití nestátních neziskových organizací při organizování nouzového přežití a humanitární pomoci při krizovém stavu na území Jihočeského kraje
POLLAK, Ondřej
Nestátní neziskové organizace nejsou v českém právním systému zcela definovaným pojmem. Jedná se o ustálený název slučující několik různých organizací, které nejsou zřízeny státem a mají za účel obecně prospěšnou činnost nebo neziskovou činnost pro soukromý prospěch. Na území Jihočeského kraje působí několik těchto organizací, které se zapojují do dění při krizových situacích a to v podobě např. organizování nouzového přežití a humanitární pomoci. Využití nestátních neziskových organizací je v současné době zpracováno v rámci Havarijního plánu Jihočeského kraje a Krizového plánu Jihočeského kraje. Tato bakalářská práce má za cíl definovat pojmy nestátní neziskové organizace, nouzové přežití a humanitární pomoc a zhodnotit, zda-li je v současné době využití nestátních neziskových organizací při nouzovém přežití a humanitární pomoci při krizových stavech na území Jihočeského kraje na dobré úrovni. V první části bakalářské práce jsou definovány na základě zákonných předpisů základní typy neziskových organizací a to občanské sdružení, obecně prospěšná společnost, nadace, nadační fond a účelové zařízení registrované církve a náboženské společnosti. Při popisu nestátních neziskových organizací se práce zaměřuje na podmínky jejich vzniku a jejich organizační strukturu. Dále první část práce pojednává o samotném krizovém řízení a krizových stavech, kterými jsou stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav. Popisuje podmínky jejich vyhlášení a osoby¨k jejich vyhlášení odpovědné. Dále se v části o krizovém řízení rozebírají pojmy nouzového přežití a humanitární pomoci, což jsou oblasti, ve kterých spočívá velký podíl práce nestátních neziskových organizací při řešení krizové situace. Autor rovněž krátce ve své bakalářské práci popisuje jednotlivá odvětví nouzového přežití. Vzhledem k tomu, že pro řešení mimořádných událostí a krizových stavů jsou v současné době vypracovány právní předpisy, v nichž je mimo jiné uložena povinnost orgánům krizového řízení kraje vypracovat i dokumenty, které svým obsahem popisují jednotlivá opatření pro případy, kdy nastanou mimořádné události a krizové stavy, bakalářská práce popisuje dva z těchto základních dokumentů. Jsou jimi havarijní plán kraje a krizový plán kraje. V případě havarijního plánu kraje je nutno zmínit plány konkrétních činností, mezi kterými je pro tuto bakalářskou práci zásadní plán nouzového přežití. Ve druhé hlavní části bakalářské práce je podán přehled jednotlivých nestátních neziskových organizací na území Jihočeského kraje, které jsou schopny se podílet na řešení nouzového přežití a humanitární pomoci. V textu jsou popsány jednotlivé nestátní neziskové organizace v Jihočeském kraji a dále je popsán jejich podíl při organizování nouzového přežití a humanitární pomoci. Cestou řízených rozhovorů se zástupci popsaných nestátních neziskových organizací v Jihočeském kraji byly získány informace k možnostem těchto organizací pro případ organizování nouzového přežití a humanitární pomoci při krizovém stavu na území Jihočeského kraje. Dále tato bakalářská práce ve své druhé části pojednává o panelu nestátních neziskových organizací, což je platforma pro kooperaci jednotlivých nestátních neziskových organizací a Jihočeského kraje při řešení krizových situací. Na základě výzkumu je porovnáno současné využívání nestátních neziskových organizací v Jihočeském kraji při řešení krizové situace s možnostmi vybraných nestátních neziskových organizací. Celá práce vychází z výzkumné otázky, jestli je využití nestátních neziskových organizací při organizování nouzového přežití a humanitární pomoci v současné době na dobré úrovni. Při jejím vypracování bylo vycházeno ze zákonných předpisů, odborné literatury a výzkumu, kdy bylo formou řízených rozhovorů hovořeno se zástupci vybraných nestátních neziskových organizací a orgánů krizového řízení v Jihočeském kraji.
|
|
Srovnání ošetřovatelské péče o klienty s MRSA na ARO, JIP a standardním oddělení
AMBROŽOVÁ, Martina
Tato bakalářská práce se zabývá jednou z nejvýznamnějších multirezistentních infekcí- MRSA. Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus je nozokomiální patogen, který má schopnost rychle se šířit. Infekce způsobené MRSA jsou vždy spojené s vysokou mortalitou. Antibiotická rezistence je příčinou dvojnásobně zvýšené morbidity, prodlužuje hospitalizaci pacienta a tím i významně zvyšuje náklady vynaložené na zdravotní péči (Evropský antibiotický den, 2012). Přitom náklady vynaložené na prevenci multirezistentních infekcí představují méně než 20 % nákladů potřebných k léčbě nemocných s touto infekcí. Mezi rizikové faktory, které souvisí se vznikem MRSA infekce či jejím nosičstvím patří dlouhodobý pobyt v nemocnici, zejména na JIP či ARO, invazivní výkony, léčba antibiotiky, diabetes mellitus, chronické ledvinové selhání spojené s dialýzou, kožní choroby. Přenos se děje nejčastěji rukama ošetřujícího personálu, nedá se vyloučit ani přenos vzduchem (Maďar a kol., 2006).Pro práci byly stanoveny čtyři cíle. Prvním cílem bylo zjistit, zda existují rozdíly v dodržování zásad bariérové ošetřovatelské péče u pacientů s MRSA při hygieně, stravování, vyprazdňování a při převazech na odděleních ARO, JIP a standardní oddělení. Druhým cílem bylo zmapovat dostupnost ochranných pomůcek pro personál na jednotlivých odděleních. Třetím cílem bylo zjistit rozdíly ve znalostech ošetřujícího personálu o problematice MRSA na jednotlivých odděleních. Čtvrtým cílem bylo zjistit, jak na jednotlivých odděleních zapojují do ošetřovatelského procesu rodinu pacienta s MRSA.Závěry práce ukazují, že nejlépe poskytovaná ošetřovatelská bariérová péče je na oddělení ARO a to ve všech oblastech. Výzkumem bylo zjištěno, že možnost izolovat pacienta s MRSA na samostatném boxe nebo pokoji mají všechna oddělení . Nedostatky v bariérové ošetřovatelské péči se týkaly oddělení JIP i standard. Z výzkumu vyplynulo, že existují standardní oddělení a JIP, na kterých se nepoužívají dekolonizační prostředky jak při hygienické péči, tak při převazech pacienta s MRSA. V případě specifik výživy u pacienta s MRSA na těchto odděleních správně neindividualizují a nedezinfikují použité pomůcky. U specifik vyprazdňování pacienta s MRSA respondenti z JIP a standardních oddělení chybují v postupu zacházení s infekčním biologickým odpadem. Pozitivním výsledkem je neomezená dostupnost ochranných pomůcek na jednotlivých odděleních. Ovšem jsou standardní oddělení, kde z ochranných pomůcek využívají jen rukavice. Zarážejícím zjištěním je, že ruce si před vstupem na pokoj a po jeho opuštění myjí dezinfekčním prostředkem jen respondenti z ARO. Znalosti respondentů o problematice MRSA byly kromě jednoho respondenta ze standardního oddělení na velmi dobré úrovni. Zapojit rodinu do ošetřovatelského procesu mají snahu respondenti na všech odděleních.
|
|
Ošetřovatelská péče o dítě s atopickou dermatitidou
OLIŠAROVÁ, Věra
ABSTRAKT Atopická dermatitida neboli atopický ekzém je jedním z nejčastějších kožních onemocnění vznikajících převážně na alergickém podkladě. Stanovení počtu jedinců trpících tímto onemocněním je velice obtížné, avšak v posledních letech je celosvětově patrný jeho nárůst. S tím souvisí i zvyšující se potřeba dostatku informací ve vztahu k této diagnóze. Cílem práce bylo zmapovat oblasti znalostí sester v této problematice a zjistit situaci v oblasti poskytování informací o režimových opatřeních. Dále se práce zaměřovala na zmapování informovanosti rodičů dětí s atopickou dermatitidou a na ověření dodržování opatření souvisejících s tímto onemocněním. Z takto stanovených cílů pak bylo utvořeno pět pracovních hypotéz. První hypotéza zjišťovala rozdíly ve znalostech sester v ordinacích kožních lékařů a pediatrů o problematice životního stylu dětí s atopickou dermatitidou. Druhá hypotéza zjišťovala, zda se rodiče obracejí s žádostmi o poskytnutí informací o onemocnění častěji na sestry v ordinacích pediatrů, než na sestry v ordinacích kožních lékařů. Třetí hypotéza byla zaměřena na zmapování informovanosti rodičů těchto dětí o režimových opatřeních. Čtvrtá hypotéza byla zaměřena na informovanost rodičů o sdruženích pacientů s tímto onemocněním. Poslední pátá hypotéza byla směřována ke zmapování situace v oblasti dodržování režimových opatřeních v souvislosti s tímto onemocněním. V rámci vlastního výzkumu došlo k potvrzení druhé, třetí a čtvrté pracovní hypotézy. První a pátá pracovní hypotéza se nepotvrdila. Výzkum byl realizován v Jihočeském a Západočeském kraji ve spolupráci s lékaři a sestrami v kožních a pediatrických ordinacích. Využit byl kvantitativní explorační výzkum, metoda dotazování. Technikou sběru dat byl anonymní dotazník. Pro účely výzkumu byly rozdány dva druhy dotazníků odlišné pro sestry a pro rodiče dětí s atopickou dermatitidou. Výzkumný soubor tvořilo 30 sester z uvedených ordinací a 45 rodičů dětí s atopickou dermatitidou. Výsledky výzkumu byly shrnuty ve výzkumné části této práce a porovnány s odbornou literaturou a mými zkušenostmi. Na základě informací, které tato práce přinesla, byla vytvořena příručka pro pediatrické sestry, která obsahuje základní informace vztahující se k problematice atopické dermatitidy. Velkým přínosem této práce je i možnost porovnání teoretických znalostí sester s jejich praktickým využitím pro běžný život i ošetřovatelskou péči.
|
| |
|
Využití NIC a NOC v ošetřovatelské péči na standardních odděleních.
VACULČÍKOVÁ, Jitka
V diplomové práci se zaměřujeme na aktuální problematiku využití NIC a NOC v ošetřovatelské péči na standardních odděleních. Implementace unifikovaného ošetřovatelského jazyka je velkou výzvou pro české ošetřovatelství. Prostřednictvím sjednocené odborné terminologie a standardizovaných elektronických dat se zefektivňuje spolupráce zdravotníku z odlišných pracovišť a rozvíjejí se ošetřovatelské statistické registry, které jsou prospěšné pro rozvoj ošetřovatelského výzkumu a v nemalém měřítku zkvalitňují ošetřovatelskou péči ve zdravotnických zařízeních. Tato diplomová práce je součástí výzkumného grantového projektu, realizovaného katedrou Ošetřovatelství, Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, GAJU JU 079/2010/S s názvem: Použití koncepčního modelu a klasifikačních systémů v ošetřovatelské dokumentaci. V teoretické části mapujeme, především ze zahraniční literatury, základní teze, principy a novinky o vývoji a klasifikačních systémech. Stanovili jsme před výzkumem čtyři stěžejní cíle, které se zaměřují na využití klasifikačních systémů na standardních odděleních, dále na aspekty ovlivňující zavedení klasifikačních systémů na standardních odděleních, zpracování návrhů a řešení aplikace klasifikačních systémů a ověření uplatnění klasifikačních systémů na standardních odděleních. Výzkum byl realizován ve spolupráci s jihočeskými pracovišti: Nemocnice České Budějovice a.s., Nemocnice Český Krumlov a.s., Nemocnice Jindřichův Hradec a.s., Nemocnice Prachatice a.s., Nemocnice Strakonice a.s., Nemocnice Tábor a.s., Nemocnice Písek a.s. Empirická část byla zpracována formou kvalitativně-kvantitativní metody. Z technik jsme vybrali obsahovou analýzu dokumentu a polostrukturovaný rozhovor. Kvantitativní šetření bylo provedeno dotazníkovou formou. Prostřednictvím obsahové analýzy jsme zkoumali diagnosticko-ošetřovatelský management z vybraných dokumentací ověřovaných nemocnic. Rozhovory jsme realizovali s hlavními sestrami a především jsme se zaměřovali na okruhy témat ošetřovatelské dokumentace a diagnosticko-klasifikačních systémů. K rozhovorům se vztahovaly tři výzkumné otázky. Rozhovory byly interpretovány ve formě myšlenkových map. Dotazníkové šetření bylo určeno pro všeobecné sestry ze standardních chirurgických a interních oddělení. K dotazníkovému šetření se vztahovaly 4 hypotézy. Kvantitativní data byla zpracována statistickou formou, využili jsme frekvenční tabulky a dále jsme pracovali s testem shody Chí-kvadrát. Výstupem diplomové práce je základní modul ošetřovatelské diagnostiky, dle NANDA-I, NIC a NOC, jenž byl předložen sestrám, odborníkům z praxe, k testování. Ošetřovatelská odborná veřejnost byla informována o výsledcích z obsahové analýzy na III. Jihočeské konferenci nelékařských zdravotnických pracovníků v Českých Budějovicích.
|
|
Dialektika divočiny a civilizace: způsoby konceptualizace a reprezentace indiánů v díle Alberta Vojtěcha Friče
Hodač, Tomáš ; Korecká, Zuzana (oponent) ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce)
Práce pojednává o způsobech pojetí odlišnosti a jejích konceptech v díle českého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče. Rozebírá komplexnost vztahu mezi evropskou civilizací a jejími protějšky, které jsou klasifikovány jako jiné a odlišné. Práce se soustředí na oblast amerického kontinentu jako exotické lokality, která přitahuje pozornost Evropanů, a na původní obyvatele Ameriky, kteří podněcují evropskou imaginaci. Úvodní kapitoly tematizují evropské diskurzy o divoších od doby prvních zaoceánských expedic až do konce 19. století za účelem popsání základních konceptuálních praktik při reprezentaci amerických indiánů. Nastiňuje též způsoby reprezentace indiánů v české beletristické a publicistické literatuře 19. století a soustředí se při tom na dílo Josefa Václava Sládka. Hlavní část práce se zaměřuje na metody popisu, zachycení a zastupování indiánů v textových výstupech A. V. Friče. Krátce shrnuje jeho kariéru cestovatele a botanika a stručně rekonstruuje jednotlivé expedice do Jižní Ameriky. Snaží se identifikovat termíny, prostřednictvím kterých Frič pojednává o druhých, a určit kategorie, které používá pro interpretaci odlišnosti. Zvláštní zřetel je přikládán termínům civilizace a divošství, které Fričovi slouží jako hlavní klasifikátory identity. Práce dává v závěru též prostor netextovým metodám...
|
|
Francouzsko-československé diplomatické vztahy v předvečer podzimu 1938. (Studie na základě depeší vyslance Victora de Lacroix)
Jerie, Denis ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
Tématem této diplomové práce jsou proměny a vývoj diplomatických vztahů mezi Francií a Československem "v předvečer podzimu 1938". Časově je práce vymezena nástupem Victora de Lacroix do funkce francouzského vyslance v Praze v roce 1936 a diplomatickými jednáními v červenci 1938, které znamenaly významný obrat prave ve francouzsko-československých diplomatických vztazích. Hlavní pozornost je věnována období od konce roku 1937 do července 1938. V diplomové práci vystupuj í především hlavní osobnosti diplomatického a politického světa - ministři zahraničních věcí, velvyslanci, vyslanci a politici, kteří rozhodujícím způsobem zasahovali do mezinárodního dění na sklonku 30.let 20.století. Jelikož francouzsko-československé diplomatické vztahy byly, zvláště v popisované době, neoddělitelně spojeny s diplomacií jiných států na podkladě celoevropského mezinárodního dění, překračuje přirozeně tato práce úzké vztahy mezi Paříží a Prahou a zahrnuje diplomatická jednání především s Velkou Británií a Německem a dále v menší míře s Polskem, Jugoslávií, Rumunskem, Sovětským svazem, Itálií, Rakouskem a Maďarskem. Ústřední osobností je francouzský vyslanec v Praze Léopold Victor de Lacroix, jehož depeše zasílané na francouzské ministerstvo zahraničních věcí tvoří těžiště pramenné základny, na níž byla vytvořena tato práce....
|
|
Raněnovověké rukopisy v českých muzeích a možnosti jejich využití pro výzkum českého jazyka a literatury 17. a 18. století
Fidlerová, Alena ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Kolár, Jaroslav (oponent) ; Pleskalová, Jana (oponent)
Práce se skládá ze dvou žánrově odlišných částí: jako druhá z nich je podána ta část textu knihy FIDLEROVÁ, Alena; BEKEŠOVÁ, Martina, a kol.: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách II (K-O). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, za jejíž konečnou podobu je zodpovědná autorka práce (asi 560 stran tisku). Je to praktická ukázka způsobu zpracování a zpřístupnění velkého množství rukopisného pramenného materiálu tak, aby mohl být úspěšně využíván vědci různých oborů zabývajícími se raným novověkem, a zároveň je to i součást pramenné základny pro úvahy první části práce, tj. doprovodné studie. Tato studie, která ale vychází i z ostatních dosud vydaných částí Repertoria, si vytýká několik cílů: Z hlediska informativního přehledně shrnuje obsah Repertoria, tj. to, jaké rukopisy v něm jsou či nejsou zastoupeny (z hlediska stáří, použitého jazyka a žánru či tematiky) a jaké jsou patrně příčiny tohoto stavu. Z hlediska metodologického se zamýšlí nad tím, jaký přístup je nejvhodnější zvolit nejen při zkoumání raněnovověkého českého jazyka a literatury, ale obecně při zkoumání kultury (především lidové) raného novověku jako takového. Z hlediska úže bohemistického se snaží naznačit některé směry bádání, pro něž by mohly být rukopisy Repertoria vhodným materiálem. Studie ukazuje, že převážná...
|
|
Lincolnova rekonstrukce na západ od Mississippi: Obnova loajálních vlád v Arkansasu a Louisianě, 1862-1865
Rychlík, Jan ; Raková, Svatava (vedoucí práce) ; Korytová Magstadt, Štěpánka (oponent)
"Mojí politikou je nemít žádnou politiku," prohlašoval o sobě Abraham Lincoln, "snažil jsem se dělat to, co se zdálo být ten který den nejlepší." Jeho radikálně republikánský ministr financí taková slova považoval za idiotská,252avšak odlišnosti v procesu rekonstrukce Arkansasu a Louisiany dávají prezidentovu praktickému, diferencovanému přístupu spíše za pravdu. Jejich regionální příslušnost již napovídala, že síla unionistického hnutí nebude v obou státech stejná. Zatímco Louisiana náležela k takzvanému hubokému Jihu, který opustil Unii v první vlně secese v lednu 1861, Arkansas patřil do oblasti horního Jihu, jenž se odtrhl až po krizi kolem pevnosti Fort Sumter. Také se dalo předpokládat, že ekonomická základna a zájmy unionistů budou odlišné, neboť Louisiana byla nejbohatším jižanským státem, zatímco Arkansas naopak nejchudším. V něm byli proto unionisty především drobní farmáři, zatímco v Louisianě mimo jiné majitelé třtino vých plantáží. Také situace na bitevním poli určovala rozdíly v rekonstrukci obou států. Pod federální vojenskou kontrolu se nejprve dostala nejvýznamnější část Louisiany, teprve později malá oblast Ar kansasu. Vojenský guvernér Louisiany tak měl příležitost uspořádat koncem roku 1862 kongresové volby, zatímco vojenský guvernér Arkansasu nemohl pro rekonstrukci státu mnoho...
|
host ::
