|
Regular and chaotic collective motions of atomic nuclei
Hruška, Petr ; Cejnar, Pavel (vedoucí práce) ; Knapp, František (oponent)
Práce se zabývá studiem chaosu v geometrickém kolektivním modelu atomového jádra (GCM). První a druhá kapitola obsahuje odvození a rozbor základních vlastností GCM. Jsou zavedeny dvě možnosti kvantování pro nulové rotace jádra. První možnost zohledňuje pouze vibrační stupně volnosti a neodpovídá skutečným jádrům. Druhá možnost zohledňuje jak vibrační, tak rotační stupně volnosti a vede na standardní GCM. Třetí kapitola obsahuje analytický výpočet maticových elementů GCM v bázi harmonického oscilátoru. Ve čtvrté kapitole jsou popsány některé míry kvantového chaosu, včetně tzv. metody Peresovy mřížky. Dále jsou pro obě kvantování uvedeny numerické výsledky ve formě Peresových mřížek, které jsou porovnány s mírami chaosu zpracovanými v jiných pracích.
|
|
Gigantické rezonance v atomových jádrech
Repko, Anton ; Kvasil, Jan (vedoucí práce) ; Knapp, František (oponent)
Skyrme funkcionál je často používán k popisu základních stavů i dynamických vlastností atomových jader. V této práci byla pro mikroskopický self-konzistentní popis dynamických vlastností použita separabilní Random Phase Approximation (SRPA) metoda vycházející ze Skyrme funkcionálu. Tato práce popisuje teorii Skyrme Hartree-Fock a SRPA a předkládá numerické výpočty E1 a M1 gigantických rezonancí provedené pro sérii sférických jader Ca-40 - Fe-56. Pro jádro Fe-56 existují náznaky jeho nenulové deformace v základním stavu, proto byly výpočty provedeny i pro tento případ. Výsledky získané pro vybrané parametrizace jsou porovnány s experimentálními daty.
|
|
Jádra Giardia intestinalis
Krížová, Kateřina ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Jiráková, Klára (oponent)
3 Abstrakt Giardia intestinalis je považována za starobylého parazitického prvoka, velmi brzy se divergujícího od společného předka všech eukaryot. Díky tomu se u něj objevuje mnoho zvláštností týkající se jak stavby buňky, tak i v ní probíhajících procesů. I když současné poznatky napovídají, že řada zvláštností a zjednodušení je možná dána adaptací k parazitickému životu, stále giardie zůstávají jedinečným modelem, který může napovědět mnohé o "core" procesech definujících eukaryotickou buňku. Tato práce se pokouší shrnout doposud známé informace, týkající se dvou morfologicky podobných jader giardie. Zároveň jsou obě jádra srovnávána jak mezi sebou, tak i s obecnými učebnicovými znalostmi o eukaryotickém jádře. Ačkoliv byla původně obě jádra považována za naprosto shodná, novější studie a výzkumy přinesly mnoho důkazů o tom, že se liší. Hlavním rozdílem je především nestejný obsah chromozomů v každém z jader. Určité rozdíly jsou i v počtu a rozmístění jaderných pórů či v synchronicitě během buněčného cyklu. Probíhá u nich také zvláštní typ mitózy. I přesto, že bylo od roku 1990, kdy vyšla studie potvrzující shodnost obou jader, do dnešní doby objasněno a vyvráceno mnoho tvrzení, stále ještě je velká část informací potřebných k naprostému porozumění fungování celého organismu neznámá. Klíčová slova:...
|
|
Mateřská synchronizace během prenatálního vývoje laboratorního potkana
Nováková, Marta ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Novotná, Růžena (oponent)
Mezi cirkadiánní rytmy se řadí všechny biologické děje, které se i v neperiodickém prostředí pravidelně opakují s periodou přibližně 24 hodin. Patří mezi ně např. rytmus v pohybové aktivitě u zvířat, spánku a bdění u člověka, sekreci různých hormonů a tělesné teplotě. Tyto rytmy jsou řízeny centrálně z hypotalamických suprachiasmatických jader (suprachiasmatic nuclei, SCN). Na molekulární úrovni je pravidelnost těchto cyklů podmíněna rytmickou expresí tzv. hodinových genů v jednotlivých neuronech SCN, která je regulována pomocí transkripčně-translačních zpětnovazebných smyček. Hodinové geny jsou rytmicky přepisovány i v periferních tkáních, tyto periferní oscilace jsou však centrálně synchronizovány SCN. Jak centrální, tak periferní oscilátory jsou synchronizovány k 24 hodinovému cyklu pravidelným střídáním světlé a tmavé části dne. Cirkadiánní hodiny v SCN řídí také rytmickou expresi tzv. hodinami řízených genů a ovlivňují tak regulaci nejrůznějších fyziologických dějů. Poruchy časového řádu organismu mohou přispívat ke vzniku nejrůznějších chorob, např. k nádorovému bujení, obezitě či poruchám spánku. Cirkadiánní rytmy se u savců obecně vyvíjí postupně během fetálního až raného postnatálního období. U potkanů toto období trvá přibližně od 14. dne embryonálního vývoje po 10. den postnatálního vývoje. Během...
|
|
Vztahy mezi úrovní ploidie, velikostí genomu a velikostí buňky v sérii modelů ryb ploidní úrovně od 2n do 14n
BYTYUTSKYY, Dmytro
Ploidní úroveň diploidního a indukovaně triploidního lína obecného, Tinca tinca, byla ověřena průtokovou cytometrií s určením relativního obsahu DNA v jádrech erytrocytů barvených 4',6-diamidin-2-fenylindolem (DAPI). C-hodnota (haploidní obsah jaderné DNA; pgDNA.jádro-1) týchž jedinců byla stanovena analýzou obrazu pro denzitometrická měření buněčných jader v preparátech barevných Feulgenovou reakcí (FIAD) ve srovnání se standardem kura domácího (Gallus gallus domesticus; 1,25 pgDNA.jádro-1, P < 0,05) třemi postupy. Získány byly vysoce podobné průměrné C-hodnoty, potvrzující možnost využít krev lína jako standard v evropské rybniční akvakultuře pro určení ploidie a obsahu DNA u ryb. Obrazová cytometrie FIAD, průtoková cytometrie (FC) a konfokální laserová skenovací mikroskopie (CLSM) byly využity ke studiu vztahů mezi obsahem DNA (pgDNA.jádro-1), plochou jádra (?m2), objemem jádra (?m3) a 3-D strukturou jader erytrocytů v sérii ploidních modelů ryb: diploidů lína obecného (Tinca tinca) (2n), kostlína kubánského (Atractosteus tristoechus) (2n), triploidního lína obecného (3n), evolučně tetraploidního jesetera malého (Acipenser ruthenus) a j. hvězdnatého (A. stellatus) (4n), evolučně oktaploidního j. sibiřského (A. baerii) a j. ruského (A. gueldenstaedtii) (8n), spontánních triploidů j. sibiřského a j. ruského vykazujjících evoluční dodekaploidii (12n), evolučně dodekaploidního j. krátkorypého (A. brevirostrum), a experimentálně získaných jeseteřích hybridů, kteří byli tetraploidní, hexaploidní (6n), heptaploidní (7n), oktaploidní, dekaploidní (10n), dodekaploidní a/nebo tetradekaploidní (14n). Standardy použitýmí pro FIAD byly krevní nátěry kura domácího (obsah 2,5 pgDNA.jádro-1), diploidní a indukovaně triploidní lín obecný (2,04 a 3,1 pgDNA.jádro-1). Všechny ploidní úrovně byly nejprve ověřeny pomocí FCM. Nárůst ploidní úrovně byl doprovázen zvětšením jádra a zvýšením počtu zploštělých eliptických jader se zvětšeným příčným průměrem. Objem (Vvoxel) jádra erytrocytu jako suma voxelů počítaná u živých buněk se jeví jako přesnější hodnota než objem (Vaxis) vypočtený z měření dlouhé a krátké osy jádra, zvláště u vyšších a lichých ploidních úrovní. Údaje o absolutním a relativním obsahu DNA byly v souladu s dříve publikovanými zprávami. Druhy téže ploidní úrovně, jakkoli se lišící obsahem DNA, vykazovaly podobnou plochu jádra erytrocytu, jak lze ukázat na A. ruthenus a A. stellatus (19,27 a 19,79 ?m2 při průměrném absolutním obsahu 3,72 a 4,68 pgDNA.jádro-1) a podobný objem jádra erytrocytu, jak lze ukázat na A. ruthenus a hybridu A. ruthenus x H. huso (48,3 a 48,9 ?m3 při průměrném absolutním obsahu 3,74 a 3,10 pg DNA. jádro -1). Podobné vztahy byly shledány u ploidních úrovní 6n, 8n, 10n, 12n. Nárůst 0,46 - 1,58 pgDNA v obsahu DNA jader erytrocytů neměl vliv na změnu plochy jádra. Se zvyšující se ploidní úrovní bylo shledáno, že koncentrace DNA (pgDNA na 1 ?m3 objemu jádra erytrocytu) a poměr povrchu jádra k jeho objemu se nezvětšují lineárně. Jaderná DNA je s nárůstem ploidní úrovně stále více kondenzována. Získané výsledky odvozují vlastnosti celých buněk a částečně i jader buněk řady různých ploidních druhů ryb a potvrzují hypotézy o nukleotipickém vztahu velikosti buněk a jejich jader ve vztahu k velikosti genomu a stejně tak taxonomické pozici jeseterů.
|
|
Městská knihovna, Lausanne
Superatová, Alena ; Křikavová, Iva (oponent) ; Koleček, Ivan (vedoucí práce)
Nová městská knihovna se nachází na platformě Sevelin. Je to prostřední ze tří horizontálních plošin, které vznikli na začátku 20.století zasypáním říčky Flon. Tyto plošiny byly zastavěny sklady, průmyslovými halami a nákladním nádražím. Důležitými body konceptu bylo zachovat podélnou strukturu území, jeho průchodnost, vazbu mezi plošinami a vytvořit velký veřejný prostor, centrum Sevelinu. Jedna z cest se uzavře dopravě a stane se z ní pěší zóna navazující na platformu Flon. Místo hlavního náměstí, vloženého napříč k ulici pro pěší, určuje výšková dominanta knihovny, která i definuje jeho šířku. Knihovna určující celé náměstí se snaží jakoby vtáhnout do sebe celý veřejný prostor. Fasáda je vykonzolovaná, bezrámově zasklená a láká nejen kolemjdoucí dovnitř, ale i čtenáře ven. Knihovna je rozdělena do dvou budov, vyšší městské knihovny pro děti a dospělé a specializované knihovny komixů. Vstup je přes převýšenou vstupní halu, přes polyfunkční prostor výstav a novinek otevřený do zeleného svahu do prostoru knihovny. V knihovně se pohybujeme dvěma komunikačními jádry mezi kterými je info pult. Přední části u prosklené fasády do náměstí jsou nízké regály s volným výběrem v přímém kontaktu s sezením. V zadní části jader vysoké regály s pracovními stoly. Zaměstnanci knihovny mají vlastní vstup a komunikační jádro, kterým se dostanou přímo do patra administrativy nebo archivů.
|
|
Typ buněčné smrti a blok superinfekce v buňkách infikovaných virem vakcinie
Lišková, Jana ; Mělková, Zora (vedoucí práce) ; Anděra, Ladislav (oponent) ; Němečková, Šárka (oponent)
Virus vakcinie (VACV) byl v minulosti využíván v eradikační kampani proti černým neštovicím. Infekce VACV je ve většině buněčných typů, včetně epiteliálních, lytická, což odpovídá nekrotické buněčné smrti. Při infekci epiteliálních linií HeLa G a BSC-40 VACV kmenem Western Reserve (WR) však byla v naší laboratoři již dříve pozorována aktivace kaspáz, která je typická pro apoptózu. V této práci byl blíže studován typ buněčné smrti buněk HeLa G a BSC-40 infikovaných VACV a také byla charakterizována aktivace a aktivita kaspáz u těchto infikovaných buněk. U buněk HeLa G infikovaných VACV kmene WR byla identifikována apoptóza na základě kondenzace jader, aktivity kaspázy 3 a štěpení substrátů smrti. V infikovaných buňkách HeLa G byla také detekována aktivace i aktivita kaspáz 2 a 4. U buněk BSC-40 infikovaných VACV kmenem WR apoptóza ani aktivita kaspáz pozorována nebyla, aktivace kaspáz 2 a 4 však zde byla detekována také. V infikovaných buňkách obou buněčných linií byla také štěpena prokaspáza 3 a 12. Vakcinační kmeny Dryvax a Praha indukovaly apoptózu v buňkách HeLa G i BSC-40, což bylo prokázáno apoptotickou morfologií jader a také detekcí štěpení substrátu exekutorových kaspáz PARP. Naše výsledky naznačují, že typ buněčné smrti infikovaných buněk může souviset s virulencí a imunogenitou různých...
|
|
Nové koncentrace pracovních příležitostí v zázemí Prahy
Koloušek, Petr ; Novák, Jakub (vedoucí práce) ; Ouředníček, Martin (oponent)
Nové koncentrace pracovních příležitostí v zázemí Prahy Abstrakt V uplynulých 40 až 50 letech v Severní Americe a aktuálně také v některých evropských oblastech dochází v rámci suburbanizačních procesů k vytváření nových center v zázemí původních velkoměst. Vývoj těchto jader výrazně ovlivňuje prostorovou strukturu metropolitních areálů. Cílem této práce je pokusit se v zázemí Prahy identifikovat nové koncentrace pracovních příležitostí, které by bylo možné označit za samostatné či osamostatňující se a dokázat tak v tomto směru určitou podobnost s metropolitními regiony směrem na západ od České republiky. Sledován bude především vývoj počtu a struktury pracovních příležitostí ve vybraných obcích. Pomocí těchto ukazatelů by mělo být možné identifikovat nové koncentrace pracovních příležitostí v pražském metropolitním areálu. Následná analýza dojížďky do zaměstnání ve vybraných obcích částečně odpoví na otázku, jakým způsobem se změnily dojížďkové vazby mezi prvky pražského metropolitního areálu a zda-li je pozorovatelný trend k vytváření nových center, která by mimo obytné funkce obsahovala také významnou nabídku pracovních příležitostí a služeb. V případové studii jedné vybrané obce bude následně sledován vývoj až do současné doby, a aktuální situace v ní bude analyzována podrobněji pomocí terénního...
|
|
Struktura venkovských domácností v první polovině 19. století
SKOŘEPOVÁ, Markéta
Bakalářská práce se zabývá tématem venkovských rodinných struktur v první polovině 19. století na příkladu městečka Nový Rychnov. Jednalo se o venkovskou společnost se silným podílem domácké výroby. Devatenácté století je nazýváno obdobím demografické revoluce. Je charakterizováno změnami způsobu výroby, opouštěním tradičního zemědělství, procesem protoindustrializace a industrializace. Přeměna ekonomiky souvisí se změnami rodinných struktur. Práce je založena na výzkumu zpovědních seznamů, které zaznamenávají vývoj domácností v letech 1833-1855. Údaje týkající se jednotlivců byly doplněny pomocí matrik. Jako základní metoda byla využita rekonstrukce rodin, celkově byla problematika nahlížena mikrohistorickou metodou. První kapitola stručně shrnuje literaturu a prameny k tématu a zabývá se popisem lokality. Druhá, která se věnuje demografickému vývoji Nového Rychnova, ukázala základní problematiku zdejší populace. Nebyla opomenuta ani socioprofesní charakteristika obyvatelstva. Hlavní důraz byl položen na analýzu složení domácností. Za použití Laslettovy typologie jsem se zabývala rodinami majitelů domů, poté byla zkoumána problematika podružství a čelední služby. Analýza ukázala rychlou proměnu složení domácností, která byla spojena s nárůstem počtu nukleárních rodinných jader a zároveň s jejich zmenšováním. Tyto změny bezpochyby souvisely s přeměnou ekonomického chování obyvatelstva a také se změnou jeho mentality.
|
|
Čestmír Gregor: klavírní dílo skladatele
Veličková, Magda ; Gregor, Vít (vedoucí práce) ; Palkovská, Jana (oponent)
Zpracováním této práce jsem podala přehled veškerého klavírního díla současného skladatele artificiální moderní hudby Čestmíra Gregora, a pomocí podrobné analýzy jednotlivých děl jsem přiblížila kompoziční postupy a inspirační zdroje tohoto skladatele. Došla jsem závěru, že hlavní rysy, kterými se vyznačuje autorův značně osobitý skladatelský styl, jsou polyfonní myšlení, tonální neukotvenost skladeb kompenzovaná melodickou určitostí, rozvoj motivu z malých jader, výrazná témata, plastické melodie a především vynalézavá práce s rytmem. Inspiraci autor čerpá z lidového folklóru, zejména moravského (Leoš Janáček), dále z tvorby české meziválečné avantgardy (Pavel Borkovec) a z jazzu (Jaroslav Ježek). Jeho hudba odráží pocitové vztahy člověka jednadvacátého století, jehož životní styl určuje především městské prostředí. Autor se v rámci Nové hudby neobrací žádné z teorií, ale nalezl si vlastní tvůrčí poetiku. Základem pro veškeré komponování je mu komunikativní hudba, která respektuje zákonitosti lidské psychologie vnímání. Gregorovy koncertantní skladby vynikají novou nástrojovou stylizací a netradičními přístupy nástrojové virtuozitě (hra dlaní, loktem, nekonvenční prstoklad). Jeho klavírní sonáty a koncerty dávají interpretovi možnost upozornit na brilantní ovládání techniky. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
