|
|
Fenolické látky u řas
Ráček, Jan ; Pichrtová, Martina (vedoucí práce) ; Pilátová, Jana (oponent)
Fenolické látky jsou považovány za skupinu sekundárních metabolitů, známou především z vyšších rostlin (Embryophyta). Jejich funkcí je absorbovat škodlivé ultrafialové záření, chránit rostliny před okusem a přitahovat opylovače a šiřitele semen. Tyto sloučeniny byly však popsány i u některých fylogeneticky nepříbuzných skupin řas, z nich nejvýznamnější jsou hnědé řasy (Phaeophyceae), sifonální zelené řasy z čeledi Dasycladaceae a spájivé řasy (Zygnematophyceae). Cílem této práce je shrnout dosavadní poznatky o fenolických látkách těchto skupin s důrazem na jejich význam pro biologii daných druhů. První část popisuje fenolické látky z obecného hlediska a rovněž nastiňuje způsob jejich biosyntézy. Další kapitoly se pak věnují zmíněným třem skupinám řas. Nejprozkoumanější v této oblasti jsou hnědé řasy, které ve svých stélkách obsahují unikátní typ taninů, zvaný florotaniny. Následují sifonální řasy z čeledi Dasycladaceae, které syntetizují sulfatované kumariny a poté spájivé řasy, u nichž byly zjištěny fenolické látky založené na kyselině gallové. Společným znakem těchto látek je podobně jako u vyšších rostlin schopnost pohlcovat záření z ultrafialové části spektra a zhášet reaktivní formy kyslíku. Nicméně florotaniny a kumariny u hnědých, respektive sifonálních řas zastávají i několik funkcí...
|
|
|
Lignin a mechanismy lignifikace
Gargoš, Ondřej ; Tylová, Edita (vedoucí práce) ; Schwarzerová, Kateřina (oponent)
Lignin je nezbytnou součástí všech cévnatých rostlin. Novější výzkumy dokazují jeho přítomnost také u některých rostlin bezcévných. Lignin je pro své vlastnosti důležitý pro růst a vývoj rostliny, mechanickou odolnost pletiv a také hraje roli v odpovědi na stresové podmínky. Lignin je aromatický heteropolymer, tvořený hlavně klasickými ligninovými jednotkami - guajacylem (G), syringylem (S) a p-hydroxyfenylem (H). Ligninové jednotky se ukládají v různém množství a poměru, což vede k rozmanité struktuře, a to nejen na úrovni druhové, ale také na úrovni jednotlivých orgánů či typů buněk. Rozmanitost ligninu zvyšují také "netradiční" monomery. Lignifikace, tedy tvorba a ukládání ligninu, je složitý a přesně řízený proces, který zahrnuje syntézu monolignolů v cytoplasmě, jejich transport do buněčné stěny a následnou polymeraci. Procesu lignifikace se účastní celá řada enzymů a recentní studie postupně odhalují mechanismy regulace lignifikace v různých buňkách rostlinného těla. Cílem této bakalářské práce je proto shrnutí poznatků o významu, syntéze a ukládání ligninu, dále porovnání mechanismů regulujících lignifikaci u různých typů rostlinných buněk - cévních elementů, sklerenchymatických buněk a buněk endodermis. Zajímavé je, že lignifikace v xylému probíhá částečně buněčně neautonomně. K lignifikaci...
|
|
|
Markery fyziologického stavu borovice ve vztahu ke genetické variabilitě
Šafránková, Anna ; Albrechtová, Jana (vedoucí práce) ; Prášil, Ilja (oponent)
Šlechtění jehličnatých stromů prochází v České republice v posledních desetiletích významným rozvojem, především díky molekulárně genetickým metodám, které zpřesňují a zjednodušují zmapování genotypů stromů a výběr elitních jedinců. Zatím se ovšem v ČR vybírají elitní jedinci pouze podle lesnických parametrů (jako je výška a tloušťka kmene nebo kvalitní tvárnost kmene), které ne vždy korelují se schopností stromu odolávat abiotickým a biotickým stresům. Recentně je snaha do výběrových kritérií při šlechtění jehličnatých stromů zařadit i fyziologické metody a výběr elitních jedinců provádět i podle nespecifických indikátorů stresu, které dokáží mnohem lépe postihnout fyziologickou zdatnost stromu, než lesnické růstové parametry. Výzkum této práce probíhal na genotypech borovice lesní (Pinus sylvestris L.), které se nacházejí v semenných sadech Doubrava a Silov v Plzeňském kraji v České republice. Semenné sady jsou výsadby stromů, které slouží ke sběru geneticky hodnotného reprodukčního materiálu, jsou tedy součástí šlechtitelských programů. Na jehlicích borovic, odebraných v červenci roku 2015, byla provedena analýza nespecifických indikátorů stresu -obsahu fotosyntetických pigmentů, fenolických látek, ligninu, celulózy a prolinu a byla změřena odrazivost a rychlá kinetika fluorescence chlorofylu a....
|
|
|
Buněčné mechanismy diferenciace apoplastických bariér v kořeni
Namyslov, Jiří ; Tylová, Edita (vedoucí práce) ; Konrádová, Hana (oponent)
Apoplastické bariéry (exodermis a endodermis) slouží především k regulaci volného pohybu látek apoplastem, čehož dosahují modifikacemi buněčných stěn. Zatímco na anatomické úrovni jsou bariéry studovány již dlouho, teprve v poslední době začínají být postupně identifikovány molekulární mechanismy, které jsou za vznik těchto modifikací zodpovědné. Nejdůležitější modifikací jsou Casparyho proužky, ligninové útvary, které se ukládají za pomoci CASP proteinů v ekvatoriální oblasti tzv. CSD domény na plazmalemě a tím překlenují místa dotyku sousedních buněk v exodermis a endodermis. Na jejich vzniku se kromě proteinů CASP podílí také místně specifické enzymy syntézy ligninu (peroxidáza PER64, NADPH oxidáza RBOHF). V těchto buněčných vrstvách se krátce po diferenciaci proužků, mezi plazmalemou a buněčnou stěnou, ukládají vrstvy tzv. suberinové lamely sloužící také k blokaci apoplastu. Po lamelách mohou v buňkách vznikat terciární ztlustliny buněčných stěn (U-ztlustliny), které vznikají ukládáním sekundární buněčné stěny, o jejichž mechanismech tvorby v kořenové endodermis se zatím mnoho neví. Procesy vzniku apoplastických bariér tedy souvisejí se syntézou a ukládáním ligninu, suberinu a sekundární buněčné stěny. V souvislosti s významem apoplastických bariér v regulaci příjmu látek je významná také...
|
|
|
Stanovení obsahu ligninu v jehlicích smrku ztepilého (Picea abies L. Karst.) pomocí laboratorní a obrazové spektroskopie
Suchá, Renáta ; Kupková, Lucie (vedoucí práce) ; Brodský, Lukáš (oponent)
Diplomová práce se zabývá stanovením obsahu biochemických látek (lignin, karotenoidy a voda) v jehlicích smrku ztepilého s využitím laboratorní a obrazové spektroskopie. V první části práce je zpracován přehled prací zabývajících se metodami odhadu obsahu ligninu a dalších biochemických látek. V práci jsou využity tři typy dat: 1. spektra pořízená kontaktní sondou se spektroradiometrem ASD FielSpec 4 Wide Res, 2. spektra pořízená integrační sférou se stejným spektroradiometrem a 3. hyperspektrální obrazová data pořízená senzorem APEX. Na spektra jsou aplikovány nejpoužívanější transformace, a to první derivace spektra a odstranění kontinua. Dále je zjišťován lineární vztah mezi naměřenými spektry a obsahem biochemických látek. Vícenásobná kroková lineární regrese je použita pro výběr vlnových délek sloužících k vytvoření vhodného modelu pro výpočet obsahu biochemických látek v jehlicích. Model je následně vypočítán a aplikován na úrovni obrazových hyperspektrálních dat. Výstupem této části práce jsou ligninové mapy. Dále jsou v práci porovnána spektra pořízená kontaktní sondou a integrační sférou. Zjišťován je i rozdíl mezi jednotlivými výzkumnými plochami na základě obsahu biochemických látek v jehlicích a vybraných prvků obsažených v půdě a na základě naměřených spekter. Analyzován je také vliv...
|
|
|
Obsah živin v jehlicích hlavních dřevin ve vztahu k potravní ekologii velkých býložravců v Evropě
Köhlerová, Markéta ; Hejcmanová, Pavla (vedoucí práce) ; Holá, Michaela (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo stanovit obsah hlavních makroprvků a vlákniny v jehlicích pěti původních dřevin (Taxus .baccata, Pinus sylvestris, Abies alba,Picea.abies, Larix decidua) s ohledem na výživu zvěře a z hlediska potravních zdrojů zvěře. Zjistit, jestli se liší obsahově v makroprvcích živin podle různého věku jehlic. Jednotlivými cíli dále bylo zjistit za prvé, liší-li se obsahy makroprvků a vlákniny mezi jednotlivými druhy dřevin a za druhé liší-li se obsahy makroprvků a vlákniny mezi ročníky jehličí. Jednoleté jehličí má vyšší obsah makroprvků a nižší obsah vlákniny než dvouleté. Teoretická část se věnuje herbivorům a jejich potravní strategii. . Bylo vybráno pět původních jehličnanů Evropy: P. sylvestris, P.abies, A.alba, L.decidua a T.baccata. Vybraly se čtyři lokality Mšeno, Nové Strašecí, Oldřichov v Hájích a Příbramsko, ve kterých se sbíraly vzorky jehličnanů. Po usušení vzorků v sušárně se prováděly laboratorní testy, podle kterých bylo následně provedeno statistické vyhodnocení. Samotné vyhodnocení bylo zaměřeno na obsahy makroprvků N, P, K, Ca a Mg. Dále se zkoumaly poměry N:P, Ca:N a K/(Ca+Mg) a ADF, NDF a ligninu. Výsledky ukázaly, že jednoleté jehličí má vyšší obsah makroprvků a nižší obsah vlákniny než jehličí dvouleté. Nejvyšší hodnoty obsahu makroprvků a vlákniny měl T.baccata, podobné výsledky měl P.abies a P.sylvestris. Z výsledků vyplývá, že škody okusem jsou náchylnější jehličnany Picea abies, Pinus sylvestris a Abies alba.
|
|
| |
|
|
Termická analýza paliv
Šrámek, Zbyněk ; Hrnčířová, Michaela (oponent) ; Moskalík, Jiří (vedoucí práce)
Tato práce má za úkol seznámit čtenáře s problematikou termické analýzy jako samostatné vědní disciplíny. První část je velice informativní a uvádí čtenáře do probírané tématiky. Ve druhé části jsou probírány stěžejní metody, které jsou s termickou analýzou neodmyslitelně spjaty. Poslední část práce je zaměřena na provedení a vyhodnocení termogravimetrické analýzy vzorku biomasy.
|
|
|
Využití biomasy pro energetické účely
Romanová, Kristýna ; Ing.Ondřej Kosík, Ph.D. (oponent) ; Flodrová, Dana (vedoucí práce)
Teoretická část práce se zaměřuje na problematiku biomasy využitelné pro energetické účely, zejména na zemědělské odpady, které se dají využít jako substrát pro bioplynové stanice. Dále rozebírá složení polymerních substrátů, které bioplynový proces ovlivňují nejvíce. Cílem práce bylo proměřit jednotlivé enzymové aktivity vzorku biomasy, který je používán jako surovina pro výrobu bioplynu.
|
|
|
Organické chemikálie z biomasy
DOLEŽAL, David
Tato bakalářská práce se zabývá procesy zpracování biomasy jakožto obnovitelného zdroje, za účelem výroby chemikálií, které by mohly konkurovat chemikáliím získatelným z neobnovitelných fosilních zdrojů. Zpracování biomasy lze rozdělit do dvou hlavních přístupů a to sice termochemických a biotechnologických procesů zpracování biomasy. Tato zpracování zahrnují mnoho procesů jako třeba hydrolýzu, drcení, fermentaci, spalování či působení vysokých teplot a tlaků a mnoho dalších termochemických či biotechnologických procesů souvisejících i s povahou stavební struktury biomasy. Mezi nejvýznamnější produkty zpracování biomasy můžeme považovat biopaliva, zastoupená v mojí práci převážně etanolem, ale i metanol a další organické chemikálie jako furfural, hydroxymetylfurfural a kyselinu levulovou pocházející ze zpracování C5 a C6 sacharidů nacházejících se v základní stavební struktuře biomasy. Tyto organické chemikálie mohou dále sloužit jako chemické platformy a následnými úpravami lze z nich získat produkty s vlastnostmi stejnými či velmi podobnými, kterými disponují produkty petrochemického průmyslu.
|
host ::
RSS.