|
|
Clinical significance of cytokine gene polymorphism
Kolesár, Libor ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent) ; Mrázek, František (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Studijní program: Doktorský studijní program v biomedicíně Studijní obor: Imunologie Mgr. Libor Kolesár Klinický význam polymorfismu cytokinových genů Clinical significance of cytokine gene polymorphism Disertační práce Vedoucí závěrečné práce/Školitel: Prof. MUDr. Ilja Stříž, CSc Praha 2012 Abstrakt Lidský genom je plný různých sekvenčních variant. Liší se hlavně velikostí ale také svým vlivem na fenotyp. Nejmenší jednotkou genetického polymorfismu je tzv. jednonukleotidový polymorfismus (SNP z angl. single nucleotide polymorphism). SNP jsou tvořeny záměnami jednotlivých bazí mezi dvěmi alelami a mohou ovlivnit genovou expresi. Genetické polymorfismy jsme studovali ve třech oblastech: (1) jako marker rizikových pacientů po orgánové transplantaci, (2) diagnostický marker u pacientů s interticiálními plicními chorobami nebo (3) s myomy. Dospěli jsme k následujícím závěrům. Etnikum nebo národnost hrají svou roli v distribuci genetických polymorfismů. Toto musíme brát do úvahy, když se snažíme porovnat s naší populací výsledky z jiných populací. Naše první klinická studie s asociací genů dospěla k nálezu, že dokonce genový polymorfismus cytokinu IL-18 může přispět k opoždění nástupu funkce štěpu po transplantaci ledviny a podporuje roli tohoto prozánětlivého...
|
|
|
Psychoneuroimmunology of alexithymia
Uher, Tomáš ; Bob, Petr (vedoucí práce) ; Boleloucký, Zdeněk (oponent) ; Smolík, Petr (oponent)
Souhrn Alexithymie představuje poruchu identifikace a vyjadřování emocí a je navíc spojena s nedostatkem fantazie a externě orientovaným kognitivním stylem. V současnosti je mnoho studií, které popisují významný vztah alexithymie a různých psychických a somatických onemocnění. Některé nálezy poukazují na fakt, že tento vztah může být zprostředkován narušením neuroendokrinních a imunitních funkcí u alexithymických subjektů. Tyto poznatky navíc poukazují na to, že stresové podněty u alexithymických subjektů mohou vést k narušení neuroendokrinních a imunitních funkcí, co může představovat významný rizikový faktor v patogenezi různých psychosomatických onemocnění. V této souvislosti je známo, že pro- zánětlivé cytokiny mohou hrát významnou roli při vzniku neuropatické bolesti, a že alexithymie je dávána do souvislosti se symptomy bolesti u některých poruch. Vzhledem k těmto nálezům, tato studie přináší některé nové poznatky o alexithymii v případě specifické skupiny neurologických pacientů. Hlavní nález této studie ukazuje, že alexithymie a symptomy úzkosti v jejich specifickém vztahu souvisejí se zvýšenou hladinou interleukinu-8 (IL-8) v mozkomíšním moku (CSF) a to u skupiny pacientů s "nezánětlivými" neurologickými poruchami (NIND). Tyto nálezy také naznačují, že IL-8 může hrát výjimečnou roli...
|
|
|
Imunomodulační účinky makrolidových antibiotik
Zemánková, Jana ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Makrolidová antibiotika jsou známa nejen svými antibakteriálními účinky, ale také pro své nově objevené protizánětlivé účinky, kdy jsou schopné výrazně potlačit destruktivní a v mnohých případech život ohrožující zánět, což je žádoucí zejména u chronických zánětlivých nemocí. Podstatou jejich účinku je modulace různých komponent imunitního systému, a proto tyto vlastnosti nazýváme "imunomodulační". Pod tento pojem se dají též zařadit účinky na epiteliální buňky, jejich sekretorickou aktivitu, a také na patogeny, které u chronických zánětlivých respiračních nemocí mohou osidlovat dýchací cesty a přispívat k patogenezi i samotnému vzniku onemocnění. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější doposud objevené mechanismy, jimiž makrolidová antibiotika tyto imunomodulační účinky realizují a také jsou uvedeny příklady nemocí, u nichž má léčba největší klinický význam. Makrolidová antibiotika s těmito jedinečnými vlastnostmi jsou navíc dobře tolerována a vážné vedlejší účinky se objevují jen vzácně. Největším rizikem je vznik rezistence, a to je hlavní důvod, proč nemůže být tato léčba vždy plně doporučena. Záleží tedy na každém lékaři, aby zvážil rizika a prospěšnost léčby u daného konkrétního pacienta.
|
|
|
Zvířecí modely intrauterinních infekcí
Schuma, Marek ; Šplíchalová, Alla (vedoucí práce) ; Seifertová, Eva (oponent)
Embryonální a fetální vývoj u savců probíhá ve sterilních podmínkách dělohy matky. Embryo a později plod jsou spojeny s placentou pupečníkem a vznášejí se v amniové tekutině v amniové dutině ohraničené amniovou membránou. Předčasný porod je spojen se sníženou hmotností novorozenců a jejich zvýšenou nemocností a úmrtností. Intrauterinní infekce představují jednu z hlavních příčin předčasného porodu. Původci těchto infekcí jsou různá etiologická agens - viry, bakterie, plísně a prvoci. Tyto infekce vyvolávají expresi zánětových mediátorů, které se podílejí na spuštění předčasného porodu. Mezi tyto mediátory patří cytokiny. Základem bakalářská práce je literární rešerše pojednávající o zvířecích modelech prenatálních infekcí, které jsou používány pro studium regulačních mechanizmů předčasných porodů, případně pro studium možného ovlivnění těchto mechanizmů. Jsou srovnána různá infekční agens a jejich části jako např. LPS a způsoby aplikace. Dále jsou diskutovány výhody a nevýhody různých zvířecích modelů s ohledem na typ placentace, průběh březosti, velikost zvířete a velikost vrhu. Práce obsahuje část pojednávající o zkušenostech s prasečím modelem intrauterinních infekcí v Mikrobiologickém ústavu AV ČR v Novém Hrádku. Klíčová slova: intrauterinní, intraamniální, infekce, zánět, zvířecí, modely,...
|
|
|
Imunitní odpověď hostitele při neuroinfekcích způsobených parazitickými helminty.
Macháček, Tomáš ; Panská, Lucie (vedoucí práce) ; Štáfková, Jitka (oponent)
Mezi parazitickými helminty jsou i takoví, kteří se mohou v některé části svého ontogenetického vývoje vyskytovat v centrální nervové soustavě člověka. I zde proti nim hostitel vyvíjí imunitní odpověď, a to navzdory původní představě tzv. imunitního privilegia centrální nervové soustavy. Imunitních reakcí se zde účastní jak buňky imunitního systému, tak rezidentní imunokompetentní buňky (astrocyty a mikroglie). Imunitní odpověď hostitele zahrnuje jak buněčnou, tak protilátkovou složku. Tato bakalářská práce se zabývá obecnou charakteristikou imunitní odpovědi v centrální nervové soustavě a jejím popisem při vybraných helmintárních neuroinfekcích: neuroschistosomóze, neurocysticerkóze a neurotoxokaróze.
|
|
|
Imunologický profil u pacientů s roztroušenou sklerózou
Šubjak, David ; Fišerová, Anna (vedoucí práce) ; Růžičková, Šárka (oponent)
Imunologický profil u pacientů s roztroušenou sklerózou Abstrakt Roztroušená skleróza je autoimunitní neurodegenerativní onemocnění, které postihuje převážně bílou hmotu mozkovou a míchu. Mechanizmus progrese onemocnění není dosud zcela objasněn. V této studii jsme se zaměřili na srovnání zastoupení imunitních subpopulací a vybraných imunologických znaků mezi pacienty s roztroušenou sklerózou, kteří byli nově diagnostikováni a následně léčeni přípravkem Avonex (IFNβ1a), a zdravými dárci. T buňky se podílejí na patogenezi roztroušené sklerózy a to zejména cytotoxické CD8+ T buňky, které způsobují demyelinizaci axonů. Subpopulace CD161+ Th buněk má potenciál hrát velmi významnou roli v tomto procesu. V naší studii jsme se zaměřili na roli NK buněk jejich fenotyp a funkci v autoimunitní reakci u nově diagnostikovaných pacientů a po následné terapii. Pomocí průtokové cytometrie jsme analyzovali zastoupení NK, NKT, T lymfocytů a monocytů, kde jsme se zaměřili na expresi molekul CD161 a NKG2D na jejich povrchu. Pozorovali jsme zvýšené počty CD161+ buněk v subpopulacích NK CD56bright , NK CD56dim , Th, Tc CD8bright , Tc CD8dim a snížené počty buněk nesoucí znak NKG2D u subpopulací NK CD56bright , NK CD56dim , Th, NKT, Tc CD8bright , Tc CD8dim a monocytů. Snížená cytotoxická aktivita NK buněk u neléčených pacientů...
|
|
|
Role makrofágů v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Flebotomové (řád: Diptera) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (řád: Trypanosomatida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Právě sliny flebotomů mají významnou roli v přenosu leishmaniózy - u naivního hostitele suprimují jeho imunitní systém a umožňují tak vývoj leishmaniové infekce, zatímco opakovaně pobodaní hostitelé jsou proti infekci chránění. Předložená diplomová práce se zabývá především vlivem slin flebotomů na buněčnou složku imunity hostitelů se zaměřením na makrofágy, které jsou klíčové v obraně proti leishmanióze. V první části diplomové práce jsme si zavedli myší model L. major - P. papatasi - Balb/c, na kterém jsme ověřili ochranný efekt imunizace slinami P. papatasi na vývoj leishmaniové infekce. Imunizované myši byly chráněné proti leishmaniím, což se odrazilo na velikosti léze, počtu leishmanií v uchu i spádové uzlině a také na produkovaných cytokinech. Makrofágy z imunizovaných myší však produkovaly méně oxidu dusnatého, zatímco arginázová aktivita byla srovnatelná s neimunizovanou skupinou. Indikátorem kontaktu hostitele s flebotomy nám byly naměřené IgG protilátky proti složkám slin, zatímco IgG protilátky proti leishmaniím sloužily jako ukazatel rozvoje infekce způsobené L. major. Další část experimentů byla věnována...
|
|
|
Porovnání tvorby cytokinů novorozeneckými leukocyty dětí zdravých a alergických matek.
Dusilová, Adéla ; Hrdý, Jiří (vedoucí práce) ; Janatková, Ivana (oponent)
Rostoucí incidence alergických onemocnění u dětí by mohla být způsobena senzibilizací nezralého imunitního systému během intrauterinního vývoje. Několik významných vědeckých prací prokázalo schopnost buněk pupečníkové krve odpovídat zvýšenou proliferační aktivitou na stimulaci běžnými alergeny. V návaznosti na tyto poznatky předkládaná studie sleduje tvorbu cytokinů hrajících roli v pro i proti alergenním ladění imunitního systému. Buňky pupečníkové krve byly stimulovány polyklonálními aktivátory (fytohemaglutinin) a běžnými alergeny (ovalbumin, bojínek, bříza, roztoč). Následně pak byla sledována tvorba cytokinů využitím vybraných metod, které odrážejí různá stádia aktivace buňky - na úrovni mRNA pomocí kvantitativního real time PCR (qRT-PCR), detekcí přítomnosti intracelulárních cytokinů v jednotlivých buněčných subpopulacích průtokovou cytometrií a měřením koncentrace cytokinů v supernatantech kultur CBMC pomocí ELISA metody. Dosažené výsledky poukazují na velmi slabou schopnost uvedených běžných alergenů (bojínek, bříza, roztoč, ovalbumin) stimulovat CBMC k tvorbě cytokinů sledovaných všemi uvedenými metodickými postupy. Ačkoliv jsme nepozorovali signifikantní rozdíly v produkci cytokinů (IL-2, IL-4, IL-10, IL-12, IL-13, IL-17, IFN-γ, TGF-β) CBMC po stimulaci alergeny (OVA, BOJ, BRI, ROZ) mezi...
|
|
|
Stres endoplazmatického retikula a jeho význam pro rozvoj zánětu tukové tkáně
Zemánková, Kateřina ; Rossmeislová, Lenka (vedoucí práce) ; Janovská, Petra (oponent)
Endoplazmatické retikulum (ER) je buněčnou organelou, kde dochází ke skládání proteinů, které jsou poté transportovány do různých míst v buňce nebo sekretovány. Je také zodpovědné za syntézu triglyceridů. Porucha metabolické rovnováhy vede ke stresu ER a k následnému spuštění signální dráhy, která se nazývá unfolded-protein response (UPR). Cílem této dráhy je zmírnit stres endoplazmatického retikula, obnovit přirozenou homeostázu a předejít buněčné smrti. Současně ale dochází k aktivaci stresových kináz a dalších faktorů, které mohou způsobit poruchy inzulinové signalizace a zvýšit expresi prozánětlivých cytokinů. Tyto jevy jsou charakteristické pro lidskou obezitu, která je spojena se sníženou citlivostí tkání k inzulinu a je považována za onemocnění s nízkou hladinou zánětu. Nedávné studie označily za původce zánětu stresované adipocyty a makrofágy infiltrované do tukové tkáně, které produkují převážně zánětlivé cytokiny. Skutečně bylo prokázáno, že stres endoplazmatického retikula je výrazně zvýšen v tukové tkáni obézních jedinců. Pokles váhy daný zmenšením tukové tkáně tento stres snižuje za současného snížení produkce prozánětlivých cytokinů i inzulinové rezistence. Předkládaná práce má za cíl shromáždit a diskutovat tyto nové poznatky, které poukazují na to, že stres ER by mohl mít zásadní...
|
|
| |
host ::
RSS.