|
Vliv termínu desikace řepky ozimé (Brassica napus) na výnos a kvalitu semen
Rajtmajer, Stanislav ; Bečka, David (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Řepka olejka je ve světě třetí nejvýznamnější olejninou (druhou semennou). V České republice je nejpěstovanější a nejvýznamnější olejninou. Řepka ozimá dosahuje asi 90 % sklizňové plochy všech olejnin v ČR. Stále diskutovanou součástí agrotechniky řepky ozimé, je desikace porostů řepky. Jaký použít přípravek, jakou dávku, jaký termín zvolit, zda vůbec desikovat či nikoliv. Výsledky této diplomové práce by mohly přispět k částečnému objasnění této složité problematiky.
Cílem diplomové práce je sledovat vliv odlišného termínu desikace řepky ozimé
glyfosátem na výnos a kvalitu semen.
Maloparcelkové pokusy pro zkoumání vlivu termínu desikace řepky ozimé byly založeny v letech 2013/2014 a 2014/2015 na pozemcích pokusné stanice České zemědělské univerzity, Fakulty agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů v Červeném Újezdě.
V prvním pokusném roce 2013/2014 bylo založeno pět variant ve třech opakováních (včetně nedesikované kontroly). V roce 2014/2015 bylo založeno sedm variant ve čtyřech opakováních (včetně nedesikované kontroly). V prvním pokusném roce byl první termín desikace 16. 6. 2014, v druhém roce 8. 6. 2015. Následné termíny desikace byly s týdenním odstupem.
Odrůda řepky ozimé použitá pro pokusy byla hybridní odrůda Rohan. K desikaci byl použit přípravek Dominator s účinnou látkou glyphosate. Dávka 4 l/ha + 200 l H2O.
U všech vzorků obou pokusných let byl stanoven výnos, hmotnost tisíce semen a olejnatost. U desikovaných variant byly provedeny předsklizňové rozbory pro stanovení podílu sušiny v šešulích. Dále byla u všech sklizených vzorků provedena laboratorní zkouška klíčivosti semen (Stanovení energie klíčení) dle metodiky ISTA. Získané výsledky z pokusu klíčení byly statisticky vyhodnoceny metodou ANOVA analýzy variance. Rozdíly mezi průměrnými hodnotami byly hodnoceny Tukeyho testem, v počítačovém programu SAS na hladině významnosti p = 0,05.
Vliv termínu desikace řepky ozimé ovlivňuje kvalitu semen z pohledu hmotnosti tisíce semen i z pohledu olejnatosti. Příliš včasná desikace (46 až 39 dnů před sklizní) snížila HTS o 7 až 17 % a olejnatost o 2 až 4 % celkového průměru. Olejnatost je ze sledovaných znaků nejméně ovlivňována termínem desikace. Desikace v optimálním termínu (17 dnů před sklizní) zvýšila olejnatost o 1 až 6 %.
Vliv termínu desikace řepky ozimé také významně ovlivňuje výnos semen.
Příliš včasná desikace (46 až 39 dnů před sklizní) snížila výnos o 11 až 14 %. Nedesikovaná kontrola v obou letech dosáhla nejvyšších výnosů, zvýšení výnosu o 5 až 12 %. Desikace v optimálním termínu (17 dnů před sklizní) zvýšila výnos pokusů o 5 až 6 %.
Termín desikace řepky ozimé, také významně ovlivňuje vitalitu semen, kde velmi
snižuje energii klíčení v prvních klíčních dnech. Termín desikace však neovlivňuje celkovou klíčivost semen. Příliš včasná desikace (46 až 39 dnů před sklizní) snížila EK2 o 12 až 40 %, EK3 snížila o 4 až 24 %, EK4 o 3 až 4 % a prodloužila MGT o 7 až 15 %. V prvním pokusném roce byla nejvitálnější varianta nedesikovaná kontrola (EK2 = 50,4 %, EK3 = 91,3 %, EK4 = 97,9 %). V druhém pokusném roce byla nejvitálnější semena z optimálního termínu desikace,
(6. Termín, 17 dnů před sklizní) EK2 = 68,9 %, EK3 = 98,2 %, EK4 = 100 %. Vzorky semen z roku 2014/15 měly celkově vyšší vitalitu semen, než vzorky z roku 2013/14, tato celková horší vitalita je zřejmě dána rok starým, přeskladněným osivem.
Z výsledků dvouletého pokusu vyplývá, že termín desikace má vliv na kvalitu semen, výnos semen i na vitalitu semen. Předsklizňovými rozbory byl stanoven optimální podíl sušiny šešulí u desikovaných vzorků na hodnoty 40 až 50 %. Jako nejvhodnější technologie se jeví desikace v optimálním termínu (17 dní před sklizní) a agrotechnika bez desikování porostu. Jako nejméně vhodná technologie se jeví velmi časná desikace (46 až 30 dnů před sklizní).
První vědecká hypotéza: Předčasná desikace řepky snižuje výnos semen, olejnatost a HTS. Ano, tato hypotéza se potvrdila.
Druhá vědecká hypotéza: Desikace provedená ve správném termínu neovlivňuje
kvalitu semen (olejnatost a HTS). Ano, tato hypotéza se potvrdila.
|
|
Analýza a modelování struktury a vývoje smíšených porostů v oblasti Sudetské soustavy
Vacek, Zdeněk ; Remeš, Jiří (vedoucí práce) ; Hlásny, Tomáš (oponent)
Práce se zabývá analýzou a modelováním struktury a vývoje vybraných smíšených lesních porostů, zejména ve zvláště chráněných územích v oblasti Sudetské soustavy, především pak v národních parcích Krkonoš, v Chráněných krajinných oblastech Broumovsko a Orlické hory, ale i v dalších oblastech České republiky. Jedná se o soubor 6 publikovaných prací složený ze třech tematických okruhů: struktura lesních porostů, obnova lesních porostů a modelování lesních porostů. Hlavním cílem práce bylo zhodnocení vertikální, horizontální a druhové struktury, celkové diverzity a vývoje smíšených lesních porostů v centrálních Sudetech. Dílčím cílem práce byla analýza produkčních parametrů, vliv mikroreliéfu a zvěře na přirozenou obnovu a zhodnocení odumřelého dřeva v zájmovém území. Stěžejními cílemi studie bylo vytvoření prostorově explicitních a neexplicitních modelů šířky koruny a štíhlostního kvocientu pro smrk ztepilý (Picea abies L.) a buk lesní (Fagus sylvatica L.). Dále to byla i predikce vývoje smíšených lesních porostů za použití růstových simulací, zhodnocení parametrů a vzájemného působení struktury porostů, klimatických faktorů a přirozené obnovy, a to zejména pomocí analýz rozptylu, korelačních matic, prostorové statistiky a vícerozměrných analýz. K tomuto účelu byla využita soustava trvalých výzkumných ploch, které jsou pravidelně sledované od roku 1980 a některé byly k danému účelu založeny i později. Pomocí technologie FieldMap byly zaměřeny dendrometrické parametry stromového patra, přirozené obnovy a odumřelého dřeva. Z výsledků vyplývá, že prostorové rozmístění stromů v bukových porostech ve stadiu optima se s nadmořskou výškou mění od pravidelného rozmístění přes náhodné až agregované v ekotonu horní hranice lesa. Prostorové rozmístění jedinců přirozené obnovy je silně agregované, uspořádání pařezů je náhodné a horizontální struktura středů korun je vždy pravidelněji rozmístěna než paty kmenů kvůli plasticitě korun. Škody okusem terminálního vrcholu zvěří jsou významným omezujícím faktorem výškového růstu přirozené obnovy, zejména u jedle bělokoré (Abies alba Mill.), jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia L.) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus L.). Ze studie vlivu mikroreliéfu na obnovu buku vyplývá, že nejvyšší průměrná výška byla zjištěna na šikminách a ve sníženinách, naopak nejnižší na vyvýšeninách. Při hodnocení vlivu klimatických faktorů na radiální růst stromů bylo zjištěno, že nízká teplota je limitujícím faktorem růstu v horských a podhorských oblastech, respektive že s klesající nadmořskou výškou klesá pozitivní vliv teploty a naopak stoupá vliv srážek. V poslední řadě prostorově explicitní modely (oproti neexplicitním) dokumentují větší variabilitu šířku koruny u smrku i buku a štíhlostního kvocientu u smrku. Největší vysvětlující proměnou pro jednotlivé modely po výčetní tloušťce byla horní porostní výška.
|
|
Vliv textury briket z biomasy na jejich mechanické vlastnosti
Černá, Iva ; Pecen, Josef (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
S rostoucím množstvím uživatelů AD technologie, roste problematika jak skladovat, takový
tekutý materiál, kterým je digestát. V současné době existují i jiné způsoby, jak jej využívat,
kromě hnojení tekutou částí digestátu. Digestát lze sušit a lisovat do formy briket nebo pelet.
Ve formě brikety, je důležité si uvědomovat, důležitost vztahů mezi vlastnostmi jednotlivých
složek (částic), protože jedna vlastnost může ovlivnit další a tvořit tak strukturu materiálu a jeho opětovné zpracování do podoby finálního výrobku. Tato studie byla provedena za
účelem najít a/nebo kvantifikovat vztah mezi strukturou briket z biomasy a jejich odolností a pevností tvaru při manipulaci, skladování a používání. Základní hypotéza této práce je
založena na otevřeném předpokladu, že textura briket je závislá na mnoha parametrech.
Některé z těchto parametrů byly testovány. Jmenovitě, látkové složení, fyzikální vlastnosti
brikety z digestátu, pevnost a tvrdost, analýza velikosti částic a další. Digestát se ukázal být
dobrým materiálem pro kompresi, navíc s vysokým obsahem živin. Množství odrolu se
měnilo mezi 7-12% na začátku, postupně klesající na 3-5%. Zkoušky tvrdosti podle Shoreho
testu prokázaly, výsledky vypovídající o vztahu mezi velikostí částic a tvrdostí. Sítová a obrazová analýza pak ukázala řadu částic v rozmezí velikosti 0,01 mm z 99,5% a 10 mm z 99,7%, většina z nich s jehlám-podobným tvarem. Tato studie navrhuje metodu, která
umožňuje analýzu velikostního rozdělení částic ve vzorku, a popisuje další vlastnosti briket,
které mohou být užitečné pro další výzkum a komerčním účelům.
|
|
Vliv organizace porostu na produkční a kvalitativní charakteristiky kukuřice pro krmné a alternativní využití biomasy
Vrabcová, Zuzana ; Šantrůček, Jaromír (vedoucí práce)
V letech 2014 a 2015 byl na pokusných pozemcích české zemědělské univerzity v Praze a v Červeném Újezdu sledován vliv meziřádkové vzdálenosti a hustoty výsevku na morfologické a produkční parametry silážní kukuřice. Z dvouletých výsledků výplývá, že větší vliv měla hustota výsevku než meziřádková vzdálenost. Na obou stanovištích byly meziřádkovou vzdáleností průkazně ovlivněny výnos sušiny a velikost listové plochy.
Hustota výsevku ovlivnila na obou stanovištích hmotnost jedné rostliny a velikost listové plochy. Pro produkci bioplynu měla největší vliv část rostliny, a to palice. V neposlední řadě lze konstatovat, že velký význam na hodnocené ukazatele měl vliv ročníku a stanoviště.
|
|
Ontogeneze vokalizace u gibonů rodu Nomascus
Hradec, Michal ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Pavel, Pavel (oponent)
Znalost ontogeneze a vývoje vokalizace u primátů hrají klíčovou roli v pochopení evoluce jazyka a řeči u lidí. Na rozdíl od velkých lidoopů, giboni produkují velice hlasitý vokální projev, který zahrnuje komplex druhově a pohlavně specifické vokalizace. Řada studií v minulosti se věnovala výzkumu akustického vzoru u dospělých jedinců. I přesto, zůstává stále nejasné, kdy a jak se rozvíjí pohlavně-specifický vzor vokalizace gibonů.
Tato práci se zaměřuje na dvě období v ontogenetickém vývoji akustických struktur u samců gibona bělolícího (Nomascus leucogenys) a u gibona zlatolícího (Nomascus gabriellae). Výsledky ukázaly, že nejprve nedospělí samci (juvenilní a adolescentní) produkují samičí akustickou strukturu great call v duetu s matkami. Vlastnosti great call nedospělých samců se lišily ve spektro-temporálních parametrech od great call u matek. Nejvýraznějším rozdílem mezi juvenilními a adolescentními samci při produkci samičí vokalizaci byla přítomnost koncové části vokalizace twitteru. Výsledky ukazují, že twitter byl pravidelnou součástí samičí vokalizace u nedospělých samců okolo čtvrtého roku věku, zatímco u mladších samců byl produkován výjimečně.
Druhé období v ontogenezi vokalizace u adolescentních samců bylo charakteristické tím, že po pátém roku věku začíná vývoj samčí akustické struktury. V tomto období již nebyla pozorována produkce samičí vokalizace great call u žádného ze sledovaných jedinců gibonů rodu Nomascus. Výsledky dokládají, že samčí akustické struktury u gibona bělolícího (Nomascus leucogenys) se nevyvíjely v pořadí, ve kterém jsou produkovány v akustickém rejstříku dospělého samce. Na začátku studie se vyvinuly staccato noty a multi-modulační fráze, které byly následované po čtyřech měsících vznikem boom noty. Tato noty je produkována v akustickém rejstříku na prvním místě a má nejhlubší frekvenci. Naopak vývoj samčí akustické struktury gibona zlatolícího (Nomascus gabriellae) byl charakteristický jen vývojem multi-modulační fráze a vývoj staccato not nebyl u tohoto druhu během studie zaznamenán. Výsledky podporují interpretaci, že vývoj samčí akustické struktury úzce koresponduje s růstem vokálního traktu a fyziologickými změnami, které souvisejí s dosažením pohlavní dospělosti.
|
|
Růst a environmentalní vlivy pěstovaní jedle obrovské v podmínkách České republiky
Fulín, Martin ; Podrázský, Vilém (vedoucí práce) ; Antonín, Antonín (oponent)
Jedle obrovská (Abies grandis /Douglas ex D. Don/ Lindl.) představuje dřevinu s potenciálním přínosem pro plnění řady funkcí v lesním hospodářství; konkrétně se jedná o funkce produkční, meliorační, stabilizační a krajinářskou. Byla k nám, stejně jako do ostatních evropských zemí, zaváděna od první poloviny 19. století, především šlechtickými rody, nejprve do parkových výsadeb, ale postupně i do lesních porostů. Další vlna zájmu o tuto dřevinu souvisela s chřadnutím domácí jedle bělokoré (Abies alba Mill.), kterou měla do jisté míry nahradit, z tohoto období pochází i největší počet výsadeb u nás. Cílem předkládané disertační práce bylo sledování růstu a produkce vybraných porostů této jedle, ale i vliv na základní charakteristiky půdního chemismu, dynamiku živin a možný degradační nebo meliorační vliv na lesní půdy. Výzkumné plochy byly voleny především na území Školního lesního podniku Kostelec nad Černými lesy, ale i na dalších místech (Hrubá Skála u Turnova, lesy v majetku Kinských na Žďársku, Kynšperk nad Ohří). Sledování bylo provedeno na již založených a sledovaných trvalých zkusných plochách středního věku (35 až 55 let), na kterých byly zjišťovány dendrometrické i jiné parametry (pozice, výška, výčetní tloušťka, nasazení koruny), dále byly studovány množství a kvalita nadložního humusu a svrchní složky minerální půdy. Součástí práce bylo i měření na provenienční ploše VÚLHM, v. v. i. Z výsledků vyplývá, že jedle obrovská je produktivní dřevina, která převyšuje svou zásobou domácí jehličnaté dřeviny a její intenzivní růst je srovnatelný s douglaskou tisolistou. Z pohledu provenienčních pokusů je zásadní správný výběr provenience, kterým lze dosáhnout lepších výnosů a kvality dřevní hmoty. V našich podmínkách se jako nejlépe rostoucí ukazují provenience z oblasti ostrova Vancouver a pobřeží státu Washington. Při analýzách půdy dosahovala jedle obrovská příznivějších hodnot pedochemických charakteristik humusových forem ve srovnání se smrkem ztepilým a přibližovala se k hodnotám listnatých dřevin. Lze tedy říci, že se projevila jako meliorační a stabilizační dřevina.
|
|
Zhodnocení využívání organických odpadů v malých spalovacích zařízeních
Černý, David ; Malaťák, Jan (vedoucí práce) ; Mašek, Jiří (oponent)
Organické odpady představují dostupnou náhradu za cíleně pěstované energetické plodiny pro výrobu biopaliv. Biopaliva vyrobena z organických odpadů vyžadují, aby zdrojové suroviny neobsahovaly nebezpečné látky, které by se jejich spálením
v jednoduchých spalovacích zdrojích dostaly do ovzduší jako emise.
Tato práce se zabývá posuzováním technicko-provozních parametrů malých spalovacích zařízení při spalování vzorků paliv vyrobených z organických odpadů. Jako vzorky byla vybrána tuhá paliva ve formě kusových, briket a pelet vyrobená z perspektivních materiálů. Spalování bylo realizováno v krbových kamnech s roštovým topeništěm
a v automatických kamnech. K měření emisních koncentrací O2, CO, NOX a teploty spalin byl použit plynový analyzátor.
Pro spalování na roštovém topeništi se z komerčních paliv jako vhodná náhrada za uhlí nebo dřevo jeví brikety z kůry, při jejichž spalování bylo dosaženo emisních koncentrací CO s hodnotou 560,8 +/- 98,9 mg.m-3, hodnoty NOX byly poměrně vysoké
1 193,6 +/- 141,7 mg.m-3. V rámci práce byly pro toto topeniště vyrobeny brikety z kompostu, jejichž emisní koncentrace CO jsou vyšší 1 487,8 +/- 418,8 mg.m-3, hodnoty NOX byly naopak nižší 330,8 +/- 26,3 mg.m-3 než u briket z kůry. Na roštovém topeništi byl spalován experimentální vzorek čistírenského kalu, který byl upraven hydrotermální karbonizací, naměřené emisní koncentrace CO 1 493,3 +/- 237,3 mg.m-3 a hodnoty NOX
544,8 +/- 20,2 mg.m-3 jsou pozitivní, protože nebylo dosaženo jmenovitého výkonu spalovacího zařízení a spalné teplo vzorku je velmi nízké 12,61 MJ.kg-1.
V automatických kamnech bylo při spalování odpadních dřevních pelet s certifikátem ENplus A1 dosaženo nejvyšší účinnosti spalovacího zařízení 80,8 +/- 2,7 % a také velmi nízkých emisních koncentrací CO s hodnotou 117,5 +/- 14,4 mg.m-3 a hodnoty NOX
110,3 +/- 2,9 mg.m-3. Následné pokusy na tomto zařízení měly za cíl zvýšit účinnost spalovacího zařízení, pomocí instalace teplovzdušného výměníku a předehřevu spalovacího vzduchu. Při využití metody předehřevu spalovacího vzduchu došlo ke zvýšení emisních koncentrací CO.
|
|
Modelování scénářů možného vývoje malých zemědělských podniků
Koláčková, Gabriela ; Tichá, Ivana (vedoucí práce) ; Stanislava, Stanislava (oponent)
Práce prostřednictvím systémové dynamiky modeluje scénáře možného vývoje hospodaření průměrného malého zemědělského podniku. Simulační model je založen na oficiálních statistických údajích a údajích sesbíraných kvalitativním šetřením mezi osobami, které vlastní malý zemědělský podnik v České republice. Struktura modelu reflektuje specifika daného odvětví a individualitu majitele zemědělského podniku. Model je přizpůsoben požadavkům pro simulaci v systémové dynamice.
Výsledky modelování ukazují dopady stávající situace podniků působících v daném odvětví. Modelovány byly optimistické, průměrné a pesimistické scénáře možného vývoje farmy, které byly založeny na realistických datech. Výstup modelování prokázal zranitelnost optimistických scénářů, kdy při drobné změně v parametrech dochází k dlouhodobě ekonomicky neudržitelné situaci malých zemědělských podniků. Výsledky modelování obhajují rozhodnutí majitelů zemědělských podniků diversifikovat své podnikatelské aktivity.
|
|
Vliv pupalkovéh oleje na vybrané fyziologické parametry plnokrevných koní v tréninkové zátěži
Mikešová, Kateřina ; Hučko, Boris (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Náročný trénink zvyšuje nároky tkáně na kyslík a buněčné dýchání, což následně vede k tvorbě tzv. volných radikálů a reaktivních forem kyslíku. Příliš vysoká produkce oxidantů přechází v tzv. oxidační stres, který způsobuje poškození tkání a metabolické změny ovlivňující výkon. Obranný systém zmírňující působení účinků oxidačního stresu představují tzv. antioxidanty, včetně non-enzymatických a enzymatických složek. A právě antioxidační účinek pupalkového oleje (EPO) byl předmětem této předkládané práce. V rámci ní byla vybrána skupina deseti klinicky zdravých dostihových koní, jež byla vystavována po celou dobu osmitýdenního experimentu pravidelnému tréninkovému schématu. Osm týdnu před započetím experimentu byla koním podávána krmná dávka, jež během experimentu byla navíc obohacena o přídavek 150 ml pupalkového oleje. Celková antioxidační odezva byla vyhodnocována na základě hodnot sledovaných parametrů (TBARS, kyselina močová, aspartátaminotransferáza, kreatinkináza, triacylglyceroly a neesterifikované mastné kyseliny) získávaných prostřednictvím krevních odběrů. Průměrné hodnoty TAS po suplementaci EPO se postupně navyšovaly a byly detekovány na podstatně vyšších úrovních v porovnání s kontrolou v šestém týdnu. Koncentrace TBARS se naopak významně snížila ve srovnání s kontrolou. Činnost AST a CK kolísaly, avšak žádná hodnota nebyla prokázána v souvislosti se svalovou homeostází. Současné výsledky dokazují, že celková antioxidační aktivita plnokrevníků, kteří byli krmeni krmnou dávkou obohacenou EPO, byla značně vyšší, což napomáhá stabilizovat propustnost svalové membrány u koní vystavovaných plnému zatížení.
|
|
Analýza vláhové potřeby polních plodin v oblasti s častým výskytem sucha.
Zábranský, Petr ; Soukup, Josef (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Vodní zdroje jsou důležitou součástí ekosystémů krajiny. Nejen variabilita klimatických a půdních faktorů ale i vysoká diverzita vegetace hrají důležitou roli ve vodní bilanci krajiny. Evapotranspirace porostů způsobuje hlavní pasivní složku ve vodní bilanci povodí. Již dnes je ale více jak jedna čtvrtina území ČR řazena do oblasti, kde suma potenciální evapotranspirace převyšuje nebo se rovná celkové sumě spadlých srážek. Na rozdíl od dřevin, u kterých je bilance vody na stanovišti z důvodu dlouhodobějšího vývoje z části předvídatelná, pravidelné střídání plodin v zemědělských systémech a agrotechnické vstupy s sebou přinášejí rychlejší změny vodní bilance stanoviště za podstatně kratší dobu. To může mít někdy za následek i nevratné změny v ekosystému s dopady na biodiverzitu okolního prostředí. Znalost jednotlivých limitujících faktorů prostředí a přesné stanovení nároků rostlin na vodu otevírá možnost nejen pro zlepšení výnosových parametrů jednotlivých plodin, ale především je důvodem pro pochopení trvalé udržitelnosti argoekosystémů v kulturní krajině.
Polní měření skutečné evapotranspirace probíhaly v období od 2007 do 2015 v lokalitě Velvary (Budihostice) která se nachází ve Středočeském kraji v nadmořské výšce 210 m n. m. a je řazena do oblasti srážkového stínu v okolí Slánska. Z hlediska průměrné roční vláhové bilance (ČHMÚ, 2014) spadá lokalita do oblasti, kde rozdíl mezi průměrnou roční sumou srážek a průměrnou roční sumou potenciální evapotranspirace činí -200 mm. Potenciální evapotranspirace zde mírně překračuje úhrny srážek (P / ET0 = 0,7 - 0,8) v běžném období (Pivec et al., 2006). Polní měření probíhala na běžných provozních plochách s minimální velikostí pokusné plochy 1 ha.
Provedená měření potvrdila předpokládané rozdíly mezi porosty z hlediska vláhových nároků. Hodnocené porosty vykazovaly během vegetace v závislosti na růstové fázi porostu odlišné hodnoty aktuální evapotranspirace a Bowenova poměru. Nejnižší hodnoty aktuální evapotranspirace byly prokázány u Z. mays, S. bicolor. Vyšší vláhové nároky vykazovaly porosty T. aestivum a H.vulgare. Nejvyšší hodnoty aktuální evapotranspirace naopak byly stanoveny u porostů B.vulgaris a M. sativa. Získáním hodnot plodinových koeficientů u jednotlivých plodin bylo zjištěno, že porosty Z. mays, S. bicolor a T. aestivum mají o čtvrtinu nižší hodnoty Kc v hlavním vegetačním období oproti M.sativa a B.vulgaris. V rámci práce byly stanoveny denní hodnoty Kc, které jsou základním poznatkem o vláhových nárocích jednotlivých plodin pro následné modelové stanovení hydrologických procesů v agrofytocenózách. Hodnocení vláhových nároků rostlin na základě stanovení toku vody v rostlinách (sap flow) neprokázaly předpokládané rozdíly mezi rostlinami Z.mays a S.bicolor. Efektivita využití vody (WUE) byla prokazatelně vyšší u rostlin typu C4 (Z. mays a S.bicolor) oproti zbývajícím rostlinám typu C3 (T. aestivum a H.vulgare).
|
host ::
