|
Od Radioartu k hudebnímu divadlu
Jiřička, Lukáš ; KLÍMA, Miloslav (vedoucí práce) ; NOVOTNÝ, Pavel (oponent)
Dizertační práce s názvem Od radioartu k hudebnímu divadlu si klade za cíl ukázat spojnice mezi zdánlivě disparátními oblastmi, a to převážně zvukově-dramatickým rozhlasovým uměním, pro něž se v německojazyčné oblasti ustavil příhodný termín Hörspiel a hudebním divadlem. Ve své dizertaci se pokouším definovat, čím se vyznačují a jaké jsou principy fungování specifik textu, prostoru, zvuku, hlasu, herectví, hudby a těla v těchto transdisciplinárních formách a žánrech, které so od svých počátků nevykazují žádnou stylovou čistotou v tradičním slova smyslu V rámci své doktorské práce jsem v rámci analytické a historické úvodní studie představil a rozvíjel reflexi zdánlivě nespojitých oblastí, a to: hudebního nebo zvukového divadla v jeho obecné i konkrétní rovině a jeho vzájemnou provázanost se zvukovou instalací, performance, radioartem v podobě Hörspielu, hudební kompozicí a zvukovým uměním, abych v dalších kapitolách na příkladu několika určujících osobností z německojazyčného okruhu věnujících se jak hudební kompozici, tak i dramaturgii a režii demonstroval např. vliv hudební struktury na skladbu a ráz dalších performativních činností anebo vztah dramatické či prozaické předlohy ke scénografickému řešení. Celou problematiku vztahu vzdálených uměleckých forem demonstruji na příkladu několika tvůrců ? režírujících skladatelů, kteří tyto spoje vytvářejí díky svému působení v několika oblastech najednou s tím, že strukturně, motivicky a dramaturgicky propojují hudební a performativní světy. Tvůrci těchto heterogenních uměleckých děl využívající strategie tzv. negativní dramaturgie jsou bytostně dvojdomé osoby - Heiner Goebbels, Helmut Oehring, Olga Neuwirth a Andreas Ammer. Jak Goebbels, tak i Oehring, Neuwirth a Ammer dokáží zúročit své zkušenosti s hudební kompozicí, prací v rozhlase také při tvorbě hudebních inscenací s tím, že nechávají simultánně ovlivňovat jednotlivé kompoziční a inscenační postupy zkušenostmi z jiných oblastí. Kromě zmíněné čtveřice jsou zde uvedení další podstatní tvůrci 20. a 21. století, kteří se dotkli rozhlasové umění, hudební kompozice, metod koláže a montáže, performance a hudebního divadla ? Bertolt Brecht, Dziga Vertov, Emil František Burian, Walter Ruttmann, John Cage, Karlheinz Stockhausen, Dieter Schnebel, Georg Katzer, Friedrich Schenker, FM Einheit či Laurie Anderson a Georges Aperghis. Bez vlivu radioartu posledních padesáti let by oblast hudebního divadla jistě nebyla natolik výraznou odnoží alternativního divadelnictví a performativních uměn vůbec, a to hlavně v současnosti, kdy díky emancipaci a zdůraznění zvukové složky na úkor herecké buduje hudební divadlo nový divadelní jazyk a vstupuje do málo probádané oblasti tzv. postspektakulárního či mechanického divadla bez herců.
|
|
Věková struktura obyvatel podle dat sčítání lidu
Český statistický úřad
K základním výstupům ze sčítání lidu patří zjištění věkové struktury obyvatelstva. Ta je výsledkem dlouhodobého demografického vývoje, změn v úrovni porodnosti, úmrtnosti a zahraniční migrace. Hlavním činitelem ovlivňujícím věkovou strukturu populace České republiky byla měnící se intenzita porodnosti v průběhu 20. století, která spolu s trvalým zlepšováním úmrtnostních poměrů vyústila v tzv. stárnutí populace.
Plný text:  PDF
|
|
Reflexe díla Františka Bakuleho ve vztahu k dnešní speciálně pedagogické praxi
BALÍKOVÁ, Tereza
František Bakule byl významným českým pedagogem první poloviny 20. století, prvním ředitelem Jedličkova ústavu v Praze, zakladatelem tzv. Bakulova ústavu a jedním z mála českých představitelů alternativního pojetí výchovy a vzdělávání uznávaných v zahraničí. Jeho odkaz však v současné době není naší odbornou veřejností v rámci hlavního vzdělávacího proudu ani speciálních škol dále systematicky rozvíjen a prakticky uplatňován, na rozdíl od řady zahraničních alternativních pedagogických směrů, které jsou zde úspěšně aplikovány. Cílem této bakalářské práce je proto analyzovat dílo Františka Bakuleho prizmatem současného školního edukačního prostředí s důrazem na vzdělávání žáků se zdravotním postižením. První kapitola je věnována nástinu životní cesty Františka Bakuleho, zejména se zaměřením na významné mezníky, které ovlivnily utváření jeho osobnosti, jeho myšlenky, inspiraci a motivaci a které se projevily v jeho pedagogické činnosti a následně v jeho vlastním uceleném konceptu výchovy a vzdělávání. Konkrétně je zde zmíněno jeho rodinné zázemí a dále je prostor věnován zejména jeho učitelským zkušenostem až po působení v Jedličkově ústavu a etapu života spojenou s jeho vlastním ústavem. Druhá část bakalářské práce je již zaměřena výhradně na Bakuleho specifický edukační koncept. Nejprve jsou zde vymezeny jeho principy a následně uvedeny originální učební osnovy a návrh ideálního prostředí třídy. Text dále obsahuje detailní popis výuky několika předmětů, které byly těžištěm Bakuleho konceptu, a to jmenovitě pracovních činností, hudební výchovy a výtvarné výchovy. Původní didaktické postupy jsou analyzovány s využitím současné terminologie. Vzhledem k vymezenému cíli bylo třeba ve třetí kapitole analyzovat současné pojetí vzdělávání ve výše zmíněných, podle Bakuleho stěžejních oblastech. Text je koncipován tak, aby bylo možné následně reflektovat dílo Františka Bakuleho z pohledu dnešní pedagogické, respektive speciálně pedagogické praxe, nalézt styčné body či odlišnosti a odhalit nevyužitý inspirační potenciál. Tomu je pak věnována čtvrtá, závěrečná kapitola. Na základě analýzy a následné reflexe bylo ve výsledku konstatováno, že ačkoli se Bakulem formulované vzdělávací cíle významně neodlišují od současného pojetí zakotveného v příslušných rámcových vzdělávacích programech, k jejich dosažení se v současné době užívá odlišných postupů a metod. A to přestože sám Bakule své postupy, které lze velmi zjednodušeně charakterizovat mottem "neučit žáky o životě a práci, ale životem a prací", s úspěchem ověřil v praxi a že mu v řadě případů daly za pravdu pozdější výsledky psychologických výzkumů, čímž poskytly jeho didaktickému odkazu teoretickou oporu. Z výše uvedeného je zřejmé, že odkaz díla Františka Bakuleho nebyl naší odbornou pedagogickou veřejností dostatečně doceněn a vytěžen. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že jeho širšímu uplatnění stojí v cestě roztříštěnost, v níž se nám dochoval.
|
|
Nutriční péče na dětských klinikách a nemocničních zařízeních
METELCOVÁ, Jana
Hlavním cílem bakalářské práce s názvem Nutriční péče na dětských klinikách a v nemocničních zařízeních je zhodnotit, zda jsou realizovány a zároveň kontrolovány nutriční normy, které jsou pro starší dětské pacienty vytvořeny, aby byly plněny jejich fyziologické potřeby, v mnou vybraných nemocničních zařízeních. Dalším cílem je zhodnotit spokojenost školních hospitalizovaných pacientů s výživou, kterou jim nemocnice poskytuje. Teoretická část práce pojednává o charakteristice nutriční péče a práci terapeuta s pacienty adolescentního věku a jejich výživových potřeb. Dále o nutričních rizicích a okrajově i o technologických postupech při přípravě pokrmů. Pro zpracování výzkumné části byla použita metoda kvalitativního výzkumu, která byla realizována pomocí dotazníků vyplněných předem vybranými hospitalizovanými dětmi, se kterými jsem následně provedla rozhovor. Jedná se o děti ve věku 10 - 14 let, které měly naordinovánu dietu číslo 13, cca polovinu výzkumného vzorku tvořili chlapci a polovinu tvořila děvčata. Výzkum s pacienty jsem provedla na dětském oddělení v nemocnici v Jindřichově Hradci v prosinci roku 2015 a na tomtéž oddělení v nemocnici v Českých Budějovicích v únoru roku 2016. Počáteční počet respondentů byl po pěti pacientech na každém oddělení, v mém výzkumu byla ale využita metoda tzv. sněhové koule, a tak jsem na každém pracovišti byla v kontaktu s deseti dětmi. Týdenní jídelní lístek, podle kterého byly pokrmy dětem poskytovány, jsem získala ve stravovacích zařízeních nemocnic. Stravu jsem poté zadala do programu: ,,Nutriservis Profi", pomocí kterého jsem získala hodnoty živin, jež připravovaná strava obsahovala. Výsledky z obou nemocnic, které vzešly z programu, jsem porovnala s nutričními hodnotami pro daný věk, které jsou stanoveny Společností pro výživu, a tak jsem mohla zhodnotit plnění fyziologických potřeb pacientů. Z výsledků, které jsem získala, jsem zjistila, že obě nemocnice mají problém zajistit svým dětským pacientům dostatek vlákniny, fosforu a vápníku. Dále je v jídelníčkách obsažen nadbytek sodíku, draslíku, cholesterolu a vitamínu C. Díky tomu, že jsem působila na stáži jak v nemocnici v Jindřichově Hradci, tak v Českých Budějovicích, mohla jsem zhodnotit i realizaci kontroly plnění fyziologických potřeb dětí. Vzhledem k tomu, že předchozí vyhodnocování prokázalo jisté nedostatky, měli by se terapeuti z obou nemocnic více zaměřit na kontrolu nutričních hodnot jídel předkládaných dětem a následně doporučuji více se věnovat jídelníčkům i z pohledu zlepšení jejich pestrosti. Terapeuti by také měli vylepšit svoji docházku na dětská oddělení, ta je momentálně nulová. Hodnocení dětí, které vyšlo z dotazníků a osobních rozhovorů, jsem zpracovala a porovnala navzájem obě nemocnice. Z těchto údajů mi vyšla větší spokojenost se stravováním u dětí hospitalizovaných v nemocnici v Jindřichově Hradci. V závěru práce shrnuji celý výzkum, který jsem provedla, a navrhuji zlepšení pro nemocnice, které by dle mého názoru bylo vhodné. V přílohách je zařazen vzorový týdenní jídelníček pro dietu číslo 13, který by nemocnice mohly využít.
|
|
Rakovnický kotrlák
Hejlová, Barbora ; Ledvinka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Tato práce je zaměřena na chov rakovnického kotrláka, který patří k nejstarším českým plemenům holubů.
První část práce obsahuje zoologické zařazení a historii rakovnického kotrláka. O jeho původu moc nevíme. Obecně platí, že rejdiči pochází z Asie.
Druhá část pojednává o chovu rakovnického kotrláka. Obsahuje popis komorového holubníku a jeho vybavení. Dále se zabývá výživou a letovými vlastnostmi, tzv. válením. Válením se kotrlák odlišuje od jiných holubů. Tato vlastnost je v chovu nejdůležitější. Jedná se o obraty při létání o 360 stupňů. V kapitole o výživě jsou popisovány vhodné druhy zrnin, které kotrlák rád zobe.
Třetí část rozebírá problematiku rozmnožování a šlechtění. Kapitola o rozmnožování vysvětluje jak sestavovat chovné páry a odchovávat holoubata. Dále je podrobně popsán vzhled barevných a kresebných rázů. Při šlechtění je důležité, aby válení bylo vždy na prvním místě před barvou a kresbou. Poslední část je věnována veterinární problematice.
Rakovnický kotrlák není náročný na prostředí, výživu a má velice dobré odchovy, proto je vhodný pro začínající chovatele.
|
|
Vliv výškového umístění kadáveru na kolonizaci mouchami čeledi Calliphoridae
Mudrochová, Michaela ; Barták, Miroslav (vedoucí práce) ; Olekšáková, Tereza (oponent)
Forenzní entomologie je stále se rozvíjející kriminalistickou disciplínou, která využívá poznatků o životních cyklech hmyzu, především dvoukřídlých a brouků (Diptera a Coeloptera). Lze je využít při stanovování tzv. post - mortem intervalu, což je jinými slovy doba, která uplynula od úhynu nalezeného mrtvého těla.
Doposud nebyl v České republice realizován žádný terénní experiment, který by dokazoval či vyvracel vliv výškového umístění kadáveru na kolonizaci hmyzem. Z tohoto důvodu se experimentální část této práce zaměřuje právě na tuto problematiku. K pokusu byl využit šestipatrový panelový dům, respektive balkony ve třením a v posledním patře a stinný keř před domem. Ve všech třech výškách bylo nastraženo maso, představující kadáver sloužící k zakladení a následnému odchování jednotlivých druhů much, které poté byly determinovány. Závěrem bylo posoudit získaná data a vyhodnotit jejich přínosnost pro forenzní entomologii.
|
|
Pěstování řepky k energetickému využití - dopady a souvislosti.
Charvát, Michal ; Kuchtová, Perla (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Biopaliva obecně jsou paliva na bázi biomasy. Může to být biomasa odpadní či cíleně pěstovaná. Využívá se jako pevné, či kusové palivo, dále jako kapalné i plynné. Kapalná biopaliva se užívají jak k energetickým účelům, tedy k výrobě tepla, elektrické energie, ale také jako motorová paliva. V této práci jde o biopalivo cíleně pěstované, o řepku olejku a z ní vytáběné kapalné palivo, v tomto případě jde o MEŘO metylester řepkového oleje, což je palivo první generace.
Evropská unie předpokládala, že využitím biopaliv dojde ke snížení emisí CO2 a to až o 35 procent dále se počítalo, že rozvoj biopaliv bude pozitivně působit na lokální zaměstnanost a dopad bude jak do přímé, tak nepřímé zaměstnanosti. Dále pomůže diverzifikovat evropskou závislost na dovozu ropy. Byly zavedeny přímé podpory pro pěstitele, aby se rozšířila plocha, kde se pěstovaly rostliny určené pro biopalivo. Tyto přímé podpory byly zrušeny v roce 2010. Podobná podpora byla určená také zpracovatelům.
Pokud jde o řepku, tak vrchol v oseté rozloze po celé EU byl v roce 2010, kdy bylo oseto téměř 7 mil. ha, což je prakticky 3,5 x více než byl původní plán EU. V loňském roce to bylo již jen 6,45 mil. ha, ale s vyšším výnosem řepkového semene. Podobně lze zvětšování osevních ploch sledovat i v ČR, ostatně Česká republika je pátým producentem řepky v EU. Nejvíce ploch bylo oseto 2013/14, celkem 418,8 tis. ha, ovšem produkce byla nejvyšší v následujícím roce díky hektarovým výnosům, ačkoliv se již snížila osetá plocha. Přesto je řepka osetá na 14 procent obdělávané půdy.
Nelze hovořit o nějakém drastickém omezování pěstování řepky, ani po ukončení přímé podpory. Jednak je cena řepky velmi slušná a stabilní a téměř polovina určená k průmyslovému zpracování je určená na MEŘO. Ovšem systém pěstování není dobrý pro půdu. Většinou je řepka do osevního plánu řazena jednou za dva roky, ale optimální by bylo za pět let.
Jediný předpoklad EU se potvrdil a to, že emise CO2 jsou nižší, ale je zapotřebí také započítat množství emisí N2O, což tuto výhodu sníží. Ovšem na zaměstnanost to žádný vliv nemělo, nebo spíše negativní. Více pracovních míst v zemědělství totiž nese živočišná výroba a podobně lze hodnotit i zpracovatelský průmysl. Dalším problémem je ničení celých ekosystémů, aby mohly být pěstovány rostliny vhodné jako biopaliva, což je záležitostí tzv. rozvojových zemí, v našich končinách je to pak problém vyčerpávání úrodné půdy pro pěstování paliva místo potravy. Jednak je nutné více hnojit a užívat pesticidy, ale také v případě neúrody je stejně část určená na biopaliva odevzdána zpracovatelům i za cenu zdražování potravin.
|
|
Obnova historických parků u drobných panských sídel na příkladu studie obnovy zámecké zahrady v Doudlebách nad Orlicí ve východních Čechách
Faltysová, Lenka ; Buttry, Ivana (vedoucí práce) ; Jakub, Jakub (oponent)
Cílem této práce je zpracování metodiky a představení postupu, jak obnovu památky zahradního umění provést. Na příkladu revitalizace zámecké zahrady, nemovité kulturní památky Zámku Doudleby nad Orlicí, a to na základě studia literatury, obdobných zásahů a rozboru a interpretací různých typů archivního materiálu, bylo provedeno vyhodnocení současného stavu historické zahrady. Vychází z terénního průzkumu, který se skládá z dendrologického průzkumu, rozboru autenticity dřevin a ze zhodnocení všech shromážděných dokumentů, historických pramenů a odborné literatury. Návrh obnovy zámecké zahrady vychází ze závazného stanoviska odborného orgánu státní památkové péče.
Renesanční zámek v Doudlebách nad Orlicí stojí ve východní části obce na mírně vyvýšeném návrší při pravém břehu řeky Divoké Orlice. Na tomto místě již ve 13. století existovala dřevěná středověká tvrz s hospodářským dvorem. Mikuláš starší z Bubna dal v roce 1588 vystavět lovecký zámek v renesančním stylu jako letohrad, který byl dostaven v roce 1590. Význam renesančního sídla, které doplňují raně barokní prvky z konce 17. století, je umocněn bohatou a působivou sgrafitovou výzdobou tzv. kobercového vzoru, pokrývající všechna vnější i vnitřní průčelí, restaurovanou v roce 1886 Kirchnerem. Součástí výzdoby jsou i vysoké komíny v nádvoří, ozdobené rovněž sgrafitem. Zámecký areál je tvořen po svém obvodě hospodářskými budovami a objektem pro bydlení. Objekt vlastního zámku je oddělen parkovou úpravou se starým stromovím a novějšími trávníky (Hieke, 1984).
Zámecký park v Doudlebách nad Orlicí byl založen roku 1809 v kompoziční návaznosti na budovu renesančního zámku. Se zámkem tvoří jeden organický celek. Zakladatel se snažil podobně jako v zámeckých místnostech i zde demonstrovat své bohatství, svůj smysl pro umění a své botanicko-dendrologické znalosti. Park je vytvořen jako úzká dispozice v krajinářském slohu a komponován jako dlouhý průhled na zámek. Rozloha krajinářského parku dnes činí 3,76 ha.
Literární rešerše je věnovaná zvláště renesanci a jejímu vztahu k zahradnímu umění. V této části je představena památková péče v České republice, činnost odborné organizace památkové péče Národního památkového ústavu v Josefově.
V metodické příručce jsou popsány použité podkladové materiály a vzniklé výstupy na základě nichž jsou prováděna taková opatření, která povedou ke zlepšení zdravotního stavu a vitality stávajících perspektivních stromů a nové výsadby dřevin, které jsou v souladu s původní kompozicí s důrazem na její obnovu a zvýšení historické hodnoty objektu. V rámci celkové revitalizace zámeckého parku dojde k ošetření dřevin v parku a doplňkové výsadbě.
V praktické části je popsán současný stav vegetace památky zahradního umění. Základním nástrojem pro analýzu současného stavu vegetace památky zahradního umění je inventarizace dřevin. Inventarizace, která má poskytnout kvalitní podklad pro návrh obnovy, by se zároveň měla v určitých částech zabývat i vlastnostmi jednotlivých dřevin (Krejčiřík, 2015).
Výsledky terénních šetření byly kompletně zaznamenány do grafických výstupů.
|
|
Aplikace metod projektového řízení ve veřejné správě
Labancová, Karolina ; Houška, Milan (vedoucí práce) ; Hana, Hana (oponent)
Tato diplomová práce s názvem "Aplikace metod projektového řízení ve veřejné správě" zpracovává reálný projekt, který se uskuteční ve veřejné správě, a to za pomoci projektového řízení. Práce popisuje, jaké kroky musí sledovaný subjekt provést, aby bylo možno učinit daný investiční záměr, v tomto případě stavbu nové budovy, která bude zadavateli sloužit jako spisovna.
První část práce je zaměřena na vysvětlení jednotlivých pojmů projektového řízení, zabývá se upřesněním, co jednotlivé pojmy znamenají a jak se dají využít v praktickém směru. Zároveň s těmito pojmy se také zabývá jednotlivými metodami a principy, které jsou používány v projektovém řízení. Jedná se zejména o analýzu STEP, která sleduje, jaké vnější prostředí subjekt obklopuje a analýzu SWOT, která naopak sleduje vnitřní prostředí daného subjektu. V práci je rovněž použita i metoda kritické cesty, tzv. CPM a vytvořena hierarchická struktura činnosti WBS. Práce se také zabývá analýzou rizikových situací a postupem při veřejných zakázkách a jejich finanční hodnotou. Teoretická část slouží jako podklad pro praktickou část práce.
Druhá část je již zaměřena na praktické využití poznatků, které jsou popsány v teoretické části. Je zde popsán samotný subjekt, který bude provádět daný investiční záměr a co všechno se musí připravit a zařídit před tím, než bude projekt zdárně ukončen. Analýzy STEP a SWOT jsou v praktické části aplikovány na konkrétní subjekt a z jejich závěrů je potom učiněno rozhodnutí, zda je stavba potřebná či nikoli. Ostatní metody, tzn. metoda kritické cesty, hierarchická struktura činnosti a analýza rizikových metod, jsou již zaměřeny na samotný začátek a realizaci investičního projektu. Tento souhrn je uveden v závěrečné části práce.
|
|
Cizinci v České republice
Malchárková, Šárka ; Grosz, Jan (vedoucí práce) ; Milan, Milan (oponent)
Práce Cizinci v České republice se věnuje problematice legálního pobývání osob migrantů ze zemí Evropské unie, Islandu, Lichtenštejnska, Norska, Švýcarska, ale také z ostatních, tzv. třetích zemí na území České republiky, přičemž bylo využito zkušeností a poznatků autora při jednáních a komunikacích s cizinci na Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky na kontaktním místě v Příbrami.
Diplomová práce je rozčleněna na dvě části. První část, teoretická, vychází z odborné literatury a z internetových portálů Ústředních správních úřadů. Obsahuje stručnou charakteristiku multikulturní a interkulturní společnosti a soustředí se na problematiku komunikace. Stěžejní část práce je věnována vývoji migrační politiky České republiky od jejích počátků až do současnosti a právním aspektům pobytu cizinců na našem území. Rovněž obsahuje výčet a rozbor podmínek všech pobytových oprávnění pro jednotlivé skupiny cizinců na území České republiky. Podrobněji je v souvislosti s dotazníkovým šetřením zmíněna vietnamská komunita. Praktická část obsahuje analýzu pobytu cizinců od roku 1989 až do současnosti s vyhodnocením statistických dat a definuje aktuální změny cizinecké legislativy spolu s novými podmínkami týkajícími se získání českého státního občanství. Dále obsahuje dotazníkové šetření týkající se informací o vietnamské menšině, včetně zjištění důvodů pobytu jedné z nejpočetnějších minorit právě na území České republiky. Cílem práce je i zhodnocení podpory cizinců ze strany státu, ale i neziskových organizací, s úmyslem formulovat návrhy na zlepšení postavení migrantů v české majoritní společnosti.
|
host ::
