|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypu u ještěrů skupiny Laterata
Buchbauerová, Lucie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Cílem této práce bylo shrnout dosavadní znalosti o karyotypu a pohlavních chromozomech u ještěrů skupiny Laterata a analyzovat získaná data pomocí fylogenetické analýzy. Karyotyp představuje soubor všech chromozomů v jádře buňky a jeho sledováním sledujeme i to, jak je v jádře genetická informace organizována a jak podléhá evoluci. Skupina Laterata obsahuje čtyři velké skupiny šupinatých plazů: Teiidae, Gymnophthalmidae, Amphisbaenia a Lacertidae. Všechny tyto skupiny mají geneticky určené pohlaví (GSD) a některé druhy mají rozeznatelné pohlavní chromozomy. Pokud jsou pohlavní chromozomy diverzifikovány (přítomny), u skupin Teiidae a Gymnophthalmidae jsou to XY, popřípadě neopohlavní chromozomy X1X1X2X2:X1X2Y. U skupin Amphisbaenia a Lacertidae určují pohlaví ZW pohlavní chromozomy, případně Z1Z1Z2Z2:Z1Z2W neopohlavní chromozomy. Fylogenetická analýza byla provedena v programu Mesquite a výstup z této analýzy představuje fylogenetický strom se dvěma charaktery, přičemž pro každý z nich byla použita metoda maximální parsimonie, pomocí níž se ve stromě pro každou větev vypočítaly nejpravděpodobnější ancestrální stavy. Klíčová slova: karyotyp, pohlavní chromozom, fylogeneze, plazi, ještěři
|
|
|
Potravní preference a foraging mode u ještěrů (Squamata: Sauria)
Křivánek, Jan ; Gregorovičová, Martina (vedoucí práce) ; Kubička, Lukáš (oponent)
Ještěři zaujímají z hlediska opatřování potravy většinou jednu z dvou možných strategií ("foraging mode"). První je "sit and wait" definovaná vyčkáváním na místě po dlouhou dobu s minimem pohybů a útokem na základě vizuálního vjemu u kořisti, která se dostane do určité blízkosti. Druhou je pak "active foraging", při kterém se predátor pohybuje terénem a pomocí chemických stop odhalených nasálně olfaktorickým systémem nebo vomeronasálním systémem vyhledává kořist. Někdy se jako třetí uvádí určitý přechodový článek - "saltatory foraging" nebo kontinuum mezi dvěma extrémními strategiemi. K určení "foraging mode" se užívají proměnné MPM, PTM, PAM a AD, které odráží aktivitu predátora. V rámci těchto predátorů se objevuje celá řada smyslových (zvětšené čichové laloky, velká abundance chuťových pohárků, dvě jamky fovea centralis ve žluté skvrně), morfologických (zkrácení čelisti, štíhlá tělní morfologie, rozeklaný jazyk) a potravních (preference žluté barvy, ontogenetický posun k herbivorii) adaptací. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí
Červenka, Jan ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Moravec, Jiří (oponent) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Fylogeneze vybraných rodů gekonů Mediteránu a přilehlých oblastí Jan Červenka disertační práce Abstrakt Disertační práce, jejímž základem jsou tři již publikované práce a jeden rukopis, je zaměřena na fylogenezi vybraných rodů gekonů z oblasti Mediteránu a oblastí přilehlých. Cílovou skupinu taxonů spojuje z morfologického hlediska absence přísavných lamel na prstech a z hlediska historie výzkumu skupiny také jejich předpokládaná blízká fylogenetická příbuznost. Na problematiku studovanou v této práci byly aplikovány především metody molekulární fylogenetiky s využitím sekvenčních dat získaných z mitochondriálních genů. Morfologické znaky, u ještěrů tradičně používané, byly zkoumány zejména v souvislosti s ekologií studovaných forem. Práce umožnila první podrobnější náhled na fylogenezi zkoumaných taxonů. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že rod Cyrtopodion, dříve považovaný za monofyletický, monofylem není, neboť rody Bunopus a Agamura tvoří jeho vnitřní skupiny. Jeho podrod Mediodactylus tvoří monofylum, nikoli však blízce příbuzné ostatním zástupcům rodu a byl povýšen na samostatný rod Mediodactylus. Enigmatický a doposud poměrně málo prozkoumaný rod Carinatogecko tvoří se všemi svými zástupci vnitřní skupinu rodu Mediodactylus. Na základě vnější morfologie a ekologických charakteristik bylo též doporučeno...
|
|
|
Diskriminace a generalizace kořisti u ještěrů (Squamata: Sauria)
Vohralík, Martin ; Gregorovičová, Martina (vedoucí práce) ; Schořálková, Tereza (oponent)
Schopnost vyhledávat a rozlišovat poživatelnou kořist je velice podstatná pro přežívání organismů. V této práci se zabýváme způsoby rozlišování takové kořisti jednotlivými skupinami šupinatých ještěrů (Squamata) a způsobem jakým se této diskriminaci učí. Squamata jsou známa především svojí schopností vnímat chemické podněty z prostředí pomocí Jacobsonova orgánu, který je u této skupiny zcela oddělen od nosní dutiny. Vedoucím smyslem však může v této skupině být také zrak nebo jiná forma chemorecepce. Dominantní podíl některého z těchto smyslů může být odvozen od morfologie jazyku a obsazením chuťovými buňkami nebo ekologickou strategií užívanou druhem při získávání kořisti. Když se predátor naučí rozlišovat daný podnět, může generalizovat podobné podněty. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Teritorialita u ještěrů
Chmelař, Jan ; Rehák, Ivan (vedoucí práce) ; Veselý, Milan (oponent)
Teritorialita u ještěrů Jan Chmelař Abstrakt: Teritorialita je velmi často diskutovaný fenomén, který se vyskytuje u všech skupin obratlovců na intraspecifické úrovni. Ještěři mezi nimi přesto zaujímají prominentní pozici díky ohromné variabilitě teritoriálního chování mezi vyššími taxony, druhy, populacemi i jedinci. Příkladem mohou být systémy sociální dominance, teritorialita samic nebo teritorialita na interspecifické úrovni. Její význam z hlediska kontroly reprodukce a exkluzivity zdrojů je zjevný a zpravidla zvyšuje fitness jedinců, kteří si svá teritoria ohlídat dokáží. Zároveň však zvyšuje expozici jedince a jeho náchylnost k predaci, je velice energeticky náročná v neposlední řadě někdy komplikuje snahy konzervačních biologů tím, že u druhů v různém stupni ohrožení, snižuje genetickou variabilitu jednotlivých populací. Klíčová slova: teritorialita, sociální dominance, ještěři, domovský okrsek
|
|
|
Hormonální kontrole agresivního chování u ještěrů
Rauner, Petr ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Gregorovičová, Martina (oponent)
Agresivita je vysoce funkční formou sociálního chování, které lze pozorovat téměř u všech živočišných druhů obratlovců tedy i u ještěrů. Existuje několik forem agresivního chování, mezi nimiž existuje významný rozdíl na fyziologické bázi. Hlavním a nejlépe prozkoumaným hormonem, který agresivitu ovlivňuje, je testosteron, avšak existují důkazy, že z určité části může být agresivní chování ovlivněno i dalšími hormony např. progesteronem, estradiolem a kortikosteronem. Vliv těchto hormonů na organismus je tradičně rozdělován na aktivační a organizační účinky. Organizační účinky jsou trvalé a dochází k nim obvykle v raných stádiích vývoje. Aktivační účinky jsou přechodné a objevují se během celého života. Zvýšená hladina testosteronu obvykle agresivní chování stimuluje a to u samců i u samic. Obdobně, ale méně účinně působí na agresivní chování progesteron a estradiol, avšak není jisté zda je tento vliv přímý, nebo zda takto působí pouze testosteron, který je v případě estradiolu prekurzorem nebo má daný hormon jako prekurzor v případě progesteronu. O kortikosteronu je pak známo, že na agresivní chování působí nepřímo ovlivněním hladiny testosteronu. Hormonální ovlivnění ještěrů navíc není univerzálním regulátorem agresivního chování. Agresivní chování je také závislé na vnějších faktorech, na druhu, pohlaví a...
|
|
|
Juvenilní zbarvení u ještěrů
Bauerová, Anna ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o zbarvení ještěrů - mechanismus vzniku barvy, barviva (pigmenty a strukturní barvy) a hormonální vliv na zbarvení těla. Zabývá se možnými funkcemi zbarvení (antipredační, sociální, termoregulační) a jeho vznikem. Dále je přehledem prací o juvenilním zbarvení ještěrů, které se věnují testování hypotéz, jakou funkci odlišné zbarvení mláďat u ještěrů plní. Zmíněny jsou i mechanismy změn zbarvení a faktory, které je ovlivňují. Součástí práce je také experimentální část, zabývající se jednotlivými barevnými znaky juvenilních a adultních gekončíků. Zvolili jsme několik znaků: pruhovaný ocas juvenilů, pruhované tělo juvenilů, světlý pruh na hlavě u juvenilů, pruhovaný ocas adultů, pruhované tělo adultů a světlý pruh na hlavě u adultů. Na několika fylogenetických stromech jsme zjišťovali, zda se jedná o odvozené znaky. Po porovnání stromů se ukázalo, že v případě juvenilního zbarvení se pravděpodobně jedná o ancestrální znak. V případě adultního vzoru jsme nedošli k jasnému závěru. Klíčová slova: juvenilní zbarvení, ontogenetická změna zbarvení, ještěři
|
host ::
RSS.