|
|
Problematika biotického napadnutí ETICS
Těžká, Adéla ; Žák,, Antonín (oponent) ; Žižková, Nikol (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou biotického napadení kontaktních zateplovacích systému ETICS. Teoretická část je zaměřena na jednotlivé složky ETICS a to jak z pohledu materiálů, tak i z pohledu provedení jednotlivých kroků. Dále jsou zde uvedeny organismy, které způsobují biotické napadení fasád. Praktická část zpracovává přehled možností testování odolnosti povrchové úpravy ETICS vůči biotickému napadení, a to jak v laboratorních podmínkách, tak v exteriéru.
|
|
|
Dynamika lišejníkové symbiózy
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vondrák, Jan (oponent)
Symbiotické vztahy často nejsou jen neměnným soužitím dvou organismů, ale mohou se postupem času vyvíjet. U lišejníků bylo již publikováno mnoho prací o jejich specificitě, která se pohybuje od vysoce specifických typů, po takové, které jsou schopny kooperace s řasami nejrůznějšími. A právě u lišejníků schopných kooperace s více různými řasami si lze představit možnost změnit fotobionta během života, neboli dynamiku jejich symbiózy. Tento fenomén byl studován pomocí srovnání fotobiontů na disturbovaných lokalitách a lokalitách bez známek disturbancí. Počtem přítomných linií fotobiontů byly obě lokality vyrovnané, avšak rodů fotobiontů bylo na disturbovaných lokalitách nalezeno více. Srovnání fylogenetické diverzity obou stanovišť také poukázalo na vyšší diverzitu disturbovaných stanovišť. Nefylogenetické analýzy naopak vyzdvihly diverzitu lokalit stálých - avšak na těchto lokalitách tvořily většinu diverzity různé linie rodu Trebouxia. Byly nalezeny i případy lišejníků téhož druhu, které měly na lokalitách disturbovaných jiného fotobionta, než na lokalitách stálých. Nalezená distribuce fotobiontů naznačuje možnost změny fotobionta s vývojem společenstva. Vysvětlením by mohla být buď snížená specificita při tvorbě stélky a možnost pozdějšího nahrazení, či to, že fotobiont upřednostněný v počátečních...
|
|
|
Diverzita fotobiontů ve stélkách lišejníku Psora decipiens
Jadrná, Iva ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Psora decipiens je charakteristickým druhem společenstva terikolních lišejníků Toninio-Psoretum decipientis rostoucím na vápenitých nebo bazických substrátech. Společenstvo sestává v různých modifikacích z lišejníků Placidium squamulosum, Toninia sedifolia, T. opuntioides, Fulgensia fulgens, F. bracteata a dalších. Fototobionti lišejníku Psora decipiens byli determinováni. Psora decipiens a Placidium sp. společně sdílí jeden druh fotobionta, běžnou terestrickou řasu Myrmecia israeliensis. Klonování ITS rDNA odhalilo velkou variabilitu M. israeliensis v rámci jedné lišejníkové stélky. Ve stélce bylo často nalezeno několik genotypů ve stélce, což odhaluje buď vysokou mutační rychlost řasy nebo neustálou relichenizaci. Saxikolní druhy Psora (P. testacea, P. himalayana, P. valesiaca a P. rubiformis) mají na rozdíl od terikolního druhu P. decipiens jako fotobionta M. biatorellae, což naznačuje možný vliv fotobiontů na substrátovou specifitu lišejníků rodu Psora . Práce se mimo jiné zamýšlí nad vhodnou metodikou používanou pro identifikaci fotobiontů. Není možné popsat pravého fotobionta bez morfologické determinace řasy přímo ve stélce nebo kultuře kombinované s jasnými molekulárními metodami. Postup identifikace fotobiontů byl dřív podceněn v případě lišejníku Psora decipiens. Klíčová slova: lišejník,...
|
|
| |
|
|
Diverzita zelených řas tvořících lišejníkové symbiotické interakce
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Štifterová, Anna (oponent)
Tato práce se zabývá zelenými řasami, které jsou v literatuře zmiňovány jako fotobionti lišejníků. Podrobněji se věnuji jednotlivým rodům vývojové větve Chlorophyta ve třídách Ulvophyceae, Trebouxiophyceae a Chlorophyceae. Zabývám se fylogenetickou pozicí rodů, definuji jejich morfologii a zejména analyzuji jejich účast v lišejníkových symbiózách. Srovnávám poznatky založené na tradičních morfologických metodách s údaji z moderních molekulárních studií. Za potvrzené lišejníkové fotobionty považuji rody Trentepohlia, Cephaleuros, Phycopeltis a Dilabifilum ze třídy Ulvophyceae a rody Dictyochloropsis, Chloroidium, Elliptochloris, Coccomyxa, Diplosphaera, Auxenochlorella, Myrmecia, Asterochloris, Trebouxia, Coccobotrys a Leptosira ze třídy Trebouxiophyceae. Řasy Chlorella a Stichococcus nejsou na úrovni rodu dobře definovány, jako fotobionti jsou však často zmiňovány. Prasiola tvoří asociaci s houbovým partnerem, ale povaha jejich soužití není vyjasněná. Lišejníková symbióza rodů Parachloroidium, Pseudochlorella a Gloeocystis nebyla molekulárně potvrzena a vyžaduje další výzkum. Klíčová slova fotobiont, lišejník, zelené řasy, Chlorophyta, diverzita, fylogeneze, Trebouxiophyceae
|
|
|
Funkce sekundárních metabolitů u lišejníků
Zvěřinová, Gabriela ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Bouda, František (oponent)
Bakalářská práce je literární rešerší problematiky sekundárních metabolitů lišejníků a jejich funkcí. Lišejníky produkují těchto látek velmi širokou škálu, přičemž většina z nich je specifická pouze pro lišejníky a u vyšších rostlin je nenacházíme. Kromě role těchto sloučenin v chemotaxonomii a systematice mají sekundární metabolity rozličné biologické funkce ve stélce lišejníků a mohou tak ovlivňovat jejich biotické i abiotické interakce s okolním prostředím. Mezi známé a často popisované funkce sekundárních metabolitů patří zejména antimikrobiální, alelopatické, antiherbivorní a antioxidační účinky, udržování homeostázy kovů a ochrana před zářením. Práce je zaměřena právě na tyto funkce a shrnuje současné poznatky v této oblasti. Klíčová slova: lišejník, sekundární metabolity, alelopatie, antimikrobiální aktivita, herbivorie, antioxidační aktivita, fotoprotekce, homeostáza kovů, tolerance znečištění, literární rešerše
|
|
|
Diverzita fotobiontů ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon (Lecanoromycetes, Ascomycota)
Vančurová, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Tato práce se zabývá diverzitou fotobiontů lišejníků a jejich vztahem k mykobiontům a podmínkám prostředí. Za cíl si klade zmapovat diverzitu fotobiontů lišejníků rodu Stereocaulon, která byla do této chvíle v porovnání s příbuznými lišejníky Cladonia a Lepraria studována jen velmi málo. Zkoumáno bylo celkem 92 položek náležících k dvanácti druhům rodu Stereocaulon pocházejících ze čtyř kontinentů, z nadmořských výšek od 50 do 2 900 m n. m. a z celé řady přírodních i umělých substrátů. Fylogenetické analýzy byly prováděny na základě sekvencí ITS rDNA, genu pro aktin typu I, 18S rDNA a rbcL. Ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon byli nalezeni fotobionti náležící ke dvěma nepříbuzným rodům v rámci třídy Trebouxiophyceae: Asterochloris a Chloroidium. Zatímco Asterochloris je jedním z nejčastějších fotobiontů lišejníků, Chloroidium bylo dosud jako fotobiont zaznamenáno poměrně vzácně. Určujícím faktorem pro jeho výskyt se zdá být obsah těžkých kovů v substrátu. Na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) byla objevena nová linie sesterská k rodu Asterochloris, naopak se zde nevyskytovala žádná z hojných a celosvětově rozšířených linií tohoto rodu. Ze zbývajících dvaceti linií rodu Asterochloris, byli fotobionti lišejníků rodu Stereocaulon zaznamenáni ve dvanácti, ale převážně patřili k druhu A. irregularis. Rovněž...
|
host ::
RSS.