|
|
"Zvláštní vztah" Quebeku a Francie v 50. a 60. letech 20. stol.
Onderková, Kristýna ; Fiřtová, Magdalena (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Kanadskou frankofonní provincii Quebec pojí s Francouzskou republikou nejen společná historie a jazyk, ale zároveň také velmi specifická dlouhodobá mezinárodně-politická spolupráce v rámci Frankofonie i mimo ni. Bakalářská práce "Zvláštní vztah" Quebeku a Francie v 50. a 60. letech 20. stol. se snaží doložit, že v 50. a 60. letech 20. stol. mezi Francií a Quebekem existoval "zvláštní vztah", jenž se v mnoha aspektech podobá "zvláštnímu vztahu" Spojených států amerických a Velké Británie. Toto období je specifické nástupem liberální vlády Jeana Lesage a počátkem modernizační éry tzv. "tiché revoluce" v Quebeku a ve Francii nástupem největšího zastánce francouzsko-quebecké spolupráce generála Charlese de Gaulla do funkce prezidenta. Na základě analýzy francouzsko-quebeckých politických, diplomatických, kulturních a obchodních styků v této době se práce pokouší ukázat, do jaké míry mohl "zvláštní vztah" posílit quebecké sebevědomí, podpořit prosazování quebeckých zájmů v rámci kanadské federace, pomoci dostat Quebec do světového povědomí a nasměrovat provincii k vznesení požadavku autonomie.
|
|
|
Proměny role Québecu ve francouzské politice
Lemel, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami francouzské zahraniční politiky vůči Québecu a Kanadě. První prezident francouzské páté republiky Charles de Gaulle, jakožto i všichni jeho následovníci včetně svých vládních aparátů podporovali mezinárodní ambice Québecu a jeho snahu být v zahraničí suverénní v oblastech, které spadají do jeho kompetencí dle kanadské Ústavy ve vnitřní politice. Tato podpora probíhala zejména na platformě Francophonie. V roce 1995 tehdejší prezidentský kandidát Jacques Chirac jasně podpořil suverenistické hnutí, jehož členové usilovali o svrchovanost Québecu na Kanadě. Po referendu, ve kterém zvítězili federalisté, se však Francie postupně sbližuje s federální vládou Kanady v různých otázkách mezinárodní politiky, například ochrany multilateralismu či kulturní diverzity. Francie má také obavy, že v případě rozdělení Kanady by se anglofonní zbytek země snáze dostal do sféry vlivu Spojených států amerických, což nehodlá připustit. Jacques Chirac během svého dvanáctiletého mandátu tak postupně prohlubuje spolupráci s Ottawou, ovšem v oblastech kultury a vzdělávání, klíčových pro francouzskou zahraniční politiku, privilegovaným partnerem Francie zůstává Québec. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se již jasně proti suverenitě vymezí.
|
|
|
Hlavní pilíře zahraniční politiky Chralese de Gaulla a jejich současná francouzská reflexe
Staňková, Olga ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Cílem této bakalářské práce je potvrdit či vyvrátit následující hypotézu, a totiž že gaullistická zahraniční politika stále do jisté míry, alespoň na úrovni inspirativní, ovlivňuje současné zahraničně-politické směřování Francie, ovšem její uplatňování je neuskutečnitelné vzhledem k zániku bipolárního světa. Tato práce nejprve analyzuje hlavní pilíře zahraniční politiky Charlese de Gaulla. Těmi byly: vztah k Evropě, Spojeným státům americkým a Východnímu bloku. První část klade důraz na období let 1958-1969, tedy dobu, kdy Charles de Gaulle zastával prezidentskou funkci. Ve druhé části práce prostřednictvím případové studie francouzské politiky vůči Německu hledá kontinuitu či diskontinuitu současné politické scény, v čele s neo- gaullistou Jacquesem Chiracem, s hlavními liniemi, sledovanými Charlesem de Gaullem. Druhá část stručně analyzuje postoje prezidentů působících v období mezi odchodem Charlese de Gaulla a nástupem Jacquese Chiraca, a poté se věnuje Chiracovu prezidentství, končícímu v roce 2007. Hlavními metodami této práce jsou analýza a případová studie.
|
|
|
Zahraniční politika Francie za de Gaulla
Nejedlý, Jan ; Veselý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šauer, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce ze zaobírá zahraniční politikou Francie za Charlese de Gaulla. Cílem práce je pomocí analýzy rozebrat vybrané události z francouzské zahraniční politiky během období, ve kterém byl de Gaulle prezidentem, avšak i události přecházející, na které měl generál vliv. Nejprve jsou analyzovány události evropské, posléze světové. Z evropské politiky jde především o vztah k Spolkové republice Německo a Velké Británii, ze světové politiky hlavně postoj k Spojeným státům americkým a Sovětskému svazu. Pomocí analýzy bude nejprve rozebrána problematika francouzsko-německých vztahů, která vyústila v Elysejskou dohodu, taktéž budou zkoumány příčiny a důsledky této dohody. Dále budou analyzovány de Gaullovy veta Velké Británii ohledně vstupu do EHS, nejprve faktory, jež vedly prezidenta zamítnout Spojenému království vstup do EHS a taktéž důsledky těchto zamítnutí. Ze světové politiky budou nejprve analyzovány příčiny a důsledky francouzského odchodu z NATO a celková problematika francouzsko-amerických vztahů s ohledem na osobní de Gaullův postoj k USA a v kontextu bipolarity. Z francouzsko-sovětských vztahů bude analyzována tradice spojenectví a specifikum de Gaullovy zahraniční politiky vůči SSSR.
|
|
|
Alžírská válka
Švecová, Eliška ; Veselý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Eichler, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá okolnostmi, které vedly k dekolonizaci Alžírska. Cílem práce je analýza francouzsko-alžírských vztahů za doby alžírské války, zejména pak určení specifických rysů Alžírska a jeho důležitosti pro Francii. Dílčím cílem práce je také analýza dvou protichůdných skupin: francouzské nacionalistické organizace Organizace tajné armády, jejíž cílem bylo zachování Alžírska pod francouzskou nadvládou, a Fronty národního osvobození, která si naopak kladla za cíl získání alžírské nezávislosti. Dalším dílčím cílem práce je analýza událostí na francouzské politické scéně, jejíž změny výrazně ovlivnily další vývoj v otázce Alžírska.
|
|
|
Semiprezidencialismus: Prezident ve Francouzské V.republice
Jarolímová, Lucie ; Reschová, Jana (vedoucí práce) ; Kuta, Martin (oponent)
K roku 1958 se datuje vznik V. Francouzské republiky, která se díky své specifičnosti stala od samého počátku zájmem mnoha badatelů. Právě ve Francii nachází politolog Maurice Duverger vzor pro svůj nový model politického systému. Duvergerova teorie se stala stěžejní pro další studium semiprezidencialismu a stala se inspirací pro mnoho nově vznikajících režimů. Hlavním cílem práce je analyzovat postavení francouzského prezidenta v rámci poloprezidentské formy vlády. Teoretická část práce se zabývá podstatou poloprezidentského režimu, jeho charakteristickými znaky a jakou roli v něm sehrává prezident. Empirická část se zaměřuje na prezidentovy ústavně zakotvené pravomoci. Dále nastiňuje reformy, které měly dopad na instituci prezidenta. Tato část rovněž odpovídá na otázku, proč je prezidentova míra vlivu tolik závislá na jeho vztahu s premiérem.
|
|
|
President Charles de Gaulle and his policy towards Soviet Union
Vadászová, Petra ; Nechvátal, Martin (vedoucí práce) ; Krines, Vlastimil (oponent)
Mým cílem v této práci je objasnit a popsat vývoj a postup Francie na mezinárodní scéně před vypuknutím, v průběhu i po skončení Druhé světové války, a zároveň přiblížit pohled na situaci na evropském kontinentu v období studené války. Dále bych chtěla shrnout počátky evropské integrace a evropské obranné politiky z pohledu Francie jako velmoci s oslabeným postavením, s prvořadým a nekompromisním generálem Charlesem de Gaullem v čele, s důrazem na význam jeho osobnosti jako významného činitele mezinárodních vztahů v napjaté situaci v období studené války. Zaměření se na vztahy se Sovětským svazem vyplynulo ze zvláštnosti těchto vztahů. V práci se budu postupně věnovat jejich vývoji, od válečného spojenectví přes ochlazení vztahů po válce, jejich následné vzájemné sblížení, až po návštěvu generála de Gaulla v Moskvě v roce 1966 a začátek dlouhodobých obchodních vztahů mezi Francií a socialistickou částí Evropy v kontextu mezinárodních událostí.
|
host ::
RSS.