|
|
Platy učitelů v roce 2019: blýská se na lepší časy?
Münich, Daniel ; Smolka, Vladimír
Co do relativní úrovně učitelských platů vůči ostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům si Česko dlouhodobě vede velmi špatně. Ještě v roce 2018 patřilo Česku poslední pořadí ze všech ekonomicky vyspělých zemí. Relativní úroveň platů přitom spoluurčuje atraktivitu učitelské profese a zájem o ní. Atraktivitu vyžaduje nejen potřeba zajištění dostatku učitelů, ale umožňuje uplatňovat výběrovost s důrazem na kvalitu práce učitelů. Nedávno zveřejněné podrobné národní údaje za rok 2019, na kterých je založena tato studie, ukazují, že se situace začala výrazně zlepšovat. A podle původního slibu současné vlády by to mělo pokračovat i v letech 2020 a 2021. Průměrný plat učitelů základních škol (ZŠ) v roce 2019 dosáhl 123,5 % průměrného platu v ekonomice, oproti 114,3 % v roce 2018. Relativní platy učitelů tak po téměř patnácti letech překonaly historické maximum z roku 2006. Tempa růstu učitelských platů v roce 2019 výrazně převyšovala tempa u vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců veřejného sektoru a velmi výrazně sektoru podnikatelského. Během dvou let 2018–2019 tak průměrný i mediánový plat učitele vzrostl o více než 28 %. Odpovídající růst u vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců veřejného sektoru byl 19,8 % a v podnikatelském sektoru pouze 14,1 %.\n
|
|
|
Stigma jako sebenaplňující se proroctví? Experimentální výzkum z českých věznic
Cingl, L. ; Korbel, Václav
Lidé propuštění z výkonu trestu odnětí svobody čelí často při svém návratu do běžného života řadě problémů a předsudků, jsou tedy sociálně stigmatizováni, což snižuje pravděpodobnost\njejich úspěšné společenské reintegrace. Pokud takový přístup ze strany společnosti očekávají již před svým propuštěním, může to u nich vést až ke ztrátě motivace a sebedůvěry v možnosti\nse integrovat, a zvýšit tak pravděpodobnost jejich recidivy. Cílem našeho výzkumu bylo zjistit, zda a jak moc lidé ve výkonu trestu očekávají stigmatizaci ze strany většinové společnosti. Druhým cílem bylo odhalit, zda krátká psychologická intervence usilující o zvýšení sebedůvěry vězňů může očekávání stigmatizace snížit. Výzkumné otázky jsme testovali pomocí inovativních metod experimentální ekonomie na vzorku 297 mužů ve výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody z 15 věznic v České republice. Odsouzení se museli rozhodovat v situacích zaměřených na důvěru a náklonnost, které simulovaly interakci s běžnou společností. Díky tomu jsme mohli změřit, jaké společenské zacházení odsouzení očekávají. Naše výsledky ukazují, že odsouzení stigmatizaci od běžné populace neočekávají. Naopak očekávají její vyšší vstřícnost než k lidem z běžné populace. Důvěru pak očekávají stejnou jako vůči lidem z běžné populace. Protože odsouzení v našem vzorku nevykazují podle našich měřítek znaky očekávané stigmatizace, psychologická intervence omezující negativní dopady stigmatizace neměla na co působit, a jejich očekávání ani chování proto nezměnila. To, že odsouzení společenskou stigmatizaci neočekávají, bereme jako pozitivní zjištění i s ohledem na jejich budoucí reintegraci. Na druhou stranu měla řada odsouzených příliš\noptimistická očekávání ohledně toho, jak se k nim po propuštění bude společnost chovat. To by u nich mohlo vést k podcenění přípravy na propuštění a poté k tvrdšímu střetu s realitou. Proto doporučujeme v dalším kroku zkoumat, zda mají přehnaně pozitivní očekávání u některých odsouzených negativní dopady na jejich reintegraci.
|
|
|
Dichotomie spotřebních daní: zdroj veřejných rozpočtů a nástroj snižování újmy (diskusní studie)
Novák, Vladimír ; Šoltés, Michal
Daňový systém představuje významný nástroj hospodářské politiky, kterým stát financuje své rozpočty a zároveň ovlivňuje ekonomické chování jednotlivců, domácností a firem. Daňové zvýhodnění určité formy spotřeby (např. v oblasti více ekologické dopravy, konzumace tabáku méně škodlivou formou atp.) je ve veřejném zájmu, pokud motivuje spotřebitele nahradit škodlivější formu spotřeby formou méně škodlivou. Dochází tak ke snížení újmy a zároveň neklesne úroveň spotřeby. Při nastavování daňového zvýhodnění pro méně škodlivé formy spotřeby je potřeba vzít v potaz nejen do jaké míry toto zvýhodnění přiměje současné spotřebitele přejít k méně škodlivé spotřebě, ale i do jaké míry daňové zvýhodnění přiláká spotřebitele nové, kteří by jinak původní škodlivější výrobek nekonzumovali. Snahu využít spotřební daň k získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů a zároveň jako nástroj, který motivuje spotřebitele k méně škodlivému chování, lze\nv poslední dekádě sledovat v řadě zemí světa.
|
|
|
Mezinárodní srovnání ředitelů škol: české administrativní inferno
Federičová, Miroslava
Řízení škol v Česku představuje velký problém. V této studii dokumentujeme, že v Česku se na úrovni vedení základních škol střetává několik extrémů: (i) školy mají velmi vysokou autonomii, (ii) administrativní zátěž ředitelů škol je velmi vysoká, (iii) noví ředitelé nejsou na novou profesi v průměru dostatečně připraveni, (iv) platové ohodnocení práce ředitele je nízké a nedostatečně atraktivní a (v) velmi vysoký počet malých škol vyžaduje vysoké počty ředitelů. Tato velmi nezdravá kombinace faktorů představuje pro české školství zásadní problém, který dosud vnímal jen malý okruh expertů. Jeho řešení se tak v lepším případě zatím pohybuje pouze ve sférách úvah, jak by se měl problém řešit, respektive redukovat.
|
|
|
Návratnost soukromých a veřejných výdajů na podnikatelský výzkum a vývoj v České republice
Pleticha, Petr
Tato studie přináší první hrubé odhady míry návratnosti výdajů na výzkum a vývoj (VaV) v podnikatelském sektoru v České republice. Jejím cílem je zhodnotit jak přímé dopady VaV v daném odvětví, tak nepřímé dopady VaV skrze tzv. efekt přelévání na zbytek ekonomiky. Zároveň rozlišujeme dopady VaV financovaného ze soukromých a veřejných zdrojů. Analýza je provedena pomocí regresních odhadů na odvětvových datech ze zpracovatelského průmyslu a vybraných odvětví služeb za období 1996–2015. S ohledem na dlouhodobě rostoucí výdaje na VaV a na mezinárodní poměry vysokou míru vládní podpory podnikatelského VaV je tento typ analýz velmi žádoucí.\n
|
|
|
Platy českých učitelů: nová naděje
Münich, Daniel ; Smolka, V.
Platy českých učitelů patří v rámci ekonomicky nejvyspělejších zemí světa dlouhodobě k nejnižším. Jde o přirozený důsledek toho, že Česko na své regionální školství vydává zhruba o třetinu menší podíl hrubého domácího produktu (HDP), než je ve vyspělých zemích běžné.\nPokud by měl být průměrný plat českých učitelů v poměru k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v Česku v roce 2018 srovnatelný s průměrem zemí EU resp. Finska či Německa, musel by dosahovat úrovně zhruba 53 000 Kč resp. 56 000 Kč, a nikoliv pouhých 36 000 Kč.\nPodíl průměrných učitelských platů na průměrné mzdě v národním hospodářství v roce 2018 meziročně narostl o2,9 procentních bodů adosáhl téměř 115 %. Znamenalo to však zatím pouze návrat na úroveň roku 2008, tedy před deseti lety, před finanční a následně ekonomickou krizí. Úroveň učitelských platů se sice v letech 2017–2018 výrazně zvýšila, ale ve stejné době dynamicky rostly i platy všech vysokoškolsky vzdělaných v celém nepodnikatelském sektoru. Předstih růstu platů učitelů tak byl zanedbatelný.\nRelativně nejlepší platy mají nejmladší začínající učitelé pod 30 let věku. V roce 2018 v této věkové skupině pobíralo vyšší plat než učitelé ‘pouze’ 69 % ne-učitelů (vysokoškolsky vzdělaní, stejného věku a pohlaví ve stejném regionu). O něco lépe na tom jsou nejstarší učitelé ve skupinách 50–59 a 60+. Relativně nejhorší platová situace je u učitelů středního věku 30–49 let, kde mzdu vyšší, než je jejich průměrný plat, pobírá více než 80 % demograficky podobných zaměstnanců.\nPlaty českých učitelů jsou extrémně nivelizované, respektive rovnostářské, a to jak v mezinárodním, tak národním srovnání. U nejmladší skupiny učitelů je variabilita platů ještě srovnatelná s administrativními pracovníky a vysokoškolsky vzdělanými pracovníky veřejného sektoru. Zatímco u ne-učitelů úroveň i variabilita platů s věkem roste, u učitelů platy s věkem (praxí) rostou velmi pomalu a jejich variabilita zůstává nízká.\nV roce 2018 došlo k poklesu podílu odměn na celkových učitelských platech. Výrazného navýšení učitelských platů v tomto roce se dosáhlo částečně na úkor již tak velmi nízké míry zásluhovosti.\nNavyšování učitelských platů za vlády Bohuslava Sobotky v období let 2014–2017 nepředstavovalo prioritu, která by šla nad rámec zvyšování platů v celém veřejném sektoru. Zlom k lepšímu byl vidět až v prvním povolebním roce 2018. Další vývoj se však zatím pohybuje ve sféře slibů a v lepším případě hrubých odhadů.\nPředvolební sliby ČSSD a hnutí ANO nejsou přímo srovnatelné. Zatímco první vzal jako základ průměrnou mzdu v národním hospodářství v roce 2021, druhý průměrné platy učitelů v roce 2017. Učitelský plat v roce 2021 by podle ČSSD měl být 49 530 Kč a podle hnutí ANO 47 367 Kč. Druhý ze slibů byl převzat do programového prohlášení vlády. Slib hnutí ANO je ale problematický, protože nepředjímá souběžný růst platů ostatních, který lze jen predikovat.\nPodle scénáře každoročního zvyšování učitelských platů o 7,5 % od roku 2020 by poměr učitelských platů vůči platům vysokoškolsky vzdělaných v Česku dosáhl průměru zemí EU až v roce 2030, tedy zhruba za deset let. K dosažení poměrů Německa a Finska by došlo až po 13–15 letech.\nPolitické sliby ohledně zvyšování učitelských platů dávané v dávnější minulosti byly nejasné, krátkodobé a málokdy došlo k jejich naplnění. To v očích veřejnosti výrazně oslabilo věrohodnost příslibů do budoucna. Jen vyšší věrohodnost slibů má potenciál trvale a výrazně zvýšit dlouhodobě nízký zájem o učitelskou profesi mezi nejmladší generací. Je třeba nejen naplnit závazky stávající, ale výrazně je protáhnout za horizont jednoho volebního období. Napomoci může deklarovaný konsensus významnějších parlamentních subjektů, zavedení zákonné indexace učitelských platů a zodpovědnější sestavování střednědobých výhledů státního rozpočtu.
|
|
|
Predatory publications in Scopus: evidence on cross-country differences
Macháček, Vít ; Srholec, Martin
The paper maps the infiltration of so-called “predatory” scholarly journals into the citation database Scopus. Using the names of “potential, possible, or probable” predatory journals and publishers on Beall’s lists, we derived ISSNs of the respective journals from Ulrichsweb and searched Scopus with it. A total of 324 matched journals with 164 thousand documents indexed in Scopus over 2015-2017, making up a share of 2.8 % of the total articles have been identified. An analysis of cross-country differences in the tendency to publish in these journals reveals that overall the most affected are middle-income countries in Asia and North Africa. Kazakhstan is the country with the largest tendency to publish in predatory journals (18 %). More than 5 % is reported in 20 countries, including large countries such as Indonesia (18 %), Malaysia (11 %), India (10 %), or Nigeria (7 %). Neither developed countries are resistant to predatory publishing. More than 16 000 “potentially predatory” articles were published by authors from United States (0.67 %).
|
|
|
Dopady zvyšování minimální mzdy v letech 2013–2017 na zaměstnanost a mzdy v České republice
Grossmann, J. ; Jurajda, Štěpán ; Smolka, V.
Tato studie zkoumá kauzální dopady nárůstů minimální mzdy v České republice (ČR) v letech 2013–2017 na zaměstnanost nízko-výdělečných pracovníků mzdového (podnikatelského) sektoru. Série nárůstů minimální mzdy následovala po sedmiletém období stagnace minimální mzdy. Ve zkoumaném období (2012–2017) narostla měsíční minimální mzda celkem o 37,5 % z původních 8000 Kč na 11000 Kč. K měření dopadu minimální mzdy využíváme skutečnosti, že různé firmy či části firem vykazovaly různý podíl zaměstnanců na úrovni nebo pod úrovní nově stanovené minimální mzdy. Odhadujeme, zda u homogenní skupiny zaměstnanců uvnitř firmy (zaměstnanecká buňka), ve které byl vyšší podíl zaměstnanců pod úrovní budoucí minimální mzdy, došlo k disproporčně horšímu vývoji zaměstnanosti (nebo odpracovaných hodin), než u zaměstnaneckých buněk zvýšením minimální mzdy nezasažených. Naše odhad ukazují, že nárůsty minimální mzdy v letech 2013, 2015, 2016 a 2017 neměly výraznější negativní dopad na zaměstnanost. Zároveň však měly pozitivní efekt na růst mezd. I zkraje roku 2019 zůstává úroveň minimální mzdy v ČR v porovnání s ostatními evropskými zeměmi na relativně nízké úrovni a dotýká se pouze malé části pracovníků. Z našich zjištění však nelze dovozovat, že dopady budoucích navyšování minimální mzdy budou mít dopad na zaměstnanost nadále zanedbatelný. I proto je žádoucí dopady budoucích navýšení minimální mzdy podrobně a pravidelně měřit.
|
|
|
Zatížení školními domácími úkoly v České republice a srovnání se světem
Korbel, Václav ; Münich, Daniel
Tato studie neodhaluje kauzální dopady DÚ na studijní výsledky žáků ani jiné přínosy nebo negativa. Nicméně ukazujeme, že odhadnutý vztah (nekauzální) mezi zatížením DÚ a výsledky žáků se výrazně liší podle toho, zda vycházíme z rozdílů mezi zeměmi, mezi školami, anebo z rozdílů uvnitř škol. Tím ilustrujeme, že zjednodušené nebo dokonce pominuté předpoklady odhadů mohou vést k mylným závěrům, jako že větší zatížení DÚ kauzálně zhoršuje žákovské výsledky, jak by někdo mohl usuzovat například na základě mezinárodního srovnání. Zjištění studie odhalují velmi nízké zatížení českých žáků DÚ v mezinárodním srovnání. Z toho ovšem automaticky nevyplývá, že by čeští učitelé měli žáky začít zatěžovat DÚ více. Zaprvé není prokázáno, ani v zahraničí, že vyšší zatížení DÚ automaticky studijní výsledky zlepšuje. Zadruhé debata o míře zatížení DÚ pomíjí další důležité otázky ohledně vhodného zasazení DÚ do místních podmínek výuky. Ačkoliv zodpovězení těchto otázek je mimo možnosti této studie, měly by být předmětem dalších výzkumů a odborných debat. Kvalitní učitelé by navíc měli být schopni posoudit vhodnost využívání domácích úkolů v místních podmínkách.
|
|
| |
host ::
RSS.