|
|
Konstanty a proměnné české výchovné prózy a dramatu ze života dětí: K motivu cesty, outsidera a útočiště jako indikátorů pedagogických topoi druhé poloviny 19. století
Brožová, Věra
Příspěvek sleduje hlavní rysy české prózy ze života dětí, která byla téměř do konce 19. století vnímána především jako edukační pomůcka a zvláště od šedesátých let rezignovala na dobové estetické impulsy. Hojná učitelská produkce na tomto poli, vyvolaná mj. reformou učitelského vzdělávání, a zpřísněný dohled nad četbou mládeže (státem iniciovaná tzv. purifikace, tj. zpětná cenzura školních knihoven) ji konzerovala v jednoduchém modelu, který obvykle koresponduje se zúženým okruhem funkcí, jak ho u pohádky vymezil Vladimir Propp. Pozvolné proměny tradičních pedagogických topoi tento model pomohly překvapivě resuscitovat v žánru dosud oblíbené české návodné tábornické prózy a v obecných rysech rezonovat i v podstatně umělečtější tvorbě pro nedospělé.
|
|
|
Česká literatura v intermediální perspektivě. IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Fedrová, Stanislava ; Zajac, P. ; Winter, A. ; Štochl, J. ; Novák, R. ; Beličová, R. ; Foret, M. ; Kořínek, Pavel ; Jareš, Michal ; Bubeníček, P. ; Koblížek, T. ; Mareš, P. ; Málková, I. ; Čulík, J. ; Kyuchin, Kim ; Zelinský, M. ; Schultze, B. ; Gerčikova, I. ; Voisine-Jechová, H. ; Cloutier, C. ; Jirsa, T. ; Kapsová, E. ; Jedličková, Alice ; Mercks, K. ; Režná, M. ; Změlík, R. ; Šlaisová, E. ; Ambros, V. ; Janáčková, J. ; Pariláková, E. ; Váša, O. ; Lemańczyk, M. M. ; Schmid, H. ; Vaňková, I. ; Machová Ondřejová, K. ; Šolić, M. ; Müllerová, L. ; Kudlová, Klára ; Pořízka, P.
Mezinárodní bohemistický kongres se koná každých pět let z iniciativy Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Letošního kongresu se zúčastnilo více než 150 vědců z celého světa. Světový výzkum v oblasti teorie intermediality za poslední dvě dekády pokročil od případových studií k prvním syntézám a typologiím, zatímco v českém kontextu má stále mírný příznak "jinakosti". Studie shromážděné v tomto sborníku se zabývají analýzou překračování mediálních hranic v rámci autorských poetik, uvnitř individuálních děl i mezi sémiotickými systémy: problematice filmové či rozhlasové adaptace literárních děl, komiksu, ekfrázi a dalším tematizacím výtvarného umění nebo hudebních motivů v literatuře, vztahu dramatu k jeho divadelní realizaci nebo reprezentaci skutečnosti či postupů jiných médií v literárních textech.
|
|
|
Máchův jamb a prostředky zeslabování konfliktu jazyka a metra
Ibrahim, Robert ; Sgallová, K.
Studie navazuje na výsledky strukturalistického bádání v oblasti veršové teorie (Roman Jakobson, Miroslav Červenka). Rozbor máchovského jambu básnické skladby Máj (1836) je založen na zkoumání vztahu jazyka a zvoleného metra, a zejména na výkladu rozporu mezi metrickým schématem a jeho jazykovou výplní v místech, kde se první (tedy přízvučná) slabika víceslabičného slova objevuje na slabé pozici verše. V básni Máj je takových veršů 87%, ale ve většině případů se jedná o přízvuk na první slabé pozici verše (nebo na pozici po caesuře), což je v českém jambu chápáno jako jedna z možností, jak vyřešit incipit vzestupného verše. Za povšimnutí stojí také morfologická organizace nemetrických veršů (např. s předložkou či předponou na slabé pozici) - upřednostňování určitých konfigurací by mohlo být přičteno Máchovu autorskému stylu.
|
|
|
Filmový efekt v prozaických vyprávěních Karla Hynka Máchy
Koten, Jiří
Studie se zabývá obecnou charakteristikou Máchových prozaických vyprávění. Vychází z obecně známé analýzy Jana Mukařovského, který ve studii Genetika smyslu v Máchově poezii (1938) tvrdí, že Máchova díla vyvolávají dojem "filmového efektu". Mukařovský tento termín používá v souvislosti s líčením statických scén, v nichž vypravěč zastavuje vyprávěný čas, a také v souvislosti se syžetovou výstavbou, kterou přirovnává k montáži a charakterizuje ji jako řazení působivých obrazů. Autor této studie považuje pojem "filmovosti" v kontextu Máchových próz za výstižný, protože odpovídá i dalším charakteristikám Máchovy prózy: dramatické povaze vyprávění a faktu, že události tvořící dějovou linii zároveň slouží jako indicie vyvolávající působivou atmosféru. Přestože Mácha užívá polohy autorského vypravěče, fokalizace je převážně externí a motivace fikční mysli nejsou průhledné. Vyprávěcí situace se blíží technice známé jako oko kamery.
|
|
|
Staletý boj o Máchu. Karel Hynek Mácha mezi Pražským lingvistickým kroužkem a Literárněhistorickou společností československou
Fořt, Bohumil
U příležitosti stého výročí úmrtí Karla Hynka Máchy byla mimo jiné uveřejněna dvě důležitá kolektivní díla: knihy Karel Hynek Mácha. Osobnost, dílo, ohlas publikovaná v roce 1937 Literárněhistorickou společností československou a Torso a tajemství Máchova díla vydaná v roce 1938 Pražským lingvistickým kroužkem. Obě organizace ztělesňovaly ve třicátých letech nepochybně protiklady na poli české literární vědy - nejen že vycházely ze zcela odlišného metodologického zázemí, ale zároveň se obě skupiny podílely na stěžejních dobových vědeckých a vzdělávácích projektech spojených jak s přístupem k finančním prostředkům, tak s větším vlivem na literárněvědnou praxi. Srovnání kolektivních prací napsaných a uspořádaných členy obou zmíněných skupin nám umožňuje posoudit veškeré jejich myšlenky a metody a zhodnotit jejich vliv na českou literární vědu v Československu.
|
|
|
Máchovské studie Jana Mukařovského
Sládek, Ondřej
Jan Mukařovský věnoval ve své vědecké práci trvale vysokou pozornost dílu Karla Hynka Máchy, zahrnutému do různých studií a komentářů. V každé další máchovské studii navazoval Mukařovský na své předchozí analýzy a usiloval o přesnější pojmovou soustavu. Využíval Máchova díla především k prokázání analytické síly strukturalistického myšlení, stejně jako platnosti jeho pojmů. Studie se zaměřuje zejména na představení nejvýznamnějších máchovských studií Jana Mukařovského z období dvacátých až čtyřicátých let minulého století a na analýzu jejich možných vzájemných vazeb.
|
|
|
Subjekt in articulo mortis a tváří v tvář přírodě
Hrbata, Zdeněk
Studie v první řadě charakterizuje pozitivní (např. William Wordsworth, Novalis, Victor Hugo) a negativní (Alfred de Vigny, Giacomo Leopardi) koncepci přírody a upozorňuje na hlavní objekty, k nimž se upíná myšlení romantické epochy: hybnou sílu vesmíru a vzhled konkrétní krajiny. S ohledem na toto pozadí jsou srovnávány situace a reflexe vězně nebo odsouzence k smrti v dílech George Gordona Byrona (The Prisoner of Chillon, 1816, Vězeň chillonský), Victora Huga (Le Dernier Jour d'un Condamné, 1829, Poslední den odsouzence; Quatre vingt-treize, 1874, Devadesát tři) a Karla Hynka Máchy (Máj, 1836). Analýze je podroben tragický protiklad konečnosti lidské existence a věčné obnovitelnosti přírody, netečné k lidskému osudu.
|
|
|
Raná recepce Máchovy "Marinky" v próze třicátých až čtyřicátých let 19. století
Charypar, Michal
Máchova povídka "Marinka", vydaná jako součást jeho cyklu "Obrazy ze života mého" vyvolala nečekaný ohlas nejen v literární kritice, ale i v soudobé české literatuře. Kromě zjevných aluzí (v díle Františka Jaromíra Rubeše a Jana Pravoslava Přibíka) se objevují i prózy, které jsou nepřímo, nicméně o to hlouběji inspirovány Máchovou povídkou (texty Karla Sabiny, Jana Jindřicha Marka a dalších). Můžeme tedy sledovat dráhu Máchova inspiračního impulsu a výsledky, které přinesl. Intertextuální analýza může přinést nové poznatky k recepci Máchova textu (a osobnosti básníka samotného), současně však nevyhnutelně vede též k pokusu identifikovat a zhodnotit intertextuální přenos jednotlivých literárních motivů, námětů, dějových složek atd., jako literárních fenoménů charakteristických nejen pro pomáchovské období.
|
|
|
Máchovský rodokmen české lyriky
Křivánek, Vladimír
Mácha svou poezií založil tradici hlubinné meditativní poezie směřující k transcendentnímu přesahu a pojímající lidské bytí jako rozporné, stejně krásné jako trýznivé, rozklenuté mezi světem smyslů a světem ducha, tělesností a spiritualitou, mezi nebem a zemí. Mácha vstupoval do české poezie různě. Zprvu prostřednictvím vyznavačských básní jemu věnovaných. Tyto básně často programní povahy se různou měrou ztotožňují s máchovským gestem a představují Máchu jako prototyp moderního básníka. Máchovo dílo postupně vyjevovalo v řadě nových básnických kreací svou zázračnou inspirativní potenci a prostoupilo verši řady českých básníků ve všech vrstvách básnického tvaru. Temní, melancholií prostoupení reflexivní básníci tragického životního pocitu tvoří vůdčí linii máchovského rodokmenu.
|
|
|
Máchovské rezonance. IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Piorecký, Karel ; Křivánek, Vladimír ; Charypar, Michal ; Fořt, Bohumil ; Hrbata, Zdeněk ; Ibrahim, Robert ; Koten, Jiří ; Sládek, Ondřej ; Sgallová, K. ; Šerlaimova, S. ; Berkes, T. ; Budagova, L. ; Čolakova, Ž. ; Galmiche, X. ; Grigorov, D. ; Melnyčenko, I. ; Procházka, M. ; Valcerová, A.
Mezinárodní bohemistický kongres se koná každých pět let z iniciativy Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Letošního kongresu se zúčastnilo více než 150 vědců z celého světa. Diskuse o projevech "jinakosti" v české literatuře byla vedena ve čtyřech tematických blocích. Vzhledem ke stému výročí narození K. H. Máchy v roce 2010 byl jeden z diskusních panelů nazván Poezie, recepce, intertextovost: druhý život díla K. H. Máchy. Konferenční příspěvky se v tomto bloku přednostně soustředily k tvorbě básníků a prozaiků, kteří se svým dílem hlásili k Máchovu odkazu a čerpali z něj inspiraci. Odlišnou cestu k porozumění významu Máchova díla nabídly referáty, které jej vnímaly v kontextu evropského a zejména středoevropského romantismu. Máchovo dílo vytvořilo rovněž příležitost k úvahám nad dějinami české literární vědy a ke sledování vlivu tohoto básníka na formování pražského literárněvědného strukturalismu.
|
host ::
RSS.