|
|
Hlas rozumu. Studie ke Kantově kritické filosofii
Pech, Robin ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sirovátka, Jakub (oponent) ; Koblížek, Tomáš (oponent)
Filosofie se tradičně vymezuje proti rétorice. Tradiční rozdíl mezi filosofií a rétorikou se zakládá na rozlišení mezi pravdivou a přesvědčivou řečí. Dějiny filosofie nabízejí řadu historických příkladů, jak vztah mezi pravdou a přesvědčivostí pojmout. Tradičně se tento vztah pojímal tak, aby na jeho základě bylo možné filosofii vymezit proti rétorice. Toto pojetí nacházíme také v kritických textech Immanuela Kanta. Kantův projekt kritické filosofie lze tudíž z tohoto hlediska interpretovat jako pokus o purifikaci filosofie a její oddělení od rétoriky. Když ale Kant vymezuje filosofii vůči rétorice, upadá do zjevného rozporu. Kritická filosofie totiž napomáhá uskutečnit ideje osvícenství. Pomáhá šířit hlas rozumu. Šíření všeobecné osvěty však vyžaduje účinné propojení filosofie s rétorikou, pravdy s přesvědčivostí. Protože je kritická filosofie orgánem osvícenství, získává tím specifickou rétorickou dimenzi. Bližší zkoumání rétorické dimenze Kantovy kritické filosofie, které dosud představuje jisté desideratum odborného kantovského bádání, otevírá zcela nové badatelské a interpretační možnosti.
|
|
|
Koncepce možného Boha v díle Richarda Kearneyho.
Härtel, Filip Hanuš ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Sirovátka, Jakub (oponent) ; Vogel, Jiří (oponent)
Předložená disertační práce se zabývá otázkou, zda a jak koncepce možného Boha Richarda Kearneyho nabízí takovou interpretaci křesťanské spirituality, která by křesťanům postsekulární epochy umožnila uchopit jejich zkušenost duchovního hledání tak, aby tato zkušenost našla své konkrétní rozvinutí a vyjádření v životě s jeho duchovním přesahem ve světě spolu s druhými. Za tímto účelem jsou zkoumány filosofické předpoklady a principy koncepce možného Boha, které vycházejí z hledání třetí cesty mezi metafyzickou filosofií a negativní teologií; těžištěm této části je pojem touhy. Následně je představena teologie slabého Boha jako rehabilitace provokativního charakteru křesťanství, který umožňuje jak odstraňování historických nánosů na něm, tak jeho znovuzaložení na autentických a pro současnou spiritualitu životaschopných základech; klíčovým bodem je teologie kříže a motiv kenoze. Závěrečná kapitola se soustředí na otázku pohostinnosti jako praktické aplikace teologických principů koncepce možného Boha; klíčovým tématem je zde imaginace a její potenciál pro uzdravování zranění světa. V závěru práce je Kearneyho pojetí kriticky hodnoceno a jsou představeny možnosti, jak jeho pojetí dále aplikovat a rozvíjet.
|
|
|
Inteligibilní čin v Schellingově spisu o svobodě a ve Věcích světa jako cesta morálního uskutečnění
Adámek, Petr ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Sirovátka, Jakub (oponent)
Ve své disertaci se zabývám Schellingovou teorií inteligibilního činu ve spisu o svobodě a jeho pokračováním ve Věcích světa. Podle mne se Schelling snaží touto teorií nastínit způsob morální realizace člověka. V první kapitole objasňuji principy sebezjevení Boha (temný základ a vůle lásky) včetně fází Božího zjevení. Ve druhé kapitole se zaměřuji na Kantovu teorii inteligibilního činu v díle Náboženství v mezích pouhého rozumu. Na pozadí těchto kapitol se pokouším ve třetí (hlavní) kapitole objasnit Schellingovu teorii inteligibilního činu ve spisu o svobodě. Tento čin se odehrál před veškerým časem současně s Božím činem stvoření, ale je od něj odlišný. Skrze tento čin se člověk nachází jakoby na počátku vší existence v nerozlišené Boží vůli a volí si svou vlastní (dobrou či zlou) bytnost před veškerým bytím v čase. Podle mnoha autorů (Peetz, Hermanni atd.) Schellingovu teorii sužuje problém možné změny této bytnosti v čase. Pokud se člověk rozhodl pro dobrou nebo zlou bytnost, jeho jednotlivá jednání v čase mají nutně tutéž kvalitu. Podle nich Schellingova teorie zahrnuje důsledek, že není možná jakákoli změna mé bytnosti v čase. Ve své interpretaci se naproti tomu snažím ukázat (podobně Buchheim), že inteligibilní čin není ostrým a neměnným rozhodnutím k dobru nebo zlu. Naopak vždy je v tomto...
|
host ::
RSS.