|
| |
|
|
Kodifikace práva ve Francii za 1. císařství
Vavříček, Martin ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Císař, Jaromír (oponent)
Kodifikace práva ve Francii za 1. císařství Cílem mé práce je popsat přípravu šesti francouzských zákoníků. Vysvětlit, jaké vlivy působily při jejich tvorbě a jaké důsledky mělo schválení pěti z těchto kodexů. Z těchto důvodů je rozsah práce širší než pouhý popis kodifikačních prací v letech 1804-1815. Práci jsem rozdělil do třech celků. Východiska ke kodifikaci, šest zákoníků a vlivy francouzské kodifikace na zákoníky jiných zemí. Východiska popisují dva aspekty významné pro vznik zákoníku inspirační zdroje v podobě pramenů práva, přirozenoprávní teorie, myšlenek osvícenství a deklarace práv člověka a občana a legislativní procedury. Jádro celé práce tvoří pět kapitol věnovaných jednotlivým zákoníkům. První kapitola popisuje vznik občanského zákoníku (Code civil, 1804), hlavní postavy kodifikace, systematiku zákoníku, jeho obsah a jazykovou stránku. Druhá kapitola se týká občanského soudního řádu (Code de procedure civile, 1806) a obsahuje popis kodifikační práce, systematiku zákoníku a jeho charakteristiku. Třetí kapitola pojednává o obchodního zákoníku (Code de commerce, 1807). Obvyklý popis kodifikačních prací, systematiky a charakteristiky je tato kapitola obohacena o vývoj obchodního práva před rokem 1789. Trestní zákoník (Code penal, 1808) a trestní řád (Code d'instruction criminelle, 1808) jsou...
|
|
|
Postavení krále podle Konstitucí z Melfi
Frdlíková, Markéta ; Falada, David (vedoucí práce) ; Seltenreich, Radim (oponent)
Hlavním předmětem této diplomové práce je, jak vyplývá z názvu, popis a zhodnocení výsadního postavení panovníka Sicilského království, Fridricha II Štaufského, které mu přiznávala jedna z nejvýznamnějších právních památek středověku, a to Konstituce z Melfi. Tato komplexní právní úprava, iniciovaná štaufským panovníkem nebyla dosud v českém prostředí dostatečně reflektována, ačkoliv byla významným inspiračním zdrojem pro nerealizovaný zákoník císaře Karla IV. Konstituce byly vyhlášeny roku 1231 pro jižní část italského poloostrova a Sicílii, v tzv. Sicilském království a některé jejich části zůstaly formálně v platnosti až do počátku 19. století, kdy došlo k rozpadu a přeměně státního uspořádání. Úvodní část práce je věnována historickým událostem jižní Itálie, které jsou velmi důležité pro představu a uchopení prostředí, ze kterého Konstituce vycházely, neboť do sebe absorbovaly velké množství vlivů, a to nejen římských a normanských, ale i arabských či byzantských. Samotný popis dějinných událostí rozhodně není cílem této práce a proto je velmi stručný, a pouze seznamuje s dobovým kontextem. Dalším z cílů textu je přiblížit vznik Konstitucí samotných, tj. představit inspirační zdroje, spočívající v právu římském, normanském či arabském a poté představit glosátory Fridrichova dvora v čele s Petrem z...
|
|
| |
|
|
Korporativní systém fašistické Itálie
Zusková, Alena ; Falada, David (vedoucí práce) ; Seltenreich, Radim (oponent)
73 6. Závěr Mussolini a jeho propagandisté tvrdili, že fašistický korporativní stát vlastně překonal jak kapitalismus s jeho extrémním liberalismem, tak socialismus. Zastánci korporativních teorií, jakým byl například Giuseppe Bottai, který byl po jistou dobu ministrem korporací, museli přiznat, že v praxi se vše odehrávalo jinak. Ve fašistické Itálii existoval zřetelný rozdíl mezi teorií korporativismu a reálnou hospodářskou politikou. Korporativní stát byl v podstatě jen politickým heslem, v praxi byl korporativismus pouhým nástrojem, pomocí něhož fašistická strana kontrovala hlavní ekonomické zájmy. Organizace dělnických tříd byly rozbity a soukromé podnikání bylo vystaveno zastrašování. Růst státu v období korporativismu byl obrovský. Strana, milice a korporace poskytovaly až sto tisíc míst pro organizátory a tajemníky. Korespondent londýnského The Economist v roce 1935 napsal, že korporativní systém nenabízí nic nového, že představuje pouze protekcionalismus.177 Růst státních a stranických úředníků způsobil nárůst korupce, která Mussoliniho režim proslavila. Přesto byl stát vystaven tlaku nejsilnějších a nejvlivnějších hospodářských skupin a uskupení, které si ho podmanily. Korporace byly závislé na velkém průmyslu. Monopoly chtěly umlčet všechny požadavky dělnických protestů i vykonávat tlak na stát v...
|
|
|
Ústavněprávní vývoj Španělska v 19. století
Mlezivová, Markéta ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Závěr Během 19. století bylo ve Španělsku sepsáno celkem 10 ústavních textů, z nichž však mnohé nevstoupily v platnost. Některé proto, že nebyly vůbec vyhlášené, jiné proto, že nebyly respektovány a ústavní praxe byla často vzdálená ústavním principům. Přijetí konstitucionalismu bylo velmi obtížné, neboť mnoho obyvatel nebylo otevřených myšlenkám liberalismu, protože absolutistický režim a stavovské uspořádání společnosti byly mezi lidem hluboko zakořeněny. Španělé si jen pomalu zvykali na reformy, které liberalismus přinesl, mnozí jim dokonce kladli odpor. Boj mezi silami rodící se buržoazie a stoupenci feudalismu byl nekonečný a Španělsko během devatenáctého století prošlo tolika revolucemi a převraty jako žádný jiný stát v Evropě. Liberalismu se snažil politickou odpovědnost přenést co nejvíce na lid, volební právo bylo proto stěžejním tématem při projednávání ústavních návrhů. Přání liberálů, aby se na politickém životě mohlo prostřednictvím zástupců v kortesech podílet co nejvíce občanů, se pomalu, ale jistě naplňovalo. V roce 1834 bylo volební právo přiznáno 0,15% obyvatel, zatímco v roce 1873 už to bylo 27% obyvatel1 . Nicméně systém dvou stran, který podporoval klientelismus, vedl k nereprezentativním volebním výsledkům. Díky liberálům se neodmyslitelnou součástí španělských konstitucí staly moderní...
|
|
| |
|
| |
|
|
Právní aspekty jeruzalémského procesu s Adolfem Eichmannem
Kohout, David ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Císař, Jaromír (oponent)
-74- bylo jinak, když se zjistilo, že Izraelci trest skutečně vykonali. … Nejčastějším argumentem bylo, že Eichmannovy činy přesáhly reálné možnosti potrestání člověka, že nemělo smysl vykonat trest smrti za zločiny takové závažnosti"(H. Arendtová).240 Adolf Eichmann se tak stal jediným člověkem v dosavadních dějinách státu Izrael, nad kým byl vykonán trest smrti, protože jinak je Izrael ohledně trestu smrti značně zdrženlivý.241 4 Závěr Proces s Adolfem Eichmannem byl v mnoha aspektech přelomovým. Předně byl procesem, kde byl poprvé ústředním bodem holocaust ve své celistvosti (srov. odst. 1 ROS). Vedle toho se jednalo proces, v němž po právní stránce byla ústředním bodem genocida, která se jako nově zformulovaná kategorie zločinu podle mezinárodního trestního práva vyčlenila ze skutkových podstat zločinů proti lidskosti po přijetí ÚZTZG v roce 1948. V neposlední řadě byl procesem, kdy byla poprvé aplikována zásada univerzální jurisdikce v takto širokém rozsahu. Vedle toho se v něm objevily i další skutečnosti, které si zasloužily po právní stránce bližší komentář. Jednalo se především o přístup obou soudů k okolnostem vylučujícím protiprávnost (teorii státního aktu a obraně vyššími rozkazy) a otázka únosu Adolfa Eichmanna z Argentiny a jeho relevance pro trestní řízení. Z tohoto pohledu je tak plně...
|
|
| |
host ::
RSS.