|
|
Korporativní systém fašistické Itálie
Šárka, Libor ; Falada, David (vedoucí práce) ; Seltenreich, Radim (oponent)
Korporativní systém fašistické Itálie Abstrakt a klíčová slova Tématem diplomové práce je korporativní systém fašistické Itálie. Cílem diplomové práce je popis korporativního systému v Itálii a jeho kořeny, ze kterých vycházel, postupný vývoj, jeho organizační struktura a jeho faktické fungování v porovnání s fašistickými a Mussoliniho tvrzeními o tom, co měl korporativismus pro Itálii a celý svět představovat. Diplomová práce je rozdělena na čtyři části, každá samostatná část je rozdělena na kapitoly a body, které danou část konkretizují. Zprvu se práce věnuje fašistické ideologii a jejím intelektuálním a filozofickým základům, neboť tyto jsou nezbytné pro porozumění fašismu, se kterým je korporativní systém významně spojen. V diplomové práci je věnována pozornost také Gabrielu D'Annunziovi a jeho věrným, jakožto předchůdcům fašistického hnutí v Itálii, jejich pochod na Fiume, který do značné míry inspiroval pozdější pochod na Řím, také ústavě Carta del Carnaro. Rovněž je rozebrán vznik samotného fašistické hnutí v čele s Benitem Mussolinim a jeho postupně sílící vliv, který vrcholí pochodem na Řím, následné prorůstání fašistů do politiky a celého státního zřízení tehdejší Itálie, čímž byly položeny základy pro zavádění korporativního systému. Diplomová práce popisuje korporativismus jako takový, jeho...
|
|
|
Vývoj britského parlamentu od roku 1707 do roku 1901
Jandus, Jakub ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Seltenreich, Radim (oponent)
Vývoj britského parlamentu od roku 1707 do roku 1901 Předmětem této diplomové práce je proces vývoje britského parlamentu, a to od sjednocení Anglického a Skotského království a vzniku Velké Británie v roce 1707 až do konce vlády královny Viktorie v roce 1901. Cílem práce je především rozbor britského politického systému v 18. století, vysvětlení vzájemného vztahu mezi parlamentem a ostatními složkami státní moci, přiblížení reforem parlamentu v 19. století a s tím související složení horní a dolní komory parlamentu. V neposlední řadě se práce zabývá i vznikem konstituční monarchie ve vztahu k britskému parlamentu. První kapitola se věnuje první polovině 18. století, popisuje vládu královny Anny, během které došlo v roce 1707 k přijetí zákonů o Unii a ke schválení Utrechtské smlouvy. Do kapitoly je dále zařazen nástup Hannoverské dynastie na britský trůn a vznik institutu ministerského předsedy. Druhá kapitola se věnuje druhé polovině 18. století, zejména pak vládě krále Jiřího III. a jeho snaze o rozšíření královské moci a o obnovení panovníkova vlivu nad ministry. Dále kapitola obsahuje otázky spojené s nárůstem radikalismu, ústavní krizí let 1782-1784 a v jejím závěru je řešeno postavení Irska na konci 18. století. Třetí kapitola se zabývá reformní dobou na počátku 19. století, parlamentním...
|
|
| |
|
|
Kodifikace práva ve Francii za 1. císařství
Vavříček, Martin ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Císař, Jaromír (oponent)
Kodifikace práva ve Francii za 1. císařství Cílem mé práce je popsat přípravu šesti francouzských zákoníků. Vysvětlit, jaké vlivy působily při jejich tvorbě a jaké důsledky mělo schválení pěti z těchto kodexů. Z těchto důvodů je rozsah práce širší než pouhý popis kodifikačních prací v letech 1804-1815. Práci jsem rozdělil do třech celků. Východiska ke kodifikaci, šest zákoníků a vlivy francouzské kodifikace na zákoníky jiných zemí. Východiska popisují dva aspekty významné pro vznik zákoníku inspirační zdroje v podobě pramenů práva, přirozenoprávní teorie, myšlenek osvícenství a deklarace práv člověka a občana a legislativní procedury. Jádro celé práce tvoří pět kapitol věnovaných jednotlivým zákoníkům. První kapitola popisuje vznik občanského zákoníku (Code civil, 1804), hlavní postavy kodifikace, systematiku zákoníku, jeho obsah a jazykovou stránku. Druhá kapitola se týká občanského soudního řádu (Code de procedure civile, 1806) a obsahuje popis kodifikační práce, systematiku zákoníku a jeho charakteristiku. Třetí kapitola pojednává o obchodního zákoníku (Code de commerce, 1807). Obvyklý popis kodifikačních prací, systematiky a charakteristiky je tato kapitola obohacena o vývoj obchodního práva před rokem 1789. Trestní zákoník (Code penal, 1808) a trestní řád (Code d'instruction criminelle, 1808) jsou...
|
|
|
Postavení krále podle Konstitucí z Melfi
Frdlíková, Markéta ; Falada, David (vedoucí práce) ; Seltenreich, Radim (oponent)
Hlavním předmětem této diplomové práce je, jak vyplývá z názvu, popis a zhodnocení výsadního postavení panovníka Sicilského království, Fridricha II Štaufského, které mu přiznávala jedna z nejvýznamnějších právních památek středověku, a to Konstituce z Melfi. Tato komplexní právní úprava, iniciovaná štaufským panovníkem nebyla dosud v českém prostředí dostatečně reflektována, ačkoliv byla významným inspiračním zdrojem pro nerealizovaný zákoník císaře Karla IV. Konstituce byly vyhlášeny roku 1231 pro jižní část italského poloostrova a Sicílii, v tzv. Sicilském království a některé jejich části zůstaly formálně v platnosti až do počátku 19. století, kdy došlo k rozpadu a přeměně státního uspořádání. Úvodní část práce je věnována historickým událostem jižní Itálie, které jsou velmi důležité pro představu a uchopení prostředí, ze kterého Konstituce vycházely, neboť do sebe absorbovaly velké množství vlivů, a to nejen římských a normanských, ale i arabských či byzantských. Samotný popis dějinných událostí rozhodně není cílem této práce a proto je velmi stručný, a pouze seznamuje s dobovým kontextem. Dalším z cílů textu je přiblížit vznik Konstitucí samotných, tj. představit inspirační zdroje, spočívající v právu římském, normanském či arabském a poté představit glosátory Fridrichova dvora v čele s Petrem z...
|
|
| |
|
|
Korporativní systém fašistické Itálie
Zusková, Alena ; Falada, David (vedoucí práce) ; Seltenreich, Radim (oponent)
73 6. Závěr Mussolini a jeho propagandisté tvrdili, že fašistický korporativní stát vlastně překonal jak kapitalismus s jeho extrémním liberalismem, tak socialismus. Zastánci korporativních teorií, jakým byl například Giuseppe Bottai, který byl po jistou dobu ministrem korporací, museli přiznat, že v praxi se vše odehrávalo jinak. Ve fašistické Itálii existoval zřetelný rozdíl mezi teorií korporativismu a reálnou hospodářskou politikou. Korporativní stát byl v podstatě jen politickým heslem, v praxi byl korporativismus pouhým nástrojem, pomocí něhož fašistická strana kontrovala hlavní ekonomické zájmy. Organizace dělnických tříd byly rozbity a soukromé podnikání bylo vystaveno zastrašování. Růst státu v období korporativismu byl obrovský. Strana, milice a korporace poskytovaly až sto tisíc míst pro organizátory a tajemníky. Korespondent londýnského The Economist v roce 1935 napsal, že korporativní systém nenabízí nic nového, že představuje pouze protekcionalismus.177 Růst státních a stranických úředníků způsobil nárůst korupce, která Mussoliniho režim proslavila. Přesto byl stát vystaven tlaku nejsilnějších a nejvlivnějších hospodářských skupin a uskupení, které si ho podmanily. Korporace byly závislé na velkém průmyslu. Monopoly chtěly umlčet všechny požadavky dělnických protestů i vykonávat tlak na stát v...
|
|
|
Ústavněprávní vývoj Španělska v 19. století
Mlezivová, Markéta ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Horák, Záboj (oponent)
Závěr Během 19. století bylo ve Španělsku sepsáno celkem 10 ústavních textů, z nichž však mnohé nevstoupily v platnost. Některé proto, že nebyly vůbec vyhlášené, jiné proto, že nebyly respektovány a ústavní praxe byla často vzdálená ústavním principům. Přijetí konstitucionalismu bylo velmi obtížné, neboť mnoho obyvatel nebylo otevřených myšlenkám liberalismu, protože absolutistický režim a stavovské uspořádání společnosti byly mezi lidem hluboko zakořeněny. Španělé si jen pomalu zvykali na reformy, které liberalismus přinesl, mnozí jim dokonce kladli odpor. Boj mezi silami rodící se buržoazie a stoupenci feudalismu byl nekonečný a Španělsko během devatenáctého století prošlo tolika revolucemi a převraty jako žádný jiný stát v Evropě. Liberalismu se snažil politickou odpovědnost přenést co nejvíce na lid, volební právo bylo proto stěžejním tématem při projednávání ústavních návrhů. Přání liberálů, aby se na politickém životě mohlo prostřednictvím zástupců v kortesech podílet co nejvíce občanů, se pomalu, ale jistě naplňovalo. V roce 1834 bylo volební právo přiznáno 0,15% obyvatel, zatímco v roce 1873 už to bylo 27% obyvatel1 . Nicméně systém dvou stran, který podporoval klientelismus, vedl k nereprezentativním volebním výsledkům. Díky liberálům se neodmyslitelnou součástí španělských konstitucí staly moderní...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.