|
|
Žákovské připisování příčin po úspěchu a neúspěchu
Saitlová, Barbora ; Pavelková, Isabella (vedoucí práce) ; Hříbková, Lenka (oponent)
Ve své diplomové práci se zabývám problematikou připisování příčin a prožitku úspěchu a neúspěchu u žáků. V teoretické části se snažím zpracovat atribuční proces v celém jeho kontextu. Zvláštní pozornost věnuji atribučnímu procesu ve školním prostředí, a to jak z pohledu žáka, tak z pohledu učitele, neboť žák i učitel jsou v neustálé interakci a dochází tak ke vzájemnému ovlivňování. Atribuční proces se dále snažím zasadit i do dynamického modelu motivace výkonového chování podle H. Heckhausena. Ve výzkumné části se pokouším zjistit, čím vším může být atribuční proces ve školním prostředí ovlivněn. Proces připisování příčin sleduji v rámci různých reálných školních situací a zajímá mne, zda může být vliv dané situace natolik silný, že způsobí změny v atribučních strategiích. Zároveň se zaměřuji na změny atribučních strategií před samotným výkonem (tedy očekávanou atribucí) a po samotném výkonu (tedy zpětnou atribucí). Kromě atribučních strategií se také zabývám prožitkem úspěchu a neúspěchu a možnostmi jeho ovlivňování (opět přes různé školní situace) a dalšími proměnnými vyplývajícími především z Heckhausenova motivačního modelu (např. příprava, vnímání důsledků a spokojenost s výsledkem). Zároveň se snažím zjistit, zda existují nějaké specifické vazby mezi proměnnými v různých skupinách žáků.
|
|
|
Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení
Saitlová, Barbora
NÁZEV: Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení AUTOR: Mgr. Barbora Saitlová KATEDRA: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ŠKOLITEL: Doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc. ABSTRAKT: V disertační práci se zabýváme problematikou atribučních tendencí žáků základní a střední školy ve vztahu k životním cílům a vnímané instrumentalitě učení pro dosažení těchto cílů. Životní cíle využíváme jako prostor pro zkoumání obou proměnných. Kromě výše uvedených proměnných se zabýváme také dalšími faktory, které považujeme za důležité činitele v procesu realizace cílů - časovou perspektivou a volními charakteristikami studentů. Zajímaly nás také atribuční tendence po školním úspěchu a neúspěchu, ověření role vnitřní a ovlivnitelné atribuce z hlediska časové perspektivy či odlišnost konceptu instrumentality učení od časové perspektivy jedince. Jako stěžejní metodu jsme použili upravenou verzi Dotazníku důležitosti motivačních cílů a instrumentality De Voldera a Lense, který jsme doplnili o otázky týkající se atribučních tendencí. Dále jsme studentům zadávali upravenou verzi Dotazníku perspektivní orientace (Pavelková, 2002), Zimbardův dotazník časové orientace (Zimbardo, Boyd, 1999) a upravenou verzi Dotazníku volních vlastností (Kuhl, Fuhrmann, 1998). Výzkum ukázal, že atribuční strategie ani...
|
|
|
Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení
Saitlová, Barbora
NÁZEV: Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení AUTOR: Mgr. Barbora Saitlová KATEDRA: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ŠKOLITEL: Doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc. ABSTRAKT: V disertační práci se zabýváme problematikou atribučních tendencí žáků základní a střední školy ve vztahu k životním cílům a vnímané instrumentalitě učení pro dosažení těchto cílů. Životní cíle využíváme jako prostor pro zkoumání obou proměnných. Kromě výše uvedených proměnných se zabýváme také dalšími faktory, které považujeme za důležité činitele v procesu realizace cílů - časovou perspektivou a volními charakteristikami studentů. Zajímaly nás také atribuční tendence po školním úspěchu a neúspěchu, ověření role vnitřní a ovlivnitelné atribuce z hlediska časové perspektivy či odlišnost konceptu instrumentality učení od časové perspektivy jedince. Jako stěžejní metodu jsme použili upravenou verzi Dotazníku důležitosti motivačních cílů a instrumentality De Voldera a Lense, který jsme doplnili o otázky týkající se atribučních tendencí. Dále jsme studentům zadávali upravenou verzi Dotazníku perspektivní orientace (Pavelková, 2002), Zimbardův dotazník časové orientace (Zimbardo, Boyd, 1999) a upravenou verzi Dotazníku volních vlastností (Kuhl, Fuhrmann, 1998). Výzkum ukázal, že atribuční strategie ani...
|
|
|
Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení
Saitlová, Barbora ; Pavelková, Isabella (vedoucí práce) ; Jošt, Jiří (oponent) ; Helus, Zdeněk (oponent)
NÁZEV: Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení AUTOR: Mgr. Barbora Saitlová KATEDRA: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ŠKOLITEL: Doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc. ABSTRAKT: V disertační práci se zabýváme problematikou atribučních tendencí žáků základní a střední školy ve vztahu k životním cílům a vnímané instrumentalitě učení pro dosažení těchto cílů. Životní cíle využíváme jako prostor pro zkoumání obou proměnných. Kromě výše uvedených proměnných se zabýváme také dalšími faktory, které považujeme za důležité činitele v procesu realizace cílů - časovou perspektivou a volními charakteristikami studentů. Zajímaly nás také atribuční tendence po školním úspěchu a neúspěchu, ověření role vnitřní a ovlivnitelné atribuce z hlediska časové perspektivy či odlišnost konceptu instrumentality učení od časové perspektivy jedince. Jako stěžejní metodu jsme použili upravenou verzi Dotazníku důležitosti motivačních cílů a instrumentality De Voldera a Lense, který jsme doplnili o otázky týkající se atribučních tendencí. Dále jsme studentům zadávali upravenou verzi Dotazníku perspektivní orientace (Pavelková, 2002), Zimbardův dotazník časové orientace (Zimbardo, Boyd, 1999) a upravenou verzi Dotazníku volních vlastností (Kuhl, Fuhrmann, 1998). Výzkum ukázal, že atribuční strategie ani...
|
|
|
Žákovské připisování příčin po úspěchu a neúspěchu
Saitlová, Barbora ; Hříbková, Lenka (oponent) ; Pavelková, Isabella (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci se zabývám problematikou připisování příčin a prožitku úspěchu a neúspěchu u žáků. V teoretické části se snažím zpracovat atribuční proces v celém jeho kontextu. Zvláštní pozornost věnuji atribučnímu procesu ve školním prostředí, a to jak z pohledu žáka, tak z pohledu učitele, neboť žák i učitel jsou v neustálé interakci a dochází tak ke vzájemnému ovlivňování. Atribuční proces se dále snažím zasadit i do dynamického modelu motivace výkonového chování podle H. Heckhausena. Ve výzkumné části se pokouším zjistit, čím vším může být atribuční proces ve školním prostředí ovlivněn. Proces připisování příčin sleduji v rámci různých reálných školních situací a zajímá mne, zda může být vliv dané situace natolik silný, že způsobí změny v atribučních strategiích. Zároveň se zaměřuji na změny atribučních strategií před samotným výkonem (tedy očekávanou atribucí) a po samotném výkonu (tedy zpětnou atribucí). Kromě atribučních strategií se také zabývám prožitkem úspěchu a neúspěchu a možnostmi jeho ovlivňování (opět přes různé školní situace) a dalšími proměnnými vyplývajícími především z Heckhausenova motivačního modelu (např. příprava, vnímání důsledků a spokojenost s výsledkem). Zároveň se snažím zjistit, zda existují nějaké specifické vazby mezi proměnnými v různých skupinách žáků.
|
host ::
RSS.