|
| |
|
| |
|
|
Výtvarno jako konstitutivní prvek fikčních světů
Ruml, Lukáš ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tématem této práce je výtvarno jako konstitutivní prvek fikčních světů. Metodologické východisko představuje srovnávací sémiotika, respektive výzkum intermediality. Cílem je postihnout některé z možných realizací intermediálních vztahů mezi literaturou a výtvarným uměním. Dílčí případové studie jsou zaměřeny na ekfrázi reprezentovanou v románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, transmedialitu jako přenos estetiky jednoho média do druhého na příkladu Tří próz Josefa Čapka, jež jsou tradičně vnímány jako kubistické, a ilustrační vztah mezi textem a obrazem u lyrické skladby Františka Hrubína Jobova noc. Zatímco v první studii se potvrdila v případě ekfratického vztahu schopnost výtvarného umění tematicky, ale i sémanticky obohatit možnosti literárního vyjádření skrze introspekci do vnitřních životů postav, které přispěly i k celkové reinterpretaci díla, v případě druhé studie zkoumající transmediální přenos u Čapkových próz tak jednoznačný závěr nevyplývá. Vzhledem ke složitosti receptivního procesu každého čtenáře je i s vědomím historického kontextu těžké přisoudit Třem prózám status literárního pandánu kubismu. Poslední studie demonstruje na komparaci dvou ilustrátorských přístupů Františka Hudečka a Evy Činčeřové, jak dokáže ilustrace obohatit čtenářův imaginativní prožitek a akcentovat...
|
|
|
Reflexe žité skutečnosti v díle Jiřího Ortena
Ruml, Lukáš ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Tématem bakalářské práce je reflexe žité skutečnosti v díle Jiřího Ortena. Pohybujeme se ve třech rovinách jevů, mezi biografickými údaji, Ortenovými deníky a básníkovou tvorbou, především sbírkami Ohnice a Elegie. Z krátkého básníkova života se zaměřujeme na ty skutečnosti, které by mohly být klíčové pro jeho dílo: smrt jeho otce, emigraci bratra a nenaplněný vztah s Věrou Fingerovou. V závěru práce je elementárně nastíněna Ortenova osobní zkušenost s dobou protektorátu, která básníkovu osobnost beze sporu formovala o to intenzivněji, protože byl Žid. Analýza literárních i neliterárních textů potvrdila, že předmětný svět empirického autora se nejvíce přiblížil vnitřnímu světu lyrického subjektu v případě reflexe emigrace Ortenova bratra, Oty Ornesta. Smrt Eduarda Ohrensteina se nestala stěžejním zdrojem inspirace a motivy lásky jsou většinou variovány ve smyslu ztráty, tudíž je nesnadné je přímo odkazovat ke konkrétním vztahovým peripetiím s Věrou Fingerovou. Ortenovy deníky se ale pohybují na pomezí mezi fikční a faktuální literaturou, a tak značně znesnadňují rozpoznání autobiografických pasáží. Vyvstává otázka, zda je označení "deník" přesné. Ortenovo podřizování života literatuře má značný podíl na nadčasovosti jeho básní, neboť nejsou plně izolovány od období druhé světové války, ale zároveň...
|
host ::
RSS.