|
|
Přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti u reaktorů 3. generace
Pavlíček, Michal ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Matal, Oldřich (vedoucí práce)
Hlavním úkolem této diplomové práce je posoudit jaderné reaktory generace III z hlediska jaderné bezpečnosti. Abychom mohli dobře porozumět bezpečnostním systémům jaderných reaktorů generace III, musíme se nejdříve seznámit s teorií jaderné bezpečnosti. Proto je práce rozdělena do dvou částí. V první části jsou zmíněny legislativní a technické přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti. K legislativním přístupům patří dozorné orgány, které mají za úkol mimo jiné dohlížet na jadernou bezpečnost v jaderných elektrárnách. V technických přístupech k zajištění jaderné bezpečnosti jsou vymezeny pojmy jako např. ochrana do hloubky, redundance či diverzita. Jsou uvedeny metody posuzování jaderné bezpečnosti – deterministické metody a pravděpodobnostní metody. Podrobněji jsou rozebrány pravděpodobnostní metody, u nichž je uveden i jednoduchý příklad. Jsou uvedeny aktivní a pasivní bezpečnostní systémy a jejich význam pro jadernou bezpečnost a také inherentní bezpečnost. V závěru kapitoly je uveden příklad fungování aktivních a pasivních bezpečnostních systémů na jaderné elektrárně EDU. Druhá část teze se zabývá popsáním vybraných jaderných reaktorů generace III+ s uvažováním výstavby nových bloků v Temelíně. Při uvažované dostavbě ETE 3+4 se zaměříme na jaderné reaktory od firem, které se přihlásily do výběrového řízení vypsané firmou ČEZ, a.s. V úvahu tudíž připadají jaderný reaktor MIR-1200 od ruského ATOMSTROYEXPORT, jaderný reaktor AP1000 od americké firmy WESTINGHOUSE a z Francie firma AREVA a její jaderný reaktor EPR. Nedílnou součástí diplomové práce je i srovnání těchto jaderných reaktorů s jadernými reaktory 2. generace. Tyto jaderné reaktory generace III+ jsou srovnávány s jaderným reaktorem VVER 440 (EDU) a především s jaderným reaktorem VVER 1000, který je provozován v jaderné elektrárně Temelín. Závěr pak obsahuje stručné zhodnocení celé problematiky.
|
|
|
Určení autorství nemichnovských písní v českém vícehlasém kancionálu (sign. II A 32) z muzejní sbírky v Hradci Králové
Janosik-Bielski, Marek ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hošna, Jiří (oponent)
Od nepaměti člověk vyjadřuje všeliká hnutí ducha také navenek, ať už neurčitým zvukem, nebo slovem. Slovo jako takové může často vyjádřit více než pouhý zvuk, někdy však je bud' nedostatečné, nebo naopak na škodu. Člověk proto skloubil slovo s vlastnostmi jiných, neurčitých zvuků a vytvořil slovo zpívané, které plněji vyhovuje jeho vyjadřovací potřebě v případě uvedeném výše. A jako je slovo na počátku všeho Gak krásně - ačkoli v jiném kontextu - praví svatý Janl ) aje základem řeči, tak slovo zpívané tvoří základ zpěvu. Zpěvem lidé od pradávna vyjadřovali své city, nálady a přesvědčení (zpěvem mezi sebou i komunikovali); toto se později přeneslo i do prostředí církevního, v němž se nakonec především chrámový zpěv a různé druhy hymnů a sekvencí napevno usadily a staly se jeho samozřejmou součástí. Avšak daleko dříve, než se tak stalo v celém církevním prostředí, staly se zpěvy v národním jazyce pevnou součástí liturgie slovanské, a to především české, kde zcela v rozporu s dosavadními zvyklostmi římskokatolické církve bylo s bohoslužbou spjato několik zpěvů, které žádná světská ani církevní moc nedokázala vymýtit (ne nadarmo se říká "co Čech, to muzikant"). Musela na to být papežem udělena výjimka. Tak tomu bylo na samém prahu chrámového zpěvu v Čechách a tato skutečnost dala ráz i praxi budoucí. Další,...
|
|
|
Raněnovověké rukopisy v českých muzeích a možnosti jejich využití pro výzkum českého jazyka a literatury 17. a 18. století
Fidlerová, Alena ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Kolár, Jaroslav (oponent) ; Pleskalová, Jana (oponent)
Práce se skládá ze dvou žánrově odlišných částí: jako druhá z nich je podána ta část textu knihy FIDLEROVÁ, Alena; BEKEŠOVÁ, Martina, a kol.: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách II (K-O). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, za jejíž konečnou podobu je zodpovědná autorka práce (asi 560 stran tisku). Je to praktická ukázka způsobu zpracování a zpřístupnění velkého množství rukopisného pramenného materiálu tak, aby mohl být úspěšně využíván vědci různých oborů zabývajícími se raným novověkem, a zároveň je to i součást pramenné základny pro úvahy první části práce, tj. doprovodné studie. Tato studie, která ale vychází i z ostatních dosud vydaných částí Repertoria, si vytýká několik cílů: Z hlediska informativního přehledně shrnuje obsah Repertoria, tj. to, jaké rukopisy v něm jsou či nejsou zastoupeny (z hlediska stáří, použitého jazyka a žánru či tematiky) a jaké jsou patrně příčiny tohoto stavu. Z hlediska metodologického se zamýšlí nad tím, jaký přístup je nejvhodnější zvolit nejen při zkoumání raněnovověkého českého jazyka a literatury, ale obecně při zkoumání kultury (především lidové) raného novověku jako takového. Z hlediska úže bohemistického se snaží naznačit některé směry bádání, pro něž by mohly být rukopisy Repertoria vhodným materiálem. Studie ukazuje, že převážná...
|
|
|
František Jan Vavák na cestě za vzděláním a kulturou
Matějec, Tomáš ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Peřina, Josef (oponent)
Předkládaná disertační práce je věnována životu a působení Františka Jana Vaváka, patrně nejznámějšího z literárních samouků osmnáctého, resp. počátku devatenáctého století, jejichž literární činnost se v jistém smyslu (zvl. časově, ale ne jen časově) pohybuje na pomezí mezi barokním písemnictvím a literaturou národního obrození. V souvislosti s tím se otevírají dvě otázky: jednak je to otázka zdrojů, z nichž tito samoukové čerpali svoje vzdělání, jednak s tím souvisící otázka vztahu těchto autorů ke starší, "tradiční" literární aktivitě barokní doby (případně k písemnictví humanistickému, nebo dokonce středověkému) na jedné straně a k rodící se, "nové" literatuře obrozenské. V této práci předkládáme příspěvek k řešení těchto otázek, nakolik k němu může poskytnout materiál bohatá a relativně dobře zachovalá písemná pozůstalost Vavákova. Soustavně se přitom zaměřujeme zvláště na první z uvedených otázek - v souvislosti s hledáním odpovědi na ni se však v naší práci rýsují určité náznaky odpovědí také na druhou z nich. ...
|
|
|
Raněnovověké rukopisy v českých muzeích a možnosti jejich využití pro výzkum českého jazyka a literatury 17. a 18. století
Fidlerová, Alena ; Kučera, Karel (vedoucí práce) ; Kolár, Jaroslav (oponent) ; Pleskalová, Jana (oponent)
Práce se skládá ze dvou žánrově odlišných částí: jako druhá z nich je podána ta část textu knihy FIDLEROVÁ, Alena; BEKEŠOVÁ, Martina, a kol.: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách II (K-O). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, za jejíž konečnou podobu je zodpovědná autorka práce (asi 560 stran tisku). Je to praktická ukázka způsobu zpracování a zpřístupnění velkého množství rukopisného pramenného materiálu tak, aby mohl být úspěšně využíván vědci různých oborů zabývajícími se raným novověkem, a zároveň je to i součást pramenné základny pro úvahy první části práce, tj. doprovodné studie. Tato studie, která ale vychází i z ostatních dosud vydaných částí Repertoria, si vytýká několik cílů: Z hlediska informativního přehledně shrnuje obsah Repertoria, tj. to, jaké rukopisy v něm jsou či nejsou zastoupeny (z hlediska stáří, použitého jazyka a žánru či tematiky) a jaké jsou patrně příčiny tohoto stavu. Z hlediska metodologického se zamýšlí nad tím, jaký přístup je nejvhodnější zvolit nejen při zkoumání raněnovověkého českého jazyka a literatury, ale obecně při zkoumání kultury (především lidové) raného novověku jako takového. Z hlediska úže bohemistického se snaží naznačit některé směry bádání, pro něž by mohly být rukopisy Repertoria vhodným materiálem. Studie ukazuje, že převážná...
|
|
|
František Jan Vavák na cestě za vzděláním a kulturou
Matějec, Tomáš ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Peřina, Josef (oponent)
Předkládaná disertační práce je věnována životu a působení Františka Jana Vaváka, patrně nejznámějšího z literárních samouků osmnáctého, resp. počátku devatenáctého století, jejichž literární činnost se v jistém smyslu (zvl. časově, ale ne jen časově) pohybuje na pomezí mezi barokním písemnictvím a literaturou národního obrození. V souvislosti s tím se otevírají dvě otázky: jednak je to otázka zdrojů, z nichž tito samoukové čerpali svoje vzdělání, jednak s tím souvisící otázka vztahu těchto autorů ke starší, "tradiční" literární aktivitě barokní doby (případně k písemnictví humanistickému, nebo dokonce středověkému) na jedné straně a k rodící se, "nové" literatuře obrozenské. V této práci předkládáme příspěvek k řešení těchto otázek, nakolik k němu může poskytnout materiál bohatá a relativně dobře zachovalá písemná pozůstalost Vavákova. Soustavně se přitom zaměřujeme zvláště na první z uvedených otázek - v souvislosti s hledáním odpovědi na ni se však v naší práci rýsují určité náznaky odpovědí také na druhou z nich. ...
|
|
|
Pramen života svaté Alžběty Tomáše Štítného ze Štítného a didaktická funkce díla
Hanzová, Barbora ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hošna, Jiří (oponent)
Představa o jednotlivých světcích se v myslích lidí v průběhu dějin tvoří hlavně pomocí legend. Platí to i pro české dvacáté a jednadvacáté století, v němž došlo k tak mocnému odklonu od křesťanstvÍ. Dnes se většina lidí setkává se svatými pouze v legendách, které jsou součástí povinné školní četby, nebo si je maximálně pak připomene na turistickém výletě za zajímavostmi, když projdou kolem sochy stojící na mostě nebo si v kostele prohlédnou místní výzdobu. Světci jsou pro člověka tak zvané "moderní společnosti" vyjma zasvěcených osob zajímavými jevy, ale jde spíše o něco samostatného, minulého, vzdáleného, jaksi neživého. Ale jak živé byly tyto osobnosti dříve! V dobách, kdy veškeré znalosti a dovednosti člověk získal od své rodiny, místního faráře, duchovního vůdce vesnice, a kdo měl více možností, od pana učitele. Kdy pojem "světa" byl roven "neznámu", protože byl pro ně příliš vzdálený, kdy měli lidé svůj vlastní svět, který tvořilo několik okolních vesnic a měst. Člověk se ve škole učil jen těm opravdu základním praktickým a užitečným poznatkům, jež uplatnil ve své roli sedláka, obchodníka, kováře, hrnčíře a všech dalších. Dále byl již od malička formován křesťanstvím, které působilo na celou tehdejší společnost. Přinášelo odpovědi na základní filozofické otázky chápání světa a dávalo společnosti řád....
|
|
|
Určení autorství nemichnovských písní v českém vícehlasém kancionálu (sign. II A 32) z muzejní sbírky v Hradci Králové
Janosik-Bielski, Marek ; Hošna, Jiří (oponent) ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce)
Od nepaměti člověk vyjadřuje všeliká hnutí ducha také navenek, ať už neurčitým zvukem, nebo slovem. Slovo jako takové může často vyjádřit více než pouhý zvuk, někdy však je bud' nedostatečné, nebo naopak na škodu. Člověk proto skloubil slovo s vlastnostmi jiných, neurčitých zvuků a vytvořil slovo zpívané, které plněji vyhovuje jeho vyjadřovací potřebě v případě uvedeném výše. A jako je slovo na počátku všeho Gak krásně - ačkoli v jiném kontextu - praví svatý Janl ) aje základem řeči, tak slovo zpívané tvoří základ zpěvu. Zpěvem lidé od pradávna vyjadřovali své city, nálady a přesvědčení (zpěvem mezi sebou i komunikovali); toto se později přeneslo i do prostředí církevního, v němž se nakonec především chrámový zpěv a různé druhy hymnů a sekvencí napevno usadily a staly se jeho samozřejmou součástí. Avšak daleko dříve, než se tak stalo v celém církevním prostředí, staly se zpěvy v národním jazyce pevnou součástí liturgie slovanské, a to především české, kde zcela v rozporu s dosavadními zvyklostmi římskokatolické církve bylo s bohoslužbou spjato několik zpěvů, které žádná světská ani církevní moc nedokázala vymýtit (ne nadarmo se říká "co Čech, to muzikant"). Musela na to být papežem udělena výjimka. Tak tomu bylo na samém prahu chrámového zpěvu v Čechách a tato skutečnost dala ráz i praxi budoucí. Další,...
|
|
|
Přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti u reaktorů 3. generace
Pavlíček, Michal ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Matal, Oldřich (vedoucí práce)
Hlavním úkolem této diplomové práce je posoudit jaderné reaktory generace III z hlediska jaderné bezpečnosti. Abychom mohli dobře porozumět bezpečnostním systémům jaderných reaktorů generace III, musíme se nejdříve seznámit s teorií jaderné bezpečnosti. Proto je práce rozdělena do dvou částí. V první části jsou zmíněny legislativní a technické přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti. K legislativním přístupům patří dozorné orgány, které mají za úkol mimo jiné dohlížet na jadernou bezpečnost v jaderných elektrárnách. V technických přístupech k zajištění jaderné bezpečnosti jsou vymezeny pojmy jako např. ochrana do hloubky, redundance či diverzita. Jsou uvedeny metody posuzování jaderné bezpečnosti – deterministické metody a pravděpodobnostní metody. Podrobněji jsou rozebrány pravděpodobnostní metody, u nichž je uveden i jednoduchý příklad. Jsou uvedeny aktivní a pasivní bezpečnostní systémy a jejich význam pro jadernou bezpečnost a také inherentní bezpečnost. V závěru kapitoly je uveden příklad fungování aktivních a pasivních bezpečnostních systémů na jaderné elektrárně EDU. Druhá část teze se zabývá popsáním vybraných jaderných reaktorů generace III+ s uvažováním výstavby nových bloků v Temelíně. Při uvažované dostavbě ETE 3+4 se zaměříme na jaderné reaktory od firem, které se přihlásily do výběrového řízení vypsané firmou ČEZ, a.s. V úvahu tudíž připadají jaderný reaktor MIR-1200 od ruského ATOMSTROYEXPORT, jaderný reaktor AP1000 od americké firmy WESTINGHOUSE a z Francie firma AREVA a její jaderný reaktor EPR. Nedílnou součástí diplomové práce je i srovnání těchto jaderných reaktorů s jadernými reaktory 2. generace. Tyto jaderné reaktory generace III+ jsou srovnávány s jaderným reaktorem VVER 440 (EDU) a především s jaderným reaktorem VVER 1000, který je provozován v jaderné elektrárně Temelín. Závěr pak obsahuje stručné zhodnocení celé problematiky.
|
host ::
RSS.