|
|
Funkční charakterizace vybraných Kunitz proteinů Eudiplozoon nipponicum
Tymich, Alexandr ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Proteiny obsahující Kunitz doménu jsou většinou 6-10 kDa inhibitory serinových proteáz, ale ve výjimečných případech mohou inhibovat i cysteinové a aspartické proteázy. Hlavní charakteristikou je přítomnost šesti cysteinových zbytků tvořících tři disulfidické můstky formující typickou aktivní smyčku, která je komplementární k aktivnímu místu různých proteáz. Specifita této vazby je do velké míry určena aminokyselinou v P1 poloze. Mezi jejich funkce patří regulace řady fyziologických dějů založených na proteolýze, např. koagulační kaskády krve nebo imunitních reakcí. Vzhledem ke své povaze se však také staly mocným nástrojem parazitických organismů k interakcím s jejich hostitelem, kde opět cílí na proteázy účastnící se fyziologických dějů hostitele a umožňují tak parazitovi přežít v interakci s hostitelem. Donedávna byli zástupci třídy Monogenea z hlediska molekulárních interakcí parazit-hostitel opomíjenou skupinou a jejich biochemií a popisu biologicky aktivních molekul se věnovalo pouze pár prací. V této práci jsem se zaměřil na dva vybrané Kunitz proteiny u Eudiplozoon nipponicum, krevsajícího ektoparazita z třídy Monogenea, který se stal celkem běžným parazitem kapra obecného (Cyprinus carpio), ryby s velkým ekonomickým významem v Evropě a Asii. Přestože E. nipponicum není přímo zodpovědný za...
|
|
|
Dominantní proteinové antigeny Toxocara canis
Skulinová, Kateřina ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Panská, Lucie (oponent) ; Vadlejch, Jaroslav (oponent)
Larvální toxokaróza je celosvětově rozšířená zoonóza vyskytující se v rozvinutých státech i zemích třetího světa. Původcem onemocnění jsou škrkavky rodu Toxocara, primárně střevní paraziti psů, koček a dalších šelem. Životaschopnými vajíčky, uvolněnými do prostředí se stolicí psa, se mohou nakazit nejen definitivní hostitelé, ale také hostitelé parateničtí, mezi které kromě mnoha obratlovců a některých bezobratlých patří i člověk. U člověka může migrace larev způsobit vážné a nenávratné poškození tkání, které je charakterizováno různými klinickými formami onemocnění. Pro účely rutinní diagnostiky larvální toxokarózy je dosud nejčastěji využívanou metodou ELISA a Western blot, které umožňují průkaz reakce specifických protilátek s larválním exkrečně-sekrečním produktem (TES). TES je pro účely diagnostiky získáván z larev kultivovaných larev v živném médiu. Příprava takové antigenní směsi je velmi pracná a v jednotlivých laboratořích se může lišit. Současný výzkum v oblasti diagnostiky larvální toxokarózy je proto zaměřen i na standardizaci sérodiagnostických postupů. Zásadní předpokladem je znalost detailního složení TES, zejména antigenních (proteinových) molekul. U Toxocara canis je však počet prací věnujících se charakterizaci TES produktů larev zatím stále velmi omezen.
|
|
|
Úloha UDP-glykosyltransferas vo vývoji liekovej rezistencie u parazitických hlístovcov
Dimunová, Diana ; Matoušková, Petra (vedoucí práce) ; Bílková, Zuzana (oponent) ; Kašný, Martin (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických vied Kandidát: Mgr. Diana Dimunová Školiteľ: doc. Ing. Petra Matoušková, Ph. D. Názov dizertačnej práce: Úloha UDP-glykosyltransferas vo vývoji liekovej rezistencie u parazitických hlístovcov Ochorenia spôsobené parazitickými hlístovcami predstavujú závažný problém ohrozujúci zdravie hospodárskych zvierat, pretože ich farmakoterapiu komplikuje rozšírená anthelmintická rezistencia. Poznanie mechanizmov rezistencie a obranných stratégii parazitov voči liečivám je doležíte pre zachovanie účinnosti súčasných anthelmintík a vývoji nových prístupov ku kontrole týchto infekcii. K rozvoju rezistencie môže prispievať schopnosť parazitov inaktivovať anthelmintika prostredníctvom ich metabolizmu, ktorý je zabezpečený biotransformačnými enzýmami. Nadrodina UDP-glykosyltranferas (UGT) môže chrániť parazity pred toxickým účinkom anthelmintík modifikáciou liečiv na inaktívne metabolity glykosidy. Tieto metabolity boli identifikované v metabolizme benzimidazolov vo zvýšenej miere v rezistentných kmeňoch H. contortus, čo nasvedčuje zapojeniu UGT do anthelmintickej rezistencie. V genóme tejto parazitickej nematody bolo nájdených 32 génov kódujúcich UGT, ktoré sú rozdelené do 15 rodín. Ďalšia charakterizácia spomínanej skupiny enzýmov...
|
|
|
Úloha UDP-glykosyltransferas vo vývoji liekovej rezistencie u parazitických hlístovcov
Dimunová, Diana ; Matoušková, Petra (vedoucí práce) ; Bílková, Zuzana (oponent) ; Kašný, Martin (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických vied Kandidát: Mgr. Diana Dimunová Školiteľ: doc. Ing. Petra Matoušková, Ph. D. Názov dizertačnej práce: Úloha UDP-glykosyltransferas vo vývoji liekovej rezistencie u parazitických hlístovcov Ochorenia spôsobené parazitickými hlístovcami predstavujú závažný problém ohrozujúci zdravie hospodárskych zvierat, pretože ich farmakoterapiu komplikuje rozšírená anthelmintická rezistencia. Poznanie mechanizmov rezistencie a obranných stratégii parazitov voči liečivám je doležíte pre zachovanie účinnosti súčasných anthelmintík a vývoji nových prístupov ku kontrole týchto infekcii. K rozvoju rezistencie môže prispievať schopnosť parazitov inaktivovať anthelmintika prostredníctvom ich metabolizmu, ktorý je zabezpečený biotransformačnými enzýmami. Nadrodina UDP-glykosyltranferas (UGT) môže chrániť parazity pred toxickým účinkom anthelmintík modifikáciou liečiv na inaktívne metabolity glykosidy. Tieto metabolity boli identifikované v metabolizme benzimidazolov vo zvýšenej miere v rezistentných kmeňoch H. contortus, čo nasvedčuje zapojeniu UGT do anthelmintickej rezistencie. V genóme tejto parazitickej nematody bolo nájdených 32 génov kódujúcich UGT, ktoré sú rozdelené do 15 rodín. Ďalšia charakterizácia spomínanej skupiny enzýmov...
|
|
|
Inhibitory proteolytických enzymů motolic
Šteiger, Vladimír ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Salát, Jiří (oponent)
i Abstrakt Motolice (Trematoda) jsou významnými parazity mnoha orgánových soustav bezobratlých i obratlovců včetně člověka, a proto jsou dlouhodobě předmětem celosvětového výzkumu. Za účelem přežití motolic v hostitelích se u nich vyvinuly nejrůznější adaptace a strategie, z nichž se některé odehrávají také na molekulární úrovni. Motolice produkují velké množství molekul, které jsou zapojeny do nejrůznějších esenciálních fyziologických procesů. Mezi takové molekuly řadíme i inhibitory proteolytických enzymů, které například regulují aktivitu těchto enzymů a modulují imunitní odpověď hostitele. Mnohé z inhibitorů jsou pro své vlastnosti také vhodnými kandidáty využitelnými v boji proti motolicím. Tato bakalářská práce shrnuje dosud známé informace, jak o přirozených inhibitorech produkovaných motolicemi, tak o těch syntetických inhibitorech, které byly uměle připraveny. Klíčová slova: Inhibitor, motolice, peptidáza, serpin, cystatin
|
|
|
Vlastnosti a funkce glykokalyxu cerkárií motolic
Chaloupecká, Jana ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Motolice jsou parazité z kmene Platyhelminthes, kteří mají složité vývojové cykly zahrnující dva až čtyři hostitele. Tato práce se zaměřuje především na motolice čeledi Schistosomatidae. Jejich cerkárie, které opouštějí mezihostitelského plže, aktivně penetrují kůží definitivního hostitele a transformují se na schistosomuly. Proces transformace doprovází odhození ocásku a vyprázdnění penetračních žláz cerkárií. Během transformace prochází tělo cerkárie četnými ultrastrukturálními a molekulárními změnami. Jednou z těchto změn je ztráta povrchového glykokalyxu, který představuje ochrannou vrstvu ve vodním prostředí. Na jeho odvrhování se pravděpodobně podílí proteolytické enzymy z penetračních žláz cerkárií během průniku parazita do hostitele. Glykokalyx má specifické složení sacharidových molekul, které jsou vázány k lipidům nebo proteinům membrány tegumentu. Tato práce popisuje vznik, ultrastrukturu, sacharidové složení, funkce a mechanizmus odvrhování glykokalyxu cerkárií.
|
|
|
Ontogeneze larválních stádií motolic čeledi Fasciolidae v mezihostitelských plžích.
Pankrác, Jan ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Soldánová, Miroslava (oponent)
Čeleď Fasciolidae je významnou skupinou motolic zahrnující vážné patogeny člověka a hospodářských zvířat. Z hlediska rozmnožování probíhá životní cyklus těchto motolic ve dvou fázích - pohlavní rozmnožování v definitivním hostiteli (velcí suchozemští savci) a nepohlavní rozmnožování v mezihostiteli (vodní plži čeledi Lymnaeidae a Planorbidae). Vývoj v mezihostitelském plži je charakteristický produkcí velkého množství larválních stádií parazita (sporocysta, redie, cerkárie), která jsou po opuštění plže a následné transformaci ve vnějším prostředí (metacerkárie) infekční pro definitivního hostitele. Infekci mezihostitelského plže motolicemi doprovází řada převážně negativních vlivů (rozsáhlé patologické změny, které mohou vést ke snížení plodnosti). Shrnutí dosavadních informací týkajících se ontogenetického vývoje motolic čeledi Fasciolidae v mezihostiteli odhaluje, že současné znalosti této části životního cyklu jsou často neúplné a nevyváženě rozložené mezi jednotlivé druhy. Na základě shrnutí lze také vyvodit, které poznatky jsou univerzálně platné a které mezidruhově proměnlivé.
|
|
| |
|
|
Cathepsin L by parasites - occurrence, features, functions
Perháčová, Terézia ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Katepsíny L sú lyzozomálne cysteínové endopeptidázy so všeobecnou funkciou katabolizmu proteínov. Táto práca pojednáva o doterajších poznatkoch o vlastnostiach katepsínov L, v korelácií s ich špecifickými funkciami u parazitov. Detailnejšie popisované sú črty a funkčné rozdiely vybraných katepsínov L s ich objasnením na molekulárnej úrovni. Dôraz kladie na biochemické vlastnosti s následným vyvodením uplatnenia týchto enzýmov. Jednotlivé kapitoly sú venované kinetoplastidovým katepsínom L, katepsínom L apikomplex, entaméb a helmintov, ktorá je prevažne venovaná katepsínom Fasciola spp a Schistosoma spp. Kľúčové slová hydroláza, proteáza, cysteínová peptidáza, cathepsin L, katepsín L, lyzozóm, parazit
|
|
|
Peptidázy motolic
Kašný, Martin ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kopáček, Petr (oponent) ; Haas, Wilfried (oponent)
90 3. SUMMARY The text above refers about the majority of characterized trematode peptidases; the fundamental enzymes for trematode existence, which are integrated in many physiological processes like pathogenesis, tissue invasion/migration, nutrition, immune evasion and host-parasite interactions. In the history (until 1996), the peptidase catalytic activities in trematode extracts have been monitored. During 1980s and 1990s, the information of first cloned trematode peptidase genes were published and during last three decades cca 90 trematode peptidase sequences belonging to 19 peptidase families of 5 clans have been identified. The most studied trematode peptidases have been of Schistosoma mansoni origin: the serine peptidase - cercarial elastase (of cercariae), cysteine peptidases - cathepsins B, L, F, C plus the asparaginyl endopeptidase SmAE and the aspartic peptidase - cathepsin D (of adult worms and some other life stages). The recent computational cluster analysis revealed that the sequence S. mansoni elastase (the main cercarial penetration enzyme) is quite divergent from other serine peptidases of the S1 family. Cercarial elastase gene was proved in S. mansoni, S. haematobium and Schistosomatium douthitti, but not in the related S. japonicum. Mass spectrometry analysis confirmed cercarial...
|
host ::
RSS.