|
|
Bakteriální mikroflóra ve střevech flebotomů
Kučerová, Alena ; Hypša, Václav (oponent)
Leishmanióza je významné lidské parazitární onemocnění tropů a subtropů, které je přenášeno sáním drobného krevsajícího hmyzu rodů Phlebotomus a Lutzomyia. Touto chorobou trpí lidé v mnoha oblastech světa, zejména v Africe, Latinské Americe, jižní a střední Asii, ale i v okolí Středozemního moře a na Středním Východě. Projevy onemocnění jsou od mírných kožních příznaků až po závažné smrtelné viscerální formy. Leishmanie se množí a vyvíjejí v trávicím traktu flebotomů, kam se dostávají s krví hostitelů. Flebotomové se však živí i cukernými roztoky z rostlin či produkovanými jiným hmyzem (např. medovice mšic). Příjem rozličné potravy způsobuje, že jsou do střev flebotomů přijímány i mikroorganismy, které mohou mít vliv na vývoj přenašečů i na přenášené parazity. Ke kontaminaci trávicího traktu flebotomů bakteriemi dochází též během larválního vývoje. Samice kladou vajíčka do míst s výskytem organického detritu a rozkládajících se živočišných výkalů, kde se larvy následně živí a vyvíjejí. Předkládaný článek, který byl publikován ve Folia Parasitologica, se zabývá složením bakteriální mikroflóry u laboratorně chované kolonie Phlebotomus duboscqi. Ve střevech larev i dospělců byly identifikovány aerobní nebo fakultativně anaerobní gramnegativní tyčinky. Poprvé byl u flebotomů potvrzen transstadiální...
|
|
|
Parazité způsobující ptačí malárii a jejich přenašeči
Synek, Petr ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Hypša, Václav (oponent) ; Široký, Pavel. (oponent)
Parazity způsobující ptačí malárii řadíme mezi Haemosporida, která představují monofyletickou skupinu dixenních protist patřících do kmene Apicomplexa. Jejich nepohlavní množení probíhá v obratlovčím mezihostiteli a ke vzniku gamet a sporogonii dochází v krevsajícím dvoukřídlém hmyzu, který je tudíž konečným hostitelem těchto parazitů. U ptáku jako mezihostitelů se setkáváme s následujícími třemi rody těchto parazitů: Plasmodium, Haemoproteus a Leucocytozoon. V disertační práci jsem se soustředil na Haemosporida volně žijících ptáků a na způsob jejich přenosu hmyzími vektory v přírodních populacích, což byla prozatím opomíjená oblast výzkumu zaměřeného na původce ptačí malárii. Výsledky byly získány jak tradičními metodami (vyšetření infekcí pomocí mikroskopování krevních roztěrů), tak především molekulárně biologickými metodami (detekcí parazitů pomocí nested PCR) založenými na práci s unikátními haplotypy jednotlivých linií haemosporid. Cílem studie bylo určit okruh možných přenašečů ptačích haemosporid na území České republiky s přihlédnutím ke specificitě ptačích haemosporid v rámci těchto vektorů a popsat diverzitu ptačích haemosporid v populacích jejich ptačích mezihostitelů. K tomu jsme si vybrali čtyři různé druhy ptáků, patřících do čtyř řádů (pěvci - Passeriformes, sovy -...
|
|
|
Aplikace kladistické metodologie na studium kulturně přenášených znaků: příklad indoevropských a bantuských jazyků
Rexová, Kateřina ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Hypša, Václav (oponent) ; Blažek, Václav (oponent)
Souhrn Disertačnípráceje za\oženananižeuvedenýchrukopisech: Cl,norsrrc ANALySISoF LANGUAcnS:INro-EuRopn,q.N CLASSIFICATION BASED ON LEXICOSTATISTICAL DATA RexováK, FryntaD,Zrzaý J (2003) CladisticsI9: I20-l27 V této práci jsme aplikovali kladistickou metodologii pro rekonstrukci fylogeneze indoevropské (IE) jazykové rodiny s použitímlexikostatistických dat (200 významů,84 jazykových variet, chetitský jazyk byl pouŽit jako outgroup). Použili jsme tři odlišnézpůsobykódování. Výsledkem jsou stromy,kteréukazují (a) přítomnost čtyř skupin, viz balto-slovanská větev, románsko- germánsko-keltská větev' arménsko-řeckáskupina a indo-íránská skupina (poslední dvě jsou pravděpodobně parafyletické);(b) nestabilnípozici albánskéhojazyka; (c) nestabilnípozici bazá|níIE diferenciace; ale (d) pravděpodobnou balto-slovansko-indo- íránskou (,,satemovou..) a románsko-germánsko-keltsko (+albánskou) větev (superclades). Výsledky jsme srovnali s fenetickým lexikostatistickým přístupem. Tato práce svědčío tom, žefylogeneze základní slovní zásoby má pŤevážněcharakter větvení a žev základni slovní zásobě skutečnědocház;ík řídkému jazykovémuvypůjčoviíníslov. V práci jsou na závěr diskutoviíny rtzné scénaře IE diferenciace postavenéna archeologických a genetických datech.
|
|
|
Srovnání peritrofické matrix u čtyř druhů flebotomů (Diptera: Psychodidae) a její role ve vývoji leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae).
Homola, Miroslav ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Hypša, Václav (oponent)
český Flebotomové (Diptera: Psychodidae) jsou jedinými prokázanými přenašeči leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) působících v obratlovčím hostiteli onemocnění leishmaniózu. Stejně jako ostatní dospělci řádu Nematocera, produkují flebotomové peritrofickou matrix (PM) typu 1 jako odpověď na příjem potravy (nasátí krve). PM je acelulární obal jehož základní složkou je chitin s navázanými proteiny. Ve střevě hmyzu plní PM zásadní úlohu v ochraně střevního epitelu před poškozením a patogeny, zlepšuje funkce trávení a u krevsajících druhů je zapojena do detoxikace hemu. Samice flebotomů nasají leishmanie spolu se sátou krví a ty pak prodělávají ve flebotomovi složitý morfologický vývoj zakončený kolonizací stomodeální valvy. Jednou z hlavních bariér, které přitom překonávají, je právě PM. Tématem této práce je role PM ve vektorové kompetenci druhu Sergentomyia schwetzi. Morfologie a kinetika tvorby a rozpadu PM u S. schwetzi je porovnána se třemi druhy flebotomů lišícími se vektorovou kompetencí pro L. donovani. Význam PM pro vývoj leishmanií v S. schwetzi je následně experimentálně potvrzen jejím porušením pomocí exogenní chitinázy z Beauveria bassiana. Zatímco v běžných podmínkách leishmanie nedokážou unikat z PM a jsou vydefekovány, při porušení PM exogenní chitinázou dokáží L. donovani a L....
|
|
|
Bakteriální mikroflóra ve střevech flebotomů
Kučerová, Alena ; Hypša, Václav (oponent)
Leishmanióza je významné lidské parazitární onemocnění tropů a subtropů, které je přenášeno sáním drobného krevsajícího hmyzu rodů Phlebotomus a Lutzomyia. Touto chorobou trpí lidé v mnoha oblastech světa, zejména v Africe, Latinské Americe, jižní a střední Asii, ale i v okolí Středozemního moře a na Středním Východě. Projevy onemocnění jsou od mírných kožních příznaků až po závažné smrtelné viscerální formy. Leishmanie se množí a vyvíjejí v trávicím traktu flebotomů, kam se dostávají s krví hostitelů. Flebotomové se však živí i cukernými roztoky z rostlin či produkovanými jiným hmyzem (např. medovice mšic). Příjem rozličné potravy způsobuje, že jsou do střev flebotomů přijímány i mikroorganismy, které mohou mít vliv na vývoj přenašečů i na přenášené parazity. Ke kontaminaci trávicího traktu flebotomů bakteriemi dochází též během larválního vývoje. Samice kladou vajíčka do míst s výskytem organického detritu a rozkládajících se živočišných výkalů, kde se larvy následně živí a vyvíjejí. Předkládaný článek, který byl publikován ve Folia Parasitologica, se zabývá složením bakteriální mikroflóry u laboratorně chované kolonie Phlebotomus duboscqi. Ve střevech larev i dospělců byly identifikovány aerobní nebo fakultativně anaerobní gramnegativní tyčinky. Poprvé byl u flebotomů potvrzen transstadiální...
|
|
|
Phylogeography and ecology of the Cimex species (Heteroptera: Cimicidae) in Europe; the evolution of taxa and specialization of hosts
Balvín, Ondřej ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; Hypša, Václav (oponent) ; Votýpka, Jan (oponent)
U parazitických organismů lze pro jejich komplexní vztah s hostitelem nalézt neobvyklé a zajímavé mechanismy diverzifikace a speciace. Štěnice rodu Cimex (Heteroptera: Cimicidae) jsou jedna z obligátně ektoparazitických krevsajících skupin hmyzu. Na rozdíl od většiny ektoparazitů štěnice zaujaly strategii skrytého života v úkrytu hostitele, jehož tělo využívají pouze k potravě a transportu. Výhodu vyhnutí se konkurenci s jinými ektoparazity vyvažuje potřeba zvláště stabilního zdroje potravy, pro nějž si štěnice vybírají sociální hostitele žijící v koloniích. Nejčastějšími a také původními hostiteli štěnic jsou netopýři. Spektrum hostitelů jednotlivých druhů je často spíše široké. Morfologická analýza skupiny druhů Cimex pipistrelli ovšem prokázala rozdíly mezi štěnicemi z různých druhů netopýrů a poukázala tak na potřebu určité míry adaptace na jednotlivé hostitele. Mitochondriální DNA ale rozdíly v morfologii nereflektovala. Takto podmíněná morfologická variabilita zřejmě stála za popisem celkem tří evropských druhů skupiny C. pipistrelli, z nichž dva byly prokázány za neplatné. Štěnice jsou schopné sát na hostitelích značně vzdálených od zástupců jejich obvyklého hostitelské spektra. Dlouhodobé přežití ale vyžaduje velkou míru přizpůsobení, jehož vývoj může být v konfliktu s tokem genů z populací...
|
host ::
RSS.