|
|
Neonatal cheiloplasty as the first surgery in patients with orofacial clefts, its benefits and possible risks
Kordačová, Karolína ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Neonatální cheiloplastika je první plastickou operací prováděnou u pacientů s orofaciálními rozštěpy, obvykle ve stáří 1 až 8 dní. Používá se modifikovaný protokol pro cheiloplastiku, standardně prováděnou ve věku pacienta 3 až 6 měsíců. V České republice se momentálně jedná o převládající metodu operace pacientů trpícími rozštěpem rtu. Mezi výhody této operace patří lepší hojení jizvy a lepší estetické výsledky, snížený psychický a sociální tlak na rodinu a dítě, možnost normálního krmení či kojení novorozence od raného věku a nižší pravděpodobnost potřeby sekundárních operací. Negativní následky způsobené přímo načasováním operace nejsou dokumentovány. Nicméně diskutované otázky zahrnují bezpečnost celkové anestezie a její vliv na budoucí IQ jedince, vliv na růst a vývoj čelistí a estetické výsledky zákroku. Zároveň, neonatální cheiloplastika představuje náročnější zákrok z finančního hlediska a klade zvýšené nároky na zkušenost celého chirurgického týmu. Hlavním úkolem této práce bylo dle dostupné literatury zhodnotit výhody a možná rizika spojená s neonatální cheiloplastikou jako prvním chirurgickým zákrokem prováděným u pacientů s orofaciálními rozštěpy. Zároveň zmínit, na které problémy je zaměřený současný výzkum a která problematika by měla být sledována v budoucích studiích. Klíčová slova:...
|
|
|
Možnosti fyzioterapie u pacientů s Pierre Robinovou sekvencí
Sedinová, Monika ; Smolíková, Libuše (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Orofaciální rozštěpy patří mezi nejčastější kraniofaciální vady a mohou se vyskytovat i jako přidružené k závažným anomáliím. Mezi nejčastější vrozené vývojové vady patří rozštěpové vady orofaciálního komplexu. Vzácné onemocnění - Pierre Robinovu sekvenci, řadíme kvůli přítomnosti izolovaného rozštěpu do vad rozštěpového typu. Pierre Robinova sekvence je definována jako triáda znaků: mikrognácie, glossoptóza a obstrukce dýchacích cest. Tyto symptomy poprvé popsal a publikoval francouzský stomatolog Pierre Robin již v roce 1923. V 70. letech se původní označení "Pierre Robinův syndrom" změnilo na "sekvenci" a to z důvodu posloupnosti vzniku vad. Dnes mnoho autorů užívá modifikovanou definici sekvence a k původní triádě přidává rozštěp patra tvaru "U" nebo "V" a poruchy příjmu potravy. Pierre Robinova sekvence se obvykle dělí do 3 skupin: izolovaná forma, syndromatická forma a jako přidružená forma k malformacím bez známé diagnózy syndromu. Léčebné postupy u pacientů s Pierre Robinovou sekvencí dělíme na konzervativní a invazivní. Zvolení postupu vyžaduje spolupráci mnoha odborníků, kteří by měli být součástí multidisciplinárního týmu. Přesto, že to není časté a obvyklé, do tohoto týmu by se měl zařadit i fyzioterapeut, který by měl přispět ke komplexnějšímu přístupu a k poskytnutí kvalitnější péče pro...
|
|
|
Neonatal cheiloplasty as the first surgery in patients with orofacial clefts, its benefits and possible risks
Kordačová, Karolína ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Neonatální cheiloplastika je první plastickou operací prováděnou u pacientů s orofaciálními rozštěpy, obvykle ve stáří 1 až 8 dní. Používá se modifikovaný protokol pro cheiloplastiku, standardně prováděnou ve věku pacienta 3 až 6 měsíců. V České republice se momentálně jedná o převládající metodu operace pacientů trpícími rozštěpem rtu. Mezi výhody této operace patří lepší hojení jizvy a lepší estetické výsledky, snížený psychický a sociální tlak na rodinu a dítě, možnost normálního krmení či kojení novorozence od raného věku a nižší pravděpodobnost potřeby sekundárních operací. Negativní následky způsobené přímo načasováním operace nejsou dokumentovány. Nicméně diskutované otázky zahrnují bezpečnost celkové anestezie a její vliv na budoucí IQ jedince, vliv na růst a vývoj čelistí a estetické výsledky zákroku. Zároveň, neonatální cheiloplastika představuje náročnější zákrok z finančního hlediska a klade zvýšené nároky na zkušenost celého chirurgického týmu. Hlavním úkolem této práce bylo dle dostupné literatury zhodnotit výhody a možná rizika spojená s neonatální cheiloplastikou jako prvním chirurgickým zákrokem prováděným u pacientů s orofaciálními rozštěpy. Zároveň zmínit, na které problémy je zaměřený současný výzkum a která problematika by měla být sledována v budoucích studiích. Klíčová slova:...
|
|
|
Asymetrie obličeje člověka
Korbelová, Tereza ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Asymetrie obličeje ovlivňuje život člověka, zejména v kontaktu s ostatními lidmi. Jedinci s patologickými asymetriemi mohou mít problémy se začleňováním se do kolektivu, ať už v dětství ve škole, či později v dospělosti v kolektivu pracovním. Existence a velikost asymetrie se podílí i na úspěchu při hledání životního partnera, přičemž jemné fluktuační asymetrie odráží potenciální kvalitu genů jedince. Vědecký výzkum zaměřený na měření a hodnocení obličejové asymetrie poskytuje cenné poznatky pro nejrůznější odvětví medicíny, především pro plastickou chirurgii a ortodoncii, ale i pro forenzní vědy, kde jsou využity k identifikaci osob. Asymetrie vznikají již v prenatálním období, následně se během života vyvíjí a mění díky působení mnoha faktorů vnějšího i vnitřního prostředí.
|
|
|
Evoluční vývoj homininů na plio-pleistocenní hranici ve vztahu k výšce těla
Garciová, Rosana ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Výška postavy je hlavním charakteristickým rysem člověka. Sama o sobě může být proměnlivá ke vztahu k prostředí. Vývoj výšky je především dán geneticky, ale z části je ovlivněn i vnějším prostředím. Evoluční pohled je velmi důležitý, zejména při identifikaci fosilních nálezů v období na přelomu plio-pleistocénu a celkově na vývoj jedince před 2,5 miliony let a charakteristiku našich předchůdců. Bakalářská práce poskytuje bližší pohled na metody, jak odhadnout co nejspolehlivěji výšku jedince u fosilních Homo a celkové porovnání zástupců mezi sebou. Také se zaměřuje nejen na období, ale i zeměpisné oblasti výskytu rodu Homo, a zda jsou zde souvislosti s nárůstem či poklesem výšky jedinců. Hlavním zjištěním práce je odlišnost v rámci druhů Homo. Homo habilis dosahoval výšky v rozmezí 120-155 cm, oproti tomu Homo ergaster měřil až kolem 170 cm. Australopitéci naopak byli nižšího vzrůstu. Gracilní australopitéci byli vysocí v průměru kolem 114 cm a robustní australopitéci je převýšili o 10 cm. Nepatrné rozdíly v tělesné výšce můžeme vidět i v rámci pohlavního dimorfismu. Klima v plio-pleistocénu nemělo žádný vliv na změnu výšky. Spíše zde hrálo roli geografické území výskytu našich předchůdců. Klíčová slova: Plio-pleistocén, výška postavy, Homo, evoluce, metody měření, robustní australopitéci, gracilní...
|
|
|
Možnosti fyzioterapie u pacientů s Pierre Robinovou sekvencí
Sedinová, Monika ; Smolíková, Libuše (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Orofaciální rozštěpy patří mezi nejčastější kraniofaciální vady a mohou se vyskytovat i jako přidružené k závažným anomáliím. Mezi nejčastější vrozené vývojové vady patří rozštěpové vady orofaciálního komplexu. Vzácné onemocnění - Pierre Robinovu sekvenci, řadíme kvůli přítomnosti izolovaného rozštěpu do vad rozštěpového typu. Pierre Robinova sekvence je definována jako triáda znaků: mikrognácie, glossoptóza a obstrukce dýchacích cest. Tyto symptomy poprvé popsal a publikoval francouzský stomatolog Pierre Robin již v roce 1923. V 70. letech se původní označení "Pierre Robinův syndrom" změnilo na "sekvenci" a to z důvodu posloupnosti vzniku vad. Dnes mnoho autorů užívá modifikovanou definici sekvence a k původní triádě přidává rozštěp patra tvaru "U" nebo "V" a poruchy příjmu potravy. Pierre Robinova sekvence se obvykle dělí do 3 skupin: izolovaná forma, syndromatická forma a jako přidružená forma k malformacím bez známé diagnózy syndromu. Léčebné postupy u pacientů s Pierre Robinovou sekvencí dělíme na konzervativní a invazivní. Zvolení postupu vyžaduje spolupráci mnoha odborníků, kteří by měli být součástí multidisciplinárního týmu. Přesto, že to není časté a obvyklé, do tohoto týmu by se měl zařadit i fyzioterapeut, který by měl přispět ke komplexnějšímu přístupu a k poskytnutí kvalitnější péče pro...
|
|
|
Vývoj patra u pacientů s orofaciálními rozštěpy po primární sutuře rtu
Hoffmannová, Eva ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Stránská, Petra (oponent)
Diplomová práce se zabývá vývojem horní čelisti, resp. patra u pacientů před a po cheiloplastice s jednostranným rozštěpem rtu a patra (UCLP) v průběhu prvního roku života. Metodologie práce je založena na zpracování sádrových dentálních odlitků UCLP pacientů pomocí klasické a geometrické morfometrie. Všichni pacienti byly operováni podle shodného protokolu v prvním týdnu života MUDr. Jiřím Borským ve fakultní nemocnici Motol v Praze. Ve sledovaném věkovém intervalu byla nalezena větší variabilita tvaru cUCLP pacientů než variabilita tvaru UCLP+M pacientů. Statisticky signifikantní rozdíl ve tvaru patra byl pozorován mezi oběma věkovými obdobími obou kategorií vady. Variabilita formy byla sledována v rámci jednotlivých kategorií vady a byl prokázán statisticky signifikantní rozdíl mezi oběma věkovými kategoriemi. Z hlediska průměrných změn v morfologii patra jsme s přibývajícím věkem zaznamenali anteriorní i posteriorní růst obou segmentů u obou kategorií vady. U cUCLP pacientů bylo zaznamenáno výraznější přiblížení obou segmentů vlivem tlaku po operaci rtu a vlivem růstu obou segmentů směrem k sobě. Zároveň byl pozorován zásadní vliv vzrůstající závažnosti postižení na změny pozorované v průběhu růstu. Z výsledků studie vyplývá, že růst patra u cUCLP pacientů je více ovlivněn tlakem po operaci než...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.