|
|
Kinematografie Carlose Reygadase v kontextu jeho vzorů: Bressona, Tarkovského a Rosselliniho
Klein, Tomáš ; VALAK, Radim (vedoucí práce) ; KOPECKÁ, Anna (oponent)
Carlos Reygadas patří se svými pouhými čtyřmi filmy Japón, Souboj s nebem, Tiché světlo a Post Tenebras Lux k nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším tvůrcům současnosti. Je jedním z mála režisérů, kteří jsou navzdory možné krizi kinematografie zárukou jejího dalšího vývoje jako svébytného uměleckého vyjádření. Mým tématem však není pouhá monografie tohoto autora. Práce s nehercem, nenarativní přístup a kontext místa, ve kterém se film odehrává, jsou tři konkrétní složky filmového vyjádření, které charakterizují jeho tvorbu a stejně tak jsou blízké i mým kinematografickým postojům. Chtěl bych se zaměřením na tyto složky přesněji pojmenovat ty postupy, které se dají označit za ryze filmové a není je možné snadno nahradit jinou uměleckou formou.
|
|
|
Peter Watkins - Monoform
Hogenauer, Michal ; Musil, David (vedoucí práce) ; VALAK, Radim (oponent)
Diplomová práce se zabývá životem a dílem britského filmového režiséra Petera Watkinse. Od jeho amatérské tvorby se postupuje k jeho poslednímu snímku. Na jednotlivých dílech se reflektuje autorova neustála snaha tvořit proti zavedeným a jednotvárným způsobům režie a produkci filmů. Druhá část práce popisuje onen monotónní formální koncept pojmenovaný Watkinsem jako Monoform a jeho osobní a vědomé distancování se od něho.
|
|
| |
|
| |
|
|
3D - jako odůvodněný filmový prostředek posunující význam filmu
Toulová, Eva ; BENDOVÁ, Helena (vedoucí práce) ; VALAK, Radim (oponent)
Ve své bakalářské práci se věnuji teoretické analýze: 3D - jako odůvodněný filmový prostředek posunující význam filmu. Zabývám se 3D filmy, které využívají třetího rozměru jako nutnou a nezbytnou součást uměleckého konceptu mající prokazatelný význam k posunu díla a činí tak z 3D způsobu natáčení legitimní prostředek uměleckého záměru. Jedná se o filmy, které by v převodu do 2D rozměru nefungovaly stejnou platností, změnily nebo ztratily svůj význam, nebo možná nevznikly vůbec - a to především: Pina Wima Wendese, Heart Beat Jana Němce, Jeskyně zapomenutých snů Wernera Herzoga.
|
|
| |
|
|
Mrtvý čas ve tvorbě Nuriho Bilge Ceylana
Wiński, Tomasz ; Bouda, Marek (vedoucí práce) ; Valak, Radim (oponent)
V mé práci se snažím analyzovat chronologicky seřazené celovečerní filmy
Nuriho Bilge Ceylana z hlediska možností a omezení nenaračního vyprávění
pomocí čistě filmových výrazových prostředků - takových, jako
mizanscéna, střih, kompozice obrazu či kreativní práce s asynchronním
zvukem. Jedna se o pět filmů toho významného tureckého režiséra, které
ziskalý v posledních letech řádu oceněni na největších filmových
festivalech: "Kasaba" ( "The Small town" ), "Mayis sikintisi" ( "Clouds
of May" ), "Uzak"( "Distant" ), "Iklimler" ( "Climates" ) a "Üç maymun"( "Three Monkeys" ). Ve své analýze jsem se zaměřil na čistě formální sekvence - ale
zkoumal jsem také vzájemné relace, koexistenci a vzájemné působení
sekvencí mrtvého času a dějových prvků v těchto filmech.
|
|
| |
|
|
Krajina jako narativní prvek ve filmové moderně
Kristóf, György ; Valak, Radim (vedoucí práce) ; Vojnár, Ivan (oponent)
Mým hlavním zájmem je krajina jako dominantní prvek prostoru, jako část scény, a proto jsem si jí vybral jako téma pro tuto práci. V úvodu se zabývám obrazem obecně a jeho místem v narraci. Obraz je základním pilířem filmové řeči, ale ve vícerých případech jeho potenciál vizuality neni naplněn. Historický vývoj struktury narrace byl však v úzké součinnosti s výstavbou obrazu, který vytváří filmový prostor, a tak obraz v některých vyjímečných dílech naplnil své možnosti. V další části text nabízí stručný přehled o historii filmu z hlediska využívání krajiny, zejména období modernismu, které je nejodvážnější a nejbohatší v hledáni možnosti a vývoji filmového umění. Asi nejjedinečnějším místem nejen v moderně, ale i celé filmové historii je Tarkovského Zóna, proto tento prostor bude hlavním tématem této práce. První část následujícího textu představuje specifický přístup Tarkovského k filmovému obrazu a jeho propojení s ortodoxním porozuměním ikony, a potom se pokusím o analýzu a pochopení Zóny.
|
|
|
Režijní styl Roberta Altmana ve druhé polovině sedmdesátých let
Šmíd, Jakub ; Valak, Radim (vedoucí práce) ; Bernard, Jan (oponent)
Tato práce analyzuje režijní styl Roberta Altmana v druhé polovině sedmdesátých let. Zabývá se využitím jednotlivých složek filmové řeči k vyjádření témat filmů Nashville, Buffalo Bill a Indiáni a Tři ženy. Snaží se pojmenovat ve zvolených filmech žánry a prvky mizanscény a všímá si práce s kamerou, střihem, zvukem, hudbou a výpravou. Za cíl si klade nalézt společné znaky příp. rozdíly v obsahu a formě ve zvolených filmech.
|
host ::
RSS.