|
|
Taira no Kijomori - historická postava a legenda
Václavíková, Petra ; Labus, David (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní docentce Zdence Švarcové z katedry 4 japonských studií za vstřícné vedení diplomové práce, za plno podnětných připomínek a návrhů. Dále jsem zavázána panu profesoru Asadovi Tóruovi z univerzity Očanomizu, který mi laskavě pomohl s koncepcí práce a doporučil některé potřebné prameny. Neskonale vděčná za pomoc jsem i doktorandce Tamuře Júko ze stejné univerzity, která mě trpělivě učila vyhledávat literaturu a poskytla plno cenných rad pro četbu starých textů, a panu profesoru Okazakimu Masamičimu z univerzity Iwate, který mi věnoval kopie vlastnoručně nahraných videokazet se soubornými verzemi televizních seriálů a filmů s historickou tématikou. V neposlední řadě bych ráda vyjádřila vděk svým přátelům, kteří měli pochopení pro to, že jsem na ně ne vždy měla čas, a potom své rodině, která mi po návratu do Čech vytvořila pro dokončení práce dokonalé zázemí.
|
|
|
A picture of man in the works by Endo Shusaku
Dušáková, Hana ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
V bakalářské práci se věnuji třem dílům poválečného japonského autora Endó Šúsaku. V románech Moře a jed, Mlčení a Hluboká řeka se zaměřuji na charakterizaci hlavních postav a především na jejich morální postoje a jednání v mezních situacích, ve kterých je autor zobrazuje. V každém z těchto děl se objevuje téma zodpovědnosti a svědomí, kdy hlavní hrdina dochází postupně k poznání, že v situacích, kdy je v sázce život druhého člověka, musí najít odvahu i k takovému rozhodnutí, které se vymyká jeho dosavadním zkušenostem nebo odporuje obecně uznávaným pravdám. Autor tak naznačuje, že hranice mezi "správným" a "špatným" není zdaleka vždy jasná. Do románů se promítá i autorova katolická víra a jeho přesvědčení, že základní morální principy křesťanství mají univerzální platnost bez ohledu na kulturní a náboženské tradice dané společnosti. V závěru práce se pokouším o interpretaci literárních postav v těchto třech románech v souvislosti s autorovým vnímáním člověka a lidskosti.
|
|
|
Místo děje klášter - srovnávací studie dvou povídek moderní japonské literatury
Kárský, Jiří ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Předmětem rozboru této diplomové práce jsou dvě povídky dvou moderních japonských autorů druhé poloviny dvacátého století. Oba spisovatelé, jak Jumiko Kurahašiová, tak Cutomu Minakami patřili ve své době k výrazným postavám domácí japonské tvorby a nejen, že zaujali odbornou kritiku, ale našli si i řadu oddaných čtenářů. Nicméně však nelze říci, že by patřili ke světově proslulým představitelům literární tvorby Země vycházejícího slunce. Obě zkoumané povídky vznikly na začátku šedesátých let dvacátého století a obě zapadají spíše do počátků literární tvorby svých autorů. V případě Jumiko Kurahašiové se skutečně jedná o příklad velmi rané tvorby; spisovatelce v době vydání v roce 1961 nebylo ještě ani 27 let. Naopak Cu tomu Minakami byl v povědomí čtenářstva již od roku 1947, kdy se jeho prvotina stala bestsellerem. O téměř patnáct let později získává za povídku Chrám divokých husí první větší literární ocenění, avšak jedná se o jeho teprve čtvrtou publikaci, neboť mezi roky 1947 a 1959 se umělecky odmlčel. Obě zkoumaná díla jsou tedy pro jejich autory do jisté míry čerstvým tvůrčím projevem. Autoři se v nich při hledání svého vlastního literárního stylu pomyslně vydávají na pro ně novou cestu.
|
|
|
Forms and functions of interrogative structures: a contrastive study of English and Japanese
Buriánková, Petra ; Švarcová, Zdeňka (oponent) ; Šaldová, Pavlína (vedoucí práce)
Cilem teto studie je srovnani forem a funkci interogativnich konstrukci vanglictine a v japonstine s ohledem na kulturne-socialni pozadi obou jazyku. Publikovany byly jednak kontrastivni studie venujici se formalnimu aspektu otazek vanglictine a v japonstine a jednak studie, ktere se soustredi prevazne na funkci v navaznosti na kulturni specifika. Tato prace je pokusem obe hlediska spojit. Formalni popis vychazi pri vymezeni vetneho typu z teorie Sadocka a Zwickyho, standardniho deskriptivniho popisu interogativnich struktur podle CGEL pro anglicky jazyk a podle Nakady pro jazyk japonskY. Kulturne srovnavaci cast je postavena na praci Wierzbicke. Dochazi tak ke spojeni dvou do jiste miry protichudnych smeru, nebot' Sadock a Zwicky zdurazi'iuji univerzalni charakter vetnych typu, kdezto kulturni antropologove a antropolingviste zduraznuji lingvisticke rozdily plynouci z kulturnich odlisnosti. Studie vychazi z analyzy korpusu vytvoreneho excerpci divadelnich her (apendix X), ktere se bezne pouzivaji jako zdroj prirozeneho mluveneho jazyka. Korpus byl sestaven ze 180 vet anglickeho a stejneho poctu vet japonskeho originalu, ke kterYm byly p5i5ayenz prislusne preklady. Vznikly tak dva subkorpusy, ktere byly pouzity v castech I. 3., 11. 1. a 11. 2. Posledni cast 11. 3. cerpa z celeho korpusu bez ohledu na jazyku...
|
|
|
Zrání literární postavy v raných dílech Óeho Kenzaburóa
Weber, Michael ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
V historii teorie literatury se objevily zásadní otázky týkající se výzkumu literatury. Problém zkoumání literatury lze nahlížet z několika úhlů podle toho, jak se po opodstatnění jejího výzkumu ptáme. Úhel pohledu zkoumání nám vymezují, stejně jako v jakékoli jiné oblasti lidského zájmu, tázací slova Proč? Co? a Jak?. Ptejme se tedy: proč literaturu zkoumat? A je možné ji zkoumat? Je-li to možné, je nutné ji zkoumat, když bychom ji mohli pouze číst a těšit se jí, jak argumentovaly skeptické směry v historii literární teorie? V Teorii literatury se dočteme, že "nelze postulovat žádný obecný zákon, který by naplňoval smysl zkoumání literatury: čím bude obecnější, tím se bude jevit abstraktnějším, a tudíž prázdnějším, a tím více nám bude unikat konkrétní předmět uměleckého díla." 1 Můžeme k problému čtení přistupovat jako k individuálnímu a tedy individuálně řešenému. Zabýváme-li se však zkoumáním literatury v širším významu, veřejně, či dokonce profesně, pak je nutné mít pro takové počínání důvod a spatřovat za výsledkem takové činnosti smysl. Určitý "zákon", čili definici formulovat, stanovit hranici vymezující naši činnost. Např. stačí, budeme-li se domnívat, že zkoumání samo o sobě pouze jako vyšší forma "čtení" má za výsledek kvalitativně vyšší formu interpretace. Interpretace "literárních světů" je...
|
|
|
Trvání a proměny frašky kjógen
Hýbl, Ondřej ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Divadelní umělci na Západě dnes nemají organický soubor rad, o který by se mohli opřít, a který by jim usnadnil orientaci. Jedinou oporou jim je text hry a pokyny režiséra. Postrádájí pravidla jednání, která by jim pomáhala řešit praktické problémy, a přitom ne omezovala jejich uměleckou svobodu. Tradiční asijský divadelní umělec vychází ze soustavy organických a důkladně prověřených "absolutních pokynů", to jest uměleckých pravidel, která kodifikují uzavřený herecký styl představení, jemuž se musí podrobit všichni interpreti určitého žánru. Není snad třeba zdůrazňovat, že ti, kdo pracují v síti stanovených pravidel, mají větší svobodu než ti, kteří jsou -jako herci na západě- spoutáni náhodností a absencí pravidel. 1 Těmito slovy začíná Eugenio Barba své pojednání, ve kterém vysvětluje, proč se vlastně s kolektivem pustil do vývoje nového odvětví divadelní vědy - divadelní antropologie. Do výzkumu, který se snaží nalézt a popsat průsečíky mezi jednotlivými formami divadelního umění a tak extrahovat cosi jako "základní univerzální principy divadelního konání".
|
|
| |
|
|
K prezentaci českého slovesného vidu ve výuce japonských mluvčích
Yamamoto, Ryoko ; Švarcová, Zdeňka (oponent) ; Hrdlička, Milan (vedoucí práce)
Poprvé jsem se s češtinou setkala v roce 1995 v Londýně. Tehdy Jsem chodila do londýnské jazykové školy, abych zlepšila svou angličtinu. Tam bylo i několik českých studentů. Věděla j sem, že existuje země jménem Česká republika, přestože jsem se seznámila s lidmi z této země poprvé v životě a poprvé jsem slyšela, jak ti lidé mluví svým jazykem - češtinou. Nepamatuji si, jestli na mě tehdy udělala čeština nějaký zvláštní dojem. exoticky jako ostatní jazyky. Asi ten, že čeština zní stejně V roce 1997 jsem návštívila Českou republiku jako turista. To bylo moje druhé setkání s češtinou. Tehdy jsem ovšem neuměla ani jediné české slovo, a proto jsem během svého desetidenního pobytu všude mluvila anglicky. Přesto j sem slyšela češtinu kolem sebe a viděla jsem plakáty nebo nápisy napsané česky. Je jasné, že jsem věděla, jak čeština zní a jak se píše česky mnohem lépe, než tehdy v Londýně. Další setkání s češtinou bylo v Japonsku. Zanedlouho po návratu z cesty po České republice jsem náhodou objevila dvanáctidenní intenzivní kurz češtiny nedaleko od svého města. Důvod, proč jsem se ho zúčastnila, byl jednoduchý. Protože jsem vlastně nevěděla, že něco takového ve sousedním městě existovalo, myslela jsem si, že by byla škoda nechat si ujít takovou příležitost, kterou neměl každý. Tehdy jsem si neuvědomila, že tato...
|
|
|
Předpoklady japonské scéničnosti
Vostrá, Denisa ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdenka (oponent)
Dizertační práce s názvem Předpoklady japonské scéničnosti vychází ze studia japonského vnímání prostoru a času a souvisejícího konceptu ?meziprostoru? ma (v něm se prostor a čas spojují), a na jeho základě se pokouší vysvětlit tajemství životnosti japonských scénických tradic v průběhu historie ? od středověkého divadla nó přes měšťanské kabuki až po současné divadlo s tradičním pojetím pohybu, které dnes představuje zejména soubor režiséra Tadašiho Suzukiho. Ten spojuje hereckou práci s životem samotného herce a zejména s japonskou tradiční kulturou. Ve svém výzkumu se opírám o scénologické chápání a hledám východiska japonských scénických tradic v estetických konceptech japonského umění (mono no aware, wabi-sabi a júgen), v rituálech spojených s jednotlivými myšlenkovými směry (původní japonský kult šintó, japonský buddhismus apod.), ale i v každodenním životě, který je v případě Japonska výrazně poznamenán tradicemi. Zvláštní pozornost je přitom věnována problematice japonského tradičního domu coby prostoru k obývání, který se zdá být důležitým zdrojem japonského scénického cítění, a vzhledem ke specifickému přístupu Japonců k chápání slova v prostoru je v práci vysvětlen i koncept ?duše slov? kotodama a přiblížen vývoj tradiční japonské poezie, v níž jde ovšem také o ?cítění prostoru?. Práce zároveň poukazuje na překvapivou podobnost některých aspektů japonského každodenního života i tradičního umění a evropského scénického cítění.
|
|
|
Tanec v současné japonské společnosti
Hayashi, Lucie ; GREMLICOVÁ, Dorota (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdenka (oponent)
Ve své disertační práci jsem se pokusila přiblížit postavení a vnímání tance v současné japonské společnosti z pohledu moderních metod tanečního výzkumu. Zaměřila jsem se na proměny postavení tance ve společnosti v průběhu 20. století a na počátku nového tisíciletí, především z hlediska profesionálního tanečního umění, jeho finanční i mediální podpory, vzdělání, povolání a společenské postavení tanečního umělce v oblasti různých tanečních žánrů. Kontext doplňuje zamyšlení nad současnými problémy japonské společnosti, které přístup národa k tanci do značné míry ovlivňují a sociologický průzkum ohledně vnímání tance z pohledu mladé generace, nechybí ani vhled do jazykového označování tance v současné japonštině.
|
host ::
RSS.