|
|
Co je smysluplné (vlastní) jméno?
Volák, Martin ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kolář, Jan (oponent)
V práci se autor věnuje problému, který se dá charakterizovat otázkou: "Co je smysluplné vlastní jméno?" Tradice analytické filozofie se stala výchozím bodem pro hledání odpovědi na tuto otázku. Zkoumanými oblastmi toho, co lze pojmenovat, se tak staly nejen věci fyzického světa, ale i abstraktní předměty, zejména čísla. Jako základní a dále neanalyzovatelný pojem určil autor pojem pravdivosti tak, aby se tento pojem mohl stát "archimedovským" bodem při hledání této odpovědi. Odpověď jako taková je přijata již na samém počátku této práce, přiblížení pohledů na jazyk jen podtrhuje tuto odpověď nikoli jako jedinou možnou, ale jako jedinou možnou s ohledem na praktické a předfilozofické vidění vztahu jazyka a světa. Odpověď samotná zní: Smysluplné vlastní jméno je jakákoli jazyková entita taková, pro niž existují v jazyce kriteria identity taková, že lze toto entitu bezpečně a jednoznačně identifikovat jakožto označení jednoho konkrétního předmětu; tato entita musí být zapletena do vzájemných vztahů s jinými jazykovými entitami tak, aby bylo možno ji opětovně rozpoznat jako jméno téhož.
|
|
|
Posibilistická logika a filosofie Davida Huma
Vondráčková, Lucie ; Holeček, Tomáš (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Práce se zabývá slučitelností posihilistické logiky a filosofie Davida Huma, popsané v jeho knize Zkoumání o lidském rozumu. Posibilistická logika jako nástroj pro usuzování za nejistoty se ukazuje jako vhodná pro modelování empirického pojetí pravdivosti. Když však pojímáme posibilistické vyplývání v intencích Humovy filosofie jako zvykový přechod, ztrácí se návaznost posihilistické logiky na nedokazatelnost v klasické logice. Také se ukazuje, že schopnost posihilistické sémantiky vypořádávat se s nekonzistentní bází výroku přestává nút z pohledu zkušenostního vyvozování dobrý smysl.
|
|
|
Vzestup a pád Russellovy teorie soudu z let 1910-1913 a Wittgensteinovy filosofické začátky
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Marvan, Tomáš (oponent)
Russellovi občas bývá jízlivě vyčítáno, že střídal filosofické pozice "jako ponožky," mám-li to říci skutečně jízlivě. Když se dozvídáme o jeho manuskriptech a o skutečnostech, že zatímco zastával jistou filosofickou pozici, již nenápadně a do šuplíku psal texty, kde načrtával alternativní teorie (a přesně takto to bylo s Wittgensteinem vyvrácenou teorií soudu), tento tvůrčí potenciál nás skutečně může udivovat, někdy zase mást, když se pokoušíme v jeho díle zorientovat. Příčiny překotného vývoje jeho filosofie ovšem spíše než v jeho povaze spočívaly v osobách, které měl štěstí potkat a kterým dal prostor do svého vývoje zasáhnout. Vždyť Russell byl na začátku své kariéry přesvědčený Hegelián. Poté, co se setkal s filosofickými názory G. E. Moora, nadšeně je přijal za své a rozvíjel dál ve vztahu k matematice. Podobného rázu bylo i Russellovo setkání s Wittgensteinem, které ovšem jak dokládá korespondence nebylo ve svém důsledku vůbec příjemné. Velice zajímavé na jeho teorii soudu je skutečnost, že tato teorie nebyla libovolným výtvorem, ale sledovala konkrétní problém, který uměla, jak jsem doufám přesvědčil čtenáře, řešit. Můžeme se tedy ptát - a to už může být předmětem další studie - zda Wittgensteinova "korektní teorie propozic," která našla své vyjádření v TLP, řeší Russellovy původní problémy, nebo...
|
|
|
Logika Charlese S. Peirce
Houška, Martin ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Peregrin, Jaroslav (oponent)
Tato práce se pokouší zmapovat hlavní přínosy Charlese Sanderse Peirce v logice. Hlavní pozornost zde bude věnována Peircově teorii existenčních grafů, které jsou, mezi ostatními významnými Peircovými objevy, často opomínány. V centrální pasáži o existenčních grafech se pokusíme dostatečně jasně vysvětlit principy fungování těchto grafů a dále ukážeme některé jejich významné vlastnosti. Protože se tato práce věnuje téměř výhradně jen objevům Charlese Sanderse Peirce považuji za vhodné, hned na úvod uvést několik základních informací o jeho životě. Charles Sanders Peirce (18391914), syn Benjamina Peirce (profesora matematiky na Harvardské univerzitě), je světově uznáván jako logik a filosof, ovšem věnoval se i ekonomii, právu a sociálním vědám1. Peirce je ve filosofii znám jako čelní představitel pragmatismu a je mnohými považován za vůbec největšího amerického logika. Množství jeho publikací se pohybuje kolem 12 000 tištěných stran a jeho zatím známé a nevydané manuskripty se počítají na 80 000 ručně popsaných stran. Ač byl Peirce za svého života nedoceňován, jeho práce ovlivnila mnoho generací myslitelů po něm, jmenujme například Schrödera a Peana. Peirce sám stavěl na myšlenkovém odkazu Immanuela Kanta, dále na pracích logiků a matematiků jako byli například Leonhard Euler nebo William z Ockhamu. Charles...
|
|
|
Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí
|
|
|
Nemožnost soukromého jazyka
Hnyk, Tomáš ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Dostálová, Ludmila (oponent)
Tato práce podrobne rozebírá Wittgensteinovu argumentaci proti sou- kromému jazyku. Nachází tri argumenty, které k jeho zamítnutí Witt- genstein používá. Soukromý jazyk by byl nepredstavitelný, nemel by funkci a postrádal by kritéria správného nebo špatného použití. Dále jsou rozebrány nekteré reakce pozdejších filosofu, které pomá- hají lépe pochopit Wittgensteinovu argumentaci. Námitky Soamese a Ayera slouží k poukázání na to, že myšlenkové experimenty jsou prí- pustné pouze tehdy, pokud respektují naše formy života. Taktéž zdu- raznují, že Wittgenstein se zaobíral podmínkami toho, kdy lze neco tvrdit, a ne podmínkami pravdivosti. Nakonec je krátce zmíneno Krip- kovo pojetí Wittgensteina.
|
|
|
Role konvence v Austinově teorii řečových aktů
Josisová, Pavlína ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce se zabývá rolí konvence v teorii řečových aktů J. L. Austina. Vysvětluje, jak je možné "udělat něco slovy": navrhuje takovou analýzu jazyka, která se již nesoustředí na kategorii pravdivosti jednotlivých výpovědí, ale nahrazuje ji kategorií zdařilosti řečového aktu ve společenském kontextu. Po výkladu zahrnujícím hlavní body dané teorie počíná zkoumat, které oblasti teorie řečových aktů jsou konvencionálně založené a jakou roli hrají konvence v teorii řečových aktů jako celku.
|
|
|
Existují fotografické reprezentace? Roger Scruton a jeho kritici
Bergmann, Dominik ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato práce si klade otázku, zda existují fotografické reprezentace. Odpověď na ní je hledána pomocí diskuse mezi Rogerem Scrutonem a některými jeho kritiky. Je představen Scrutonův argument předložený v eseji Photography and Representation, jehož cílem je dokázat neschopnost fotografie být reprezentací. Podle Scrutona reprezentací může být jen to médium, které má určitý intencionální vztah ke svému předmětu, fotografie je však definována čistě kauzálním vztahem ke svému předmětu. Scrutonovi kritici se naopak domnívají, že fotografie je reprezentací, a vytýkají mu, že: i) podcenil roli, kterou při fotografování hrají fotografovy intence; ii) přehlíží schopnost fotografie poskytnout nový způsob vidění předmětů, jež má reprezentativní charakter; iii) se dopouští ekvivovakce mezi předmětem malby a předmětem fotografie. Je dokazováno, že argumenty podávané Scrutonovými kritiky nejsou schopny prokázat nepravdivost jeho pojetí fotografie. Alternativní pojetí reprezentace nicméně poskytne základ, pomocí něhož lze ukázat, v jakém smyslu je fotografie reprezentací. V důsledku toho je navrženo, aby fotografie byla chápána jako bytostně paradoxní médium, sjednocující v sobě intencionalitu a kauzalitu. Klíčová slova: fotografie, reprezentace, intencionální vztah, kauzální vztah, předmět
|
|
|
Logická analýza a forma tvrzení typu "to-a-to existuje"
Dostálová, Ludmila ; Materna, Pavel (vedoucí práce) ; Zouhar, Marián (oponent) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Cílem této práce bylo nalézt vhodnou logickou formu pro tvrzení typu "to-a-to existuje". Nejprve byl proveden rozbor významu těchto tvrzení založený na historickém přístupu. Na jeho základě byla stanovena východiska logické analýzy těchto tvrzení a určeny podmínky, které musí systém logiky splňovat, aby byl vhodným nástrojem pro jejich logickou analýzu. Následně bylo ukázáno, nakolik jednotlivé logické formy těchto tvrzení v různých systémech logiky tyto podmínky splňují a zda (popř. s jakými omezeními) je lze považovat za adekvátní. Kritériem správnosti pro logickou formu tu je vedle ekvivalentních pravdivostních podmínek především zachování intuicí s těmito tvrzeními obvykle spojovanými a přijatelnost deduktivních důsledků.
|
|
| |
host ::
RSS.