|
| |
|
|
Reakce na sovětskou okupaci Československa ve francouzském tisku
Frejtichová, Dominika ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Pullmann, Michal (oponent)
Tématem bakalářské práce je reakce francouzského tisku na sovětskou okupaci Československa v roce 1968. Práce popisuje, na co se vybraná hlavní francouzská periodika v souvislosti s okupací nejvíce zaměřovala a jakým způsobem byla událost hodnocena. Zabývá se rovněž tím, zda tehdejší politická a společenská situace ve Francii, zejména květnové protesty v roce 1968, ovlivnila způsob, jakým tisk o okupaci referoval. Pramenný materiál zahrnuje tři celostátní deníky z různých částí názorového politického spektra: Le Figaro, Le Monde a L'Humanité z měsíců července a srpna roku 1968. Prvním závěrem práce je, že všechny troje noviny byly jednotné v odsouzení sovětského zásahu, jejich hodnocení bylo však rozdílné v dílčích aspektech ve shodě s jejich politickou orientací. Tisk se ztotožňoval s názory většiny československého obyvatelstva a duchem obrodného procesu Pražského jara. Podobnost a srovnání mezi politickou situací ve Francii v roce 1968 a sovětskou okupací Československa však nebyla novináři přímo zmiňována. I tak ale hrál vnitropolitický stav Francie nepřímo roli ve způsobu, jakým byla událost interpretována a jak velká pozornost jí byla věnována. Na stránkách tisku byla obšírně zmiňována nejen samotná intervence a situace v Československu, ale i zahraniční reakce na ni, neboť zásah Varšavské...
|
|
|
Vnímání prostoru v českých cestopisech 15. století
Bažant, Vojtěch ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Soukup, Pavel (oponent)
Práce analyzuje formy literárních reprezentací vnímání prostoru v českých cestopisech 15. století. S ohledem na žánrové zařazení cestopisů a skrze dílčí tematické celky se studie snaží postihnout jednu stranu mentality cestovatelů pozdního středověku. Pojem vnímání prostoru představuje způsoby chápání a vnímání světa kolem sebe. To pomáhá pochopit, jak cestovatelé konfrontovali zažité stereotypy s osobní zkušeností. Práce se zároveň sleduje vztah lidského myšlení a přírody, fenomény, jež mají stejně významný vliv na vytváření kulturní krajiny a formování cestopisného vyprávění o místech.
|
|
| |
|
|
"Voyage d'Outremer" Bertrandona de la Broquière jako historický pramen
Srncová, Karolina ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Svátek, Jaroslav (oponent)
Bakalářská práce "Voyage dOutremer Bertrandona de la Broquire jako historický pramen" se zabývá cestopisnou relací burgundského diplomata a zvěda Bertrandona de la Broquire, zachycující jeho putování Svatou zemí, Sýrií a Osmanskou říší v letech 1432-1433. Na pozadí ideologického proudu pozdních kruciát a burgundského dvora, který byl jeho výrazným nositelem, zkoumá šíře a limity pozdněstředověké náboženské tolerance a kulturní otevřenosti.
|
|
|
Role ženy v díle M. Jana Rokycany
Vandrovcová, Lenka ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Tématem mé práce je role ženy v díle Jana Rokycany, proto bych nejprve chtěla napsat pár informací o jeho životě. O Rokycanově mládí se mnoho informací nezachovalo, ale od roku 1415, kdy se stal bakalářem svobodných umění, už existuje mnoho doložených zpráv, které se pojí s jeho životem. Při studiích na pražské univerzitě se Rokycana seznámil s Mistrem Jakoubkem ze Stříbra, kterého po jeho smrti vystřídal v čele umírněných husitů. Třicátá léta XV. století se velmi významně zapsala do Rokycanova života. Nejprve se stal mistrem svobodných umění, poté obhajoval na basilejském koncilu artikul o nezbytnosti podávání pod obojí způsobou laickému lidu, pokračovaly jeho zvolením do funkce pražského arcibiskupa a skončily Rokycanovým odchodem z centra dění a uchýlením se do Hradce Králové. Jeho pobyt ve východních Čechách je spojen s Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna a Jiřím z Poděbrad, díky nimž se dočkal své restaurace na pozici pražského arcibiskupa a duchovního vůdce všech husitů. Hlavními úkoly Rokycanova života byly obhajoba přijímání pod obojí laickým lidem a vytvoření organizované husitské církve, která by existovala vedle obecné církvi. V jejich prosazování mu byla největším soupeřem obecná církev, kterou nebyl Rokycana nikdy uznán ve funkci pražského arcibiskupa a která neuznala basilejská kompaktáta, jenž mimo...
|
|
|
Dílo francouzské básnířky Christiny de Pizan jako historický pramen
Štěpánková, Irena ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Žůrek, Václav (oponent)
Diplomová práce představuje dílo francouzské básnířky Christiny de Pizan označované za první "femme de lettres" ("profesionální spisovatelku") jako historický pramen. V první kapitole je nastíněna její biografie. Důraz je kladen na Christinin italský původ a těžké období po smrti manžela Etienna Castela spojené s rozhodnutím uplatnit se jako "profesionální" dvorská básnířka. V hlavních bodech je také doplněn vývoj, jakým prošlo přijímání Christininy osoby od 15. do 21. století. Vývoj Christininy tvorby a především její hlavní aspekty (tím i oblasti zájmu, ke kterým může studium jejích děl přispět) jsou námětem druhé kapitoly. Po seznámení čtenáře s vývojem Christininy tvorby a se stručnou charakteristikou jednotlivých prací přechází autorka k podrobnému rozboru knihy Le Livre du Chemin de longue étude, na němž dokládá nejpodstatnější rysy Christinina psaní: široká znalost filozofických spisů a Bible, blízký vztah k otci, budování vlastního renomé i starost o dostatečnou (a správnou) sebeprezentaci ve dvorském prostředí, láska ke studiu a zejména obhajoba svého ženského rodu (na pozadí Sporu o Román o růži). Poslední kapitola je zaměřená na Christininu práci Le Livre des Faits et bonnes moeurs du sage roi Charles V. Úvodem je krátce načrtnut historický kontext doby i její názor na možné politické...
|
|
|
Sesazení Richarda II. Stát a společnost v Anglii na sklonku 14. století
Kulková, Barbora ; Nejedlý, Martin (oponent) ; Drška, Václav (vedoucí práce)
Práce se zabývá vládou Richarda II. a okolnostmi jeho svržení Jindřichem z Boligbroku. První část nabízí stručný přehled hlavních vývojových tendencí v dějinách pozdně středověké Anglie. Zvláštní pozornost je věnována vývoji parlamentu v reprezentativní instituci s celou řadou specifických práv a zvyklostí. Studie se rovněž zabývá normami, hodnotami a zásadami, které ovlivňovali rozhodování soudobých politiků, tj. nejvlivnějších šlechticů a členů parlamentu. Hlavním záměrem práce je představit a odůvodnit autorčino klíčové tvrzení, že parlament nesehrál v událostech roku 1399 žádnou významnější roli, jak se často předpokládá.
|
|
|
Společensko historické pozadí dvorského umění českých a francouzských panovníků 1370-1420 (vzájemné rozdíly a paralely)
Nussbergerová, Lucie ; Hrdina, Jan (oponent) ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce)
Období uvedené v názvu této práce, tedy léta 1380-1420, pokrývá téměř shodnou dobu vlády českého a římského krále Václava IV. ajeho bratrance Karla VI. francouzského. Zároveň je to doba, která je v české i francouzské historiografii hodnocena v několika bodech téměř shodně, především v rozkvětu umělecké produkce a to paradoxně během velké politické i ekonomické krize obou monarchií. Diplomaticky byly obě země spojeny především právě díky příbuzenství panovníků, ale zároveň stály proti sobě v otázce, která od roku 1378 trápila celou křesťanskou Evropu - vyřešení papežského schizmatu. Tyto události se navíc odehrávaly v době neustále přerušovaných a znovu se obnovujících bojů tzv. stoleté války mezi Anglií a Francií, kde se angažovali také čeští králové. A jsou to právě tyto výrazné události politických a vojenských dějin, které tvoří hlavní linii historického bádání. Pro vojenské dějiny jsou bitevní pole stoleté války místy, kde se zkoušela nová taktika i nové zbraně. Pro dějiny křesťanství je to pak především období, kdy se mění chápání pozemského života, smrti, zbožnosti jako takové. Objevují se jevy jako "devotio moderna", nová zbožnost zaměřená na osobní prožitek. Ovšem vedle těchto hlavním linií stojí ještě dějiny umění, které jako samostatná vědní disciplína zkoumají jednotlivé rozdělení stylů, jejich...
|
|
|
Obraz z válek proti albigenským - oheň, meč a okcitánský kříž
Biederman, Jan ; Soukup, Pavel (oponent) ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce)
Na přelomu raného a vrcholného středověku se křesťanství jakoby nacházelo v mlhách - staré pohanské kulty v Evropě jen velmi pomalu a neochotně vyklízely pozice a tu se na jejich místo začaly drát nové kulty, či lépe řečeno - hereze. První z nich vystoupily na světlo, či byly odhaleny, už v 11. století a během následujícího století se začaly v západní i střední Evropě množit případy odhalených heretických komunit. Jihofrancouzský prostor, Okcitánie, byl během 12. století k velkému překvapení církve shledán jako místo, kde se velice rozmnožila dualistická hereze. Církev se zpočátku snažila této situaci, jíž vnímala jako rostoucí ohrožení božího řádu, čelit misijní činností a spoléhala se na podporu místní šlechty. Vývoj situace, který probíhal až do počátku 13. století, ukázal, že šlechta nemá na represivních akcích zájem a heretiky toleruje, zatímco misijní činnost a hrozba církevních trestů vyvolává spíše všeobecný odpor. Ten nakonec vyústil v atentát na papežského legáta Pierra de Castelnau, což zadalo příčinu k vyhlášení křížové výpravy a řešení situace pomocí síly. Výsledkem byl válečný konflikt, trvající s drobnými přestávkami dvacet let a završený ozvěnou v podobě několika neúspěšných povstání - byl také první křížovou výpravou, vyhlášenou proti evropské křesťanské komunitě. Samotné války proti...
|
host ::
RSS.