|
|
Signalizace protein kinázy B a exprese cyklooxygenáz v časných fázích diabetické nefropatie
Ždychová, Jana ; Komers, Radko (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Matoušovic, Karel (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Akt kináza (Akt) je součástí kaskád převádějících signály vasoaktivních a růstových faktorů. Akt- dependentní procesy se podílejí na regulaci mechanismů relevantních pro renální patofyziologii jako jsou syntéza proteinů, viabilita, produkce NO, reabsorbce sodíku atd. Poruchy regulace renálních isoforem cyklooxygenáz produkujících biologicky významné prostanoidy mohou rovněž přispět k známým patofyziologickým mechanismům v rozvoji nefropatie a hypertenze jako důsledek molekulárních abnormalit při diabetu. Cíl: Práce je zaměřena na studium aktivity Akt a jejích efektorů, proteinů "mammalian target of rapamycin"(mTOR) a endoteliální NO syntázy (eNOS), spolu s expresí a aktivitou cyklooxygenázy 2 (COX2) v časných fázích diabetu a jejich úlohu v patofyziologii renálních moďologických a hemodynamických změn při diabetu. Materiál a metody: Aktivita Akt v renálním kortexu byla měřena pomocí kinázové assay. Exprese proteinů byla kvantifikována immunoblottingem. Studie byly prováděny na modelu DMI, tj. na potkanech u nichž byl diabetes navozen podáním streptozotocinu. Pokusná zviřata byla rozdělena do 3 skupin. První skupina diabetických zvířat byla ponechána bez léčby (STZO), druhá skupina (STZ4) byla léčena 4 jednotkanň insulinu denně a třetí skupina (STZ 12) byla léčena 12 jednotkanů insulinu denně. Cílem...
|
|
|
Nové postupy v diagnostice a léčbě vybraných endokrinopatií
Ježková, Jana ; Marek, Josef (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Vladyka, Vilibald (oponent)
Je známou zkušeností, že hyperkortizolismus urychluje aterosklerotické děje. Ty je možné sledovat ultrazvukovým vyšetřováním karotid a nověji též vyšetřováním cévní mikrocirkulace laser-Dopplerovskou metodou. Pro urychlení aterosklerotických změn u nemocných s Cushingovým syndromem jsou nesporně důležité známé faktory: hypertenze, obezita a hyperlipidemie. К nim se počítá zvýšená inzulínová rezistence, ale nemocní s floridním hyperkortizolismem mají normální hladiny glykemie a imunoreaktivního inzulínu. К aterogenezi u floridního hyperkortizolismu může přispívat zvýšená tvorba volných kyslíkových radikálů vznikajících při oxidaci lipidů a zvýšené hladiny pozitivního proteinu akutní fáze-orosomukoidu. Imunosupresivní charakter se projevuje snížením hladin autoprotilátek a snížením hladiny intercelulární adhezivní molekuly-1 (ICAM-1). К urychlení aterogeních dějů dochází i u nemocných, kteří jsou již dlouhou dobu po úspěšné normalizaci hyperkortizolemie. I když čerstvě operovaní a normalizovaní nemocní ztrácí do jednoho roku svou Cushingovskou obezitu, dochází později u operovaných nemocných opět к nadváze. Ta je spojena s poruchami lipidového spektra a u čtvrtiny nemocných i s hypertenzí. Nemocné po operaci pro Cushingův syndrom je nutné pravidelně sledovat, i když jsou dlouhodobě normalizováni. Je třeba u...
|
|
| |
|
|
Vliv farmakologických intervencí a redukční diety na metabolizmus tukové tkáně u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu
Anderlová, Kateřina ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Vítek, Libor (oponent) ; Stárka, Luboslav (oponent)
SOUHRN Inzulinová rezistence, obezita, DM 2. typu a jejich komplikace jsou sdružované pod pojmem metabolický či Reavenův syndrom, jehož přítomnost zvyšuje riziko aterosklerózy a následně kardiovaskulární morbidity a mortality. Metabolický syndrom patří mezi tzv. civilizační onemocnění, která se v poslední době díky změně životního stylu stávají stále větším zdravotnickým i socioekonomickým problémem. Za primární odchylku, která spojuje ostatní složky metabolického syndromu, je považována inzulinová rezistence. Výzkumy v posledním desetiletí pak ukazují, že důležitou roli při vzniku a rozvoji inzulinové rezistence hraje tuková tkáň, která byla donedávna považována pouze za zásobárnu energie, mechanickou ochranu a součást termoregulace. Až díky objevu leptinu (1994) a později dalších působků byla poznána i její funkce endokrinní, která je důležitou součástí metabolizmu organizmu. Spojujícím článkem, který by mohl vysvětlit interakce mezi jednotlivými tkáněmi a hormonálními faktory vedoucími společně ke vzniku inzulinové rezistence, by mohly být nukleární receptory (PPAR - peroxisome proliferator activated receptor). Jsou to receptory, které po navázání lipofilních ligandů přímo ovlivňují transkripční pochody v buněčném jádru a indukují expresi řady genů zapojených do metabolizmu lipidů a sacharidů, regulace...
|
|
|
Náhodně zjištěná hyperglykémie u dětí a adolescentů
Feigerlová, Eva ; Lebl, Jan (vedoucí práce) ; Houšťková, Hana (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Stárka, Luboslav (oponent)
Donedávna se v souvislosti s diabetem v pediatrické populaci uvažovalo téměř výhradně O diabetu mellitu I. typu (Tl DM) s jeho typickou klinickou symptomatologií zahrnující polyurii, polydipsii, váhový úbytek a případně projevy ketoacidÓzy. Nyní na diabetes mellitus dětského věku a adolescence pohlížíme jako na heterogenní onemocnění zahrnující skupinu poruch s rozdílnou patogenezí, průběhem a odpovědí na léčbu (ADA 2005). V některých případech je klinická symptomatologie velmi sporá a může se omezit jen na náhodné zjištění mírné hyperglykémie v rámci vyšetřování pro různé klinické stavy. Náhodnou hyperglykémií se rozumí zvýšená glykémie nad referenční mez u jinak zdravého, klinicky asymptomatického jedince, stanovená z náhodného žilního odběru nalačno za bazálních podmínek (např. v rámci preventivní prohlídky) či během zátěžové situace (např. v průběhu akutně probíhající onemocnění, v souvislosti s chirurgickým zákrokem či úrazem). Dle definice (ADA 2005, WHO 1999) se za fyziologické považují hodnoty plazmatické glykémie nalačno nižší než 5,6 mmol/I za předpokladu dodržení podmínek preanalytické přípravy. Normální hodnota glykémie měřená 2 hodiny po standartní zátěži v průběhu OGTI (orálního glukózového tolerančního testu) je nižší než 7,8 mmolll. I přes existenci jasných kritérií nepovažuj í některé...
|
|
|
Vliv hluboké hypotermie na endokrinní funkci tukové tkáně
Drápalová, Jana ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Flachs, Pavel (oponent)
Introduction and aims: Deep hypothermia is a medical method used in a variety of car- diological operations. Adipose tissue is one of the main endocrine organs and therefore its en- docrine function significantly influences the state of a patient. The aim of this study was to explore the influence of deep hypothermia on the expression of selected proteins in adipose tissue, which has yet to be described in scientific literature. Material and methods: Samples of subcutaneous and visceral fat were taken from 10 pa- tients, who underwent planned surgery for pulmonary hypertension. The samples were taken at the beginning and the end of hypothermia, and at the end of the operation, respctively. Real-time PCR method was used to determine relative gene expression of selected adipocy- tokines (BCL-2, GLUT1, GPX1, HIF1- , IL-6, IRS1, MCP1, MIF, MT3, TNF-) from total fat and isolated adipocytes. Results: Gene expression of GLUT1 (total subcutaneous fat), HIF1- (total subcutaneous and visceral fat) and IL-6 a MCP-1 (in all tissues) at the end of the operation was significantly higher compared to the gene expression at the beginning and end of hypothermia. Gene ex- pression of TNF- in total subcutaneous fat increased significantly at the end of the operation compared to the beginning of hypothermia. Gene...
|
|
|
Značení izolovaných Langerhansových ostrůvků superparamagnetickými nanočásticemi železa za účelem zobrazení pomocí magnetické rezonance
Berková, Zuzana ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent)
Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění, které je charakterizováno selektivní destrukcí beta buněk Langerhansových ostrůvků (LO) pankreatu. Transplantace Langerhansových ostrůvků představuje alternativní postup v léčbě pacientů s labilním diabetem I. typu. V současné době existuje ještě pár nevyřešených problémů týkajících se transplantace ostrůvků, a jedním z nich je absence spolehlivé metody monitorování ostrůvků transplantovaných do jater. (...) Transplantované ostrůvky se zobrazují na MR jako hypointenzní body, a to jak při in vitro tak při in vivo vyšetření. Dostatečného superparamagnetického efektu bylo dosaženo již po 1 hodině značení a prodlužováním kultivace se výrazně neměnil. Světelná mikroskopie potvrdila přítomnost železa v ostrůvkových beta buňkách ale rovněž i v ostrůvkových makrofázích. Pomocí elektronové mikroskopie jsme detailně popsali proces inkorporace SPIO částic do buněk ostrůvků. Po 1 hodině značení jsou železité nanočástice přítomny především v makrofázích, ale teprve po 4 hodinách značení je můžeme najít v endozómech všech endokrinních buněk. Po delší době značení byla pozorována masívní akumulace SPIO částic ve všech typech buněk ostrůvků. Naše experimenty potvrzují, že inkorporace SPIO částic neovlivňuje kvalitu ostrůvků a tedy ani jejich schopnost produkovat...
|
|
|
Možnosti kontinuální monitorace glykémie u kriticky nemocných a léčby hyperglykémie s využitím inzulínových algoritmů
Bláha, Jan ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Matějovič, Martin (oponent) ; Vaněk, Tomáš (oponent)
Kontrola glykémie je jedno z nejdiskutovanějších témat současné intenzivní medicíny. Do centra zájmu ji přivedla průlomová Leuvenská studie [1], která prokázala, že intenzivní inzulínovou terapií (IIT), tj. udržováním normoglykémie, můžeme snížit jak mortalitu, tak množství orgánových komplikací spojených s kritickým stavem. Přestože byla publikována již před osmi lety, stále nepanuje v otázce přístupu ke kontrole glykémie u kriticky nemocných pacientů plná shoda. Pochybnosti jsou vznášeny jak o univerzálnosti intenzivní kontroly glykémie, tak především o její bezpečnosti ve smyslu potenciálního poškození pacientů epizodami hypoglykémie. Naše práce ponechávají zcela stranou otázku významu či rizika IIT, ale zaměřili jsme na klíčovou problematiku celého konceptu, tj. vlastní těsnou kontrolu glykémie u kriticky nemocných pacientů. Cílem naší práce se stal jednak výzkum podkožní tukové tkáně jako alternativního místa kontinuální monitorace glykémie u pacientů v intenzivní péči, a jednak režimy aplikace inzulínu k ovlivnění hyperglykémie a udržování normoglykémie u těchto pacientů. Prokázali jsme dobrou korelaci arteriální a intersticiální koncentrace glukózy u kriticky nemocných pacientů, a to i u pacientů procházejících hlubokou hypotermií (17řC). Rovněž jsme prokázali dobrou efektivitu i dostatečnou...
|
|
|
Úloha tukové tkáně a jejích produktů při rozvoji inzulínové rezistence a systémové zánětlivé reakce
Roubíček, Tomáš ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Stárka, Luboslav (oponent) ; Housa, Daniel (oponent)
Hyperglykémie a inzulínová rezistence jsou související patofyziologické stavy, které zvyšují riziko rozvoje kardiovaskulárních chorob. Současné poznatky naznačují, že hlavní příčinou vzniku inzulínové rezistence může být porucha funkce tukové tkáně a následně ektopická akumulace lipidů ve svalové a jaterní tkáni. Tuková tkáň slouží organizmu jako hlavní zásobárna energie. Funguje však také jako endokrinně aktivní orgán, pro což svědčí sekrece značného množství biologicky aktivních molekul jako jsou cytokiny, prozánětlivé a v menší míře i protizánětlivé faktory nebo komponenty systému renin-angiotenzin-aldosteron. Některé komponenty lokálního systému renin-angiotenzin-aldosteron produkované tukovou tkání mohou přímo vyvolávat lokální inzulínovou rezistenci v tukové tkáni. K hyperglykémii a inzulinorezistenci dochází také u kriticky nemocných pacientů a vystupňování tohoto stavu je spojeno s vyšší morbiditou a mortalitou. Naše předchozí studie prokázala, že tuková tkáň hraje v průběhu kritického onemocnění významnou roli při vzniku hyperglykémie díky zvýšené produkci prozánětlivých cytokinů. První část této dizertační práce je proto zaměřena na lokální systém renin-angiotenzin-aldosteron u kriticky nemocných pacientů jakožto další systém tukové tkáně, který je spojen s inzulínovou rezistencí. Naše studie...
|
|
|
Sekrece inzulínu u žen se syndromem polycystických ovarií
Grimmichová, Tereza ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Marešová, Dana (oponent) ; Rešlová, Taťána (oponent)
Syndrom polycystických ovarií (PCOS) je jednou z nejčastějších endokrinopatií u 5-10 % žen ve fertilním věku. PCOS se považuje za rizikový faktor rozvoje porušené glukózové tolerance a diabetes mellitus 2. typu. Hyperinzulinémie a inzulínová rezistence je častým nálezem u žen s PCOS. V našich studiích jsme se proto zaměřili na různé aspekty sekrece inzulínu u žen s PCOS. Zvolili jsme i různé vyšetřovací metody a výpočty, které se navzájem doplňují a poskytují podrobnější charakteristiku možné dysfunkce (3-buněk. Naším cílem bylo u žen s PCOS 1) vyšetřit jak je funkce [3-buněk ovlivněna rodinnou zátěží DM 2, 2) vyšetřit pulzní sekreci inzulínu, 3) vyšetřit sekreci inkretinů a 4) vyšetřit prevalenci poruch sacharidového metabolismu a možnosti jejich predikce. 1) Sníženou inzulínovou senzitivitu jsme pozorovali pouze u žen s PCOS, které měly pozitivní rodinnou anamnézu DM 2 ve srovnání se zdravými ženami. Tyto ženy, pokud mají normální glukózovou toleranci, jsou schopny kompenzovat sníženou inzulínovou senzitivitu zvýšenou sekrecí inzulínu. 2) Štíhlé ženy s PCOS měly podobnou charakteristiku pulzní sekrece inzulínu až na tendenci k širším pulzům inzulínu ve srovnání se zdravými kontrolami.Inzulínová senzitivita nesouvisela s parametry popisujícími pulzní sekreci inzulínu. 3) U štíhlých žen s PCOS jsme...
|
host ::
RSS.