|
|
Aznarova zahraniční politika
Votruba, Michal ; Urban, Traian (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent)
Cílem této práce je analýza zahraniční politiky Aznarových vlád (1996 - 2000 a 2000 - 2004) vůči tradičním regionům španělské diplomacie - Evropa, Spojené státy, Středomoří, respektive státy severní Afriky a Latinská Amerika. Tématem práce není poskytnout vyčerpávající přehled vztahů a politik prováděných vůči těmto regionům, nýbrž vystopování základních principů, na jejichž základě si lze vytvořit ucelenou představu o stylu a prioritách Aznarovy zahraniční politiky. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Francouzské předsednictví v radě EU (červenec - prosinec 2008)
Javorská, Jana ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Šlosarčík, Ivo (oponent)
Tématem předložené diplomové práce je analýza francouzského předsednictví v Radě EU, jež probíhalo v období od 1. července do 31. prosince 2008. Francie vykonávala předsednický mandát v rámci tzv. 18 měsíčního tria předsednictví společně s Českou republikou a Švédskem. Vytyčila si pět hlavních priorit v oblastech klimatu, obrany, společné zemědělské politiky, imigrace a založení Unie pro Středomoří. Průběh předsednictví byl ovlivněn nečekanými událostmi, které bylo nutné řešit a jež se zařadily na agendu vedle priorit. Předsednická země musí plnit funkce z jejího mandátu vyplývající. Řídí práci Rady EU, reprezentuje ji, vyjednává jejím jménem, stanovuje priority na dané období 6 měsíců a do jisté míry hájí i své zájmy. Francouzské předsednictví nabízelo Francii příležitost, jak se znovu stát evropským, potažmo světovým hráčem. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Role důvěry v demokratickém systému
Sedláčková, Markéta ; Šubrt, Jiří (vedoucí práce) ; Marada, Radim (oponent) ; Perottino, Michel (oponent)
Potřeba porozumět probíhajícím demokratizačním procesům vedla ve společenských vědách k znovuotevření témat legitimity demokratického režimu, utváření politické kultury a s tím v neposledku i k otázce role důvěry v těchto procesech, kterou se zabývá tato práce. V teoretické části je nejprve představen vývoj konceptu důvěry, její možné definice a kategorizace, jakož i s důvěrou provázaný koncept sociálního kapitálu. Vyloženo je blíže zejména paradigma tzv. kolektivního sociálního kapitálu (Putnam, Halpern, Fukuyama), které se zabývá vztahem důvěry a demokracie. Druhá část práce mapuje teorie zabývající se vztahem důvěry a demokracie, přičemž se věnuje zejména střetu argumentů kulturalistů a institucionalistů. Pro uvažování o roli důvěry v demokratickém systému definujeme tři základní kanály jejich vztahu: legitimitu, sociální důvěru a důvěru v instituce. Legitimitu, tedy jakousi systémovou důvěru v oprávněnost režimu, považujeme za základní podmínku existence demokratického systému. Na základě teorií vedeme diskuzi do jaké míry, a zda vůbec, je legitimita ovlivněna sociální důvěrou a důvěrou v instituce. Zaměřujeme se zejména na pozici kulturalistů, podle nichž jak institucionální, tak sociální důvěra zvyšuje podporu legitimity režimu. Kulturní proud dále tvrdí, že sociální důvěra je významně spojena s...
|
|
|
The European Policy of French Institutions: Europeanisation of French Central Administration Since 1981
Havlík, Jan ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Brüstlová, Markéta (oponent)
Tato práce analyzuje, jakým způsobem se vytváří evropská politika ve francouzské státní správě od roku 1981, kdy se prezidentem Francie stal François Mitterrand. Využívá optiku tzv. europeizace, ve smyslu adaptování institucí členských zemí na fungování Evropské unie. Autor ukazuje, jak v tomto procesu europeizace fungují komunikační kanály mezi jednotlivými aktéry, jaké jsou pravomoci těchto aktérů, co znamená v tomto systému formální či neformální komunikace a jak se jednotlivé orgány v čase přizpůsobovaly procesu evropské integrace. Snaží se najít odpověď na otázku, zda se jednotlivé orgány v přístupu k EU liší, či ne, zda jsou na svou agendu dobře připraveny, jakým způsobem získávají fundované pracovníky a celkově do jaké míry jsou jednotlivé orgány "europeizovány". Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Michel Debré and Europe. Thinking and Acting for a French European policy (1943-1962)
Med, František ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Práce se věnuje z pohledu dějin evropské integrace málo známé, leč významné postavě. Francouzský politik Michel Debré (1912-1996) se zabýval evropským otázkami už od dob druhé světové války a v 50. letech se aktivně účastnil debat o vznikajících evropských Společenstvích. Jeho stopa v procesu evropské integrace byla však dlouho vnímána jako jednoznačně negativní a Debré byl považován za pouhého vykonavatele de Gaullových záměrů. Přestože nemůže být sporu o tom, že Debré sdílel de Gaullově představy o nutnosti zařadit Francii po bok světových supervelmocí a nesouhlasil s evropským integračním procesem směřujícím к posilování nadnárodních institucí, jeho koncepce evropské spolupráce se vyvíjely nezávisle na de Gaullově vůli a v dějinách evropské integrace by jim měla být věnována větší pozornost. Oproti dosavadnímu výzkumu se práce snaží ukázat, že Debrého postoj к evropským otázkám se nevyvíjel náhlými skoky, které by nebylo možné uspokojivě zdůvodnit, ale naopak lineárně, přičemž změnám byly vystaveny pouze důrazy, které Debré přikládal některým oblastem (hlavní náplni evropské spolupráce, podobě specializovaných ne-národních úřadů, počtu členů Společenství aj.). V práci definujeme tři osy, které významně ovlivňovaly Debrého činnost na evropské úrovni. Do značné míry byly zformovány už v době Debrého...
|
|
| |
|
|
Europeizace italské politiky. Case study: Italská regionální politika pro jih.
Rozsívalová, Martina ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Váška, Jan (oponent)
V poslední době zaznamenáváme rostoucí konsensus v tom, že europeizace je tak komplexní, že nemůže být vysvětlena vjednom teoretickém rámci, neboli, jak řekl Olsen: "neexistuje jednotná grand teorie europeizace".1^7V úvodní části této práce jsme viděli, že europeizace má velmi široký rámec a může znamenat prakticky cokoli. V naší případové studii o "změně paradigmatu v italské regionální politice"jsme si potvrdili, jaké potíže mohou nastat při použití konceptu europeizace. Domníváme se, že studium europeizace by nemělo být o hledání čistého konceptu, ale o tom, že se snažíme něco zjistit a doložit. Aby se tento koncept zbavil nejistoty, měl by spolupracovat s více vyhraněnými a argumentačně více zvládnutými teoretickými rámci, jako je například multilevel governance nebo network governance. Například multilevel governance, který lze empiricky podložit, je užíván v case studiích o europeizaci regionální politiky v poslední době velmi často. Tato teorie pojímá utváření evropského politického prostoru jako proces, který zahrnuje významné změny v mocenských vztazích - mobilizaci a posilování subnárodních vlád. Samotná europeizace však není prakticky ověřitelná, pokud jí chceme měřit transformační procesy. Jednak z toho důvodu, že v případě Itálie tento proces není možné nazvat jako uzavřený a jednak z důvodu,...
|
|
|
Francouzská strana UMP a její vnitřní struktura
Vlková, Michaela ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Říchová, Blanka (oponent)
Oblast politologie zabývající se politickými stranami má velmi široký záběr - jak z hlediska témat, tak především přístupů ke studiu politických stran. Možnosti zkoumání jsou natolik různé, že spolu nemusí mít téměř žádné společné prvky. Strany bývají obecně studovány na základě popisu vzniku, velikosti, organizace, síly, ideologického zaměření, relevance, postavení v politickém spektru, ve stranickém systému atd. Tento úhel pohledu je bezpochyby důležitý a zajímavý a nebude úplně opomenut. Nedokáže ale postihnout rozmanitost sociopolitických procesů probíhajících uvnitř a vně strany. Politické strany bývají často redukovány na výraz společenských štěpení a pojímány jako homogenní celky, místo toho, aby na ně bylo pohlíženo jako na kolektivní uskupení ovládaná různými zájmy, vztahy a neustálými změnami. To je důvod, proč se cílem této práce stalo zkoumání konkrétní politické stranu (UMP) z hlediska její struktury, vnitřního života a vývoje, které vyžaduje pohled více zaměřený dovnitř samotné organizace a na vnitrostranické aktéry. Francouzská středopravicová strana UMP, která vznikla ve volebním roce 2002, se zdá být pro zkoumání vnitřní struktury velmi vhodným objektem. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
"Sociální politika v Západní Evropě - mezi konvergencí a diversitou"
Kroutilová, Marcela ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Munková, Gabriela (oponent)
Práce se zabývá analýzou situace sociální politiky v Evropě. Lze v ní odlišit dvě roviny. Jednak úroveň mezivládní, týkající se jednotlivých zemí, možnosti jejich seskupování v rámci komparativní analýzy podle podobných znaků a pravidel systémů sociální ochrany (typologie jednotlivých států), a možné cesty dalšího vývoje, zejména co se týče reforem a pravděpodobnosti sjednocení národních systémů. Jelikož se v této spojitosti také hovoří o "Evropském sociálním modelu", snažím se zjistit, jaké jsou jeho znaky a jedná- li se vůbec o možné kritérium posuzování sociální politiky v Evropě. Souvisí jeho možná existence s vytvářením politiky na vyšší úrovni, tedy na úrovni Evropské unie? Stavem a specifičností sociální politiky Evropské unie se zabývá druhá část práce. Evropská unie je seskupením, ve kterém můžeme zaznamenat jak působení stále většího počtu aktérů, tak řadu iniciativ v rámci prohlubování sociální politiky na evropské úrovni. Jaký zájem mají členské země na vytváření sociální politiky v rámci Evropské unie, pokud vycházíme z předpokladu, že státy odvozují značnou část své legitimity právě z provádění národní sociální politiky a existují značné obavy a neochota předat jakékoliv větší rozhodovací pravomoci v této oblasti na nadnárodní orgán? Cílem a úkolem následující práce je tedy potvrdit či...
|
|
|
Vzestup protestních stran v jižní Evropě
Třasáková, Irina ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Brunclík, Miloš (oponent)
Tato diplomová práce analyzuje vzestup populistických protestních stran v jižní Evropě - italské Hnutí 5 hvězd, řeckou SYRIZU a španělskou Podemos. Cílem práce je definovat klíčové podmínky, které přispěly k vnímání těchto protestních politických formací jako politických alternativ. Práce chronologicky sleduje vývoj zkoumaných politických stran. Dále vymezuje jejich strategii z hlediska rovin protestů a programových prohlášení. V neposlední řadě nastiňuje pravděpodobné proměny stranických systémů, které právě vzestup protestních stran zapříčiňuje.
|
host ::
RSS.