|
|
Coincidentia oppositorum v díle De docta ignorantia Mikuláše Kusánského
Buchta, Petr ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat myšlenku koncidence opozit (coincidentia oppositorum) v díle Mikuláše Kusánského O učené nevědomosti (De docta ignorantia). Pokusíme se ukázat, že tato myšlenka je konstitutivní pro celek De docta ignorantia, jenž je složen ze tří knih, a že je na ní založen jistý způsob filosofování, jehož cílem je dospět k víře. V práci budeme vycházet z Heidelberské akademické edice Kusánkého spisů: Nicolai de Cusa Opera omnia iussu et auctoritate Academiae Litterarum Heidelbergensis (Hamburg 1932 - 2004).
|
|
|
Svoboda v Oratio catechetica magna svatého Řehoře z Nyssy
Bendová, Markéta ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Tato práce se zabývá tématem lidské svobody, jak ji ve své Velké katechetické řeči představil svatý Řehoř z Nyssy. Sleduje význam a roli svobody v jednotlivých etapách dějin spásy (stvoření, pád a vykoupení) a vztah svobody k ostatním tématům Řehořova spisu: člověk jako obraz Boží a jako tvor složený z těla a duše; lidský pád a obrat od skutečného dobra (kterým je Bůh) ke zlu; nový život získaný Kristovým zmrtvýchvstáním a přijetí tohoto života skrze křest a eucharistii. Člověk byl podle Řehoře stvořen ke svobodnému životu zaměřenému na pravé dobro, Boha. Bez tohoto zaměření k Bohu nemůže být skutečně svobodný, ale zároveň i toto zaměření nemůže existovat bez svobody. Bůh člověku tento život dal a po pádu mu jej znovu vrací, ale přijetí a podoba tohoto života jsou vždy znovu závislé na lidském rozhodnutí. Člověk se jakožto stvořená bytost neustále mění. A právě díky tomu, že může vždy znovu a znovu rozhodovat o těchto svých věčných proměnách, má ve své moci nejen své činy, ale i sám sebe: je svým pánem, tak jako Bůh.
|
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
|
|
Tělo hudby
Galuška, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Práce Tělo hudby zkoumá, v jakém smyslu můžeme a musíme hudbě, která je tradičně považována za výsostně ideální či metafyzické umění, přiřknout také nějaké tělo, a pokouší se jednotlivé aspekty tělesnosti v hudbě analyzovat. Chce ukázat, že tělo hudby není redukovatelné jen na fyzikálně popsatelné vlnění (v případě zvuku) a že není pouze podmínkou sine qua non hudební zkušenosti (v případě těl účastníků hudby). Tělo vždy nějakým způsobem aktivně vstupuje do hudby, nějak ji spolutvoří, inspiruje, tvoří její významnost (signifiance). Zároveň se samo prostřednictvím hudby proměňuje, je ve hře. Tělo v prvé řadě vystupuje do popředí, díváme-li se na hudbu jako na činnost a proces, nikoli jako na dílo. Tělo hudebníka je neustále podrobeno procesu učení se, transformuje se, je nuceno samo začít myslet a v rámci "performování" hudbu udržovat při životě, neustále ji aktualizovat. Při konfrontaci s učením se a s hudebním nástrojem se za druhé ohlašuje tělo zvuku, jakási jeho materiální umíněnost, vzdorovitost, jež není redukovatelná na inteligibilní vrstvy hudebního zvuku. Zvuk je komplexním fenoménem, jehož materiální rovina sama je určitým způsobem významově produktivní. Za třetí je zde tělo posluchače, které ovšem hudbu musí jistým způsobem také "performovat", spolu-komponovat hudbu. Za čtvrté je zde tělo hudby...
|
|
|
Založení smyslu mezi Husserlem a Merleau-Pontym
Tesková, Alena ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Původní inspirací této eseje byla prostá otázka po přetrvávání smyslu jedinečného, modelově pak uměleckého díla, napříč časem a pro různé bytosti. Snaha sledovat tuto otázku v rámci fenomenologické tradice snad má své opodstatnění, neboť je to koneckonců právě fenomenologie, která si vytyčila jako jeden ze svých cílů "návrat k věcem samým", zároveň se jedná o myšlenkový směr, jehož setrvalým tématem je smysl, jeho geneze, dění a (přinejmenším od Husserlovy Krize evropských věd) také jeho ztráta. Přesto se zdá, že otázka po přetrvávání jedinečného má v rámci fenomenologického východiska vnitřně rozporný charakter. Nakolik totiž každá fenomenologie začíná redukcí, obrací se k jevům resp. ke zjevování samotnému, a může se tak zabývat trváním jedinečného jen v jeho trvání pro nás, tedy pro nějaké vědomí (třeba i vědomí vtělené), resp. se pohroužit do fenomenálního pole, kde se však jednotlivé vytrácí. Jediné fenomény, které se pak vskutku zjevují trvale, jsou ty, k nimž není možné upínat pozornost pokaždé jinak, tj. fenomény, které se dávají v konečném počtu nástinů - tedy ideality či obecniny. Tento moment klade výchozí otázce eseje jistou překážku (pro samé trvání se totiž ztrácí jedinečné fenomény, a tváří v tvář jevům je zase třeba zapomenout na jejich vlastní přetrvávání). Přesto však: nejsou kupř. právě...
|
|
|
Pohyb lidské existence. Studie k pojetí "pohybu" (kinésis) u Maxima Vyznavače (580-662)
Chvátal, Ladislav ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent) ; Matula, Jozef (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky PhDr. Ladislav Chvátal Pohyb lidské existence. Studie k pojetí "pohybu" (kinésis) u Maxima Vyznavače (580-662). Abstrakt disertační práce Studijní program: Filozofie Studijní obor: Filozofie Vedoucí práce: prof. Lenka Karfíková, Dr. Theol. Praha 2010 Pohyb lidské existence. Studie k pojetí "pohybu" (kinésis) u Maxima Vyznavače (580- 662) Práce sleduje motiv "pohybu" (κίνησις) v literárním odkazu byzantského teologa a filosofa Maxima Vyznavače (580-662). Jako textové východisko jsme zvolili pojednání Ambiguum ad Iohannem 7, které obsahuje nejucelenejší a nejsystematičtější pasáž o "pohybu" (κίνησις) v Maximově díle, a věnovali jsme se klíčovým tématům tohoto textu, která sice v dosavadním maximovském bádání byla porůznu zdůrazňována, avšak bez detailního zpracování. Hlavním cílem této práce je v Maximově literárním odkazu prozkoumat motiv "pohybu" (κίνησις) v jeho filosofických předpokladech a implikacích. Práce proto podrobně sleduje, v jakých kontextech a tematických oblastech se "pohyb" u Maxima objevuje, jak s tímto pojmem Maxim pracuje a jak "pohyb" vůbec pojímá. V celé práci postupujeme metodou synchronního zpracování Maximova literárního odkazu, a to ze dvou důvodů: za prvé proto, že většina Maximových spisů sestává z...
|
|
|
De triplici via / O trojité cestě Sv. Bonaventury (překlad a komentář)
Veselý, Jindřich ; Wernisch, Martin (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato práce přináší překlad a komentář spisu De triplici via sv. Bonaventury. Úvodní část práce referuje o životě a díle sv. Bonaventury a zasazuje dílo De triplici via do kontextu ostatních jeho děl věnovaných spiritualitě, dále klade otázku po aktuálnosti předkládaného díla. V následující části se práce zaměřuje na spis De triplici via jako celek, na jeho hlavní teologická témata a motivy a rovněž na jeho strukturu. Ve své hlavní části přináší práce obsáhlý a místy kritický komentář daného spisu a jeho překlad do českého jazyka. Závěr pak přináší stručné zamyšlení nad otázkou po aktuálnosti spisu, položenou v úvodu. V příloze se nachází latinské znění De triplici via. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
"Scire Deum esse". Scotův důkaz Boží existence jako vrcholný výkon metafyziky jakožto aristotelské vědy
Novák, Lukáš ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Palkoska, Jan (oponent)
Vydali jsme se pátrat po tom, co to pro Dunse Scota znamená, vědět, že Bůh je. Naše zkoumání nám ukázalo, že pro Dunse Scota přirozené, vědecké poznání Boha, které jediné může aspirovat na titul vědění, nelze oddělit od poznání jsoucna jakožto jsoucna - ale nejen to: ani poznání jsoucna jakožto jsoucna nelze dosáhnout nezávisle na poznání Boha. Shrňme nyní nejdůležitější aspekty tohoto vztahu ontologicky pojatého metafyzického zkoumání a poznání Boha, jak se nám v průběhu práce vyjevily. Především se ukázalo, že vědecké poznání Boha není pro člověka dosažitelné v rámci jiné vědy, než je věda o jsoucnu jakožto jsoucnu: pouze v rámci této vědy je totiž možné získat pojmy, které lze na Boha vůbec aplikovat: totiž transcendentální pojem jsoucna, jeho atributy, a pojmy čistých dokonalostí, jejichž bytostná přináležitost do rámce metafyzického zkoumání se ukázala teprve v okamžiku, kdy plně vyšla najevo role, jakou v této vědě hraje poznání Boha. Dále, při zkoumání našich možností pokud jde o vědecké poznání povahy a atributů jsoucna jakožto jsoucna vyšlo najevo, že pro důkaz skutečně transcendentálního rozsahu pojmu jsoucna, tj. pro důkaz jeho indiference vůči konečnosti a nekonečnosti, se neobejdeme bez důkazu existence nekonečného jsoucna, tedy bez důkazu existence Boží - nedisponujeme totiž žádnou jinou...
|
|
|
Rozumění u Martina Heideggera
Muchová, Linda ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Kranát, Jan (oponent)
Má diplomová práce se zabývá rozuměním u Martina Heideggera, což je také její název. Primární literaturou užitou pro tuto práci je Bytí a čas. Rozumění je zcela jistě jedním z nejdůležitějších témat filosofie 20. století,což by se mělo ukázat i v této práci. Ta by měla z různých perspektiv ukázat kořeny rozumění v Heideggerově rané filosofii. Je důležité zdůraznit, že záměrem bylo především ukázat Heideggerovo originální pojetí otázky rozumění. Zvláštní uchopení rozumění by se mělo ozřejmit v této diplomové práci. Zároveň je v Heideggerově filosofickém pojetí jeden zvláštní moment, který by měl být ukázán, co nejjasněji. Tímto momentem by měl být druhý člověk v Heideggerově filosofii související s rozuměním. Je důležité také ukázat, že Heideggerovo pojetí rozumění a hermeneutiky mělo veliký vliv i na jiné filosofy 20. století, například na Paula Ricoeura. Ricoeur také ukazuje slabé a silné stránky Heideggerovy filosofie týkající se hermeneutiky a rozumění. Ricoeurovy připomínky nám pomohou pochopit i Heideggerovu filosofii lépe. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Filosofie a svoboda, Schellingova filosofie svobody ve spise z roku 1809
Formánek, Jakub ; Kranát, Jan (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent)
V této práci se chci zaměřit na vztah filosofie a svobody v Schellingově spise Freiheitschrift (1809). Pokusím se popsat tento vztah a odkrýt jádro (počátek) filosofie svobody ve spise z roku 1809. Především ukáži, že Schellingova filosofie svobody se snaží vypořádat s několika obtížemi, na kterých se současně (filosofie svobody) vykazuje. Hlavním problémem je otázka po bytnosti lidské svobody a s tím související řešení aporií nutnosti a svobody; systému a svobody. Prokáži, že Schelling se vypořádává s hlavními aporiemi pomocí indiferentní roviny nazvané Ungrund, která je primordiálním počátkem (a bytností) lidské svobody a filosofie. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.