|
| |
|
|
Utrpení knížete Sternenhocha z hlediska Klímovy filozofie
Tichá, Veronika ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tato práce se zabývá nejznámějším dílem Ladislava Klímy, jednoho z nejkontroverznějších českých autorů první poloviny 20. století, Utrpení knížete Sternenhocha, a sice z hlediska Klímova filozofického přístupu k jeho literární tvorbě a životu vůbec. Vycházeli jsme zároveň z filozofie Friedricha Nietzscheho, jehož některými myšlenkami se nechal Klíma inspirovat. Na příběhu lásky a nenávisti jsme se ve srovnání s divadelním (David Jařab - premiéra v divadle Komedie 2007) a filmovým (Jan Němec - V žáru královské lásky 1990) zpracováním tohoto díla snažili nalézt stopy jeho učení o solipsismu a egodeismu, a to především ve stylu, kompozici a hlavních postavách. Vetší důraz byl kladen na postavu Helgy, jelikož nejvíce reprezentuje Klímovy filozofické názory. Nutně jsme se dotkli otázky vůle, autorit a posmrtného života. Klíčová slova: F. Nietzsche, lidé vyšší/nižší, solipsismus, egodeismus, ludibrionismus, posmrtný život, halucinace, femme fatale
|
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
"Jen barvy, které výskají a hoří": synestesie v díle Jiřího Karáska ze Lvovic z přelomu století
Grollová, Jana ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tato práce by měla osvětlit, co se skrývá za fenoménem nazývaným synestesie (především z literárněvědného hlediska). V rámci výkladu vybraných uměleckých proudů druhé poloviny 19. století se snaží o zasazení daného fenoménu do literárněhistorického kontextu. S využitím různých typologií synestesie se pokouší o analýzu konkrétních případů vybraných z vybraných děl Jiřího Karáska ze Lvovic (básnická sbírka Zazděná okna, próza Román o Manfredu Macmillenovi a drama Sen o říši krásy). Analýza prokázala, že synestesie není jen fenoménem světové, ale i české literatury daného období. Zajímavým se také ukázalo srovnání výsledků s výzkumem synestetiků z roku 2001. Práce se také věnuje zkoumání barev a vidění barev ve snech. Práce Svetozra Nevoleho, která se jevila jako možný nástroj interpretace, volba Nevoleho studie se nakonec ukázala adekvátní.
|
|
|
Mezi Prahou a Vídní. Hermann Bahr a J.S. Machar v prostorech (středo)evropského modernismu
Kostrbová, Lucie ; Brabec, Jiří (vedoucí práce) ; Fialová, Ivana (oponent) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tématem disertační práce jsou vztahy mezi českou a vídeňskou literární modernou v devadesátých let 19. století, pro něž byly klíčové kontakty mezi Hermannem Bahrem a J. S. Macharem. Kontextuální předpoklady, povaha a význam těchto vztahů jsou analyzovány ve dvou monografických kapitolách. První kapitola je věnována utváření a proměnám Bahrova programu moderny v pohybu mezi Berlínem, Paříží a Vídní, interpretována jsou jeho základní programová hesla (Nervenkunst, Nervenromantik, Überwindung des Naturalismus, die Moderne, das gute Europäertum, Entdeckung der Provinz), která od počátku devadesátých let 19. století měla ohlas i v české kritice (F. Zákrejs, J. S. Machar, F. V. Krejčí aj.). Bahrovo pojetí vídeňské moderny, rakouské kultury a program revue Die Zeit byl podstatně ovlivnil pařížský zážitek plurality umělecké produkce. Druhá kapitola sleduje proměny tvorby J. S. Machara po jeho přesídlení z Prahy do Vídně v roce 1889. Povaha Macharovy vídeňské zkušenosti je interpretována v textech různých žánrů (lyrika, korespondence, autobiografie, polemika, esejistika) a na základě literárních a intelektuálních kontaktů a jejich proměn, pozornost je věnována zejména jeho vztahu k Jaroslavu Vrchlickému a T. G. Masarykovi. Podrobně je pak studována geneze a průběh vztahu mezi Macharem a Bahrem, v literární...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.