|
|
Factors affecting the efficacy of anti-tumor therapy by blocking the PD-1/PD-L1 signaling pathway and predictive biomarkers of this treatment
Majerová, Miriam ; Šmahel, Michal (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
V posledných rokoch sa čoraz väčšia pozornosť venuje postupom protinádorovej liečby, ktoré využívajú samotný imunitný systém pacienta, namiesto tradičných postupov. Jedným druhom takejto liečby je použitie inhibítorov kontrolných bodov imunitných reakcií. Blokovanie signalizačnej dráhy PD-1/PD-L1 predstavuje jednu z hlavných druhov imunoterapie využívajúcej imunitné bunky pacienta k zničeniu nádorov. Napriek pozitívam vyplývajúcim z tejto liečby veľká časť pacientov neodpovedá. Pozornosť sa preto upriamuje na lepšie pochopenie mechanizmov imunitného systému, ale aj faktorov, ktoré na účinnosť liečby vplývajú. Dôležité je hľadať a sumarizovať prediktívne biomarkery, na základe ktorých by bolo možné vybrať pacientov s najväčšou pravdepodobnosťou dosiahnutia pozitívneho výsledku liečby. Prinieslo by to väčšie percento pozitívne odpovedajúcich pacientov a predchádzalo by sa zbytočnej záťaži organizmu. Kľúčové slová: kontrolné body imunitných reakcií, imunoterapia, inhibítory, PD-1, PD-L1, biomarkery
|
|
|
Mechanismy vyloučení superinfekce u živočišných virů
Vlachová, Štěpánka ; Horníková, Lenka (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Virová interference se objevuje u homologních i heterologních virů a může významně ovlivnit infekci. Takovým ovlivněním může být i vyloučení superinfekce, které je jakýmsi obranným mechanismem využívaným napříč celou škálou virů. Vyloučení superinfekce může nastat v různých krocích replikačního cyklu viru. Ačkoliv se jedná o poměrně běžně se vyskytující funkci viru, většina mechanismů vyloučení superinfekce zatím není zcela objasněná. Stejně tak i proteiny, které se na vyloučení superinfekce podílejí, nejsou většinou známé. Tato práce je shrnutím dosavadních poznatků z oblasti virové interference živočišných virů, se zaměřením především na homologní interferenci a mechanismy vyloučení superinfekce. Výzkum fenoménu vyloučení superinfekce má velký potenciál pro vývoj nové antivirové léčby, diagnostiky virů a také pochopení interakcí mezi viry. Klíčová slova: Virová infekce, živočišné viry, homologní interference, vyloučení superinfekce, mechanismy vyloučení
|
|
|
The role of Hepatitis B virus capsid protein in the host ubiquitin proteasome pathway
Eliáš, Vratislav ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Vírus hepatitídy B (HBV) patrí do rodiny Hepadnaviridae infikujúcej cicavce. Infekcia HBV môže viesť k akútnej alebo chronickej hepatitíde typu B. Chronická hepatitída B môže vyústiť do hepatocelulárneho karcinómu a cirhózy pečene, ktoré čato nesú fatálne následky. HBV je malý vírus o 42 nm, ktorého genóm má dĺžku 3.2 kb. Kóduje sedem proteínov. HBV Core proteín (HBc) je proteínom zodpovedným za tvorbu kapsidy vírusu. Taktiež, však u ňho bolo odhalených mnoho ďalších funkcií. Podarilo sa nám identifikovať dve ubikvitín ligázy, ktoré by mohli interagovať s HBc: FBXO3 (E3 ubikvitín ligáza) a UBE2O (E2/E3 ubikvitín ligáza). Využitím viacerých metód sa nám tieto interakcie podarilo potvrdiť. Ko-imunoprecipitáciou, a následnou analýzou pomocou western blot metódy, sme odkryli nové náhľady na možnú funkciu týchto dvoch proteínov, čo sa ubikvitinácie HBc týka: FBXO3 zvyšuje hladinu polyubikvitinácie u HBc, zatiaľ čo UBE2O podporuje jeho monoubikvitináciu. Taktiež sme sa zaoberali celkovým dopadom FBXO3 a UBE2O ligáz na životný cyklus a replikáciu vírusu. Potlačením expresie oboch ubikvitín ligáz v HBV transfekovyných bunkách sme prišli k záveru, že FBXO3 inhibuje replikáciu vírusu, kým UBE2O ju naopak podporuje. Je potrebná podrobnejšia analýza novozískaných výsledkov, avšak ich potenciál na lepšie...
|
|
| |
|
| |
|
|
Ddi1-like proteins: a novel family of retroviral-like aspartyl proteases
Šmilauerová, Kristýna ; Grantz Šašková, Klára (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Ubikvitin-proteasomový systém je jedním z klíčových procesů podílejících se na udržení homeostáze buňky. Jeho hlavním úkolem je degradovat poškozené, špatně sbalené či nepotřebné proteiny. Podílí se ale také na celé řadě dalších procesů jako jsou například opravy DNA, regulace buněčného cyklu či signalizace. Celý systém se skládá z mnoha komponent, které jsou vzájemně úzce regulovány. Jednou ze skupin účastnících se ubikvitin- proteasomového systému jsou tzv. proteasomové adaptorové proteiny. Ty rozpoznávají substráty určené k degradaci a transportují je k proteasomu - místu degradace. Mezi tyto proteiny se řadí i rodina Ddi1 podobných proteinů (z angl. DNA damage-inducible protein 1), která se vyznačuje doménou podobnou retrovirovým aspartátovým proteasam. Biologické funkce této proteinové rodiny jsou objasněny jen částečně, a to zejména u Ddi1 pocházející z kvasinky Sacharomyces cerevisiae, a jsou proto předmětem aktivního výzkumu. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky a publikované informace o této proteinové rodině, popisuje její obecné charakteristiky, známé funkce, zasazuje je do kontextu buněčných procesů a tím poukazuje na další možné směry výzkumu.
|
|
| |
|
|
Contribution of gag region to overall HIV replicative fitness in patients with different disease progression
Suchý, Tomáš ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Virus lidské imunodeficience (HIV) je celosvětově rozšířen a bez možnosti vyléčení. Kvůli své celoživotní přítomnosti je virus pozorně sledován společně s imunologickým stavem pacienta. Replikační zdatnost viru je jedním z důležitých aspektů, které mohou být brány v potaz při sledování HIV. V této práci měříme replikační zdatnost HIV pomocí gag rekombinantních virů a srovnáváme výsledky s replikační zdatností změřenou s použitím primárních izolátů. Dále srovnáváme naše poznatky o změně replikační zdatnosti v čase s vývojem nemoci u pacienta. Zjistili jsme, že gag může být hlavním přispěvatelem k celkové zdatnosti, ovšem ne ve všech případech. Dále jsme pozorovali korelaci vývoje replikační zdatnosti a vývoje počtu CD4+ T buněk u pacienta. Tento vztah byl patrnější u pacientů, které řadíme mezi pomalé progresory nebo u pacientů, kteří mají některou z protektivních alel. Souhrnem, naše výsledky posouvají dále porozumění replikační zdatnosti a její role v progresi nemoci a připravují cestu k použití rekombinantního HIV pro měření replikační zdatnosti v klinické praxi. Klíčová slova: HIV, replikační zdatnost, rekombinantní virus, progrese nemoci HIV, gag
|
|
|
Utilization of mouse polyomavirus derived virus-like particles for cargo delivery into cells
Polidarová, Markéta ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
a klíčová slova Virům podobné částice odvozené od myšího polyomaviru tvořené hlavním kapsidovým proteinem VP1 (MPyV VP1-VLPs) mohou být využity jako systém pro dopravu různých látek do buněk. Protein VP1 je schopný se samouspořádat do ikosahedrálních částic o průměru 45 nm, tedy vysoce pravidelných dutých nanočástic. V této práci byl do MPyV VP1-VLPs zabalen modelový náklad, bimodální malá molekula založená na cyklodextrinu umožňující detekci pomocí fluorescence a zároveň kontrastní látka pro zobrazování pomocí magnetické rezonance. Tento náklad stabilně asocioval s VLPs a byl pomocí těchto částic doručen do savčích buněk. Aby se zabránilo uvíznutí VLPs v endolysozomálních kompartmentech a zvýšilo se tak potenciální využití VLPs, MPyV VP1 protein byl modifikován vložením sekvencí bohatých na histidin (histidinový tag dlouhý 6 histidinů ohraničený glycinem a serinem) do povrchové smyčky DE. Tento přístup byl zvolen, protože modifikace umělých částic histidinem zvýšila jejich únik z endozomů a dopravu látek do buněk. Produkce His-VP1 proteinu v bakulovirovém expresním systému Bac-to-Bac® vedla ke vzniku různých struktur tvořených proteinem VP1: dlouhých tubulárních útvarů a malých 20nm VLPs při produkci VP1 se 4x vloženými histidinovým tagem ve smyčce DE, a nové nanostruktury, které jsme pojmenovali...
|
|
|
Protinádorová imunoterapie karcinomu prostaty
Kobosilová, Linda ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Pokroky v základní imunologii vedou k lepšímu porozumění interakce mezi imunitním systémem a nádory, což vzbuzuje zájem o využití imunitního systému v léčbě nádorových onemocnění. Preklinické i klinické studie protinádorové imunoterapie vykazují u několika testovaných látek nadějné výsledky a navíc ilustrují základní principy fungování imunitního systému. Nejlépe dokládá naděje vkládané do protinádorové imunoterapie nedávné schválení přípravku buněčné imunoterapie Sipuleucelu-T pro léčbu karcinomu prostaty Americkou lékovou agenturou FDA. V této práci jsou shrnuty recentní poznatky o stavu vývoje strategií protinádorové imunoterapie u karcinomu prostaty, ale většinu poznatků a principů, které jsou zde zmíněny lze aplikovat i na další nádorová onemocnění.
|
host ::
RSS.