|
|
Odhad biomechanických parametrů transverzálních průřezů stehenní kosti u nedospělých jedinců: efekt anatomické lokalizace
Čerevková, Simona ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Různé techniky ohraničení vnější a vnitřní hranice plochy hutné kostní tkáně (manuální, automatická, semiautomatická) nebo jejich kombinace mohou přinášet rozdílné hodnoty biomechanických (CSG) parametrů z transverzálních průřezů podél délky stehenní kosti u dospělých jedinců. Různé techniky ohraničení hutné kostní tkáně se používají také u nedospělých jedinců, ačkoli spolehlivost odhadu CSG parametrů podél délky diafýzy stehenní kosti nedospělých jedinců není známá. V této studii zjišťujeme, zda manuální ohraničení hutné kostní tkáně v 80 % délky diafýzy nedospělých jedinců lze nahradit jiným typem ohraničení ve vztahu k odhadu CSG parametrů. Zároveň prověřujeme efekt anatomické lokalizace na spolehlivost odhadu CSG parametrů diafýzy stehenní kosti nedospělých jedinců. Zdigitalizovali jsme vnější a vnitřní hranice hutné kostní tkáně z mikro-CT snímků transverzálních průřezů diafýzy stehenní kosti nedospělých jedinců raně středověké populace (N = 46). Digitalizace a výpočty CSG parametrů byly zhotoveny v programu Fiji s implementací makra EPJMacro. Spolehlivost odhadu jsme stanovili na základě průměrné procentuální predikční chyby (%PE) a limitů shody. Průměrnou %PE jsme vztahovali k akceptované chybě 5 % z hodnoty parametru získaného manuálním ohraničením hutné kostní tkáně. Porovnali jsme %PE...
|
|
|
Tafonomické procesy ovlivňující zbarvení tvrdé tkáně během dekompozice těl: vliv kovů
Bártová, Šárka ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Sabolová, Veronika (oponent)
Cílem této bakalářské práce je seznámit se s procesy, jakými kovy ovlivňují zbarvení kostní tkáně a zubů během dekompozice těla. Bakalářská práce rovněž shrnuje poznatky o důvodech přítomnosti kovů na tělech zemřelých. Jedná se hlavně o kovy, které se do hrobu zemřelého dostaly záměrně a zároveň viditelně ovlivnily změnu zbarvení tvrdé tkáně. Ale zmíněny jsou i případy, kdy se kosti nebo zuby obarvily z důvodu neobvyklého složení půdy. Pozornost je věnována zejména železu (Fe), rtuti (Hg), mědi (Cu). Práce zároveň představuje vhodné a často používané metody výzkumu k analýze barviv. Část textu je věnována i zbarvení kostí a zubů, na které působily kovy během života jednotlivce, a k obarvení tedy nedošlo po smrti (např. kovy ve stravě, léčivech apod.). Zvolené téma nabízí jiný úhel pohledu na ty pohřební rituály, které ve svém důsledku mění přirozené zbarvení tvrdé tkáně. Výsledky výzkumů změny barvy tvrdé tkáně je možné využít například k rekonstrukci pohřebních rituálů a forenzních případů. Některá kovová barviva mohou být i ukazatelem postavení ve společnosti. klíčová slova: tafonomie, forenzní, zbarvení, pohřební rituál, kov
|
|
|
Vývoj postkraniální kostry člověka v závislosti na terénu
Turková, Eliška ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Kost člověka je dynamická struktura reagující na vnější i vnitřní podněty změnou uspořádání tkáně. Vnější podněty jsou mechanické, environmentální, klimatické a další. Působení mechanických podnětů se na kosti projevuje už při přirozených pohybech, jako jsou chůze a běh, konkrétně změnou tvaru transverzálního průřezu kosti. Změny na průřezech kostí lze pozorovat na kosterních nálezech minulých populací. Tvary průřezů dlouhých kostí dolních končetin se mění od paleolitických populací po neolitické populace trendem vzrůstající cirkularity transverzálního průřezu kostí dolní končetiny. Vysvětlením tohoto trendu je změna subsistenční strategie populací od paleolitických po neolitické. Subsistenční ekonomika paleolitických populací vyžadovala více pohybu, naproti tomu neolitické populace žily na základě subsistenčních ekonomik vyžadujících spíše sedavý způsob života. Tento trend by mohly vyvracet některé kosterní nálezy neolitických populací z hornatých oblastí (např: Liguria v Itálii), jejichž transverzální průřezy dlouhých kostí dolních končetin jsou spíše eliptického tvaru. Tato naleziště se většinou nacházejí v hornatých oblastech s náročným terénem. Výsledky studií prezentované v této práci naznačují, že terén je jedním z faktorů ovlivňující distribuci kostní tkáně.
|
|
|
Osteobiografie raně středověkého bojovníka z Pohanska
Fikar, Vojtěch ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Brůžek, Jaroslav (oponent)
Cílem této práce bylo sestavit osteobiografický profil dvou jedinců z raně středověké lokality Kostice-Zadní hrúd, kteří byli na základě hrobové výbavy identifikovaní jako bojovníci. Abychom si udělali představu o raně středověkých bojovnících a měli vybrané jedince s čím porovnávat, snažili jsme se také zjistit, jaká byla charakteristika raně středověkých bojovníků Velké Moravy. Jako srovnávací soubor běžné populace a bojovníků byli vybráni jedinci z raně středověké lokality Pohansko-Břeclav. Metody, které jsme využili pro získání osteobiografického profilu, byly sledování entezopatických změn svalových úponů, analýzy transverzálních průřezů dlouhých kostí a Fourierovi analýzy morfologie acetabula. Ze souboru bojovníků Pohanska-Břeclavi se zdá, že tito byli jezdci, cvičili se v boji zblízka, nenosili těžkou ochrannou zbroj a necvičili se ve střelbě z luku. Ze dvou jedinců zařazených do studie mohl být kvůli špatné zachovalosti hodnocen pouze jedinec KZH H003. Jednalo se o muže menšího vzrůstu, příliš těžce fyzicky nepracujícího, který se ale nejspíše cvičil v boji s mečem, lukostřelbě a jezdil na koni. Klíčová slova: Acetabulum, bojovníci, CSG, entezopatie, Fourierova analýza, raný středověk, osteobiografie
|
|
|
Schopnost házení v evoluci člověka
Struška, Michal ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Cílem bakalářské práce je popis vzniku kosterních znaků, které charakterizují habituálně házející jedince a zhodnocení využitelnosti těchto znaků ve výzkumu minulých populací. Bakalářská práce rovněž shrnuje poznatky o vzniku a vývoji projektilových zbraní v pleistocénu. Efektivita (přesnost a rychlost) hodu pravděpodobně souvisí s morfologií pletence horní končetiny, trupu a ruky. Proto je část textu věnována shrnutí poznatků o morfologii pletence horní končetiny, trupu a ruky u druhu H. erectus, což je pravděpodobně první skupina homininů, která byla schopná házet s efektivitou blízkou efektivitě hodu anatomicky moderního člověka. Vývoj projektilových technologií, který následoval po osvojení si schopnosti efektivně házet, je většinou odvozován z archeologických nálezů částí oštěpů a šípů. Různé interpretace archeologických nálezů zbraní však mohou přinášet rozdílné závěry ohledně způsobu jejich použití. Způsob použití zbraní lze odvozovat na základě torze pažní kosti nebo entezopatií vznikajících důsledkem pohybů, které jedinec vykonává při manipulaci se zbraněmi.
|
|
|
Proporce dolní končetiny a energetická nákladnost lokomoce lidí svrchního pleistocénu
Hora, Martin ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Jelen, Karel (oponent) ; Jandačka, Daniel (oponent)
Předchozí studie přisoudily neandertálcům o třetinu vyšší náklady na lokomoci oproti anatomicky moderním lidem. Uvažuje se, že vyšší lokomoční náklady mohly neandertálce znevýhodnit v kompetici s anatomicky moderními lidmi a přispět tudíž k jejich zániku. Za zdroj vysokých lokomočních nákladů neandertálců byla označena kombinace jejich krátké dolní končetiny a vysoké hmotnosti těla. Neandertálci se nicméně od anatomicky moderních lidí lišili i v dalších morfologických parametrech, jež nebyly zahrnuty v předchozích odhadech lokomočních nákladů. V této práci modelujeme lokomoční náklady neandertálců a anatomicky moderních lidí využitím dříve popsaného vztahu mezi produkcí svalové síly a energetickou nákladností pohybu. Klíčové lokomoční parametry odhadujeme námi vyvinutým modelem z osteometrických dat získaných z literatury (n = 50) a vlastním měřením (n = 21) a z kinematických dat získaných analýzou chůze 26 jedinců. Dále analyzujeme vliv relativní délky dolní končetiny vzhledem k hmotnosti a krurálního indexu na energetickou nákladnost lokomoce. Naše výsledky naznačují, že chůze neandertálských mužů byla o 9-14% energeticky nákladnější než chůze anatomicky moderních mužů. Náklady na chůzi neandertálských žen byly nicméně srovnatelné s náklady anatomicky moderních žen. Zahrnutí proporcí dolní...
|
|
|
Stopy jako ukazatele vlastností homininů a anatomicky moderních lidí
Morvová, Zuzana ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Makajevová, Eliška (oponent)
Práce se zabývá studiem stop anatomicky moderních lidí a jejich předků - homininů. Srovnáváme otisky nohou anatomicky moderního člověka a šimpanze Bonobo (Pan paniscus) a shrnujeme jejich charakteristické rysy, které využíváme při určování původců fosilních stop. Sledujeme vztah mezi anatomií nohy, především přítomností či absencí klenby nožní, způsobem lokomoce a výsledným tvarem stopy. Dále se zabýváme otázkou, zda je možné ze stop vyčíst také rychlost chůze, výšku a hmotnost jedinců, kteří po sobě stopy zanechali. Zaměřujeme se na standardní techniky běžně používané při výzkumu stop, ale shrnujeme také výsledky moderních metod. Na závěr se věnujeme popisu nalezišť stop, jako jsou např. Laetoli a Ileret. Pomocí výše zmíněných metod se snažíme zrekonstruovat vlastnosti a tělesné parametry původců nejznámějších fosilních stop.
|
|
|
Evoluční vývoj homininů na plio-pleistocenní hranici ve vztahu k výšce těla
Garciová, Rosana ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Eva (oponent)
Výška postavy je hlavním charakteristickým rysem člověka. Sama o sobě může být proměnlivá ke vztahu k prostředí. Vývoj výšky je především dán geneticky, ale z části je ovlivněn i vnějším prostředím. Evoluční pohled je velmi důležitý, zejména při identifikaci fosilních nálezů v období na přelomu plio-pleistocénu a celkově na vývoj jedince před 2,5 miliony let a charakteristiku našich předchůdců. Bakalářská práce poskytuje bližší pohled na metody, jak odhadnout co nejspolehlivěji výšku jedince u fosilních Homo a celkové porovnání zástupců mezi sebou. Také se zaměřuje nejen na období, ale i zeměpisné oblasti výskytu rodu Homo, a zda jsou zde souvislosti s nárůstem či poklesem výšky jedinců. Hlavním zjištěním práce je odlišnost v rámci druhů Homo. Homo habilis dosahoval výšky v rozmezí 120-155 cm, oproti tomu Homo ergaster měřil až kolem 170 cm. Australopitéci naopak byli nižšího vzrůstu. Gracilní australopitéci byli vysocí v průměru kolem 114 cm a robustní australopitéci je převýšili o 10 cm. Nepatrné rozdíly v tělesné výšce můžeme vidět i v rámci pohlavního dimorfismu. Klima v plio-pleistocénu nemělo žádný vliv na změnu výšky. Spíše zde hrálo roli geografické území výskytu našich předchůdců. Klíčová slova: Plio-pleistocén, výška postavy, Homo, evoluce, metody měření, robustní australopitéci, gracilní...
|
|
|
Bilaterální asymetrie aktivity svalů dolní končetiny při základním pohybu tance Cha-cha-cha.
Vondrášek, David ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Bigoni, Lucie (oponent)
1 Abstrakt Cílem této práce bylo popsat míru bilaterální asymetrie svalové aktivity dolních končetin v pohybové aktivitě tance Cha-cha-cha a zjistit původ bilaterální asymetrie svalové aktivity dolních končetin. Rozdíl ve svalové aktivitě kontralaterálních dolních končetin může být způsoben faktorem bilaterálně asymetrických pohybových vzorců, faktorem nervové soustavy, nebo faktorem tréninku. Předpokládáme, že srovnání směru bilaterálních asymetrií svalové aktivity tanečního pohybu s bilaterálně asymetrickými pohybovými vzorci a jeho zrcadlové alternativy může odhalit původ bilaterálních asymetrií svalové aktivity dolních končetin uvnitř tanečního pohybu. Soubor tvořilo 14 dobrovolníků (7 mužů a 7 žen), kteří se aktivně věnují soutěžnímu tanci. Metodou povrchové elektromyografie jsme měřili svalovou aktivitu musculus vastus lateralis (VL), musculus biceps femoris (BF), musculus tibialis anterior (TA) a musculus gastrocnemius lateralis (GL). Bilaterální asymetrie svalové aktivity dolních končetin v tanci Cha-cha-cha byly pozorována u svalů VL, TA a GL. Směr bilaterálních asymetrií svalu TA, jakožto svalu zodpovědného za pohyb nohy, indikuje možné působení faktorů nervové soustavy, zatímco VL a GL indikují působení faktoru tréninku na svalovou aktivitu kontralaterálních končetin. Klíčová slova: Bilaterální...
|
|
|
Histologie kostní tkáně v antropologických aplikacích
Valíková, Zuzana ; Sládek, Vladimír (vedoucí práce) ; Cagáňová, Veronika (oponent)
Kost je tvrdá mineralizovaná struktura tvořící oporu těla. Její histologické uspořádání tvoří kostní buňky (osteoblasty, osteocyty, osteoklasty) a mezibuněčná hmota. Uspořádání kosti se u obratlovců liší. Můžeme rozlišovat i kosti, které se u lidí nevyskytují. Jako kost acelulární. Nebo kosti, které se u lidí vyskytující jen málo - jako kosti pneumatizované. Pro výzkum lidské kosti se používají různé zvířecí modely a každý má své typické využití. Klíčová slova: Kostní tkáň, histologie, struktura kosti, zvířecí modely
|
host ::
RSS.