|
|
Malíř František Jakub Prokyš a jeho církevní zakázky
Velflová, Lenka ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé: Osobností malíře Františka Jakuba Prokyše se před Druhou světovou válkou zabýval historik umění František Matouš, avšak svou práci tehdy nedokončil. Druhým byl Pavel Zadražil, který malíři v roce 1985 věnoval svou diplomovou práci. Od té doby byla řada Prokyšových maleb restaurována, přičemž z některých byly sejmuty pozdější přemalby a jiné velmi zašlé se staly opět čitelnými. Pro velký počet maleb tohoto malíře jsem se v této bakalářské práci rozhodla věnovat pouze dílům od církevních objednavatelů. Místo a datum narození Františka Prokyše není známo. První zpráva o něm pochází z roku 1746, kdy pracoval v klášteře augustiniánů v Borovanech na rozsáhlé výzdobě kostela a kaple. Prokyš byl původně poddaným na prunenndorfském panství hraběte z Martinic, ovšem v roce 1752 byl přijat knížetem ze Schwarzenberka na panství Třeboň a následně byl z poddanství propuštěn. Usadil se v Třeboni, oženil se a narodily se mu zde dvě nejstarší děti. V této době vyzdobil pro Schwarzenberky v Českém Krumlově letohrádek Bellarie a zámečky Kvítkův a Červený dvůr. Roku 1760 se Prokyš přestěhoval do Českých Budějovic, kde zakoupil dům na náměstí. Z této doby pochází výzdoba kostelíka Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích, nástěnné malby a oltářní obrazy v kapli svatého Víta nedaleko Třeboně a portrét borovanského...
|
|
|
Italská renesanční kresba z let 1500-1520 ve veřejných sbírkách zemí Koruny české
Benčová, Monika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
Resumé Bakalářská práce se zabývá "Italskou renesanční kresbou z let 1500-1520 ve veřejných sbírkách zemí Koruny české". Tato práce seznamuje se situací prvních dvou desetiletí 16. století. V průběhu těchto let se změnilo postavení jednotlivých měst (škol) pod vlivem politické situace. Benátky, rozvíjející se jako nezávislé a svébytné město, zlepšilo svojí pozici jako kulturního centra. Na krátkou dobu se na vrchol dostalo i město Řím, a to za papeže Julia II., který chtěl vytvořit jedinečný ohromující soubor umělecké tvorby. Takováto ambice vyžadovala přítomnost mnoha významných umělců. V českých sbírkách se k časovému rozmezí mezi lety 1500-1520 nachází 16 kreseb od 13 umělců, kteří náleželi do různých uměleckých škol: z florentské školy Filippino Lippiho a Andrea del Sarto; z cremonské školy Boccaccio Boccaccino, Francesco Casella, a třetí umělec z Cremony Tommaso Aleni; z Benátek Giovanni Bellini a Sebastiano del Piombo; ze severní Itálie (Bologna, Lombardie) Amico Aspertini, Marcantio Raimondi a neznámý autor (zv. Lombardský anonym); poslední je umělecká tvorba v Římě - Raffael a Baldassare Peruzzi. Na konec jsou popsané dvě studie ženských postav, dosud nepublikovaných, od neznámého autora (uváděný jako Kreslíř 1. poloviny 16. století). Hlavní zájem je zejména kladen na studium kreseb, pro kompletní...
|
|
|
Sgrafitová výzdoba domu U Minuty na Staroměstském náměstí
Bulínová, Kristýna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
RESUMÉ Sgrafitová výzdoba domu U Minuty na Staroměstském náměstí Literatury týkající se domu U Minuty či samotných sgrafit na něm zobrazených není příliš mnoho. Nejvíce zpráv k tomuto tématu nalezneme v knize Jana Heraina (1902) a poté v později vydaných článcích Karla Gutha (1919), Vl. Novotného (1931), Vlasty Dvořákové a Heleny Machálkové (1954) a Jarmily Jindrové (1958). Žádná monografie či rozsáhlejší pojednání o celém domu však nikdy nevyšlo. Technika sgrafita se provádí tak, že se nanese na fasádu omítka a na ni ještě jedna vrstva. Tato druhá vrstva se ještě za mokra proškrabává na vrstvu první, která může být už při prvním nánosu zabarvena nebo nechána ve stejném odstínu jako vrstva první či dokonce později dobarvována. Na sgrafitech domu U Minuty se setkáváme s první vrstvou zabarvenou dočerna a na ní nanesenou druhou vrstvou, která je bílá. Tento druh výzdoby renesančních domů k nám přišel z Itálie. Pravzory musíme hledat na malbách na fasádě od Polidora Caldary da Caravaggia (např. na Palazzo Ricci). Právě jeho malby byly kopírovány a přešly do Záalpí a později i do Čech. Nejstarší takto zdobené domy u nás máme už z roku 1546 (sgrafitovaný štít Vladislavského křídla na Pražském hradě) a 1547 (Slavonice, dům čp. 90). Zde vznikají jakoby dvě centra, od kterých se pak tento typ výzdoby šíří dále. Již...
|
|
|
Portrét Eleonory z Toleda ve sbírkách Národní galerie v Praze
Táborská, Eva ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Přibyl, Petr (oponent)
- 90 - RESUMÉ Tématem mé bakalářské práce je rozbor jednoho z nejkrásnějších renesančních obrazů ve sbírkách pražské Národní galerie - Bronziniho portrétu Eleonory z Toleda. Kromě toho sleduji také širší rámec - rodinné prostředí, v němž Eleonora žila, včetně stručného nástinu prostředí Florencie kolem poloviny 16. století. Práce je sestavena na podkladě sekundární literatury, kterou cituji v poznámkách. O životě Eleonory se nedochovalo příliš mnoho zmínek, ale přesto si lze učinit představu o jejím osobním životě - dívka z významné španělské rodiny se provdala za panovníka jednoho z nejpřednějších italských městských států, Florencie. Stala se manželkou Cosima di Medici, byla dobrou ženou a starostlivou matkou, ale také velmi půvabnou dámou, jak dokládá i náš portrét. Agnolo Bronzino byl již v době, kdy přistoupil k tvorbě Eleonořina portrétu, ceněným a uznávaným umělcem (žák Jacopa Pontorma). Pochvalně se o něm zmiňuje i Giorgio Vasari. Ve Florencii zahájil kariéru úspěšného medicejského portrétisty. Za přelomové dílo se pokládá jeho vyobrazení Cosima jako Orfea. Mimo jiné byl Bronzino také pověřen výzdobou Eleonořiny kaple. Na slavném portrétu je Eleonora zachycena ve svých čtyřiadvaceti letech jako krásná dáma v honosných šatech, která svým gestem symbolizuje manželskou věrnost. Vyobrazený oděv se stal...
|
|
|
Výzdoba renesanční knihy po nástupu knihtisku v Čechách
Vlášková, Barbora ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Výzdoba renesanční knihy po nástupu knihtisku v Čechách Barbora Vlášková Ve své bakalářské práci se zabývám knižní kulturou v době renesance v Čechách. Sleduji zde proměny a kvalitativní vývoj knižní ilustrace po nástupu knihtisku a vše dokládám na nejvýznamnějších tiscích vydaných od konce 15. do konce 16. století. V bakalářské práci se nejprve zaměřuji na osobnost vynálezce knihtisku Johannese Gensfleische zvaného Gutenberg a na techniku knihtisku. Dále pojednávám o grafických technikách, které se používaly v počátcích tisku. Největší pozornost zde ale věnuji pražskému tisku před rokem 1500, kde zmiňuji největší tiskařské osobnosti, které se nejvíce zasloužily o rozvoj knižní kultury. Sleduji jednotlivé tiskárny a jejich nejzajímavější produkce s bohatou grafickou výzdobou. Samostatné kapitoly jsou zde věnovány tiskům Jonatana z Vysokého Mýta, Severínově-Kampově tiskárně či tiskaři Benedovi. Poté rozebírám tiskárny, které se rozvíjely po roce 1500 a tisky, které svou dřevořezovou ilustrací dosáhly vyšších kvalitativnějších hodnot. V té době vznikala neobyčejná a graficky rozmanitá díla v tiskárnách Mikuláše Konáče z Hodiškova, Pavla Severína z Kapí Hory či v tiskárně Bartoloměje Netolického. Obzvláště pak poukazuji na tisky Jiřího Melantricha z Aventýna a jeho zetě Daniela Adama z Veleslavína, jejichž...
|
|
|
Fundace Marie Markéty z Valdštejna
Svobodová, Jana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
RESUMÉ FUNDACE MARIE MARKÉTY Z VALDŠTEJNA Jana Svobodová, Ústav dějin křesťanského umění KTF UK V předkládané bakalářské práci představuji Marii Markétu, hraběnku z Valdštejna, jako zakladatelku sakrálních objektů na svém panství a uvádím celkový přehled staveb s vysvětlením jejich vzniku v dané lokalitě. Bakalářská práce je součástí bádání o mecenášství Valdštejnů v severních Čechách pro připravovanou výstavu o tomto významném šlechtickém rodu v Muzeu Českého ráje v Turnově. V průběhu svého bádání jsem mapovala jednotlivé památky a popisovala je. Z mého pohledu byla důležitá tzv. práce v terénu, to znamená, pořízení fotodokumentace jednotlivých kostelů a získávání dalších informací o vzniku staveb. Nejvíce sledovaným obdobím byla léta 1724-1729, kdy hraběnka Valdštejnová byla vskutku štědrou podporovatelkou umění, což jí dovolovala i příznivá finanční situace. Její zásluhou bylo obnoveno nebo nově postaveno mnoho církevních staveb na valdštejnských panstvích, jako např. děkanský kostel sv. Jakuba v Mnichově Hradišti, sv. Mikuláše v Turnově, dále kostely sv. Vojtěcha v Kruhu u Doks, sv. Václava v Bosni a kaple sv. Jana Nepomuckého na Valdštejně, sv. Stapina v Klokočce. Cíl vytyčený pro tuto práci se mi podařilo splnit, i když jsem v této práci zůstala svému bádání dlužná ještě obsáhlejší průzkum v...
|
|
|
Alloriho portrét Marie de Medici v Kunsthistorisches Museum ve Vídni
Kunešová, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Alloriho portrét Marie de'Medici v Kunsthistorisches Muzeum ve Vídni Veronika Kunešová Resumé Ústředním tématem mé bakalářské práce je portrét Marie de'Medici(1540-1557),který je dnes součástí sbírek Obrazárny Kunsthistorisches Muzea ve Vídni.Maria de'Medici je zde zachycena přibližně ve svých patnácti letech,v této době již byla zasnoubena s Alfonsem II. d'Este a měla se stát vévodkyní z Ferarry.Ve svých sedmnácti letech zemřela,příčinou smrti byla zřejmě malárie.Její předčasná smrt je pravděpodobně také důvodem,proč máme o jejím životě tak málo informací.Ve své práci jsem se nezabývala jen portrétem samotným,ale snažila jsem se ho hodnotit v souvislosti s ostatními portréty žen z okruhu florentského medicejského dvora,které Alessandro Allori vytvořil a v kontextu s Mariiným životem a dobou ve které žila.Zvláštní kapitolu jsem věnovala Alloriho tvorbě portrétních miniatur,které byli v této době na florentském dvoře Cosima I. de'Medici velmi oblíbené. Alessandro Allori byl jedním z nejvýznamnějších florentských umělců druhé poloviny 16.století.Již od dob mládí mu Medicejové ve Florencii svěřovali důležité zakázky a v roce 1572 se po smrti svého mistra Bronzina stal hlavním dvorním umělcem florentského dvora Cosima I. de'Medici.Proto jsem do své práce zahrnula i důležité mezníky v životě a tvorbě Alessandra...
|
|
|
Pražské raně barokní oltáře
Kolář, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUMÉ Práce zpracovává téma pražských oltářů vzniklých v období raného baroka mezi léty 1620 - 1680, a to na území historické Prahy v oblasti Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan. První část práce stručně pojednává o historické situaci na území Čech. Dále práce objasňuje historii a typologii oltáře a jeho částí. Uvádí příklady některých zaniklých oltářů a vyjmenovává oltáře dochované. Ty jsou řazeny chronologicky podle doby vzniku. Práce se zabývá problematikou vývoje pražských oltářů v době raného baroka. Tento vývoj dokládá na jednotlivých oltářních architekturách.
|
|
|
Návrat k čistému baroku. Stav chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou po generální rekonstrukci
Höferová, Jana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
RESUMÉ Návrat k čistému baroku. Stav chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou po generální rekonstrukci. Práce je zaměřena na průběh generální rekonstrukce barokního chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou, se snahou poukázat na šetrnost jejího provedení. Nejednalo se totiž o "pouhé" restaurátorské práce, ale o úpravu celkového vzhledu jak interiéru tak exteriéru chrámu, jež bylo ve svém závěru památkáři vyhodnoceno jako čistě barokní. Pro lepší pochopení situace a uvedení čtenáře do vztahu s krásnou barokní architekturou i její uměleckou výzdobou, je v práci nejprve stručně popsána historie města, stavby kostela i rodu Questenberků, který se o barokní přestavbu kostela ale i jaroměřického zámku zasloužil. V závěru se čtenář může dovědět, jak vypadá chrám sv. Markéty v současnosti a kdo byl pan děkan Václav Küchler, jež generální opravy inicioval a tím kostel zachránil před zřícením. Zároveň je v práci poukázáno na některé chybné poznatky stále se opakující v dřívější literatuře. Jana Höferová
|
|
|
Štukatérské dílo Santina Cereghettiho na Svaté Hoře
Hovorková, Eva ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Resumé Bakalářská práce se zabývá dílem štukatéra italského původu Santina Cereghettiho (asi 1640- 1719) na Svaté Hoře. V první části je pojednáno o štukové technice, o tom z čeho se štuk vyrábí, od kdy je výzdoba štukovou technikou známa a ve kterých obdobích byla při výzdobě uplatňována. Protože Santino Cereghetti je umělcem italského původu, i když neznáme přesné datum jeho narození ani místo odkud pocházel, zabývá se druhá kapitola italskými umělci, kteří pocházeli z území jezer, které se nachází na dnešních hranicích Švýcarska a Itálie. Tito umělci opouštěli rodná údolí a vydávali se na cesty po Evropě, kde v nejrůznějších koutech Evropy vytvořili svá díla. Uplatnění našli především jako stavitelé, kameníci a štukatéři. Rozsáhlé dílo zanechali i v naší zemi. Jako štukatéři zde měli dominantní postavení, neboť se v Čechách nevytvořila jiná domácí konkurenční skupina. Třetí kapitola pojednává o barokní štukové výzdobě, o jejím charakteru a proměnách od raného baroka, přes vrcholné baroko a naznačuje podobu štukové výzdoby v době pozdního baroka a rokoka. Pro rané baroko jsou příznačné masivní boltcové kartuše, mohutné lišty s listovcem, vejcovcem a perlovcem, malbě štuková výzdoba vymezuje jen určitý prostor. Pokud se objevují figurativní prvky, stávají se ve většině případů ornamentem. Důraz je kladen...
|
host ::
RSS.