|
|
The cosmological conception of the Old Testament and its representation in the Anglo-Saxon art
Panušková, Lenka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent) ; Studničková, Milada (oponent)
Predkladaná práca analyzuje v kunsthistorickej literatúre pomerne známy motív Boha s kružidlom a váhami v ruke. Notoricky známym príkladom tejto ikonografie je frontispica v jednej z viedenských bible moralisée (fol. 1r, ÖNB 2554), kde Boh v kristomorfnej podobe s kružidlom v pravici usporadúva jednotlivé živly uprostred zemekruhu. Iluminácia je interpretovatená na základe starofrancúzskeho nápisu v hornej lište pravouhlého orámovania výjavu: ICI CRIE DEX CIEL ET TERRE SOLEIL ET LVNE ET TOZ ELEMENZ. Súhlasne s uvedeným výjavom sa v odbornej literatúre každá scéna, v ktorej Boh drží v ruke kružidlo (prípadne i váhy) oznauje za zobrazenie Stvoritea - Architekta sveta (Architectus mundi). Cieom tejto práce je preto poukáza na nesprávnos tohto všeobecného ikonografického zalenenia predovšetkým na skupine anglosaských iluminovaných rukopisov, v ktorých sa skúmaný motív objavuje súasne vo dvoch významových rovinách - protologickej (teda ako Stvorite sveta), ale i eschatologickej (spravodlivý Sudca). Z toho dovodu sa v práci zdorazuje, že je nevyhnutné v rámci tejto ikonografickej skupiny rozlišova medzi povodnou anglosaskou interpretáciou motívu a jeho neskoršou kontinentálnou podobou, v ktorej sa polarita Boha - Stvoritea a Boha - Sudcu s najväšou pravdepodobnosou redukuje na protologický motív, a teda bez...
|
|
|
Klasicistní vrata a dveře v Poličce
Junek, David ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Macek, Petr (oponent)
K nenápadným, ale významným památkám náleží domovní vrata a dveře. Ve více než 12 truhlářských dílnách v Poličce vzniklo ve 40.-80. letech 19. století 85 vyřezávaných vrat a dveří, které nemají obdobu v celé České republice. Dodnes je jich dochováno 35. Klasicismus nastupuje v Čechách za panování císaře Josefa II. (1780-1790) a do Poličky vstupuje novostavbou chlapeckých škol z r. 1841 a doznívá do konce 80. let. Velký požár města v r. 1845 vedl k výrazné klasicistní přestavbě. Práce velmi podrobně pojednává o těchto tématech: Zadavatelé - poličští měšťané - zdobená vrata byla věcí prestiže. Truhláři - k dispozici jsou podrobné soupisy mistrů i popisy vandrovních cest. Konstrukce dveří a vrat. Motivy výzdoby. Barevnost vrat a fasád - nejobvyklejší barva vrat byla okrová, hnědá a zelená; dvoubarevnost vrat je až novodobá. Dveřní kování vč. klik a zámků - o práci zámečníků, řada litinových klik pochází patrně ze slévárny v nedalekém Blansku (jedna z 5 nejvýznamnějších sléváren v Rakousko-Uhersku). Kamenné portály - nezdobené, z pískovce nebo tvrdých rul; portály byly natírány stejnou olejovou barvou jako vrata. Památkový zájem - v r. 1922 proveden soupis vyřezávaných vrat, v r. 1942 byla nafotografována, v r. 1994 vydalo muzeum úplný obrazový katalog Klasicistní domovní vrata v Poličce, r. 1998 věnovala Česká...
|
|
|
Aby Warburg a symbol hada jako archiv lidské paměti
Martinkovičová, Tereza ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Všestrannost Abyho Warburga a jeho zájem o široký kulturní kontext uměleckého díla způsobily, že jeho jméno nalezneme nejen v publikacích o dějinách umění a antropologii, ale i ve slovnících religionistiky. I Považoval umělecká díla za dokumenty sociální paměti lidstva? Díval se na ně nejen očima historika umění, ale i etnografa, religionisty a psychologa. Srovnával umělecká díla různých kultur a období. Na rozdíl od svých současníků, kteří zdůrazňovali autonomii dějin umění, považoval každé umělecké dílo za neoddělitelnou součást doby, v níž vzniklo. "lt was one oj Warburg's basic convinctions that any attempt to detach the image from Us relation to religion and poetry, to cult and drama, is like cutting oif Us lifeblood." 3 Přestože nenapsal žádné teoretické dílo, je možné z jeho studií vyvodit, jakou měl představu o významu symbolu v sociální paměti lidstva. Warburgův koncept sociální paměti lidstva, který vyústil do založení knihovny s názvem Mnémosyné (paměť), bude tématem první kapitoly. V ní poukážu na jedinečnost Warburgova přístupu v souvislosti s dobovou a současnou teorií dějin umění a lingvistikou. Zmíním se i o Warburgově disertaci a jeho důrazu na studium pramenů. V druhé kapitole se zaměřím na Warburgův zájem o antropologii a religionistiku, který se stal podnětem pro jeho rozhodnutí strávit...
|
|
|
Německá kresba 1540-1650. Umění kresby v německy mluvících zemích mezi renesancí a barokem
Volrábová, Alena ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Badatel, který se ujme svého odborného úkolu, nezřídka zjistí, jak bylo původní zadání ošidné. Dvojnásob to platí při práci o německém umění z období odeznívající renesance a přicházejícího uměleckého proudu směřujícího k baroku, zvaného manýrismus. Pokud chceme hovořit o "německé kresbě" té doby, nebo lépe řečeno o kresbě v německy mluvících zemích kolem roku 1600, vyvstane problém, kdo toto "německé umění" vlastně reprezentuje. Časté putování umělců a hostování mnoha Nizozemců nebo Italů ve významných uměleckých centrech tehdejší Evropy s sebou nese při vymezování daného okruhu jistou potíž. Kolem roku 1500 umělci svá působiště měnili méně a dá se říci, že se přidržovali míst svého původu. Okolo roku 1600 ale přicházeli lidé ze vzdálenějších míst Evropy. Hovoříme-li tedy o "německé kresbě" nebo lépe o "kresbě v Německu" kolem roku 1600, nemůžeme se držet národnostního hlediska v dnešním slova smyslu. Heinrich Geissler do svého obsáhlého katalogu z roku 1979 o německých kreslířích zahrnul všechny významné umělce, kteří v té době v Německu působili, takže zde nalezneme nejen široký okruh německých jmen, ale i mnohé světoběžníky od Jorise Hoefnagela, přes Antonia Maria Vianiho až po Václava Hollara.1 Pochopitelně každý z nich ve střední Evropě zanechal svou stopu a naopak si odtud odnesl své, přesto je...
|
|
|
Obzory a ruiny. Viditelné a neviditelné v raně moderní vizuální kultuře
Hájek, Václav ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Tato disertační práce se zabývá jedním specifickým obrazovým motivem z počátku 19. století, který zajímavým způsobem reprezentuje a problematizuje otázku raně moderní vizuální kultury. Vizuální kultura zahrnuje jak soubor reprezentací (artefaktů, masových obrazů, vizuálních znaků apod.), tak metody vizuální percepce a potažmo recepce. Oblasti vnímání a reprezentací jsou pevně provázány: nelze si představit určitý typ obrazu bez určitého typu vizuální komunikace. Vztah mezi obrazem a vnímáním má řadu historických, kulturních, sociálních variant. Cílem následujícího textu je sledovat, jak se konkrétní historická varianta vizuální kultury sebereflexivním způsobem odráží a konstruuje v samotných vizuálních artefaktech (v rámci relevantního teoretického kontextu). Budu se zabývat určitými projevy romantického malířství a budu tvrdit, že v této produkci se dobový vizuální "režim" odráží stejně jako v textech a navíc, že se romantická malba určitým způsobem spolupodílí na konstrukci moderního vizuálního režimu, především pak na jeho elitní a ikonoklastické složce.
|
|
|
"(Auto)portrét v kroužcích dýmu": stylizace moderního umělce jako kuřáka v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století
Kolářová, Petra ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Zobrazení umělce jako kuřáka je tradičním stereotypem ve vizuální kultuře 20. století, který přetrvává až do současnosti. Stačí si jen prohlédnout monografie slavných výtvarníků, prolistovat antologie básnických textů či si přečíst rozhovor s významnou osobností ze světa umění. V mnoha případech jsou zde na fotografiích zachyceni umělci s cigaretou v ústech či dýmkou v ruce. Jejich zdůrazňované kuřáctví je pak často současným divákem čteno jako symbol intelektualismu, kreativity či bohémství, až jako jakási již tradiční "umělecká" póza. V dnešní společnosti, která sice pořádá masivní protikuřácké kampaně, ale v níž se setkáme jen s narůstajícím počtem kuřáků, by se tak v případě zobrazení umělce, který kouří, nemělo jednat o nic mimořádného. Nicméně výše naznačené asociace, vstupující do hry při vnímání takových portrétů, přesto v čtenářích vzbuzují dojem, že kuřácké gesto je osobou umělce nějak zvýznamněno. Zvídavý divák, do jehož postavy se situuje také autorčin subjekt, se může ptát, zda tento opakující se motiv zobrazení umělce neměl v dějinách umění širší ikonografickou tradici a následně, zda nevypovídá více o samotném postavení umělce a jeho pojetí umění.
|
|
|
"(Auto)portrét v kroužcích dýmu": stylizace moderního umělce jako kuřáka v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století
Kolářová, Petra ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Zobrazení umělce jako kuřáka je tradičním stereotypem ve vizuální kultuře 20. století, který přetrvává až do současnosti. Stačí si jen prohlédnout monografie slavných výtvarníků, prolistovat antologie básnických textů či si přečíst rozhovor s významnou osobností ze světa umění. V mnoha případech jsou zde na fotografiích zachyceni umělci s cigaretou v ústech či dýmkou v ruce. Jejich zdůrazňované kuřáctví je pak často současným divákem čteno jako symbol intelektualismu, kreativity či bohémství, až jako jakási již tradiční "umělecká" póza. V dnešní společnosti, která sice pořádá masivní protikuřácké kampaně, ale v níž se setkáme jen s narůstajícím počtem kuřáků, by se tak v případě zobrazení umělce, který kouří, nemělo jednat o nic mimořádného. Nicméně výše naznačené asociace, vstupující do hry při vnímání takových portrétů, přesto v čtenářích vzbuzují dojem, že kuřácké gesto je osobou umělce nějak zvýznamněno. Zvídavý divák, do jehož postavy se situuje také autorčin subjekt, se může ptát, zda tento opakující se motiv zobrazení umělce neměl v dějinách umění širší ikonografickou tradici a následně, zda nevypovídá více o samotném postavení umělce a jeho pojetí umění.
|
|
|
Vnitřek lesa a lesní charaktery (Krajinomalba Julia Edvarda Mařáka)
Matoušek, Alexander ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Julius Mařák patří k předním osobnostem české krajinomalby. Je připomínán, občas oceňován, k plnějšímu pochopení jeho díla máme přesto daleko. Hlubšímu porozumění brání rozkolísaná hlediska pro posuzování kvality uměleckých děl i mechanicky přebíraná vývojová klišé. V samém základě těchto 1 obtíží leží ale podivná nechuť zabývat se tím, co dílo sděluje. Namísto úsilí představit dílo na půdorysu jeho vlastních vnitřních pohnutek a směřování, se stále hojně setkáváme jen s povšechnými úvahami o cestě romantismu k realismu, či o možných vztazích k hnutí barbizonskému případně impresionistickému. Aby mohly mít takovéto úvahy váhu, musely by být daleko důkladnější a přesnější. Nezbytným předpokladem je ale vždy důvěrné poznání toho, co míníme porovnávat.Mařákovo dílo mohlo být ve své době chápáno a přijímáno snadněji než je tomu dnes. Případy, kdy kvalitní dílo umí lépe pochopit až doba pozdější, jsou spíše výjimkou než pravidlem. Jakkoli byla doba vnitřně rozporná a nepřehledná, současníci mohli daleko snáze sdílet východiska, ze kterých Mařákova práce vyrůstala. Chápali snadněji ono bezvýhradné zaujetí pro přírodní krásu i přesvědčení o její očistné moci. Sdostatek o tom svědčí těch několik zasvěcených hlasů, které tehdy o Mařákově práci referovaly. Nepochopení a intriky na které si umělec po návratu do Čech...
|
|
|
Příspěvky k ikonografii knižních vazeb v období raného novověku
Pavlišová, Jindřiška ; Royt, Jan (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Během druhé poloviny 15. a počátku 16. století se vzhled knihy změnil natolik, že se zřetelně přiblížil knize moderní doby. Díky vynálezu knihtisku se stal tento dříve nedostupný, a často příliš nákladně zdobený předmět, téměř běžnou součástí lidského života. Skrze knihu se pak šířily cenné informace, vzdělanost, ale také přímo nejnovější dobové myšlenky (např. reformační). Kniha, která podstatně zlevnila a mohla být najednou tištěna na rozdíl od středověké doby v několika stovkách či tisÍCích exemplářů, prodělala velké změny. Podstatně se zjednodušilo písmo i typografická úprava, materiálem byl nejčastěji dostupnější papír a přidala se i nově používaná technika dřevořezové ilustrace. Také v knihvazačském světě došlo následkem rychlé proměny knižního korpusu k posunu po estetické, tvarové i materiálové stránce. Změnily se jednak technické postupy, jednak výběr výtvarných námětů. Přestože se v knižní vazbě 16. století prolínají nejrůznější inspirace a vlivy, jsou poměrně jasně zřetelné dvě odlišné vývojové linie. Nejdůležitější byl zcela inovační směr reprezentovaný Itálií a Francií, která hledala inspiraci pro zcela nový způsob výzdoby knih především u islámských umělců a v antické tradici. V Německu, Nizozemí a střední Evropě se islámská umělecká tradice příliš neuplatnila. Naopak zde vazby začaly být...
|
|
|
Láokoón: recepce sousoší v českém výtvarném umění (1800-2000)
Havlíková, Ivana ; Bouzek, Jan (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Když bylo na počátku roku 1506 pro moderní dobu objeveno antické mramorové sousoší Láokoónta a jeho synů [1,2], I počala se odehrávat zajímavá kapitola v dějinách umění, která ani na počátku 21. století stále není ukončena. Poantická historie sousoší má mnoho zajímavých aspektů, z nichž některé vydají svým obsahem i rozsahem na samostatné odborné studie a jsou také často na odborném poli diskutovány. Svědčí o tom neustálé spory o dataci sousoší, jeho autorství či rekonstrukci, ale zejména další oblast "láokoóntovské historie", a to recepce Láokoónta v evropském umění. Láokoón již od okamžiku svého objevení patřil nejen k nejobdivovanějším, ale zejména k nejinspirativnějším dílům antického umění vůbec, vzbuzoval pozornost sběratelů a milovníků umění, ale především umělců, a po celé 16. století představoval neoficiální exemplum artis, podle kterého se bylo hodně co naučit. Znalost sousoší byla šířena grafickými reprodukcemi, pro náročnější byly na objednávku pořizovány odlitky či redukované repliky. Věhlas díla byl tak veliký, ze již v průběhu 16. století vzniklo také několik kopií ve s ku tečné vel i kosti, které byly ceněny jako dílo samo. V průběhu 18. a 19. století se Láokoón stal nezbytnou součástí výbavy akademií umění, kde se studenti učili kreslit kopírováním antik či jejich odlitků.
|
host ::
RSS.