|
|
Typologie ženských postav v románovém díle Teodory Dimovové
Flemrová, Romana ; Černý, Marcel (vedoucí práce) ; Jensterle Doležal, Alenka (oponent)
Předložená práce se v úvodu zabývá obecně teoretickým pohledem na poetiku literární postavy a jeho vývojem v průběhu devatenáctého a dvacátého století. Zjištěné poznatky se pak pokouší aplikovat na ženské románové postavy v díle současné bulharské autorky Teodory Dimovové. Předmětem zkoumání jsou hlavní postavy žen v jejích románech Matky a Adriana. Posledně jmenované dílo navazuje na román nalezený v pozůstalosti autorčina otce - klasika bulharské literatury Dimtăra Dimova. Theodora Dimovová bývá často v Bulharsku napadána za to, že pouze přiživuje na slávě svého otce, a že využívá jeho románové postupz. Tato práce tak poukazuje i na svébytnost autorčina literárního projevu a s výše zmíněnými názory polemizuje. Klíčová slova Dimovová, poetika ženské postavy, současný bulharský román
|
|
|
Západoevropské impulsy bulharského diabolismu (Pohled na bulharskou literaturu ve 20. letech XX. století)
Jeřábková, Zlatina ; Černá, Milada (vedoucí práce) ; Jensterle Doležal, Alenka (oponent) ; Sýkora, Michal (oponent)
1 Západoevropské impulsy bulharského diabolismu (Pohled na bulharskou literaturu ve 20. letech XX. století) resumé Klíčová slova: bulharská literatura, expresionismus, avantgarda, diabolismus , fantastika hrůzy, zázračno, podivuhodno, karnevalový menippský diskurs, romantismus, naturalismus, individualismus Svetoslav Minkov (1902-1966), Vladimir Poljanov (1899-1988), Georgi Rajčev (1882 - 1947), Čavdar Mutafov (1889-1954) Přes svůj novátorský potenciál pro bulharskou literaturu zůstal jev, označovaný jako bulharský diabolismus, na dlouhá desetiletí na okraji literárního diskursu. Novodobý zájem postmodernistických spisovatelů i kritiky vede k vyzdvižení některých dílčích aspektů tvorby Svetoslava Minkova, Vladimira Poljanova, Georgiho Rajčeva a Čavdara Mutafova. S výjimkou monografie Thomase Martina Der bulgarische Diabolismus. Eine Studie zur bulgarischen Phantastik zwischen 1920 und 1934, která vyšla v roce 1993, však chybí práce, které by ozřejmovaly podstatu tohoto jevu v bulharské literatuře. Synkretická díla bulharských diabolistů, v rámci jejichž zpravidla expresionistického základu se prolínají doznívající individualistické modernistické tendence s prvky romantické fantastiky hrůzy, byla ve své novosti a nečistotě pro své současníky nesnadno zařaditelným jevem. Nedostatek studií, které by se tématu...
|
|
|
Tam a zase zpátky: reálný a fantazijní svět ve fantazijích příbězích Jože Snoje
Slezáková, Magdalena ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce) ; Nedvědová, Milada (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou dvou světů (reálného a fantazijního) ve fantazijních příbězích Jože Snoje. Kvůli kontextu nejprve popisuje žánrovou strukturu dětské prózy a uvádí přehled slovinské prózy pro děti a mládež ve druhé polovině 20. století; stručně také charakterizuje Snojovu tvorbu. Dále vysvětluje použitou metodologii: definuje žánr fantazijního příběhu (dvoudimenzionální děj, úloha dětských a dospělých postav, odlišné rysy od klasické pohádky, dvojí poselství atd.) a nastiňuje základní problémy, které práce zkoumá: příběh; podoba reálného a fantazijního světa; vztah mezi světy a jejich vzájemný kontakt. Tyto otázky pak analyzuje ve čtyřech Snojových knihách: Barabákos in kosi, Avtomoto mravlje, Škorček norček a Palčki so!. U každé si také všímá tematických a stylistických specifik a syntézou pak dochází k určení hlavních autorových témat (dítě a dospělý; člověk a příroda; tajemství bytí; poezie) a rysů jeho stylu (hravost; poetičnost; komunikativnost).
|
|
|
Slovinská alienativní poezie
Mžourková, Hana ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce) ; Kozár, Aleš (oponent) ; Poniž, Denis (oponent)
Tématem naší práce je alienativní lyrika v rané tvorbě Daneho Zajce, Vena Taufera, Gregora Strniši (tj. sbírky z let 1958-1965) a zralé jádro poezie Svetlany Makarovičové (básně z 1. pol. 70. let 20. stol.). V téže době významně ovlivňovala kulturní dění ve Slovinsku periodika Revija 57 a Perspektive, která byla myšlenkovým zázemím i pro uměleckou tvorbu. Souběžně s alienativními básníky působí několik dalších lyriků, kteří se v jistých aspektech alienativní poetice přibližují. Jsou to Božo Vodušek, Edvard Kocbek, Saša Vegriová a Niko Grafenauer. Vzájemnou podobnost zapříčinil i vliv existenciální filozofie, která v 60. letech 20. stol. výrazně působila na slovinskou literární tvorbu i kulturní život vůbec. Pro podrobnou analýzu a interpretaci jednotlivých sbírek alienativní poezie jsme zvolili hledisko fikčních světů lyriky. Základem pro teoretické vymezení fikčního lyrického světa pro nás jsou úvahy Miroslava Červenky. V centru naší pozornosti stojí lyrický subjekt a klademe též důraz na existenci malých fikčních světů (jednotlivých básní či básnických cyklů), které utvářejí fikční světy konkrétních básnických sbírek, autorů či celého básnického směru. Tyto světy jsou vzájemně prostupné. Hlavním tématem a ideovým základem všech fikčních světů alienativní poezie je lidská existence: u Daneho Zajce je...
|
|
|
Sémantika prostoru ve slovinské meziválečné poezii
Kozár, Aleš ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce) ; Langerová, Marie (oponent) ; Černá, Milada (oponent)
Tato studie se zabývá obdobím expresionismu ve slovinské literatuře. Toto období bylo literárními historiky nahlíženo různými zůsoby, navíc výzkum tohoto období byl ovlivněn ideologickými tlaky, zejména u autorů katolického světonázoru, ale také u různých avantgardních směrů. Metodologické přístupy k interpretaci tohoto období byly často také matoucí, neboť se zde projevoval nedostatek odstupu od předmětu zkoumání a docházelo také k vágnímu mísení terminologie. Řada studií pak obsahuje nejrůznější míru dezinterpretací textů. Ta se objevuje bohužel také v nejsoučasnějších studiích, zabývajících se tímto obdobím (Franc Zadravec: Slovenska književnost II.) V této studii se pokouším o interpretaci autorů a konkrétních textů tohoto období, ale zabývám se také literárně-historickými výklady těchto autorů. Chci tak upozornit na některé stereotypy v jejich čtení a hodnocení. Zdá se, že dodnes nejsou někteří autoři objektivně reinterpretováni pomocí nejsoučasnějších literárně-vědných metod, a tím je také obraz celého období do značné míry nekompletní. Slovinská literatura např. nemá kritické vědecké edice některých klíčových autorů tohoto období např. Anton Podbevšek), a také proto je interpretace tohoto období značně ztížená. ...
|
|
|
Král Matyáš, skutečnost a mýtus ve slovinské literatuře
Kastner, Katalin ; Nedvědová, Milada (oponent) ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce)
Krále Matyáše lze považovat za jednu z nejzáhadnějších a nejrozporuplnějších postav slovinské literatury. Na základě náročného zkoumání jsem dospěla k závěru, že není možné stoprocentně určit, zdali se inspirací Matyášova mýtu stal jeden z nejslavnějších a nejmocnějších panovníků 15. století, uherský král Matyáš Korvín a nebo obyčejný slovinský sedlák kralj Matjaž. Král Matyáš, který se objevuje v lidové slovesnosti 19. století, v sobě nese prvky jak maďarské, tak slovinské. Matyáš Korvín si získal slávu po celé Evropě svou spravedlností a odvážností, prokazuje se to i ve slovinském prostředí. Přikláním se tedy na stranu maďarského panovníka, který se podle mého názoru stal prvotním zdrojem inspirace (nejen) slovinských lidových pohádek a písní. Jeho postava získala během 19. a 20. století různé podoby, zásadní motiv se ale v podstatě nemění. Král Matyáš je symbolem spravedlnosti, záchrany, vysvobození, spasení slovinského národa. V této roli ho vnímají Slovinci dodnes.
|
|
|
Josip Murn Aleksandrov
Nachlingerová, Zuzana ; Nedvědová, Milada (oponent) ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce)
Charakteristickými vlastnostmi Murnovy impresionistické estetiky jsou lyričnost, navázanost na přírodu a venkov. Převažuje krátká forma básní. V básních popisuje okolní svět, který vnímá částečně subjektivně, často se v něm zrcadlí životní pocit a reflexe. Murnovy básně působily především na čtenářovu představivost a fantazii a dokázaly navodit stejnou atmosféru, jakou prožil básník v daný okamžik. Básníkovo prožívání obzvláště krajiny, přírody a venkovského života bylo velmi hluboké. Tyto zážitky jako náladový vjem přenášel na papír- bez etických, politických a názorových otázek. Netvořil ani pro národní potřeby, ani pro určitou ideologii, nepozastavoval se nad sociálními poměry, jako například Ivan Cankar. Psal vlastní poezii, ve které vystupovala něžná poetika, imprese jedinečnosti, neustálá míjivost a proměna člověka a všeho živého. Tímto způsobem tvořil, i přestože se ve svém životě musel zabývat existenciálními otázkami, a řešit je. Jeho básně však zůstávaly velmi osobní, básník vyjadřoval svůj vnitřní svět, svět niterných pocitů. Vyjadřoval vnitřní rozpoložení v okamžicích běžného, každodenního života. Důležitou součástí básní byly také popisy barev a zvuků. Básně byly výtvarné, obraznost v nich hrála významnou roli, čtenář si je mohl lehce představit namalované. Kromě básní s venkovskými motivy a...
|
|
|
Analýza dramatické tvorby Biljany Srbjlanović v letech 1996-2003
Stehnová, Kateřina ; Jungmannová, Lenka (oponent) ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce)
Předmětem diplomové práce je analýza tvorby současné srbské dramatičky Biljany Srbljanovié (*1970). Dramatička v letech 1991 - 1996 vystudovala Fakultu dramatických umění v Bělehradě obor dramaturgie. Fakultu ukončila diplomovou prací, jejímž tématem bylo drama "Bělehradská trilogie" ("Beogradska trilogíja" - 1996). Biljana Srbljanovié je autorkou dramat //Rodinné příběhy" ("Porodične priče"- 1998), //Pád" ("Pad" - 1999), "Supermarket, mýdlová opera" ("Supermarket, soap opera" - 2001), "Amerika, druhý díl" ("Amerika, drugi deo" - 2003). Za svou tvorbu získala řadu významných domácích ocenění mezi něž patří ceny Sterijino Pozorje. Autorce se mezi lety 1998 - 2000 podařilo proniknout na evropské německy hovořící scény. Dramata Biljany Srbljanovié byla vydaná a uvedená v padesáti domácích i zahraničních divadlech. Jako první zahraniční autor získala v roce 1999 ocenění Ernesta Tollera. Tvorbu Biljany Srbljanovié lze rozdělit do dvou období. První období začíná autorčiným debutem //Bělehradská trilogie" a končí rokem 1999 dramatem //Pád". Do druhého období spadají zbylé dvě hry //Supermarket" a //Amerika". Dramata, která patří do prvního období autorčiny tvorby, se zabývají tématy souvisejícími s vývojem politické situace v bývalé Jugoslávii, následně Srbské republiky a dtJsledky Miloševiéova režimu. Biljana...
|
|
|
Raná fáze protestantského hnutí se zaměřením na oblast slovinských zemí a osobnost Primože Trubara
Šebková, Hana ; Jensterle Doležal, Alenka (oponent) ; Nedvědová, Milada (vedoucí práce)
Za téma pro zpracování své diplomové práce jsem si zvolila období a události, které předcházely nástupu reformačního hnutí a jeho ranné období působení. Vzhledem k studijnímu oboru jsem se pochopitelně zaměřila na oblast slovinských zemí a osobnost nejvýznamnějšího slovinského reformátora Primože Trubara (1508-1586). Tato doba, přibližně ohraničená léty 1480 až 1548, není obvykle v popředí zájmu badatelů a historiků. Pro většinu je lákavější se zabývat obdobím pozdějším, kdy reformace již plně propukla a přinášela výrazné změny a převraty ve starém, zavedeném řádu, který se v těchto oblastech udržel ještě z dob středověku. Můj zájem pramení z nepoznaného. Tato doba nebyla příliš detailně zpracována a především v Čechách není dostatek pramenů, z kterých by se český čtenář, či student příbuzných oborů, mohl dozvědět více o tomto období na území dnešního Slovinska. Pokusila jsem se zpracovat a podat svědectví o historických událostech, podmínkách života tehdejších lidí, a to všech vrstev značně rozčleněného obyvatelstva, vývoji kultury a národního sebeuvědomění, prostě o podmínkách, z kterých vyšlo hnutí, které později dokázalo zachvátit a téměř ovládnout celou Evropu. Protestantizmus neboli reformace, jako hnutí za "čisté evangelium", za obnovu "pravého a původního křesťanství", musel ukázat středověkou a...
|
|
|
Krásná Vida: od lidové písně k dramatu toužení
Benhartová, Tereza ; Nedvědová, Milada (oponent) ; Jensterle Doležal, Alenka (vedoucí práce)
Krásnou Vidu lze považovat za jeden z ústředních symbolů slovinské literatury. S tím souvisí i její obsahová šíře. Od dob vzniku lidové písně, která ve formě balady zaznamenala konkrétní historickou událost, se tento motiv stal jedním z nejrozsáhlejších zdrojů literární inspirace. Svědčí o tom jeho mnohá zpracování autory 19. a 20. století.126 Postupně se rozšiřoval o psychologické a antropologické přístupy, čímž se otevíralo spektrum interpretací. Lidová píseň o Krásné Vidě nebyla v 19. století již pouhým "historickým obrazem", ale žila svým vlastním životem, coby básnický útvar. Jako taková se stala motivací pro romantického básníka France Prešerna, který ji zbavil lidové epičnosti a vystavěl ji podle pravidel romantické lyriky. Promítl do ní vnitřní rozpor mezi ideálem a skutečností, přičemž zdůraznil toužení po nedosažitelném. Krásná Vida, v díle Ivana Cankara a bezpochyby i ostatních spisovatelů, není již Vida z lidové písně, ale především Prešernova Krásná Vida. Krásná Vida se mění ve slovinské literatuře především pode toho, co jednotliví autoři považovali za příčinu Vidina toužení. Původní lidová píseň je v tomto případě nejméně konkrétní. Poskytuje nicméně několik společných motivů. Vidu vyžene do světa neuvážené manželství, nemoc dítěte, špatná materiální situace, ale především naděje, že dostane...
|
host ::
RSS.