|
|
Česká šlechta na dvoře Jana Lucemburského
Žalud, Zdeněk ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent) ; Jan, Libor (oponent)
Hodnocení krále Jana Lucemburského v české historiografii bylo dlouhý čas silně ovlivněno postoji, které k tomuto králi zaujímal autor Zbraslavské kroniky a oficiální historikové doby Karla IV. 1 Na základě Janovy časté nepřítomnosti v českých zemích se zrodila přezdívka "král cizinec", spojená s řadou negativních konotací (nezájem o vládu v českých zemích, jejich nadměrné finanční zatěžování, zcizování královské domény, špatné vztahy k manželce Elišce a synu Karlovi)2 Zahraniční, zejména západoevropská literatura naproti tomu zdůrazňuje Janovu péči o rodové hrabství, velkorysou zahraniční politiku a neúnavnou diplomatickou aktivitu, která králi přinesla proslulost v celé tehdejší Evropě. 3 České nazírání Janovy vlády korigoval v tomto duchu Jiří Spěváček, který pro Jana našel přezdívku "král diplomat".4 Pokusem o vyvážené hodnocení Janova panování jsou příslušné pasáže Velkých dějin zemí Korony české z pera Lenky Bobkové.5 Problém hodnocení Janovy vlády však nelze vztahovat pouze k samotnému králi, nýbrž také k prostředí, v němž se pohyboval a které jej obklopovalo. Centrem, v němž se jednalo a rozhodovalo o řadě záležitostí, u kterých historiografie hledá královu intenci, byl panovnický dvůr. Tento značně proměnlivý a neurčitě vymezitelný kolektiv osob krále z větší či menší blízkosti ovlivňoval, ať už s...
|
|
|
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století
Zdichynec, Jan ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Hrabová, Libuše (oponent)
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století: resumé Z rozmanitých náboženských a církevních struktur Horní Lužice sleduje předkládaná disertační práce zdejší ženské řeholní katolické domy, kláštery cisterciaček Marienthal a Marienstern a konvent magdalenitek v Laubanu, spolu s jejich panstvími, a to především v 16. a 17. století. Tyto kláštery přežily jako jediné katolické instituce v převážně protestantském regionu až do současnosti. Po úvodních reflexích o monasteriologickém bádání a dále o možnostech uplatnění různých historických metod následuje přehled historiografie věnované této oblasti z pohledu regionálního, širšího německého, ale i českého a konečně podrobná analýza použitých pramenů. Při vážení faktorů, které umožnily soužití institucí pevně spjatých s katolickou církví a většinově protestantského okolí, bylo třeba nejdříve prozkoumat místo ženských klášterů ve zdejší společnosti a ponořit se do starších, předreformačních dějů. Život klášterů starých řádů v raném novověku totiž přinejmenším stejně silně jako koexistence s protestantstvím určovaly faktory politické, správní, církevní, ekonomické, společenské, často v nepřerušené návaznosti na dosavadní tradici a v souvislostech vývoje celého markrabství. Vzhledem k nezpracovanosti dějin Marienthalu, Mariensternu...
|
|
|
Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, český šlechtic a exulant
Mauleová, Blanka ; Bobková, Lenka (oponent) ; Mikulec, Jiří (vedoucí práce)
Zatímco jméno a osobnost Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic jsou v naší zemi všeobecně známy, jeho mladší bratr Jan Jiří není příliš známý ani mezi zájemci o historii. Na rozdíl od Kryštofa se totiž nezapsal do dějin žádným významným činem a jeho život nebyl natolik pestrý nebo dramatický, aby upoutával pozornost. Na jeho smrti nebylo nic zvláštního, není ani známo přesné datum jeho úmrtí ani místo, kde je pochován. Svým způsobem života se výrazně neodlišoval od svých současníků ze stejného prostředí a společenské vrstvy. Na rozdíl od nich si však v průběhu čtvrt století vedl záznamy o soudobých událostech i osudech vlastní rodiny. Jeho Paměti tak rozšířily řadu osobních svědectví z pobělohorských Čech. Navíc se záhy, po odchodu autora za hranice, staly jednou z nečetných dobových reflexí a výpovědí z pera českých exulantů. Jan Jiří Harant má pro české historiky raného novověku význam také jako autor krátkého spisku o životě Kryštofa Haranta. Ačkoliv je toto několikastránkové dílko, zamýšlené Janem Jiřím jako úvod k jeho překladu bratrova cestopisu do němčiny, nesouvislé a útržkovité, obsahuje několik pozoruhodných informací o Kryštofu Harantovi. l Vztahují se převážně k jeho působení na dvoře Rudolfa II. a některé z nich jsou spíše anekdotické povahy.
|
|
|
Bavorské kandidatury na český trůn v pozdním středověku a raném novověku
Herglová, Ivana ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Geografické sousedství ve středu Evropy a sdílená příslušnost obou oblastí do svazku Svaté říše římské předurčily, že interakce mezi bavorskýml a českým regionem budou časté a pestré. Pro účely této práce ponechám stranou styky obchodní, duchovní a kulturní a zaměřím se především na interakce politické v době pozdního středověku a začínajícího novověku. Nebudu se zde také zapývat bavorským régionem jako celkem (což by i se zmiňovaným časovým vymezením představovalo mamutí práci), ale s výjimkou úvodního všeobecného pojednání o vztazích mezi českými a bavorskými panovnickými rody v době vrcholného a pozdního středověku - se omezím na zdejší državy bavorské větve rodu Wittelsbachů, s důrazem na mnichovskou linii této dynastie. Vlastním centrem předkládané práce budou kandidatury mnichovských vévodů Albrechta III. (1438-1460), Viléma IV. (1508-1550) a Ludvíka X. (1514-1545) na českou královskou hodnost, analýza motivů těchto kandidatur a rozbor důvodů jejich neúspěchů. Než ale přistoupím k této části mé práce, chtěla bych krátce nastínit situaci pramenné a literární základny použité při zpracování textu. Bohužel musím hned zde na začátku zkonstatovat, že česko-bavorským vztahům ve středověku (a nejen v něm) byla až doposud v historickém bádání věnována jen malá pozornost.
|
|
|
Šlikové. Majetková struktura panství a společenské postavení rodu do roku 1487
Novotný, Michal ; Bobková, Lenka (oponent) ; Ledvinka, Václav (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci se zabývám dějinami rodu Šliků, hrabat z Pasounu a Holíče, od jeho prvního vystoupení v dějinách od konce 14. století do roku 1489. Hlavním těžištěm zde bude významný společenský vzestup tohoto původně patricijského chebského rodu a s tím spojené konstituování pozemkové držby rodu na historických územích patřících tehdy Českému království: Chebska, Loketska a českých lén na území Míšeňského markrabství. Vzhledem k tomu, že tomuto tématu nebyla v české, ale ani německé, literatuře doposud věnována dostatečná pozornost, bude nutné v rámci úvodu upozornit na metodologická úskalí, která se během práce objevila. Nástup Šliků do dějin je součástí rozsáhlých proměn ve společenské a hospodářské struktuře českých zemí za období husitství. Rozsáhlé majetkové a sociální přesuny jsou běžným pozadím takových politických událostí. Nová šlechta se objevila jako konkurent tradičním panským rodům doby předhusitské a rekrutovala se nejen z řad šlechty nižší (vladyků - rytířů či panošů), I ale i z příslušníků městských patriciátů, a to na úkor církevního a královského majetku. Přes běžnost takových změn přece Šlikové netvoří zcela obvyklý příklad těchto procesů. Příběh Kašpara Šlika, původce slávy rodu, je svým způsobem ojedinělý. Jedná se totiž o případ tak hvězdné kariéry, že vzbuzoval údiv již u...
|
|
|
Letáky o Fridrichovi Falckém jako pramen k vývoji a vnímání české otázky v letech 1619-1632
Hubková, Jana ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Barteček, Ivo (oponent) ; Pánek, Jaroslav (oponent)
Obraz Fridricha Falckého v letákové literatuře třicetileté války a reflexe českých událostí jsou na stránkách dobových letáků i v pozdějších hodnoceních historiografického rázu nerozlučně spojeny. Přijetím české koruny a spojením svého osudu s českým stavovským povstáním se tento král, jenž již od své svatby s Alžbětou Stuartovnou ztělesňoval naděje evropského protestantismu, stal osobností, která země české koruny reprezentovala a k níž se nadále upínaly naděje zdejšího protestantského obyvatelstva v dobách příznivých i nepříznivých. Z těchto důvodů se letáky, které se jeho osoby týkají, staly publicistickým fenoménem, jenž silně ovlivnil způsob, jakým české záležitosti vnímali jak sami obyvatelé českého království, tak obyvatelé německého říšského území a později i příslušníci různých exilových vln nekatolického obyvatelstva. Velká část těchto letáků souvisí s prvním publicistickým vzepětím třicetileté války a jejich spojitost s vnímáním vývoje české otázky je nezpochybnitelná. Z tohoto důvodu nespočívalo zadání mé práce v shromažďování důkazů pro tento známý fakt, ale spíše ve zmapování vzniku, průběhu, okolností, obsahu, mechanismů, charakteru, účinku a krátkodobých i dlouhodobých důsledků letákové komunikace v prostředí, v němž tyto tisky kolovaly. Pramenná základna předkládané práce vznikla na základě...
|
|
|
Nesplněný sen. Předpoklady, průběh a příčiny neúspěšného zřízení univerzity ve Vratislavi roku 1505. Příspěvek k dějinám vzdělanosti ve vedlejších zemích Koruny české
Wojtucka, Jana ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Vorel, Petr (oponent)
Odra, na níž ležíJ, a jejíž rozbouřený proud řeky Jtěpíš na mnohá ramena, ta řeka, jež protéká všemi severními krajinami, nikde - od pramene po ústi - nevidi nic, co hy se ti mohlo vyrovnat, Vratislav i!" Těmito slovy velebil Bartoloměj Stein, známý slezský humanista, na začátku 16. století ve svém díle Popis celého Slezska a královského města Vratislavi, n~jvýznamnější z tehdejších slezských mčst a druhé největší město České koruny. Jeho výjimečnosti si přitom byli vědomi rovněž další Steinovi současníci, kteří do města přijížděli, a o jejichž příznivých dojmech svědčí mnohé pochvalné verše, jež Vratislavi věnovali. Vratislav sice nikdy nedosáhla velkolepostí, slávy a tradic rezidenčního královského města, tak jak tomu bylo například v případě Prahy, avšak její velikost, dominantní postavení v církevním, správním i kulturním životě a postavení v mezinárodním obchodu, z ní činily na přelomu 15. a 16. století jedno z nejvlivnějších měst vedlejších zemí České koruny. Nástup humanismu a nových intelektuálních podnětů přitom přinesl do kulturně společenského dění města mnoho změn. Jedním z projevů těchto tendencí byl i rostoucí zájem o vzdělání, jenž se projevoval v církevním i městském prostředí. V zdě lání se stávalo podmínkou pro získání některých církevních obročí, ve školách se objevily nové metody a...
|
|
|
Johanité v náboženském životě na Žitavsku
Hrachovec, Petr ; Zilynská, Blanka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Tématem mé diplomové práce jsou johanitské komendy v Žitavě a Hirschfelde, tedy instituce, které zanikly před více než 430 lety, v případě žitavského konventu téměř beze stopy. Přesto tvořily po tři staletí součást dějin jižní Horní Lužice. Jejich význam byl sice jen lokální, ale v případě žitavské komendy se jednalo o nejdůležitější církevní instituci v tomto městě, neboť řád vlastnil patronát k městskému farnímu kostelu. Je proto překvapující, že johanitům nebyla v jinak bohaté hornolužické historiografii věnována žádná podrobnější studie. Až do 30. let minulého století čerpali regionální badatelé jen z prací vzniklých před požárem radního archivu v polovině 18. století. Bohužel bádání po druhé světové válce na výsledky práce několika historiků z 30. let nenavázalo. Dodnes nebyly využity ani archivní fondy přímo v žitavských archivech. Zájem o dějiny johanitů nevzbudilo ani výzkum žitavských postních plátpen (Fastentucher) v poslední době. Středověký vývoj komend je dokumentován alespoň v žitavském regestáři, který pokrývá období až do roku 1437. Konec středověku a doba reformace však nejsou zpracovány vůbec. Cílem mé diplomové práce bylo zprvu popsat dějiny komend a náboženského života v Žitavě právě ve středověku. Reformace v ní neměla být obsažena. Jelikož jsem ovšem pobýval v akademickém roce 2005/06...
|
|
|
Zápas o Svídnicko-Javorsko za vlády Lucemburků
Zelenka, Jaroslav ; Vorel, Petr (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Svídnicko - Javorsko patřilo ve 14. století do komplexu knížectví, jejichž piastovští vládci se titulovali jako duces Silesiae nebo duces Opolliensis. Dnes se toto území souhrnně nazývá Slezsko (Slqsk, SChlesien).l Do komplexu těchto; zemí patEJ-lo rovněž Svídnicko Javorsko, jež vzniklo pod vládou Boleslava I. Svídnického. Tento kníže založil rodovou linii, která bude v textu označována jako svídnická. Po Boleslavově smrti si knížectví rozdělili jeho tři synové. Bernardovi připadlo Svídnicko, Jindřichovi Javorsko, a nejmladší Boleslav získal Minstrbersko. K obnovení Svídnicko Javorska došlo roku 1346 za vlády Boleslavova vnuka Bolka II. Svídnického. Nejednalo se však o zcela totožný územní celek. Bolek I I. ovládnul po smrti svého strýce Jindřicha Javorsko, avšak větší část Minstrberského knížectví zůstala v moci potomků Boleslava Minstrberského. Osud jednotlivých knížectví, které vznikly rozpadem země Boleslava I. Svídnického bude sledován pouze do té doby, dokud si jeho potomci zachovávali alespoň fakticky nezávislé postavení vůči českému králi. Knížectví svídnických Piastovců představovalo území, kde se po celý středověk setkával německý, polský a český živel. Dalo by se proto očekávat, že se dějiny této země budou těšit zájmu badatelů zmíněných národů. Skutečnos t je ovšem jiná. Svídnicko - Javorsko...
|
|
|
Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, český šlechtic a exulant
Mauleová, Blanka ; Mikulec, Jiří (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Důsledky stavovského povstání a jeho porážky zasáhly výrazně do osudů nesčetných českých jednotlivců i celých rodin. Kromě všech, kteří se nějakých způsobem na povstání podíleli, byli nakonec postiženi i ti evangelíci, kteří na něm neměli žádnou účast. Rekatolizační opatření vrcholící mandátem o obnově jednotného náboženského vyznání v Čechách z roku 1627 postavila veškeré nekatolíky z řad svobodného obyvatelstva před nelehkou volbu, zda přestoupit ke katolickému vyznání nebo odejít ze země. Většina dala přednost pobytu v domácím prostředí, přesto odešlo ze země poměrně velké množství lidí. Mezi nimi se vyskytovala celá řada pozoruhodných osobností. Některé z nich se svými činy skutečně zapsaly do českých i evropských dějin a těší se značnému zájmu jak historiků, tak i široké veřejnosti. Největší část emigrantů však nebyla za svého života v Čechách příliš známa; žili celkem běžným životem v rámci svého společenského postavení až do stavovského povstání. Po odchodu za hranice pokračovali ve své skromné a nenápadné životní dráze. Jen málo z nich se nějakým způsobem vydělilo z nepřeberného množství neznámých a zapomenutých vystěhovalců. Jedním z nich je Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, mladší bratr mnohem slavnějšího Kryštofa Haranta. Zatímco širší veřejnosti je povědomé nanejvýš jeho rodové jméno, mezi...
|
host ::
RSS.