|
|
Nesplněný sen. Předpoklady, průběh a příčiny neúspěšného zřízení univerzity ve Vratislavi roku 1505. Příspěvek k dějinám vzdělanosti ve vedlejších zemích Koruny české
Wojtucka, Jana ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Vorel, Petr (oponent)
Odra, na níž ležíJ, a jejíž rozbouřený proud řeky Jtěpíš na mnohá ramena, ta řeka, jež protéká všemi severními krajinami, nikde - od pramene po ústi - nevidi nic, co hy se ti mohlo vyrovnat, Vratislav i!" Těmito slovy velebil Bartoloměj Stein, známý slezský humanista, na začátku 16. století ve svém díle Popis celého Slezska a královského města Vratislavi, n~jvýznamnější z tehdejších slezských mčst a druhé největší město České koruny. Jeho výjimečnosti si přitom byli vědomi rovněž další Steinovi současníci, kteří do města přijížděli, a o jejichž příznivých dojmech svědčí mnohé pochvalné verše, jež Vratislavi věnovali. Vratislav sice nikdy nedosáhla velkolepostí, slávy a tradic rezidenčního královského města, tak jak tomu bylo například v případě Prahy, avšak její velikost, dominantní postavení v církevním, správním i kulturním životě a postavení v mezinárodním obchodu, z ní činily na přelomu 15. a 16. století jedno z nejvlivnějších měst vedlejších zemí České koruny. Nástup humanismu a nových intelektuálních podnětů přitom přinesl do kulturně společenského dění města mnoho změn. Jedním z projevů těchto tendencí byl i rostoucí zájem o vzdělání, jenž se projevoval v církevním i městském prostředí. V zdě lání se stávalo podmínkou pro získání některých církevních obročí, ve školách se objevily nové metody a...
|
|
|
Johanité v náboženském životě na Žitavsku
Hrachovec, Petr ; Zilynská, Blanka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Tématem mé diplomové práce jsou johanitské komendy v Žitavě a Hirschfelde, tedy instituce, které zanikly před více než 430 lety, v případě žitavského konventu téměř beze stopy. Přesto tvořily po tři staletí součást dějin jižní Horní Lužice. Jejich význam byl sice jen lokální, ale v případě žitavské komendy se jednalo o nejdůležitější církevní instituci v tomto městě, neboť řád vlastnil patronát k městskému farnímu kostelu. Je proto překvapující, že johanitům nebyla v jinak bohaté hornolužické historiografii věnována žádná podrobnější studie. Až do 30. let minulého století čerpali regionální badatelé jen z prací vzniklých před požárem radního archivu v polovině 18. století. Bohužel bádání po druhé světové válce na výsledky práce několika historiků z 30. let nenavázalo. Dodnes nebyly využity ani archivní fondy přímo v žitavských archivech. Zájem o dějiny johanitů nevzbudilo ani výzkum žitavských postních plátpen (Fastentucher) v poslední době. Středověký vývoj komend je dokumentován alespoň v žitavském regestáři, který pokrývá období až do roku 1437. Konec středověku a doba reformace však nejsou zpracovány vůbec. Cílem mé diplomové práce bylo zprvu popsat dějiny komend a náboženského života v Žitavě právě ve středověku. Reformace v ní neměla být obsažena. Jelikož jsem ovšem pobýval v akademickém roce 2005/06...
|
|
|
Zápas o Svídnicko-Javorsko za vlády Lucemburků
Zelenka, Jaroslav ; Vorel, Petr (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Svídnicko - Javorsko patřilo ve 14. století do komplexu knížectví, jejichž piastovští vládci se titulovali jako duces Silesiae nebo duces Opolliensis. Dnes se toto území souhrnně nazývá Slezsko (Slqsk, SChlesien).l Do komplexu těchto; zemí patEJ-lo rovněž Svídnicko Javorsko, jež vzniklo pod vládou Boleslava I. Svídnického. Tento kníže založil rodovou linii, která bude v textu označována jako svídnická. Po Boleslavově smrti si knížectví rozdělili jeho tři synové. Bernardovi připadlo Svídnicko, Jindřichovi Javorsko, a nejmladší Boleslav získal Minstrbersko. K obnovení Svídnicko Javorska došlo roku 1346 za vlády Boleslavova vnuka Bolka II. Svídnického. Nejednalo se však o zcela totožný územní celek. Bolek I I. ovládnul po smrti svého strýce Jindřicha Javorsko, avšak větší část Minstrberského knížectví zůstala v moci potomků Boleslava Minstrberského. Osud jednotlivých knížectví, které vznikly rozpadem země Boleslava I. Svídnického bude sledován pouze do té doby, dokud si jeho potomci zachovávali alespoň fakticky nezávislé postavení vůči českému králi. Knížectví svídnických Piastovců představovalo území, kde se po celý středověk setkával německý, polský a český živel. Dalo by se proto očekávat, že se dějiny této země budou těšit zájmu badatelů zmíněných národů. Skutečnos t je ovšem jiná. Svídnicko - Javorsko...
|
|
|
Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, český šlechtic a exulant
Mauleová, Blanka ; Mikulec, Jiří (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Důsledky stavovského povstání a jeho porážky zasáhly výrazně do osudů nesčetných českých jednotlivců i celých rodin. Kromě všech, kteří se nějakých způsobem na povstání podíleli, byli nakonec postiženi i ti evangelíci, kteří na něm neměli žádnou účast. Rekatolizační opatření vrcholící mandátem o obnově jednotného náboženského vyznání v Čechách z roku 1627 postavila veškeré nekatolíky z řad svobodného obyvatelstva před nelehkou volbu, zda přestoupit ke katolickému vyznání nebo odejít ze země. Většina dala přednost pobytu v domácím prostředí, přesto odešlo ze země poměrně velké množství lidí. Mezi nimi se vyskytovala celá řada pozoruhodných osobností. Některé z nich se svými činy skutečně zapsaly do českých i evropských dějin a těší se značnému zájmu jak historiků, tak i široké veřejnosti. Největší část emigrantů však nebyla za svého života v Čechách příliš známa; žili celkem běžným životem v rámci svého společenského postavení až do stavovského povstání. Po odchodu za hranice pokračovali ve své skromné a nenápadné životní dráze. Jen málo z nich se nějakým způsobem vydělilo z nepřeberného množství neznámých a zapomenutých vystěhovalců. Jedním z nich je Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, mladší bratr mnohem slavnějšího Kryštofa Haranta. Zatímco širší veřejnosti je povědomé nanejvýš jeho rodové jméno, mezi...
|
|
|
Chlumčanští z Přestavlk do poloviny 17. století (mikrosonda do dějin jednoho rytířského rodu)
Bezděková, Veronika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Obecně se předpokládá, že v době pohusitské, předbělohorské a ještě ve větší míře v době pobělohorské docházelo ke koncentraci šlechtického majetku a zanikání drobných statků. Majitelům těchto statečků patřila ale ještě na počátku 17. století většina pozemkového vlastnictví v Čechách, takže koncentrace zřejmě neprobíhala všude stejně rychle a navíc další statečky znovu vznikaly dělením majetku. Toto obecné konstatování nám ovšem příliš nepřibližuje dlouhodobou majetkovou situaci vlastníků těchto statků: docházelo k chudnutí či bohatnutí jednotlivých rodin drobné nižší šlechty? Jak velké byly šance jednotlivců z nejchudší rytířské šlechty na vzestup a zbohatnutí? Jednalo se v těchto případech o řídké výjimky a naprostou většinu členů drobné šlechty čekala neodvratná chudoba nebo se naopak životní úroveň většiny drobných rytířů neustále zvyšovala, byť i ne tak dramaticky jako u příslušníků vyšší šlechty? Na první pohled se zdá, že pravděpodobnější bude první možnost: při větším množství synů v jedné rodině po rozpadu rodového nedílu buď došlo k rozdělení otcovského statku na menší díly a k zákonitému ztenčování se majetku všech příslušníků rodu či k odevzdání celého statku nejstaršímu synovi a k výraznému zchudnutí mladších synů. V obou případech se zdá logičtější postupné chudnutí jednotlivých rodin i celých...
|
|
|
Kronika města Chebu Pankráce Engelharda z Haselbachu. Příspěvek k městskému kronikářství raného novověku.
Kovařík, Tadeáš ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Bakalářská práce se zabývá městským kronikářstvím raného novověku na příkladu kroniky města Chebu Pankráce Engelharda z Haselbachu z roku 1560, které patří významné místo v chebské historiografické tradici. Práce nejprve pojednává o pramenech a literatuře k tomuto tématu. Na základě odborné literatury je definován žánr kroniky, především městské kroniky. Stručně je pojednáno o vývoji kronik českých měst v předbělohorském období a o dějinách městského kronikářství ve Zhořelci. Další kapitola představuje dějiny města Chebu, jeho ekonomické zázemí a politické postavení v Českém království i Svaté říši římské. Dále je nastíněn vývoj chebského písemnictví v raném novověku, jemuž následuje pojednání o chebských městských kronikách předbělohorského období. Samostatná pozornost je věnována autografu kroniky Pankráce Engelharda z Haselbachu i všem dalším dochovaným rukopisům této kroniky. Zvlášť je pojednáno o iluminacích, které autograf kroniky obsahuje. Představena je také edice tohoto díla, již vydal Heinrich Gradl. Další kapitola popisuje osobnost a život Pankráce Engelharda. V následující kapitole je popsán obraz českých králů a římských panovníků středověku a raného novověku, jak vyplývá z textu této kroniky. Stejným způsobem je podán politický obraz města Chebu. Závěr práce získané poznatky shrnuje a...
|
|
|
Apelační soud v letech 1548-1620. Vznik, pravomoc a činnost
Pleskot, Jaroslav ; Vorel, Petr (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Tématem diplomové práce Jsem si zvolil vznik, pravomoc a působení apelačního soudu, který zřídil Ferdinand 1. jako odvolací instanci převážně od městských soudů. K hlubšímu zájmu o tuto problematiku mě přivedlo studium právních dějin na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jedním z důvodů výběru tématu bylo, že se jím přes jeho zajímavost nezabývá komplexně žádná novodobá monografie, ačkoliv k němu existuje bohatý pramenný materiál. Dále jsem si uvědomil, že budu moci využít znalosti právních institutů a vztahů, které jsem nabyl právnickým studiem. Domnívám se totiž, že zpracování této látky vyžaduje kromě nezbytných znalostí a dovedností historika také přístup právníka. Svoji víceoborovost jsem proto vnímal jako výzvu pro volbu takového tématu. Téma jsem časově omezil na dobu předbělohorskou, tj. údobí od vzniku nové soudní stolice v roce 1548 do dvacátých let 17. století. Toto vymezení není nahodilé. Doba před Bílou horou totiž představuje ucelenou etapu z hlediska vývoje apelačního soudu. Nebylo by praktické se zabývat delším obdobím, protože instrukce Ferdinanda 1. z roku 1548, která soud zřizovala a upravovala řadu otázek (obsahovala mj. i soudní řád), platila jen do roku 1628, kdy ji nahradil reskript Ferdinanda II. Od roku 1628 měl apelační soud jinou podobu, získal nové složení, definitivně...
|
|
|
Královská rada Jiřího z Poděbrad
Preisler, Hynek ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
23. listopadu 1457 zemřel ve svých sedmnácti letech český a uherský král Ladislav zvaný Pohrobek. O uprázdněný český trůn usilovala řada evropských panovníků, od francouzského krále přes většinu vladařů sousedních států až po císaře Fridricha III. Český zemský sněm zvolil druhý březnový den roku 1458 na Staroměstské radnici v Praze českého pána Jiřího z Poděbrad. Volbu emotivně popisuje Rudolf Urbánek slovy: "Pan Zdeněk, předstoupiv před Jiříka, zvolal hlučným hlasem do ztichlé náhle síně: Ať pan správce je králem naším! A již před ním poklekl a s jeho pozdravem spojily se hned i hlasy všech sněmovníků, jejichž vzrušená radost našla i svou hlučnou ozvěnu v davech, čekajících venku na náměstí: Živ bud~ Jiří, král Čechů! ,,3 V olba kališnického velmože Jiřího z Poděbrad českým králem měla závažné stavovské, státoprávní a zahraničněpolitické důsledky.4 Svatováclavská koruna poprvé v českých dějinách spočinula na hlavě, ve které neproudila královská krev. Jiří z Poděbrad pocházel ze starobylého panského rodu a stavovská příbuznost hrála při volbě nemalou roli. Panstvo na nového českého krále apeluje: "Neb tíž jsme jako naší předci a Vaše Milost v témž duostojenství jest, jakož to předkové Vaší. A poněvadž tíž předkové Vašie Královské Milosti spravedlivě v tom drželi a zachovali i obhajovali předky naše, rač na...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.