|
|
Zahraniční politika Baracka Obamy k BRIC(S) v prvním funkčním období (2009-2012)
Kučerová, Petra ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Laššuth, Juraj (oponent)
Diplomová práce se zabývá oblastí zahraniční politiky prezidenta B. Obamy. Cílem práce je zhodnocení zahraniční politiky USA k zemím uskupení BRICS v období prvního prezidentského mandátu B. Obamy (2009 až 2012). Pod akronymem BRICS se skrývá spolupráce světových velmocí Ruska a Číny s regionálními mocnostmi Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky. Úvod se věnuje základním charakteristikám hlavních aktérů, tedy USA, prezidenta Obamu a země BRICS. Prostřední část představuje výchozí předpoklady zahraniční politiky USA, faktory, které tuto politiku limitují a postavení prezidenta v zahraniční politice USA. Analýza zahraniční politiky B. Obamy k zemím BRICS je obsahem závěrečné kapitoly. Z analýzy vyplynul rozdílný přístup v zahraniční politice B. Obamy vůči supervelmocím Rusku a Číně na straně jedné, a Brazílii, JAR a Indii jako mocnostem druhého řádu na straně druhé.
|
|
|
Islám a status ženy v Tunisku
Kratochvílová, Anna ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Slačálek, Ondřej (oponent)
Práce se zabývá postavením žen v současné tuniské společnosti. Snaží se jej zasadit do historického, politického a náboženského kontextu země. Pro nedostatek česky psaných zdrojů se opírá o zahraniční (frankofonní) texty. Tunisko nabízí zajímavé zkoumání, jak z hlediska momentálního postavení žen, tak z hlediska okolností, které jej formovaly. Tunisko má před svými maghrebskými sousedy v otázce ženských práv náskok. Je to důsledkem kombinace politického štěstí, odvahy a umu Habiba Bourguiby, prvního prezidenta, a příznivých společenskoekonomických podmínek. Tunisko mohlo ze své historické závislosti na Francii vytěžit maximum. Kromě toho relativně bezproblémový zisk nezávislosti nebrzdil vývoj v prvních letech samostatného státu. Na druhou stranu je Tunisko země rozporů. Zeny osvobodilo v míře neobvyklé u arabských zemí, ale myšlení lidí zůstává často vzdáleno legislativním opatřením vlády. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř částí. V první je nastíněn otisk islámu v tuniské společnosti za účelem naznačit, do jaké míry se Bourguiba později rozešel s původní představou Tunisanů o místě žen ve společnosti. Druhá část se zabývá Bourguibovými politickými vizemi, jeho argumentací a metodami, které využíval k jejich prosazení. Zjišťuje se zde, nakolik se mu podařilo realizovat projekt laického státu. Ukázalo...
|
|
|
Antisemitismus v ČR po roce 1989
Kalvach, Zdeněk ; Nekvapil, Václav (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Antisemitismus je závažný problém, který trápí řadu společností po celém světě. Pokud jej považujeme za chorobný, můžeme jej chápat jako chronickou (doutnající) sociální patologii s opakovanými vzplanutími, které mnohé lidi znovu a znovu překvapují, neboť se domnívali, že problém byl již vyřešen: "Kde se vzal? Proč se znovu objevil?" Podle britského profesora G. J. Pulzera je antisemitismus neoddělitelnou součástí evropského vědomí po dobu posledních dvou tisíciletí (Pulzer 1988 in EUMC 2003). Skutečně, při studiu dějin židů v Evropě je až překvapující, nakolik byla křesťanská Evropa od 4. století1 protižidovská. Antisemitismus se lišil ve své intenzitě od místa k místu a v různých dobách, byl však součástí státního náboženství, evropské křesťanské doktríny. V řadě zemí byli židé zbaveni práva držet půdu, obchodovat a zastávat některá další povolání, nesměli uzavírat sňatky s nežidy, nesměli mít otroky, průběžně na ně byly páchány pogromy, byl jim zabavován majetek, byli vyháněni. Za dobré časy se označovalo, když alespoň nebyly pogromy. Za nejlepší léta je tradičně označováno žití pod nadvládou muslimů ve Španělsku, neboť muslimská diskriminace byla oproti té křesťanské nesrovnatelně mírnější. I tak nelze zapomenout, že tento "zlatý věk", ukázka soužití muslimů a židů, byl charakterizován i diskriminačním...
|
|
|
Foreign policy of Russian federation towards the countries of former Soviet Union
Hrušík, Michal ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Bureš, Jan (oponent)
Ruská federácia (RF) nikdy nebola ani nebude krajinou, ktorej globálny vplyv by bolo možné podceňovat. Obrovský štát, rozkladajúci sa na ploché takmer dvojnásobnej, ako je tomu u jeho najvýznamnejšieho "konkurenta" čo do rozlohy Kanady3, historicky permanentne expandujúci s cielom zváčšit mieru svojej rozlohy na maximálnu možnú mieru4. Táto kolonizácia přitom prebiehala v praxi "prirodzene a mierumilovne"5, akokolVek paradoxně sa to dnes pri pohláde na početné konflikty v ruských autonómnych republikách móže javit. Ruský medved, Vel'ký východný sused, či Brat na věčné časy a nehynúci vzor - toto je len stručný výběr zo súsloví, ktorými bol či stále je pomenúvaný štátny útvar, nachádzajúci sa na východ od štátov strednej Európy. Vývoj na tomto území přitom připomíná sinusoidu v jej úvodných fázach. V prvej časti sledujeme ohromujúcu expanziu - prisvojenie si všetkej tej obrovskej plochy ruského dalekého východu, ktorá dnes tvoří váčšinu územia Ruskej federácie. Týmto však prvá fáza sinusoidy nekončí, ale naopak napreduje.
|
|
|
Versailleský mezinárodní systém
Bartoš, Dalibor ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Jireš, Jan (oponent)
Tato práce bude analýzou mezinárodních vztahů v Evropě, resp. ve světě, mezi léty 1919-1939. V žádném případě se nebude jednat o historickou práci, protože si myslíme, že dané období bylo historiky velmi pečlivě prozkoumáno. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí - historické a teoretické. Historická analýza má za úkol přinést hlubší vhled do vztahů mezi státy, přinést nám jakési porozumění unikátní historické skutečnosti. Teorie nám pomáhá chápat realitu z určitého hlediska. Velmi mnoho specifických aspektů té které doby je teorií odsunuto do pozadí, aby mohl vzniknout soubor principů, podle kterých lze realitu mezinárodních vztahů uchopit. Na druhou stranu historici jsou opatrní, aby vymýšleli obecné teorie chování mezi státy a dávají přednost popisu konkrétních historických událostí, při kterém využívají jiný pojmový aparát než teoretici mezinárodních vztahů. Nám půjde v tomto textu o syntézu obou přístupů a nesnažíme se stranit ani jednomu táboru. Z této perspektivy proti sobě postavíme dvě období - vídeňský koncert a versailleský systém a budeme se snažit odhalit nej důležitější rysy těchto dvou mezinárodních systémů. Proti sobě bude postaven systém mocenské rovnováhy (evropský koncert) a versailleský systém s vírou v univerzální hodnoty. V analýze principů mocenské rovnováhy se opíráme o myšlenky...
|
|
|
Sekuritizace a vnímání hrozeb v americké zahraniční politice (1989-2004)
Hyll, Michal ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Bíba, Jan (oponent)
Téma své práce jsem volil z oblasti mezinárodních vztahů. Výzkum se zaměřuje na Spojené státy v rámcovém období patnácti let od konce studené války. Přemětem mého zájmu je zahraniční politika státu nebo přesněji řečeno ta její část, která se zaměřuje na identifikování hrozeb a reakcí na ně. Cílem je j sledovat vnímání hrozeb v tomto období, jejich tematicko-obsahovou stálost j nebo naopak mizející či nově se objevující hrozby. Nejprve se zaměřím na identifikaci teritoriálního a časového vymezení rámce, ve kterém zmiňované vnímání hrozeb sleduji. Vzhledem k tomu, že koncepčně čerpám ze subdisciplíny mezinárodních vztahů - bezpečnostních studií - tak prezentuji teoretickou pozici, ze které vycházím. Tvorba zahraniční politiky je proces mající množství zdrojů, impulzů a dalších vstupů. Nebylo by možné jednoduše studovat pouze každoroční souhrn zahraniční politiky. Rozhodl jsem se tedy obohatit souhrnové zdroje informací o zdroje jiné. Způsob výzkumu, tedy konkrétní metodologii objasním níže. Ve zkratce se jedná o kombinaci studia souhrnových informací, odborných periodik a prací exponovaných osobností, jejichž texty mají velký veřejný i politický vliv.
|
|
| |
|
|
Dědictví finlandizace v éře změn: finská bezpečnostní politika po studené válce
Jireš, Jan ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Bureš, Jan (oponent)
V Evropě dnes existuje pět států, se kterými se pojí dlouhá tradice neutralitní politiky - Švýcarsko, Švédsko, Irsko, Rakousko a Finsko.1 Prostřednictvím své neutrality všechny tyto země vyjadřovaly záměr působit v mezinárodních vztazích pokud možno nezávisle, vyhnout se soupeření velmocí a stát mimo jakékoli vojenské aliance. Všech pět zmíněných zemí zastávalo neutralitní politiku po mnoho desítek nebo dokonce stovek let a je proto jasné, že konkrétní podmínky, za kterých neutralitu přijaly a po většinu doby praktikovaly, už dnes neexistují. Posledním ze zásadních mezníků v evropském mocenském a bezpečnostním uspořádání byl konec studené války a kolaps Sovětského svazu. V souvislosti s tím, že po roce 1991 už v Evropě žádné velmocenské soupeření neprobíhá (alespoň ne v takové podobě, jakou známe z předchozí éry), prochází koncept neutrality v každé dříve neutrální zemi zásadním přehodnocováním, které má najít odpověď na elementární otázku, zda má neutralitní politika v současné Evropě ještě vůbec nějaký smysl. A pokud má, tak v jaké podobě. V důsledku toho, že dnes jsou "bývalé" evropské neutrální státy2 - zejména ty, které jsou členy EU - často považovány za sobě navzájem velmi podobné a v některých záležitostech skutečně tvořící jeden politický blok, poněkud zaniká skutečnost, že z historického a...
|
|
|
Proč započala nová vlna násilí v oblasti Pattani? (Thajsko 2004 -2007)
Šimeček, Petr ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Nožina, Miroslav (oponent)
Nejjižnější část Thajska, někdejší malajský sultanát Pattani1, leží již více nežli dvě století na orbitu bangkokského politického centra. Region Pattani byl vojensky ovládnut a volně připojen již r. 1786 a po zrušení veškerých privilegií rádžů r. 1902 byl začleněn do centralizovaného thajského státu. Veškeré cyklicky se opakující snahy o jazykovou a kulturní homogenizaci jeho malajský hovořícího, muslimského obyvatelstva, nebo alespoň o získání jeho loajality se dosud ukazují jako zcela neúspěšné. V 19. století postupně došlo k nahrazení volného vazalského vztahu přímou kontrolou z Bangkoku. Ve stejné době začalo i systematické budování thajské národní identity shora. Roku 1909 byla ustanovena současná hranice , která oddělila jazykově, historicky a kulturně blízké obyvatelstvo sousedních malajských sultanátů od Pattani, které bylo rozděleno na provincie a definitivně začleněno do Thajska. Snahy o odtržení, nebo alespoň o získání autonomie byly potlačeny. Rada následujících snah o unifikaci obyvatelstva pattanské Malajce značně znepřátelila.
|
|
| |
host ::
RSS.