|
|
Multikulturní výchova jako (filosofický) problém
Morvayová, Petra ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Horák, Josef (oponent) ; Bendl, Stanislav (oponent)
Disertační práce pojednává o antinomiích definice a praxe tzv. multikulturní výchovy a o jejích východiscích a z nich vyplývajících paradoxech, které destabilizují její koncept a zpochybňují potenci k naplňování cílů, které si klade. Analýza se opírá o poznatky a přístupy vycházející z pozic filosofických a filosoficko-antropologických, z pozic filosofie sociálních věd, sociologie vědění, teorií formulovaných sociální a kulturní antropologií, politickou filosofii a post-strukturální filosofií jazyka, která chápe jazyk jako nástroj či metaforu pro porozumění a význam slov jako intertextuální. Cílem práce je nahlédnout pojmy, definice, konstrukci a optiku konceptů tzv. multikulturní výchovy z pohledu kritické filosofie výchovy. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Smysl dějin, člověk a společnost jako integrální problém
Mrkvičková, Karina ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Neutuchající snaha rozluštit smysl lidského dějinného údělu a smyslu a cíle dějinného vývoje souvisí s bytostně lidskou potřebou jistoty a opěrného stabilního bodu, na kterém lze poté už bezpečně stavět. Neúspěch v tomto hledání by však neměl znamenat, že stavět už nemá smysl, což zdůrazňuje především Patočkova koncepce smyslu jako cesty, jejíž připomínka se ve struktuře práce pravidelně opakuje. Další zájem o dějinnou dimenzi je spojen se snahou tento dějinný vývoj preventivně ovlivnit ve svůj prospěch, což vylučují zejména historicistní teorie tvrdící, že si dějinný proces žije svým vlastním nedotknutelným životem. Takový názor je ale rezignací na dějinnou povahu člověka. Ve sve prací jsem se snažila dokázat, že problém smyslu dějin lze uchopit vždy ve dvou rovinách, v rovině lidského autonomního jedince jako dějinné bytosti a lidské společnosti jako celku, který je dějinami proměňován nebo je sám proměňuje. Následně pak můžeme rozlišovat pojmy lidské dějiny jako produkt lidské aktivity a dějiny lidstva jako deskripce lidských osudů.
|
|
|
Heretické proudy raného křesťanství
Šebesta, Petr ; Pelcová, Naděžda (oponent) ; Funda, Otakar A. (vedoucí práce)
Na príkladu stežejních predstavitelu rane krestanských herezí bylo poukázáno na jejich obsahovou propojenost s posléze vítezným smerem reprezentovaným (proto)katolickou církví, byly predstaveny jejich stycné plochy i spolecné body, stejne tak jako stránky odvrácené a vedoucí k veroucným sporum, které církev formovaly. Predstaveny byly zpusoby, kterými odlišné názory na osobu a cinnosti Ježíše pomáhaly ustanovit církevní dogmata i kánon, i jejich popis, který ukazuje ruznost pohledu na zvest o Spasiteli. Nazírání na Ježíš jako na Krista se lišilo v závislosti na kulturním a spolecenském prostredí recipienta a to nejen v proudu heretickém, ale i katolickém, a tak jsme svedky mnoha ruzných výkladu, které dosahovaly i cisté protikladnosti. Bylo tedy poukázáno na významový potenciál výkladu cinnosti Ježíše v prehledné a shrnující forme.
|
|
|
Design jako sociokulturní jev v procesech všeobecného vzdělávání
Vaňová, Jaroslava ; Hazuková, Helena (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent) ; Frydecká, Emilie (oponent)
Disertační práce na téma Design jako sociokulturní jev v procesech všeobecného vzdělávání vznikla v rámci doktorského studia na katedře výtvarné výchovy Univerzity Karlovy v Praze pod vedením PaedDr. Heleny Hazukové, CSc. Pojednání si klade za cíl zmapování výtvarných výrazů používaných v oblasti designu, respektive ve vzorování textilií, a výtvarných výrazů, které používají mladiství. Spojovacím článkem těchto dvou rovin je společné sociokulturní klima. Dále je cílem pomocí analýzy obou jmenovaných rovin najít jejich případné styčné body, interpretovat je a prokázat vhodnost jejich využití v pedagogické praxi. Současný svět, který vnímáme převážně ve formě obrazných sdělení, klade na komunikaci mezi pedagogem a žákem velké nároky. Výrazové prostředky, které jak pedagog, tak žák používají, by měly sloužit k vzájemnému porozumění. Ve výtvarné výchově, stejně jako v jiných předmětech, je výběr těchto prostředků velmi důležitý. Učitelovo pochopení a porozumění výtvarnému výrazu žáka může jejich vzájemnou komunikaci usnadnit, a tudíž ve výsledku přispět k výtvarnému i osobnostnímu růstu žáka. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Výchova člověka k sociální komunikaci
Kudová, Lucie ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Semrádová, Ilona (oponent) ; Hogenová, Anna (oponent)
Komunikace dnes není chápána ve smyslu lidského spolubytí, které by vedlo k pochopení, porozumění tomu druhému, nýbrž zjednodušeně jako tok, vyhledávání, poskytování, předávání přesných, jednoznačných, atomizovaných informací, jimž často chybí širší kontext. Takováto komunikace je stále více odlidšťována, vytrácí se osobní kontakt, nevede se dialog, protože je nahrazován paralelními monology. Žijeme tedy v prostředí, kde "komunikační kanály" slouží jen tomu, aby menšina hovořila k většině. Z komunikačních kanálů se tak staly Jednosměrné ulice". Chybí oboustranná komunikace. Naším hlavním cílem je proto ukázat, že jedině vstřícná, dialogická mezilidská komunikace, byť sama prochází vlastní krizí, může být možným východiskem z nejedné krize současného světa. Tohoto cíle můžeme dosáhnout, podaří-li se nám naplnit celou řadu dílčích cílů. Protože přivést člověka k vstřícné komunikaci je možné jen prostřednictvím výchovy, budeme se nejprve tázat, co je výchova, odlišíme tento pojem od pojmů vzdělání a kvalifikace, se kterými je často zaměňován. Zjistíme její současný stav, zda-li stále trvá její krize. Domníváme se, že právě filosofické chápání výchovy nám pomůže odhalit její mnohorozměrnost, včetně jejího ontologického rozměru. Za tímto účelem porovnáme pojetí výchovy u vybraných představitelů filosofie výchovy...
|
|
|
Obraz dítěte u Komenského, Locka a Rousseaua
Šístek, Martin ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Krámský, David (oponent)
17. a 18. století připravuje půdu pro moderní chápání dítěte jako svébytné lidské bytosti hodné nejvyšší ochrany a péče. K tomuto novověkému "obratu k dítěti" významně přispělo dílo filosofů Jana Amose Komenského, Johna Locka a Jeana Jacquese Rousseaua. Autor si na pozadí myšlenkových názorů jednotlivých myslitelů všímá, v čem pro každého z nich spočívá jedinečnost a nenahraditelnost dětského věku.
|
|
|
Nietzsche a jeho výklad u filosofů postmoderny
Chaloupková, Marie ; Pelcová, Naděžda (oponent) ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce)
Když se Nietzsche v Ecce Homo zamýšlí nad čtenářem svého díla, považuje ho za dobrodruha a objevitele, který nebude mít strach vydat se do boje s neuchopitelným a nevyzpytatelným mořem - textem, jehož smysl mu někdy zdánlivě vyvstává před očima jako stříbrná hladina ozářená sluncem. Ve skutečnosti se však nenachází na povrchu, ale je k němu třeba podniknout odvážnou cestu do hlubin mysli samotných čtenářů.
|
|
|
Péče o oikos: dům v dějinách myšlení
Průka, Miloslav ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Semrádová, Ilona (oponent) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
Dům byl odnepaměti nejdůležitějšim mistem lidského pobýváni. V domě, povětšinou jednom a témž, člověk po celé věky přicházel na svět a zde také umiral. Dům obepínal celý lidský život od jeho prvopočátku až do smrti, byl kolébkou či lůnem života člověka i jeho posledním útočištěm. Dům propojoval oblast nejniternějšiho zázemí i toho, co je za-zemi. A naopak člověk, který nepatřil "k žádnému domu", byl ne nadarmo po dlouhá staletí považován za člověka "bez existence". Dům stál vždy na počátku cesty lidského života. Bez domu, byť by to byla třeba jeskyně či jesle vyryté do skály, do něhož je, řečeno s Bachelardem, člověk ponejprv položen jako do dobrobytu a vlídnosti prvotně spjaté s bytim,1 by nebylo možné vyjit ani na "nezodpověditelnou" cestu Posledního odkud-kam, cestu vědoucího nevěděni, cestu, jež je u Patočky onou starosti, péči o duši, T % ýuxf)? ém^eXeloQai.2 U brány či na prahu domu se tak setkával a dodnes setkává člověk a svět. Dům hostil nesčetné způsoby tohoto setkáváni a v přepestrých obrazech, symbolech, prožitcích a Pojetích domu se zrcadli celé nesmírné úsili a rozpětí lidského zabydlováni, počínaje domem jako "středem světa" a místem posvátnosti par excellence, těžištěm vybaveným nezměrným potenciálem k propojeni vnitřního a vnějšího světa, a domem v jeho - zdánlivě - zcela desakralizované...
|
|
|
Mýtus ve filosofické reflexi
Ratajík, Jiří ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Cílem této práee bylo ukázat mýtus v různých úhlech pohledu, v souvislostech. Snažili jsme se především překonat zjednodušující, zvulgarizované užití pojmu mýtus a odkrýt jeho skutečný význam. Došli jsme k tomu, že dříve, než začneme o mýtu uvažovat, musíme si uvědomit dva základní významy tohoto slova, které je vlastně označením dvou odlišných jevů. V kapitole Mythus a mýtus nám pomohl tyto dva významy rozlišit Zdeněk Neubauer, který mýtus v původním smyslu slova označuje jako mythus, na rozdíl od mýtu v přeneseném smyslu, kdy má toto slovo význam představy nebo myšlenkového schématu.
|
|
|
Problematika smyslu lidského života v díle Milana Machovce
Šlégl, Jiří ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Lášek, Jan Blahoslav (oponent) ; Pauza, Miroslav (oponent)
v Čj Milan Machovec přistupoval k otázce a hledání smyslu lidského života velice originálně a inspirativně. Je patrné, že jednotlivá období: a) Marxistické řešení (1946 - 1964), b) Naděje a konverze (1965 - 1989) a c) Mistr dialogu (1989 - 2003) se v pojetí otázky po smyslu lidského života lišila. Tyto rozdíly byly dány především historickou, politickou a společenskou situací doby. Také intelektuální zrání a životní zkušenosti se do chápání tohoto fenoménu podstatně promítly. V první části ("Marxistické řešení") byl patrný Machovcův silně marxistický přístup, kterým se snažil nahlížet na otázku po smyslu lidského života. Vzhledem ke společenským okolnostem a možnostem je toto zpracování tématu zcela poplatné době, ve které vzniklo. Jde spíše o epigonské uchopení problému s malým podílem vlastní originality. Po interpretaci důležitých myšlenkových období v dějinách filosofie dochází k závěru, že jedinou možnou odpovědí na tuto složitou otázku je socialistické řešení, jehož základem je sociálně nediferencovaná společnost, postavená na rovnosti všech bez důrazu na lidskou individualitu a jedinečnost. Druhá část ("Naděje a konverze") se podstatným způsobem liší od prvního zpracování. Myšlenky socialismu ustupují do pozadí a objevuje se existenciální interpretace smyslu lidského života, v jejímž pozadí...
|
host ::
RSS.