|
|
Charles le Brun a jeho vliv na pojetí vášní ve francouzské estetice výtvarného umění druhé poloviny 17. století
Ježková, Markéta ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent)
Práce se věnuje názorům francouzského malíře a člena akademie Charlese Le Bruna na zobrazování afektů. Shrnuje hlavní literaturu zabývající se autorovou přednáškou o vášních ("Conference generale et particuliere"), kterou doplňuje o dosud opomíjené aspekty, například o souvislost s rétorikou a společenským chováním. Přednáška je zde vsazena do kontextu dobových sporů o otázkách umění (větší důležitost kresby nebo malby, spor starých s moderními) a pozornost je postupně věnována jednotlivým druhům spisů, ze kterých slavný malíř přímo nebo zprostředkovaně vycházel, (antické filosofické texty, rétorické spisy, lékařské a fyziognomické studie, příručky společenského chování). Z prostudované literatury a pramenů vyplývá, že Le Brunova teorie byla v určitých ohledech novátorská, ale vycházela z pramenů starší tradice více než je obecně známé.
|
|
| |
|
|
Kapitola o dramatickém básnictví v prvním a druhém vydání Jungmannovy Slovesnosti
Fleyberková, Klára ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Josef Jungmann (1773 - 1847), vůdčí osobnost mladší obrozenecké generace, je pro naši kulturu zásadní a uznávanou autoritou1 především v oblasti jazykovědné. Jeho teorie však mají dopady i na další vědní obory, včetně estetiky. Prací, kterou lze nahlížet prizmatem více vědních disciplín, je bezpochyby Slovesnost. Slovesnost vyšla za Jungmannova života třikrát. Poprvé to bylo v roce 1820, kdy se objevila jako učebnice pro gymnázia pod titulem Slowesnost aneb zbjrka přjkladů s krátkým pogednánjm o slohu. Její úvodní část, nazvaná Počátkowé slohu (stylu), byla první česky psanou souhrnnou poetikou a teorií literatury. Druhá část, Přjklady, uváděla obsáhlou chrestomatii, jež ilustrovala teoretické poznatky z prvního dílu knihy ukázkami textů poetických, prozaických i dramatických žánrů.2 Jungmann později cítil potřebu své dílo přepracovat (tak tomu ostatně bylo i u jiných jeho knih). Slovesnost se tak roku 1845 dočkala svého druhého vydání, tentokrát s podtitulem Náuka o wýmluwnosti prosaické, básnické i řečnické se sbírkau příkladů w newázané i wázané řeči. Změna podtitulu ukazuje, že první vydání obsahovalo teoretické pojednání o jednotlivých žánrech jen jako doplněk ke sbírce příkladů konkrétních děl. U druhého je naproti tomu důraz kladen právě na teoretickou část, kterou příklady doplňují.3 Nešlo pouze o...
|
|
|
Tropus,symbol, figura. Příspěvek k filozofii jazyka Salomona Maimona. Úvahy o jazyku mezi Kantem a obdobím romantismu
Pargačová, Lucie ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce) ; Zátka, Vlastimil (oponent) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Disertace se zabývá v českém prostředí téměř neznámým židovským myslitelem pokantovského období Salomonem Maimonem (1753-1800). Problematiku jazyka sleduje v chronologickém sledu Maimonových stěžejních děl. Východisko tvoří úvahy o tropech a metafoře, které jsou srovnány s vůdčími předkantovskými osvícenskými pozicemi (Ch. Wolff, J. G. Sulzer) a náhledy I. Kanta. Pozornost je věnována proměnám Maimonových stanovisek, jež jsou zachyceny výkladem termínů symbol a figura. Představení Maimonova svébytného pojetí se odehrává na pozadí výkladu těchto termínů ve filosofickém diskursu 18. století a nastávající epochy zvané Goethezeit. Abstract in English: The thesis is concerned with the concept of language in general and the tropes, symbol, and figure in particular as conceived in one of the most distinctive figures of post- Kantian philosophy, Solomon Maimon (1753-1800). The point of departure is Maimon's challenge to the theories of metaphorical nature of language, which were widespread in eighteenth-century British, French and German philosophy. Maimon articulated his core argument in the article Was sind Tropen (1789) and continued to work out the focus of it in his later works (Apendix on Symbolic Cognition and Philosophical Language 1790; Philosophical Dictionary, 1791; On Philosophical and...
|
|
|
Role krásy v Platónově filosofii
Gál, Ota ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce)
Diplomová práce si klade otázku po roli krásy v Platónově filosofii. Za tím účelem se v první kapitole snaží získat vhodnou interpretační perspektivu k Platónovým dialogům. Jelikož dialogy čte na základě podobenství o jeskyni jednotně, dospívá k tomu, že je lze rozčlenit do tří strukturně rozdílných skupin s různými cíli - elenktické, anabatické a katabatické. Druhá kapitola analyzuje dialog Hippiás Větší, v němž sleduje ontologické implikace jeho negativních výsledků, stejně jako si všímá poukazů k pojmům, v jejichž souvislosti bude Platón svou koncepci krásy budovat. Následně analyzuje dialog Faidón a snaží se jeho pomocí rekonstruovat základy teorie idejí, mezi něž krása spadá. Třetí kapitola analyzuje problematiku krásy v dialozích Symposion a Faidros detailněji, tzn. v souvislosti s láskou, dobrem, blažeností, plozením, duší a řečí. Krása je určena jakožto zářící jak coby idea, tak ve své tělesné formě, a erós se tak může mýlit ve zdroji svého podráždění. Erótický pohyb duše je však především pochopen jako partnerský. Sjednocuje trojčlennou duši, různé duše, včetně božských, a do jisté míry také duše a rovinu tělesnosti. Tyto analýzy tak odhalují krásu jakožto zároveň příčinu i účinek hyperbolického pohybu duše, tedy jako svorník Platónova univerza, neboť spojuje dokonce i ideje se samotným dobrem....
|
|
|
Recepce Burkova Filosofického pojednání v německé jazykové oblasti v osmnáctém století
Tyc, Ondřej ; Foglarová, Eva (oponent) ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá recepcí Burkova Philosophical Enquiry v německé jazykové oblasti v devatenáctém století se zaměřením na prozkoumání způsobů, jimiž autoři z širokého spektra dobových proudů reagují na Burkovu teorii. Snažili jsme se nalézt rozdíly a příbuznosti v přístupu různých německých estetiků k tomuto modelovému příkladu britského empirismu osmnáctého století. Navzdory značné osobní různorodosti svých vlastních filosofických zásad se toto autoři jeví být téměř jednohlasní ve svém odmítání Burkova systému spolu s jeho pozorováními (na rozdíl od myslitelů osmnáctého století) a zvláště v zamítnutí jeho odlišení vznešena a krásna. O Burkovi se v devatenáctém století hovoří především buď v souvislosti s pojmem vznešena anebo ve spojitosti s nedostatečností jeho empiristické, sensualistické teorie.
|
|
|
České středoškolské poetiky (1908-2007)
Podhajský, František ; Foglarová, Eva (oponent) ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá učebnicemi literární teorie, které byly používány na českých středních školách mezi lety 1908 až 2007. Vstupní kapitola se pokouší vysvětlit, proč se v názvech českých středoškolských poetik postupně vystřídali termíny slovesnost, poetika a teorie literatury. Také je v ní probráno, v jakých žánrech byly české středoškolské poetiky mezi roky 1908 až 2007 psány. Další čtyři kapitoly mají přehledový charakter a postupně se věnují obdobím 1908-1933, 1933-1948, 1948-1989 a 1989-2007. V každé z těchto čtyř kapitol je nejprve charakterizován středoškolský systém daného období. Pak jsou představeny koncepce jednotlivých učebnic teorie literatury. Na závěr každé této kapitoly je zjištěno, jakým způsobem učebnice daného období definují pojem umění. Závěr diplomové práce se opírá o předchozí zjištění a nastiňuje vývoj středoškolských poetik v letech 1908 až 2007. Také shrnuje, jakými změnami procházely jejich definice pojmu umění. Důležitou součástí diplomové práce je připojený soupis českých středoškolských poetik a jejich recenzí, vypracovaný pro léta 1908 až 2007.
|
|
|
Fenomén "česká estetika" v reflexi českého estetického myšlení
Čechová, Alena ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Foglarová, Eva (vedoucí práce)
estetiky zabýval F. Palacký, jeho "Přehled dějin krásovědy a její literatury" (1823) však pojednává pouze o dějinách estetiky světové. Palacký byl přesvědčen o tom, že v rámci českého prostředí dosud nelze hovořit o vývoji estetických teorií. Svým dílem však významně zasáhl do české estetické historiografie, protože přijal myšlenku vývoje. Podle jeho mínění směřuje veškeré lidské snažení k humanitě (podobným způsobem přemýšlí mnohem později i M. Novák). Teprve v polovině 19. století se objevila potřeba zachytit dějiny české estetiky. Byla podmíněna úsilím o osamostatnění národní filozofie. Zastánci Herbarta - F. Čupr, J. Dastich a J. Durdík - se vraceli k estetickým myšlenkám Tomáše Štítného ze Štítného, kterého mylně pokládali za originálního myslitele a předchůdce formové estetiky. Ve spisech českých Herbartovců se ovšem neobjevují jen obrozenecké snahy, ale též určitý "kosmopolitismus", vědomí, že Herbartova filozofie je držitelkou pravdy (pro české filozofické myšlení sehrála Herbartova filozofie významnou úlohu po stránce terminologické). Jméno Štítného se stalo mezníkem v dějinách české estetiky. Významnou úlohu sehrálo v díle A. Krecara "Česká literatura aesthetická", které vychází z formalismu a za vrchol českého estetického myšlení označuje "Všeobecnou aesthetiku" J. Durdíka. Později, kdy byla...
|
|
|
Vznešenost přírody Miloty Zdirada Poláka
Ibrahim, Robert ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Vznešenost přírody (1819), lyrická báseň o šesti zpěvech a s více než 1800 verši českého básníka a rakouského důstojníka Miloty Zdirada Poláka (1788-1856), byla v době svého vzniku oslavována jako nejvýznamnější česká báseň, její autor byl označen za génia a přirovnáván k nejlepším evropským básníkům 18. století. V následujících desetiletích ovšem Polákovo jméno postupně upadlo do zapomnění, literární historikové přelomu 19. a 20. století dokonce Vznešenost přírody považovali za dílo, které se nedá číst, a jejího autora za ne-básníka. Takový stav vydržel po celé 20. století, v posledních letech se však nezávisle na sobě objevily pokusy vrátit Vznešenost přírody do širšího čtenářského a odborného povědomí. Následující práce se k těmto snahám připojuje. Cíl této práce nespočívá v hodnocení autora a jeho díla, je pokusem o interpretaci textu vycházející jednak ze srovnání obou verzí skladby (časopisecké a knižní) a jednak z literárněhistorického zařazení analyzovaného textu. Vznešenost přírody se sice objevuje v přechodové době vyznačující se synkretismem, tato práce se ale přesto snaží Polákovu skladbu vztáhnout ke kontextu (klasicistní) poetiky a estetiky 18. století a v případě nejasných jevů vždy hledat takové vysvětlení, které by Vznešenost přírody zařazovalo do kontextu, který jí předcházel, než do...
|
|
|
"Novoidealistická estetika" Jaroslava Hrubana. Příspěvek k teorii estetické hodnoty
Hanáčková, Martina ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Foglarová, Eva (vedoucí práce)
Práce má přispět k rozšíření poznání pojetí estetické hodnoty málo známého představitele české estetiky Jaroslava Hrubana. Těžištěm práce je především Hrubanovo "dantovské období", v němž dospívá k ujasnění svých názorů na estetickou hodnotu, a to zejména ve spojitosti s uměním. Práce se pokouší ozřejmit pojetí estetické hodnoty tohoto myslitele, z jejíhož metafyzického základu se v Hrubanově myšlení potvrzuje prvek novoidealismu stojící proti dobově převažujícímu pozitivismu. V estetické hodnotě Hruban spatřuje potenciál tkvící ve schopnostech zintenzivňovat duševní aktivitu a tím rozšiřovat duchovní obzory člověka. Takto se estetická hodnota spolupodílí na pozitivním přetváření lidského života.
|
host ::
RSS.