|
|
Martin Luther a Filip Melanchton a jejich vliv na fomování augěpurského vyznání víry
Brdlíková, Kateřina ; Suchánek, Drahomír (oponent) ; Drška, Václav (vedoucí práce)
Tato práce pojednává o dvou čelních představitelích německé reformace, Martinu Lutherovi a Philippu Melanchtonovi. Zaměřuje se především na rozdíly v jejich teologických názorech a v jejich spisech a dále na projevy fenoménu humanismu v díle obou aktérů. Nejdůležitějším přehledem jejich učení je Augšpurské vyznání a jeho Obrana. Jejich autor, Philipp Melanchton, v nich vyjádřil kritiku katolické církve a ospravedlnil v nich změny, které byly v nové protestantské církvi provedeny. Analýza ostatních spisů má za cíl vyložit stěžejní principy luterské věrouky.
|
|
|
Svatý Vojtěch a Polsko
Halašková, Stanislava ; Suchánek, Drahomír (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Téma bakalářské práce je posmrtný život svatého Vojtěcha a jeho vliv na vznik raně středověkého polského státu. Cílem práce je stanovit roli svatého Vojtěcha v raně středověké polské historii. První kapitola je zaměřena na život svatého Vojtěcha. Důraz je kladen na události, které jsou podstatné pro další části bakalářské práce. Druhá kapitola představuje kult svatého Vojtěcha v Polsku a ostatních částech Evropy, do kterých se rozšířil. Třetí kapitola zahrnuje události, které se týkají vzniku arcibiskupství v Hnězdně.
|
|
|
Vývoj pohledu katolické církve na problematiku lidských práv v 19. a 20. století
Durić Mikolajková, Hana ; Horčička, Václav (oponent) ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá vývojem pohledu katolické církve na lidská práva a svobody v období od Velké francouzské revoluce až po pontifikát Jana XXIII. Na základě papežských encyklik jsou ukázány proměny přístupu jednotlivých papežů k problematice lidských práv a svobod. V úvodní kapitole je vysvětleno, že idea lidských práv a svobod nebyla katolické církvi cizí. Považovala svobodu člověka, který je obrazem Božím, za dar od Boha. Z toho však vyplývaly určité povinnosti a poslušnost vůči Bohu, a proto se katolická církev stavěla proti bezmezné svobodě, hlásané osvícenstvím a požadované francouzským lidem. Strach ze zničení katolického náboženství a revoluční způsob šíření ideje lidských práv a moderních myšlenek církev zatvrdil. Začala se bránit novotám. Vrchol přišel za pontifikátu Pia IX., jenž zavrhnul celé moderní myšlení, nové směry a pokrok a prohlásil je za bludy. Se Lvem XIII. však přišla změna stylu a papež se začal věnovat se zpožděním problémům společnosti, především sociální otázce. Jeho nástupce Pius X. se ale vrátil k tradici Pia IX. a tvrdě zasahoval proti modernismu v katolickém prostředí. První světová válka, vzestup totalitních ideologií, druhá světová válka a zločiny proti lidskosti donutily katolickou církev, aby se člověk a jeho ochrana dostali do středu jejího zájmu. Pius XI., Pius...
|
|
|
Urban II. a církevní reforma
Bečán, Petr ; Drška, Václav (oponent) ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce)
Hlavním tématem bakalářské práce je rozbor vztahu papeže Urbana II. k církevní reformě 11. a 12. století. První část obecně nastiňuje politicko-církevní situaci západní Evropy od 10. století, přes počátky papežské reformy až po pontifikát Řehoře VII. Druhá kapitola popisuje vliv dvou významných reformních center, Remeše a Cluny, na vývoj a formování osobnosti Oda de Lagery, budoucího papeže Urbana II. Závěrečná třetí kapitola je věnována rozboru významu Urbanových reformních koncilů, reorganizaci papežské správy a dalším zásahům do vývoje církevní reformy.
|
|
|
Ruská účast na Florentském koncilu a odmítnutí cirkevní unie
Linhartová, Monika ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Ferrarsko-florentský koncil se řadí k velkým událostem světových dějin. Byla zde uzavřena církevní unie, která alespoň na několik let vytvořila iluzi, že došlo k sjednocení křesťanské církve. Dále se podařilo definitivně odstranit rozkol mezi západními křesťany poté, co abdikoval vzdoropapež Felix v. l O historii ferrarsko-florentského koncilu bylo publikováno velké množství vědecké literatury, a to jak západních, tak východních badatelů. Valná většina z nich však nereflektuje prameny ruské provenience, které byly napsány členy ruské pravoslavné delegace. Nezabývají se ani tím, jaký dopad měla církevní unie na Rus. Uzavření unie ve Florenci považuji za důležitý moment, který způsobil změny ve struktuře ruské církve. V literatuře však toto téma chybí nebo je mu věnován jen omezený prostor. To se stalo impulsem k tomu, abych se touto problematikou začala zabývat. Tématem diplomové práce Ruská účast na florentském koncilu a odmítnutí církevní unie jsou jednání ferrarsko-florentského koncilu v letech 1438-1439 s důrazem na důsledky, které vyplynuly z jejích ustanovení pro ortodoxní církev a pravoslavné křesťany. Svoji pozornost jsem zaměřila především na účast ruského poselstva, vedeného metropolitou kyjevským a vší Rusi Isidorem.2 Pokusila jsem se vysvětlit jaké důvody vedly velikého knížete Vasilije II. k...
|
|
|
Vojenství a válečné aktivity v raném středověku a jejich vliv na proměny společnosti
Šťastný, Jan ; Suchánek, Drahomír (oponent) ; Drška, Václav (vedoucí práce)
Cílem práce je zachycení vývoje organizace franského vojska a s tímto vývojem souvisejících sociálních proměn v raně-středověké Franské říši. Obsah začíná popisem poměrů v Galii na konci římské vlády a v průběhu franského pronikání na území Impéria. Po franském záboru Galie za vlády Chlodvíkovy je centrem zájmu vývoj franského vojska od 6. do počátku 9. století. Popsáno je jeho složení, přednosti i slabiny, a také válečné úspěchy nejprve merovejských králů a posléze vládců karlovského rodu. Klíčovým obdobím je 8. století, v jehož průběhu dochází nejen k výměně dynastií na královském trůně Franské říše, ale rovněž k důležitým vojensko-společenským proměnám, které byly předstupněm k pozdějšímu feudálnímu uspořádání západní Evropy. V poslední části jsou pak rozebírány dopady vojensko-technologických změn na soudobou společnost se zaměřením zejména na franské elity, jichž se příslušné proměny dotýkaly nejvíce a které hrály důležitou roli v historickém vývoji raněstředověké společnosti. Při vypracování této studie byly nejčastěji používány prameny franské provenience u období 6. až 9. století (zejména Historie Řehoře z Toursu, tzv. Fredegarova kronika, záznamy významných církevních análů a pro 8. a 9. století kapituláře franských králů), z hlediska literatury lze upozornit na práce P. Contamina, B. Bachracha, A....
|
|
|
Ostrogóti a "renovatio imperii" císaře Justiniána I.
Adamčík, Petr ; Suchánek, Drahomír (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Gótové patřili mezi největší a nejdůležitější germánská etnika období stěhování národů. Díky početnosti a bojovnosti byli schopni udržet svou jednotu ve dvou velkých skupinách, které později vytvořily říše - vizigótskou a ostrogótskou. Podařilo se jim udržet vědomí své identity a odolat asimilačním tendencím dalších mocných kmenů. Naopak jejich úspěšnost lákala příslušníky jiných kmenů, aby se snažili získat podíl na gótské kořisti, a rozšiřovali tak řady "etnických" Gótů. Vedle Franků můžeme Góty považovat za nejvýznamnější germánské etnikum, které se zformovalo v neklidné době stěhování národů. Významně se podíleli na rozkladu západořímské říše. Na konci vlády Theodoricha Velikého nemohl žádný mocenský faktor v Evropě ohrozit gótské říše obklopené systémem vazalských států. Až nástupci Theodoricha dopustili rozklad těchto vazeb a umožnili císaři Justiniánovi 1. realizovat jeho program renovatio imperii. Tento pokus o obnovu římské říše v původních hranicích nemohl mít dlouhé trvání. Výsledkem gigantických tažení, která finančně zruinovala východořímský stát, bylo nakonec jen ovládnutí severní Afriky a Sicílie. Stát Vandalů byl zničen stejně jako ostrogótské impérium nástupců Theodoricha, které v Itálii zanedlouho nahradili Langobardi. Vizi gótská říše se sice udržela, ale její síla dále klesala až do roku...
|
|
|
Viktor IV. a jeho nástupci: církevní politika v době papežského schizmatu (1159-1180)
Strnadová, Kristýna ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Práce se zaměřuje na politiku vzdoropapeže Viktora IV. a jeho nástupců Paschala III., Kalixta III. a Inocence III., kteří od schizmatické volby roku 1159 tvořili protivníky Alexandra III. Cílem je analyzovat politické smýšlení a jednání vzdoropapežů, s důrazem na politické vztahy Viktora IV. Práce bude rozdělena do šesti tematických částí. První z nich se zabývá předvolebním vývojem a samotnou volbou roku 1159. Druhá se zabývá jejich postavením ve vztahu k Alexandru III., zatímco třetí zkoumá papežsko-císařskou politiku a vzájemný vztah vzdoropapežů a císaře Fridricha Barbarossy. Čtvrtá část se zabývá postavením a vztahy vzdoropapežů mimo Svatou říši římskou. Předposlední kapitola ukazuje postoje říšského pontifikátu ke vzdoropapežům, a také obedienci říšských klášterů ve světle papežských listin. Poslední kapitolu tvoří životopisy vzdoropapežů v období před počátkem jejich pontifikátu.
|
|
|
Chudoba prvních svatyň minoritů na příkladu vybraných lokalit v Anglii v letech 1224-1258/1259
Ollé, Martin ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Diplomová práce se soustředí na interpretaci postoje Františka z Assisi k chudobě prvních minoritských svatyň. Případové studie budou tvořit svatyně anglických minoritů z vybraných lokalit z let 1224-1258/9. Cílem jejich studia je ukázat, do jaké míry odrážely Františkův přístup k chudobě staveb. Studium Františkova chápání chudoby staveb bude založeno na analýze vybraných písemných pramenů řádové provenience. Při rekonstrukci charakteru a liturgické funkce prvních svatyň anglických minoritů bude vedle Tomáše z Ecclestonu, jehož dílo známé jako Tractatus de adventu fratrum Minorum in Angliam patří mezi nejvýznamnější narativní prameny v rámci zkoumaného období, čerpáno také z královských darů na výstavbu a z nálezových zpráv z lokalit, které byly archeologicky zkoumány. Shrnutí míry vyjádření chudoby na příkladu analyzovaných svatyň anglických minoritů bude předmětem závěru diplomové práce.
|
|
|
Vrchol otonsko-sálského systému říšské církve. (Vztahy imperia a sacerdotia na přelomu prvního a druhého tisíciletí)
Suchánek, Drahomír ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Semotanová, Eva (oponent) ; Bláhová, Marie (oponent)
Cílem této práce je přispět k diskusi o problémech vztahů imperia a sacerdotia na přelomu 1O. a ll. století a pokusit se na základě zohlednění všech důležitých zdrojů primární i sekundární povahy nalézt adekvátní odpověď na otázku, zda je možné hovořit o existenci systémového budování říšské církve. Tento problém je nahlížen pod úhlem profilujícího a výjimečného postavení panovníka, v němž hrála ústřední roli sakrální praxe saských císařů. Právě zde je totiž do značné míry skryta podstata závěrů a interpretací, skrze něž je nahlíženo celé období soužití světské a duchovní moci. Východiskem bude především období vlády posledních dvou císařů liudolfinské dynastie Oty III. a Jindřicha II., tj. ten úsek dějin, který historická věda vnímá jako dovršení budování královské říšské církve. Ambicí autora je prokázat, že mapované období v sobě zahrnuje prvky zlomu i kontinuity, aniž by nutně musely stát v příkrém protikladu vůči sobě. V tomto ohledu by bylo do jisté míry možné nahlížet otázku po existenci systému říšské církve jako irelevantní a případnou odpověď tak učinit závislou na zvoleném úhlu pohledu. Vedle prvků strukturálních je totiž nutno zohlednit i hlediska osobnostních specifik. V úplnosti tak platí slova německého historika Theodora Schieffera, že člověk ll. století neměl vztah k církvi, ale vždy stál...
|
host ::
RSS.