|
| |
|
|
Sasové v Čechách v letech 1631 a 1632
Kortus, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Fukala, Radek (oponent)
Předmětem této práce je zpracování epizodické události z dějin třicetileté války, tažení saské armády do Čech v letech 1631 a 1632. Text práce je rozvržen do šesti kapitol. První z nich shrnuje přehled dosavadního bádání o tématu a seznamuje čtenáře s existující literaturou a použitými prameny pro sepsání tohoto pojednání. Druhá kapitola věnovaná počátkům tažení saského vojska do Čech řeší odpověď na některé z otázek položených v úvodu: Proč se uskutečnilo tažení do Čech? Na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět. Podnětem k němu mohly být dva důvody spojené z faktem, že této příležitosti bylo možné využít k živení saské armády na území Čech. Prvním důvodem mohly být obavy saské strany z napadení kurfiřtství císařskými vojsky pod velením Aldringena a Tiefenbacha. Druhým důvodem mohla být obava z plánů českých pobělohorských exulantů. Ti, pod vedením Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu usilovali o návrat do staré vlasti a o obnovení náboženských a politických poměrů do té míry, jaké existovaly před rokem 1620. Toto se mělo zdařit vyvoláním povstání v zemi proti císaři a českému králi Ferdinandovi II. za podpory švédské armády. Tažení švédského vojska do Čech a následně do rakouských zemí se císařský dvůr, generalita a vlivné politické osobnosti dlouhou dobu velmi obávaly. Mám za to, že Arnimovo tažení...
|
|
|
Páni z Valdštejna ve středověku (české větve)
Koudelka, Pavel ; Velímský, Tomáš (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Nae práce se zabývá starým eským rodem pán z Valdtejna. V p rvní ásti se v nuje rodu Markvartic , z nich se Valdtejnové vyd lili. Popisuje vzestup Markvartic jako beneficiární lechty za vlády p emyslovských kníat i jejich pozd jí zisk území okolo Jizery, je dále rozi- ovali v rámci st edov ké kolonizace. Zabývá se i nejd leit jí markvartickou církevní funda- cí, kláterem Hradit nad Jizerou. V nuje se nejvýznamn jím p edstavitel m markvartického rodu, mezi nimi vynikají Havel z Lemberka a jeho bratr Jaroslav z Hrutice, p ímý p edch dce rodu pán z Valdtejna. Druhá ást naí práce se zabývá genealogií rodu Valdtejn a jejich pozemkovými majetky. Rozd luje rod na t i základní v tve, pány z Rottejna, z D tenic a z Valdtejna. Pány z Valdtej- na dále d lí na lomnickou, valdtejnskou a t panickou v tev. Popisuje postupný úpadek prvních dvou v tví i vzestup poslední z nich. T etí ást se v nuje politickému p sobení vybraných p ísluník rodu Valdtejn b hem husitských válek i v období krátce po jejich skon ení. Jmenovit se zabývá vzestupem a pádem Hynka z Koltejna, husitského diplomata a stoupence kandidatury Zikmunda Korybuta na eský tr n. Jet více se zaobírá krátkou a rychlou kariérou vojev dce a politika Haka z Valdtejna ve slubách praan , jeho p ekvapivou zm nou strany i jeho pak u doivotní v rností stran umírn ných...
|
|
|
Karlštejnská manská soustava
Novotná, Markéta ; Bobková, Lenka (oponent) ; Ledvinka, Václav (vedoucí práce)
Při hledání náplně mé seminární a později i diplomové práce jsme se snažila zaměřit svoji pozornost na zatím nepříliš zpracované oblasti české historie. Vlastním podmětem se mi stal referát k dějinám českého raného novověku o hospodářských aktivitách předbělohorské šlechty. V souvislosti s problematikou využití úvěru jsem se seznámila s pracemi Václava Bůžka věnovaným hospodářskému a společenskému postavení nižší šlechty.1 Pozornost badatelů se dlouho obracela k vyšším složkám stavovské společnosti; z nižší šlechty jsou obvykle zpracováni jen významnější jedinci. Až v posledních letech se zájem historiků zaměřil i tímto směrem a výsledkem jsou například právě Bůžkovy shrnující studie. V přehledném článku Pavly Burdové o deskách dvorských2 jsem objevila souvislou a zatím nezpracovanou řadu karlštejnských manských desek od počátku 17. století, na které jsem zaměřila svoji pozornost. V původní verzi mělo být následující pojednání analytickým průřezem určitého krátkého úseku na základě jediného pramene, například Kvaternu manství karlštejnského z počátku 17. století, a mělo tak navazovat na můj příspěvek přednesený a později i publikovaný na Celostátní studentské vědecké konferenci v Olomouci.3 Časem jsem však začala narážet na obtíže způsobené především tím, že k tomuto tématu, tj. lenní soustavě hradu...
|
|
|
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století
Zdichynec, Jan ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Markrabství Horní Lužice, které spolu s Lužicí Dolní až do roku 1635 náleželo do svazku zemí Koruny české, vykazuje od nástupu protestantství nesmírně bohatou škálu různých, vedle sebe tolerovaných forem intenzivního náboženského života, jež měla v 16.-18. století obdoby jen málokde ve střední Evropě. Na relativně malém prostoru tu tehdy, opomineme-li místní židovské obce, působila v prvé řadě katolická kolegiátní kapitula v Budyšíně, jediná kapitula v Říši podřízená přímo apoštolskému stolci, která byla přesto nucena každodenně se o svatostánek dělit s protestantskými měšťany. Dalšími nositeli odkazu římskokatolické církve byly ženské kláštery. V jejich těsném sousedství pak vznikl na začátku 18. století protestantský "dámský ústav" Joachimstein. Zároveň tu působily partikulární církve luteránské, svébytně organizované v rámci významnějších měst a panství, ale např. i světově proslulá pietistická komunita v Herrnhutu/Ochranově. Duchovní rozmanitost oblasti ještě podtrhával příliv přistěhovalců z Čech, kteří se bezprostředně po Bílé hoře, ale ještě i na začátku 18. století usazovali především v Žitavě a jinde v regionu. Komplikované duchovní ovzduší je srovnatelné nejspíše se situací v sousedním Slezsku, jež - podobně jako Horní Lužice - v důsledku specifického politického vývoje České koruny po bitvě na...
|
|
| |
|
|
Kolonizace a církevní správa na území historického Loketska ve 13. století
Konůpek, Jan ; Musílek, Martin (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Od počátků novodobého historického zájmu má 13. století pevné místo ve všech koncepcích českých dějin. Do jeho hodnocení se vždy promítala aktuální situace doby. Od poloviny 19. do poloviny 20. století byl dominujícím prvkem v tomto výkladu příchod nových obyvatel "z německých zemí" a jejich podíl na výstavbě sídel a krajiny. Problematikou se zabývala celá řada autorů, nicméně základní interpretační schéma zůstávalo více méně stejné. Obrat nastal v šedesátých letech, kdy začala být evropská středověká změna nazírána jiným způsobem. Podstatně se změnil okruh kladených otázek a interpretačních přístupů. Došlo k rozšíření geografického a časového rámce, ve kterém byly dané změny hodnoceny, k zasazení problematiky do celoevropského kontextu a k zásadnímu rozšíření pracovních metod historiografie. V reakci na nové mezioborové pojetí historických věd byla následně znovu promýšlena otázka vlastní historiografické metody.
|
|
|
Splendor curiae regis. Život a kultura na dvoře posledních Přemyslovců
Dvořáčková, Dana ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Iwanczak, Vojciech (oponent)
Disertační práce Splendor curiae regis. Život a kultura na dvoře posledních Přemyslovců se věnuje studiu panovnického dvora druhé poloviny 13. a počatku 14. století. Hlavní těžiště zkoumání postihuje zvláště dvůr českého a polského krále Václava II. (1278/1283-1305), přičemž práci doplňují analogická srovnání, která časový rámec přesahují jak do raného, tak do pozdně středověkého období. Panovnický dvůr je sledován jako domácnost vládce a zároveň jako jedna z nejvýznamnějších "institucí" středověku, neboť jeho centralizující vliv prostupoval celou společností. Dvůr představoval místo politického rozhodování, moci a reprezentace. Stejně tak byl centrem a propagátorem dvorské rytířské kultury, která právě v této době zaznamenala výrazný rozkvět. Práce je rozdělena do sedmi kapitol. Po rozboru pramenů a literatury následuje nastínění metodického postupu. Hlavní těžiště výsledků nese třetí až sedmá kapitola disertace. Třetí z nich předkládá dvůr nejprve podle názorů středověkých autorů, kdy se nejčastěji jedná o rozlišování mezi curia minor a curia maior, a současně nabízí i teoretické pojednání o chování dvora na základě využití metod sociologie a antropologie. Čtvrtá kapitola se v první části věnuje představení vývoje panovnického dvora v Čechách od raného středověku. Na ní navazuje přímý rozbor podoby dvora...
|
|
|
Páni ze Šumburka. Historie rodu v Království českém (od poloviny 13. st. do 1. poloviny 15. st.)
Heroutová, Kateřina ; Žemlička, Josef (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Páni ze Šumburka byli říšským ministeriálským rodem pocházejícím ze saského Plíseňska. Do prvních prameny doložených kontaktů s území Českého království se dostali v době vlády Přemyslovců. Tato práce sleduje jejich první kroky na našem území, jejich životy za vlády Lucemburků až do doby vlády českého krále Václava IV. Za jakéhosi praotce v Čechách usazených pánů ze Šumburka lze pokládat Fridricha ze Šumburka - Glauchau, který se stal spojencem českého krále Václava I. Ten hledal oporu u cizích šlechticů proti nově vznikající pozemkové šlechtě v Čechách. Jeho potomci se pak v Čechách trvale usadili. Páni ze Šumburka se stali leníky českých králů. Nejprve králi Václavovi III. vzdali jako léno své panství Glauchau v Plíseňsku. Teprve za vlády Karla IV. pak získali léna v Čechách - Hasištejn, Perštejn, Egerberk a Ervěnice. Zde si vybudovali svá panství, jež však neměla dlouhého trvání, protože je záhy postupně prodeji, postoupeními a konfiskacemi zase ztratili. Šumburkové se jak v době Přemyslovců, tak v době Lucemburků pohybovali v okolí panovníka. Jejich jména se tak objevují v panovnických listinách a jejich erb byl vytesán na hradě Laufu v audienčním sále, který nám poskytuje možnost pohledu na členy českého královského dvora, kam páni ze Šumburka bezesporu patřili. Jejich působení na panovníkově dvoře...
|
|
| |
host ::
RSS.