|
|
Měřítko moudrosti. Sókratova dialektika a Prótagorův relativismus v Platónově dialogu Theaitétos (151d-187b)
Komolý, Kryštof ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Roreitner, Robert (oponent)
Bakalářská práce se zabývá vztahem vědění a moudrosti v první třetině Platónova dialogu Theaitétos (151e-187b). Zkoumá, jakým způsobem je třeba rozumět ztotožnění vědění s moudrostí, které Sókratés provede v úvodu dialogu, a dále se soustředí na Sókratovo vyvrácení radikálně odlišného pojetí vědění a moudrosti, které v dialogu reprezentuje jeho interpretace Prótagorova výroku homo mensura. Práce se pokouší ukázat, s jakými předpoklady Sókratés přistupuje ke zkoumání vědění, a jakou roli hraje v dialogu jeho maieutická metoda. Chce vysvětlit, že odmítnutí Prótagorovy pozice je důležitou podmínkou pro možnost definovat vědění, a že v Platónově uvažování má pojem vědění vedle epistemologického také etický rozměr. Klíčová slova: Platón, Theaitétos, Sókratés, Prótagoras, moudrost, vědění, homo mensura, maieutika
|
|
|
Zakoušení bolesti podle Aristotela
Linka, Vojtěch ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Zakoušení bolesti podle Aristotela Diplomová práce ÚFaR FF UK Bc. Vojtěch Linka Vedoucí práce: Mgr. Robert Roreitner Abstrakt: Diplomová práce se zabývá problémem zakoušení bolesti u Aristotela. Na základě textů z Etiky Níkomachovy a pojednání O duši se pokoušíme o rekonstrukci Aristotelova myšlení o bolesti a jeho interpretaci. Vycházíme z rozboru pojmu slasti a vztahu slast-bolest, čímž získáváme základní materiál pro další analýzy. Z analýzy slasti je nejdůležitější poznatek spojení slasti a činnosti (energeia). Toto spojení rozebereme i v analýze bolesti. Samotná analýza bolesti se uskutečňuje skrze rozbor pasáží, kde Aristotelés o bolesti mluví explicitně, a myšlenkového experimentu, kdy pozorujeme, jak by se Aristotelés vyrovnal s případem chronické bolesti. Po těchto analýzách interpretujeme bolest jako maření činnosti a rozvedeme důsledky této interpretace zejména v kontextu Aristotelovy psychologie. Díky analýze a interpretaci jsme schopni na konci práce zodpovědět otázka, jak živočich zakouší bolest a jak toto zakoušení souvisí se smyslovým vnímáním.
|
|
|
Etické zlo v Platónově dialogu Timaios
Šesták, Michal ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Roreitner, Robert (oponent)
Cílem této bakalářské práce je pokusit se porozumět tomu, co je to v Platónově dialogu Timaios "etické zlo", tedy zlo způsobené lidskými bytostmi. Přitom bude potřeba pokusit se odpovědět i na související otázky, především na to, jaké jsou možné příčiny tohoto zla. Kromě dialogu Timaios budou zohledněny také texty klasických i soudobých interpretů tohoto dialogu. Z dialogu Timaios se práce soustředí především na jeho antropologickou část, v menší míře pak na část kosmologickou. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Husserlova teorie poznání
Bárta, Tomáš ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Roreitner, Robert (oponent)
Hlavním cílem této práce je představit Husserlovu teorii poznání. Celá práce je uvedena interpretací Husserlovy myšlenky o selhání novověkých věd a jeho celospolečenských důsledcích. Následuje výklad specifikující problém poznání jako problém transcendence vědomí vůči poznávanému objektu. V rámci shrnutí Husserlovy kritiky vzniku a vývoje novověké vědy a filosofie je pozornost zaměřena na motivy dosvědčující nemožnost řešit problém poznání s využitím objektivistických, resp. naturalistických koncepcí. Husserlovou odpovědí na problém poznání je naproti tomu analýza konstituce předmětnosti na půdě transcendentálního vědomí. V závěrečné kapitole je nastíněna Patočkova kritika několika stěžejních pojmů Husserlovy fenomenologie.
|
|
|
Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)
Roreitner, Robert ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....
|
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
|
|
Dva pohledy na řeč v raném Nietzschově myšlení
Roreitner, Robert ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Kouba, Pavel (vedoucí práce)
Tato práce představuje rané Nietzschovo dílo z let 1856-73, které zařazuje do kontextu jeho bohaté recepce v 80. a 90. letech a z nějž přináší české překlady některých důležitých textů. První kapitola ukazuje, jak v souvislosti s autobiografickými poznámkami z let 1856-65 do Nietzschova myšlení poprvé vstupuje téma řeči, a to jako prostředí umožňujícího přetrvat určitým momentům minulosti. Ve druhé kapitole je především v konfrontaci se Schopenhauerem, ale také na pozadí Langeho a Hartmannova díla předvedena artikulace pojmu hudby, jak k ní dochází v Nietzschových poznámkách z let 1869-71. Ukazuje se, že Nietzschova hudba, která zviditelňuje proces nastávání, řád následnosti (Aufeinander), jímž všechno prochází bez ohledu na svou vlastní kvalitu, a která se vymezuje v protikladu k řeči předvádějící svět v řádu koexistence (Nebeneinander), tedy jako představu, reprezentaci, symbol, že tato hudba představuje spolu se svým protipólem v řeči pojmovou dvojici mnohem obecnějšího charakteru, než jaký je vlastní obvyklému pojmu řeči a hudby. Řeč a hudba jsou dvěma ohledy symbolického řádu, do nějž jsme vždy již vstoupili. Ve třetí kapitole je nejdříve vyloženo selhání Nietzschova konceptu kultury jako důsledek první konfrontace obou ohledů na řeč a následně za pomoci Nietzschových fragmentů z let 1871-73 položeny...
|
host ::
RSS.