|
|
Kanonizační proces Eduarda vyznavače
Kovaříková, Šárka ; Kubín, Petr (vedoucí práce) ; Pátková, Hana (oponent)
Resumé Kanonizační proces Eduarda Vyznavače Eduard Vyznavač byl posledním anglosaským králem z wessexské dynastie, vládl v Anglii v letech 1042 až 1066. Po dlouhých letech, kdy v zemi docházelo k neustálým bojům, se mu podařilo udržet v zemi mír. Mládí strávil v exilu na kontinentě, díky čemuž měl kontakty na většinu západoevropských panovnických dvorů. Velký vliv na něj měl jeho tchán Godwin, earl z Wessexu, a jeho manželka Edith. V průběhu Eduardovy vlády docházelo ke konfliktům mezi dvěma dvorskými stranami - jednou anglo-dánskou, představovanou především velkými early, a druhou francouzskou, již tvořili panovníkovi přátelé, kteří do Anglie přišli z kontinentu. Všichni soudobí kronikáři poukazují na panovníkovu zbožnost, která se podle všeho nejvíce projevila na velkorysé podpoře přestavby Westminsterského opatství, jehož podoba v době Eduardovy smrti je vidět na slavné tapiserii z Bayeux. Dnešní historiky mnohem více zajímá otázka nástupnictví po bezdětném panovníkovi, především to, jaké právo na anglický trůn měl normanský vévoda Vilém Dobyvatel. Eduardův kult zdá se nikdy až do kanonizace nepřekročil hranice Westminsterského opatství, případně přilehlých londýnských čtvrtí. Z kláštera také vycházely veškeré snahy o Eduardovu kanonizaci. Pro úspěch bylo ale zapotřebí nejprve najít vůdčí osobu, která by...
|
|
|
Politika Eduarda I. na Britských ostrovech a ve Francii
Kovaříková, Šárka ; Picková, Dana (oponent) ; Drška, Václav (vedoucí práce)
Diplomová práce je rozdělena do kapitol podle zemí, kterým se Eduard I. za své vlády věnoval či je dobýval, tedy Wales, Irsko, Skotsko a Francie. Vnitřní události v Anglii, ať již se jednalo o reformu zákonů či šlechtickou opozici, jsou zmíněny pouze okrajově, neboť nespadají pod zahraniční politiku, i když ji mohou ovlivňovat. Wales a Irsko byly považovány za vnější součásti anglického království, proto jsou na prvním místě; Skotsko bylo nejméně do roku 1290 samostatnou zemí. Jednotlivé kapitoly neobsahují pouze popis událostí v těchto zemích v letech 1272 až 1307, ale také přehled událostí předcházejících, příčin Eduardových válečných tažení. Důvodem je snaha o osvětlení dění a častá nedostupnost literatury věnující se této problematice.
|
|
|
Politika Eduarda I. na Britských ostrovech a ve Francii
Kovaříková, Šárka ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Eduard I. vládl v Anglii třicet pět let. Autoři středověkých kronik o něm mluví jako o výborném panovníkovi, schopném válečníkovi a politikovi. Moderní historici píší o mnoha problémech a válkách, které musel vyřešit či vybojovat, většinou úspěšně. Anglie Eduarda I. měla dvě vnější části - Wales a Irsko. Wales byl rozdělen mezi mocné barony, kteří museli anglickým králům skládat homagium. V rozmězí let 1272 a 1307 ve Walesu vypukla tři povstání vedená místními magnáty. Po posledním z nich, které proběhlo roku 1292, byl Wales Angličany plně dobyt. O Irsku se předpokládalo, že je zcela pod anglickou nadvládou; Eduard tento ostrov nikdy nenavštívil ani nebyl nucen tam poslat armádu. Ve 13. století existovala na Britských ostrovech dvě království - Anglie a Skotsko. Angličtí králové se snažili získat v severnější zemi vliv; skotští králové jim měli skládat homagium. Sporným bodem bylo, zda tato přísaha byla skládána za celé Skotsko nebo pouze za země, které skotský král držel v Anglii. Roku 1290 místní královská dynastie vymřela a Eduard I. se chopil příležitosti. Vybral nového panovníka a poté, co Jan Balliol nesplnil své údajné povinnosti vůči Anglii, Eduard do Skotska vtáhl v čele armády. Vojenská tažení, především díky odporu v severní části království, probíhala až do konce Eduardovy vlády. Skotsko nebylo...
|
|
|
Měření a řízení operačního rizika v bankách
Kováříková, Šárka ; Dvořák, Petr (vedoucí práce) ; Tuček, Miroslav (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá měřením a řízením operačního rizika v bankách. Nejprve je popsán koncept Basel II. Dále je pak vymezeno operační riziko, rozebrány jeho jednotlivé složky a následně popsány způsoby měření a fáze procesu řízení. V neposlední řadě jsou také definovány způsoby kontroly a zmírňování tohoto rizika. Poslední část je zaměřena na rozbor principů a standardů, které by každá banka měla splňovat pro efektivní identifikaci, ohodnocení, monitorování a kontrolu/snižování operačního rizika. Zde je také navržen dotazník pomocí kterého si banka sama může učinit představu o úrovni operačního rizika.
|
host ::
RSS.