|
|
Projevy surrealismu v českém divadle 20. a 30. let XX. století
Budařová, Jana ; Just, Vladimír (oponent) ; Herman, Josef (vedoucí práce)
V této práci jsem se pokusila doložit, zda česká Surrealistická skupina dokázala sloučit své teoretické požadavky se specifickými vlastnostmi divadla. Při pohledu na dramatickou tvorbu Vítězslava Nezvala, scénografii Jindřicha Štyrského i Františka Muziky a inscenační praxi Jindřicha Honzla jsem se snažila naznačit, jaké problémy způsobila snaha uvést surrealismus na divadelní jeviště. Čeští surrealisté, ač fascinováni osobou a dílem André Bretona (často zcela nekriticky), se v případě divadelního umění od svého vzoru odpoutali a zaměřili se na divadlo jako jednu z platforem surrealistického hnutí. Střetli se však s odporem, který surrealistickému divadlu klade osoba herce, bojovali s tehdejší divadelní praxí i technickými možnostmi divadelního provozu. Ve spojitosti s neschopností komunikovat s širším publikem bylo surrealistické divadlo odsouzeno zaujmout postavení čistého experimentu.
|
|
|
Jiří Frejka v karlínském divadle 1950-1952
Bár, Pavel ; Just, Vladimír (oponent) ; Herman, Josef (vedoucí práce)
Úkolem této práce je popsat a analyzovat poslední tvůrčí a životní etapu režiséra Jiřího Frejky v letech 1950-1952, spojenou s karlínským divadlem. Tato poslední fáze režisérova života a práce je v různých slovníkových heslech, ale i některých odborných publikacích přehlížena pouhým konstatováním Frejkova přeřazení do divadla v Karlíně, kde ukončil svůj život sebevraždou. Jeho karlínskou tvorbu a její okolnosti však dosud nikdo neanalyzoval. Doposud nejpodrobnější studií závěrečného období Frejkova života je práce Ladislavy Petiškové "Ze zákulisí jedné štvanice", publikovaná v Divadelní revue. Petišková navázala na své předchozí zkoumání Frejkovy tvorby ve vinohradském divadle (studie ve sborníku ,,0 nové divadlo") a její doposud poslední prací na toto téma je stať o Frejkově životě a tvorbě, která jako předmluva předchází výboru statí "Divadlo je vesmír". Ani v jedné z těchto studií se autorka podrobněji nepustila do analýzy režisérovy karlínské tvorby, pouze se o nich krátce zmiňuje. Nedostatkem výše jmenovaných studií, které jsem využíval i při své práci, jsou některé věcné chyby a špatný poznámkový aparát, který neumožňuje nalézt a ověřit mnohé z uvedených informací. Některé z věcných chyb, které se objevily ve studii Ze zákulisí jedné štvanice, byly následně opraveny na základě reakce Zuzany Sílové....
|
|
|
Divadelní kritika v časopise Divadlo v roce 1953
Kunderová, Radka ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Herman, Josef (oponent)
V roce 1953 umírá J. V. Stalin a několik dní poté i Klement Gottwald. Všeobecně se proto tento rok pokládá za počátek liberalizace stalinského režimu nejen v Československu, ale v celém sovětském bloku. Časopis Divadlo, zřízený v roce 1949 jako orgán Divadelní a dramaturgické rady, tehdy vycházel čtvrtým rokem. Jaká byla funkce odborného divadelního periodika v totalitním režimu komunistického typu2? Jaké měl časopis postavení na divadelním mediálním "trhu"? Jakou formou kriticky reflektoval divadlo? Kdo kritiky psal a na jaké inscenace? Jaká měřítka kritici zastávali a jak je prosazovali? Změnila se divadelní kritika po smrti politických vůdců?
|
|
|
Experimentální tvorba Jiřího Nekvasila
Černý, Milan ; Just, Vladimír (oponent) ; Herman, Josef (vedoucí práce)
Tato práce úzce navazuje na publikaci Daniel Dvořák & Jiří Nekvasil a jejich divadlo1 , kterou jsem vypracoval spolu s dramaturgem opery Národního divadla Pavlem Petráňkem. Vyšla v roce 2004, tedy v jubilejním 15. roce spolupráce obou umělců. Základ tvořil komentovaný podrobný fotografický scénář inscenace2 , všeobecný inscenační sylabus inscenátorů, v mnoha případech i podrobný scénář3 . Spolu s výběrem materiálů pro publikaci byly prostudovány i ostatní dokumenty (scénografické podklady, náčrty a rozpisy, recenze, ohlasy a programy). Archiv Jiřího Nekvasila byl v závěrečné fázi roztříděn a ve spolupráci s videotékou Institutu umění - Divadelního ústavu byly všechny dostupné videozáznamy inscenací převedeny na DVD média a současně uloženy ve fondech Institutu umění - Divadelního ústavu, v archivu Jiřího Nekvasila a v archivu autora této práce. Cílem publikace nebylo hodnocení společných inscenací, ale především jejich dokumentace. Ve své diplomové práci jsem se soustředil na popis Nekvasilových raných inscenací, které byly využíváním experimentálních prvků nejtypičtější vzhledem ke tvaru děl, jejich komornosti a prezentováním na neoficiálních malých operních jevištích. Z rané tvorby se svým charakterem díla tomu vymyká Bartoňův Golem, kterého jsem tedy do své práce nezahrnul, stejně jako inscenaci 2x...
|
|
|
Vybrané inscenace her Ivy Peřinové v Naivním divadle Liberec v letech 1977-1989
Rezková, Jana ; Herman, Josef (oponent) ; Pavlovský, Petr (vedoucí práce)
Práce "Vybrané inscenace her Ivy Peřinové v Naivním divadle Liberec v letech 1977-1989" analyzuje šest dramatických textů Ivy Peřinové ajejich inscenace. Iva Peřinová je významná osobnost současného českého dramatu, je dnes nejhranější z žijících domácích autorů. Tato práce se zabývá počátky její tvorby a snaží se zjistit, jaký vliv měla na autorku spolupráce se souborem divadla, ve kterém v té době působila. Inscenace, na které se práce zaměřuje, tvoří reprezentativní výběr ajejich analýzou lze podle našeho názoru ukázat, že se jednalo o velmi specifický typ autorského divadla. Tvorba Ivy Peřinové je také příkladem práce s obecně známými tématy, které autorka využívá a na jejichž základě tvoří své parafráze a adaptace. Práce si klade za cíl též shromáždit a popsat všechny dostupné prameny a obrazovou dokumentaci.
|
|
|
Česká operní režie v šedesátých letech 20. století
Šaldová, Lenka ; Herman, Josef (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent) ; Bek, Mikuláš (oponent)
Ve snaze vystihnout základní rysy českého operního divadla šedesátých let 20. století se zaměřuji na režisérské osobnosti, které určovaly jeho podobu ve dvou hlavních divadelních centrech tehdejšího Československa - v Praze a v Brně. Sledují jejich tvorbu v kontextu domácí tradice, a to nejprve v obecnější rovině: kterak se vymezují vůči estetické doktríně let padesátých, vracejí se k impulsům meziválečné avantgardy a zároveň navazují na tradici pujmanovskou (hilarovskou). Představuji tedy základní náhled jednotlivých režisérů na pozici a poslání režiséra v operním divadle (jak ho sami prezentovali ve svých úvahách a jak ho odrážejí jejich inscenace). V dalších kapitolách pak podrobněji charakterizuji (převážně na základě domácích inscenací z let šedesátých) režijní rukopis klíčových režisérských osobností- s vědomím, že krystalizoval ve spolupráci se scénografy, herci, dirigenty. Navazuji tak na svou diplomovou práci, v níž jsem monograficky představila operního režiséra Ladislava Štrose: jeho režijní rukopis, jevištní poetiku. A usiluji tak dále přispět k poznání českého poválečného operního divadla, jehož odborná reflexe je zatím značně kusá. Větší pozornosti se opakovaně dostalo pouze Velké opeře 5. května (tedy období 1945-1948), na kterou se z hlediska operní režie na konci devadesátých let důkladněji...
|
|
|
Útěky z reality v českém polistopadovém dramatu (motivy iracionality a šílenství v dílech generačně spřízněných dramatiků narozených v letech 1960-1970)
Erml, Jiří ; Herman, Josef (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
V českých hrách napsaných po roce 1989 se velmi často objevují situace, v nichž se postavy chovají iracionálně až bláznivě. Vnímají svět, ať už ten velký - město, celou planetu - nebo ten soukromý, jimž může být domova rodinné vztahy či dokonce ten nejintimnější - jejich ,já" jako nehostinné, nepříjemné místo, v kterém neumí či nechtějí existovat. Není to jistě rys, který by byl vlastní pouze současné české hře. Iracionálno, projevy bláznivosti či šílenství, to, co se vymyká "normálnosti", je součástí dramatu už od jeho počátků, avšak s rozdílnou intenzitou. Ačkoliv dosud v dějinách umění toto téma nebylo žánrově kategorizováno (nemluvíme o "dramatu šílenství" nebo "dramatu iracionálna") existuje celá řada děl, které toto téma obsahují do takové míry, že by bylo možné tvrdit, že takový žánr skutečně existuje. Jestliže v nejstarších dějinách dramatu by do tohoto žánru "zapadl" Euripidův Héraklés, v dějinách dramatu 20. století by jedním z nejvýraznějších děl tohoto "žánru" mohla být - vedle mnoha jiných - například Weissova hra Marat/Sade. A například hra Psychóza ve 4.48, kterou britská autorka Sarah Kaneové napsala krátce před sebevraždou (t1999), má dokonce "šílenství" a reflexi světa skrze "duševní nemoc" za své nejdůležitější téma.
|
|
|
Vývoj francouzského muzikálu dvacátého století v kontextu evropského hudebního divadla
Fridrichovský, Patrik ; Prostějovský, Michael (oponent) ; Herman, Josef (vedoucí práce)
Touto prací jsem chte podat co možná nejobsáhlejší zprávu o hudebne-dramatickém divadle ve Francii, jehož soucasný vrchol, dle mého úsudku zastinuje ostatní muzikálovou produkci v Evrope. I když jsem na konci této práce, stále mám pocit, že jsem v nekterých oblastech stále na zacátku. Tak bohatý je pramen francouzské zábavní hudby spojené s divadelním jevištem. V posledních letech byl podán dukaz, že Francie a muzikál není protimluv, jen je treba pochopit jeho zákonitosti. Rozhodl jsme se termín megamuzikál, pro mnoho dukazu podaných v této práci, aplikovat na francouzské produkce po roce 1998. Jakkoli to není termín puvodní a snad i puvodem posmešný, presne vystihuje svojí estetickou kvalitu. Zdá se, že proces vývoje od amerického muzikálu zlaté éry, pres pozdejší rozvoj britské školy muzikálu superlativu má svého pokracovatele ve francouzském muzikálu grand spectacle, který svojí kariéru zacal teprve nedávno. Fenomén dokázal prekrocit hranice puvodu a rozšírit se i do oblastí, které sice nemají vlastní muzikálovou tradici, ale muzikálu jako zpusobu divadelní zábavy rozumí. Jakkoli se megamuzikálu angloamerická kritika vysmívá, našel svoji tvár i diváka. V této práci jsem se snažil predstavit široký proud dalších hudebních útvaru, které pro Francouze znamenají denní chléb a pro naše kraje jsou absolutne...
|
|
|
Může se stát regionální divadlo kulturním centrem?
Šesták, Jiří ; Gajdoš, Július (vedoucí práce) ; Srstka, Jiří (oponent) ; Herman, Josef (oponent) ; Gregorini, Jindřich (oponent)
Tato práce se v rámci úsilí o výzkum dosahu a rozsahu problematiky kulturního managementu praktikovaného v divadle - snaží odpovědět na otázku formulovanou v jejím názvu: Může se stát regionální divadlo kulturním centrem? Postupné ujasňování tohoto cíle, jeho souvislostí a bezprostředních i nepřímých předpokladů takového směřování se v tomto kontextu vedlo k propojení s problematikou divadla v přírodním prostoru, konkrétně využívání možností Otáčivého jeviště v českokrumlovském zámeckém parku. Vynález scénografa Joana Brehmse obsahuje vzhledem ke svému originálnímu přínosu evropskému divadlu podle mého názoru možnost, jak se i rozvíjením tohoco historie Jihočeského divadla otevřela, dostat blíže k realizaci cíle, který mi tanul na mysli. Funkce šéfa činohry i post ředitele Jihočeského divadla mě přiměly k tomu, abych se dále a hlouběji zamýšlel nad problematikou řízení složitého divadelního organismu, a to zejména ve změněných ?tržních? podmínkách.Problematika řízení umělecké potažmo kulturní instituce, jejíž různá řešení jsem poznal nejdřív na vlastní kůži jako herec a pak je musel sám činit v nejrůznějších situacích, do kterých mě přivedl výkon mých manažerských funkcí, tvořila další náplň mého studia.
|
host ::
RSS.