|
|
Vývoj valdsaského kláštera od jeho založení do r. 1420 ve vztahu k českým panovníkům a cisterciáckému řádu
Hrdlička, Vojtěch ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Anotace/Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá dějinami a vývojem cisterciáckého kláštera ve Valdsasech od jeho vzniku roku 1133 až do roku 1420, který tvoří horní časovou hranici práce. Měla by postihnout důvody založení kláštera, jeho vliv a moc v chebském regionu, majetkové a hospodářské vztahy a také změny uvnitř klášterní komunity. Důležité jsou i sociální vztahy mezi jednotlivými členy konventu a zvláště role opata jako představeného kláštera. Autor se pokusil také poukázat na zapojení kláštera do politiky a na účast jeho členů v evropských dějinách a rovněž na podíl jeho členů na utváření středoevropských dějin. Ačkoli Valdsasy působily na půdě Svaté říše římské a rozvíjely své kontakty především s teritorii v užším smyslu říšskými (Bavorsko, Horní Falc, Chebsko), měly vazby i na české země a jejich panovníky. Z toho důvodu je nejobsáhlejší IV. kapitola o vlastních dějinách kláštera, V. kapitola popisuje kontakty kláštera s českými panovníky, ale vazby panovníků zemí Koruny české byly vždy menší než s vládci Římské říše.
|
|
|
Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské
Párysová, Františka ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Smrt Zikmunda Lucemburského symbolicky uzavřela jednu etapu českých dějin. Husitská revoluce přinesla do života společnosti mnohé změny a byla odrazovým můstkem ke stavovskému státu. Téměř dvě a půl století jsme sledovali osudy rodu erbu ostrve, Ronovců, kteří se stejně jako ostatní šlechtické rody snažili vybojovat své místo na slunci. Z původních severočeských sídel se Ronovci rozšířili skoro do všech regionů Čech a Moravy, když ne přímo získáním držav, tak alespoň sňatkovou politikou.K tomu je nutno připočítat držbu lén, nejčastěji v Horní Lužici nebo v Kladsku. Snad žádný český ani moravský rod se nemohl vykázat takovou migrací. Ne všechny ronovské odnože Lucemburky přežily. Již v roce 1351 vymřeli po meči Žlebští z Lichtenburka, v roce 1410 Pyknové z Lichtenburka. Odnož Škopků z Dubé vyhasla přibližně ve stejnou dobu jako lucemburská dynastie a mnoho času už nezbývalo ani pánům z Pirkštejna. Slavný Hynek Ptáček z Pirkštejna zemřel bez mužských dědiců v roce 1444. Ostatní větve prokázaly větší životaschopnost, Krušinové a Bítovští z Lichtenburka žili ještě v 2.polovině 16.století, Berkové z Dubé a páni z Lipé dokonce ještě o půl století déle.
|
|
|
Pan Menhart z Hradce ve víru událostí první poloviny 15. století.
Miczanová, Veronika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Tato bakalářská práce je věnována představiteli významného jihočeského rodu pánů z Hradce, Menhartovi (1398 - 1449). Pan Menhart patřil k umírněným utrakvistům. Stal se spojencem táboritů a později též významnou osobou v jednáních s králem Zikmundem Lucemburským. Nemalou roli sehrál také v době interregna po smrti krále Albrechta Habsburského a v době správcovství Jiřího z Poděbrad, proti němuž se v závěru svého života postavil. Nejasnosti panovaly i kolem jeho náhlé smrti. O Menhartovi z Hradce dosud nebyla vydána rozsáhlejší samostatná studie. Práce bude vycházet ze stávající literatury a editovaných pramenů. Podle možností přihlédne i k pramenům netištěným uloženým v Národním archivu v Praze a v písemnostech pánů z Hradce uložených ve Státním oblastním archivu v Třeboni, oddělení Jindřichův Hradec.
|
|
|
Česko-míšeňské pomezí v období vlády Jana Lucemburského
Machková, Irena ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Žalud, Zdeněk (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá procesem vytváření mocenskopolitických opor ze strany Jana Lucemburského, přičemž se zaměřuje na pohraniční oblast severozápadních a částečně taktéž severních Čech. Snaží se představit způsoby, pomocí kterých mohl český panovník překonat bariéru v podobě silné domácí opozice, složené z předních zástupců české šlechty, mezi něž rozhodně patřil Jan z Vartemberka, a vytvořit systém mocenských opor, s jejichž pomocí pak mohl realizovat své vnitropolitické i zahraničněpolitické plány. Snaží se tedy postihnout, do jaké míry český král Jan Lucemburský využíval lenního principu západoevropského typu, dynastické politiky i podpory městského zřízení jakožto prostředků k formování opor vlastní moci ve strategicky důležitých regionech a jak byl v této své činnosti úspěšný. Součástí této bakalářské práce je taktéž přehled expanzivních aktivit českých panovníků v oblasti česko- míšeňské hranice v 11. až 13. století a v souvislosti s tím pak též stručný nástin expanzivních zájmů přemyslovských konkurentů na opačné straně zemské hranice, míšeňských markrabat a od roku 1248 rovněž durynských lantkrabat z rodu Wettinů. Klíčová slova: Jan Lucemburský, česko-míšeňská hranice, severozápadní a severní Čechy, královské město Ústí nad Labem, Wettini, zemská šlechta, proces formování opor...
|
|
|
Johanité v náboženském životě na Žitavsku
Hrachovec, Petr ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Tématem mé diplomové práce jsou johanitské komendy v Žitavě a Hirschfelde, tedy instituce, které zanikly před více než 430 lety, v případě žitavského konventu téměř beze stopy. Přesto tvořily po tři staletí součást dějin jižní Horní Lužice. Jejich význam byl sice jen lokální, ale v případě žitavské komendy se jednalo o nejdůležitější církevní instituci v tomto městě, neboť řád vlastnil patronát k městskému farnímu kostelu. Je proto překvapující, že johanitům nebyla v jinak bohaté hornolužické historiografii věnována žádná podrobnější studie. Až do 30. let minulého století čerpali regionální badatelé jen z prací vzniklých před požárem radního archivu v polovině 18. století. Bohužel bádání po druhé světové válce na výsledky práce několika historiků z 30. let nenavázalo. Dodnes nebyly využity ani archivní fondy přímo v žitavských archivech. Zájem o dějiny johanitů nevzbudilo ani výzkum žitavských postních plátpen (Fastentucher) v poslední době. Středověký vývoj komend je dokumentován alespoň v žitavském regestáři, který pokrývá období až do roku 1437. Konec středověku a doba reformace však nejsou zpracovány vůbec. Cílem mé diplomové práce bylo zprvu popsat dějiny komend a náboženského života v Žitavě právě ve středověku. Reformace v ní neměla být obsažena. Jelikož jsem ovšem pobýval v akademickém roce 2005/06...
|
|
|
Moravský markrabě Jan Jindřich a jeho manželka Markéta Opavská
Nemravová, Lenka ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Předkládaná bakalářská práce pojednává o společném životě moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a jeho manželky Markéty Opavské. Jejich manželství hrálo svoji úlohu i v dynastické politice Karla IV., který dokázal využít všechny členy svého rodu. Práce vychází hlavně z pramenů, v nichž se vyskytuje moravská markraběnka, ať už to jsou zápisy z kronik, listiny či účty. Po kapitole věnované obecné terminologii, která se týká sňatku a manželství, následuje stručný popis předchozího života Jana Jindřicha s první manželkou Markétou Korutansko-Tyrolskou. Stejně tak je objasněno, z jaké rodiny pocházela Markéta Opavská. Poté se práce věnuje jejich sňatku, o kterém nemůžeme říci téměř nic určitého, a následně téměř chronologicky probírá další prameny. Snaží se prozkoumat rodinný život markrabat, kde sídlili, jak vypadal jejich dvůr nebo jaké byly osudy jejich dětí. V závěru je řešena otázka Markétiny smrti a shrnuty jsou další manželství, které Jan Jindřich uzavřel. Klíčová slova: Jan Jindřich Lucemburský, Markéta Opavská, 14. století, manželství, Brno
|
|
|
Působení křížovníků s červenou hvězdou v západních a severozápadních Čechách do roku 1526. Majetková držba, špitálnictví a farní správa
Janderová, Andrea ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Hledíková, Zdenka (oponent)
Při svém studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity jsem navštěvovala historický seminář PhDr. Blanky Zilynské, v jehož rámci jsme měli možnost zapojit se do práce v grantovém projektu Gotika v severozápadních Čechách. Tato oblast se mi jevila z historického hlediska jako velice zajímavá, proto jsem ráda tuto nabídku přijala a vybrala jsem si jako téma své práce činnost řádu křížovníků s červenou hvězdou v dané oblasti. Téma, jež bylo a je, podle mého názoru, poněkud stranou historického bádání. Cílem předkládané diplomní práce je výzkum působení řádu křfžovníků s červenou v hvězdou v oblasti západních, severozápadních a částečně i severních Čech. Řád křížovníků s červenou hvězdou, řehole sv. Augustina, jediný mužský řád českého původu, se v počátcích svého vývoje věnoval charitativní péči o nemocné, chudé a zestárlé v mnoha špitálech, jež během staletí získal nebo sám založil. Později byl křížovnický řád uveden do oblasti duchovní správy a po husitských válkách, kdy většinu špitálů řád ztratil nebo byly zničeny a současně došlo k poklesu počtu duchovenstva v českých zemích, byl tento špitální řád přetvořen v řád řeholních kanovníků, jejichž hlavní činností byla duchovní správa a péče o hospodářské nadání kostelů, které řád spravoval.
|
|
|
Zápas o Svídnicko-Javorsko za vlády Lucemburků
Zelenka, Jaroslav ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Vorel, Petr (oponent)
Svídnicko - Javorsko patřilo ve 14. století do komplexu knížectví, jejichž piastovští vládci se titulovali jako duces Silesiae nebo duces Opolliensis. Dnes se toto území souhrnně nazývá Slezsko (Slqsk, SChlesien).l Do komplexu těchto; zemí patEJ-lo rovněž Svídnicko Javorsko, jež vzniklo pod vládou Boleslava I. Svídnického. Tento kníže založil rodovou linii, která bude v textu označována jako svídnická. Po Boleslavově smrti si knížectví rozdělili jeho tři synové. Bernardovi připadlo Svídnicko, Jindřichovi Javorsko, a nejmladší Boleslav získal Minstrbersko. K obnovení Svídnicko Javorska došlo roku 1346 za vlády Boleslavova vnuka Bolka II. Svídnického. Nejednalo se však o zcela totožný územní celek. Bolek I I. ovládnul po smrti svého strýce Jindřicha Javorsko, avšak větší část Minstrberského knížectví zůstala v moci potomků Boleslava Minstrberského. Osud jednotlivých knížectví, které vznikly rozpadem země Boleslava I. Svídnického bude sledován pouze do té doby, dokud si jeho potomci zachovávali alespoň fakticky nezávislé postavení vůči českému králi. Knížectví svídnických Piastovců představovalo území, kde se po celý středověk setkával německý, polský a český živel. Dalo by se proto očekávat, že se dějiny této země budou těšit zájmu badatelů zmíněných národů. Skutečnos t je ovšem jiná. Svídnicko - Javorsko...
|
|
|
Termín "koruna" v označení Aragonského a Českého království ve středověku
Vlková, Tereza ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Pojem corona//koruna není v Evropě v názvu středověkého státu ojedinělý. Obsah a smysl tohoto termínu nebyl však v každé zemi stejný. Srovnání s pojmem Koruna království českého lze vést nejen ve směru do Anglie, Francie, či Uher, ale také do Aragonska. A právě srovnání východisek, tradice, užívání pojmu koruna v této zemi s českými poměry je předmětem této bakalářské práce. Pozornost je věnována také geograficko-politické podobě obou Korun a jejím proměnám. Při studiu tohoto pojmu jsem vycházela z diplomatických pramenů, respektive z královských listin a snažila se vyvodit především smysl a obsah tohoto termínu, ale také zachytit jeho vývoj. Z komparace užití a vývoje pojmu corona v českých a aragonských listinách vyšlo překvapivé množství shodných rysů. V obou případech se termín objevuje v období, kdy dochází k významnějšímu rozšíření území. Stejně tak se poprvé označení corona objevuje v listinách, jež se týkají právě přivtělení nějakého území. Velmi zajímavým je pak téměř totožný vývoj postavení termínu corona v listinách. V inkorporacích se nejdříve objevuje spolu s termínem regnum a později pak už stojí samostatně, zatímco v listinách lenních následuje za králem a jeho dědici jako abstraktní vyjádření trvalého závazku vůči danému politicko-teritoriálnímu subjektu. Klíčová slova: Česká koruna...
|
|
|
Stavební aktivity pražských měšťanů na jejich venkovských statcích ve středověku
Hůrka, Martin ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Klápště, Jan (oponent)
V práci pojednávám o stavební činnosti na venkovských statcích, kterou iniciovali pražští měšťané či osoby, které se již mezi měšťany nepočítaly, ale které v pražských měšťanských rodech měly své kořeny. Zabývám se obdobím přibližně od prvních zmínek o aktivitě těchto osob na venkově v polovině 13. století až po konec století patnáctého. Stavební činnost je dnes patrná a vysledovatelná téměř výlučně na dvou typech staveb - na sídlech (tvrze, hrady) a na kostelech. Největší rozmach stavební činnosti na venkovských statcích "měšťanů" lze vidět od poloviny 14. století do vypuknutí husitských válek. Nejatraktivnějším regionem, kde sledované osoby investovaly své prostředky se ukázal region východně od Prahy.
|
host ::
RSS.