|
|
Moravská šlechta a novokřtěnci. Příklad panství Mikulov a Slavkov.
Back, Květoslav ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
(česky) Cílem této bakalářské práce je podat obraz o působení komunity novokřtěnců na jižní Moravě v letech 1526−1622, od jejich příchodu do relativně tolerantního prostředí až po vypovězení ze země po porážce stavů na Bílé hoře, a to zejména se zaměřením na vzájemný vztah novokřtěnců a moravské šlechty. Pro posouzení dané problematiky jsem využil především text novokřtěnecké kroniky, zemská zřízení pro Moravské markrabství a z nevydaných archivních pramenů urbáře a daňové přiznávací listy majitelů moravských panství. Seznámil jsem se i s výsledky předchozího bádání. Pramenný výzkum ukázal, že soužití novokřtěnců a moravské šlechty bylo pro obě strany přínosné. Šlechta oceňovala pracovitost, skromnost a řemeslnou dovednost novokřtěnců a na oplátku jim poskytla podmínky pro usídlení, ochranu před katolickým panovníkem a určité zázemí i proti restrikcím obsaženým v zemských zákonech. Tato mikrosonda ukazuje mimo jiné, že předpisy pro soužití náboženských skupin formované zemským sněmem nemusely být v každodenním životě konkrétních panství naplňovány úplně.
|
|
|
Příchod Fictumů do Čech za vlády Jiřího z Poděbrad
Dlouhý, Petr ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Novotný, Robert (oponent)
Bakalářská práce se zabývá zapojením durynského šlechtického rodu Fictumů do česko- saských vztahů a sleduje jejich působení v českých zemích v období vlády Jiřího z Poděbrad. Nejprve stručně charakterizuje vztahy mezi Českou korunou a budoucí saskou oblastí za vlády Přemyslovců a Lucemburků. Následně se zaměřuje na Jiřího styky se Saskem, odkud pocházel právě šlechtický rod Fictumů, jimž je práce věnována. Zkoumá starší historii tohoto rodu a působení na saském dvoře. Dále jsou v práci osvětleny okolnosti odchodu Fictumů do Čech, politické pozadí tohoto odchodu a angažovanost krále Jiřího v této souvislosti. Práce se poté věnuje přijetí Fictumů v Čechách, začlenění rodu mezi místní šlechtu a rozsahu jejich majetku v zemích Koruny české. Klíčová slova: Fictumové, Jiří z Poděbrad, šlechta, Sasko, země České koruny
|
|
|
Anna a Markéta, dcery Karla IV. a Alžběty Pomořanské.
Hejlová, Veronika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
Práce se zabývá dcerami Karla IV. a Alžběty Pomořanské, Annou a Markétou. Klade důraz na výzkum sňatkových plánů, které se těchto žen týkaly. Zatímco starší Anna se provdala za anglického krále Richarda II., Markéta se stala ženou méně urozeného Jana III. z Zollernu, syna norimberského purkrabího. Rozdíl mezi těmito sňatky může demonstrovat, že mnohdy politické zájmy převyšovaly požadavky na prestižní původ manželů, a že se tak ženy stejného původu mohly provdat za muže zcela rozdílného politicko-sociálního statusu. Práce zkoumá okolnosti, za jakých byly sňatky sjednány, cíle, s kterými dané rody k sňatku přistupovaly, průběh jednání a realizaci svateb. Z hlediska odlišného statusu vybraných manželů se zabývá též přínosem uzavíraných sňatků pro zúčastněné strany. Také se snaží naznačit osudy princezen a jejich roli v sňatkové politice, manželství a vztazích mezi jejich manžely a původní rodinou. Klíčová slova Alžběta Pomořanská; Anna Lucemburská; Markéta Lucemburská; Karel IV.; Václav IV.; České království; sňatková politika; Richard II.; Hohenzollernové
|
|
|
Užitková zvířata ve středověku. Zdroj obživy, pomocník i vznešený symbol.
Vařáková, Zuzana ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Svátek, Jaroslav (oponent)
Hospodářská zvířata představovala pro středověkého člověka v mnoha ohledech blízké společníky - poskytovala maso a jiné potraviny, pomáhala při práci a často s lidmi obývala jeden prostor. Zároveň se však stávala i významnými kulturními symboly. Právě rekonstrukce středověkých symbolických významů v bohemikálních literárních pramenech 14. a 15. století je cílem předkládané diplomové práce, a to na příkladu tří vybraných druhů hospodářských zvířat: hovězím dobytku, koz a prasat. Diplomová práce je rozdělená na dva hlavní oddíly. V první, více praktické části se zaměřuje na téma domestikace a na podobu chovu dobytka v českých zemích ve 14. a 15. století. Jádro samotné práce však leží v následující, čtvrté kapitole, která se zabývá symbolikou a alegorickým pojímáním daných zvířat v jednotlivých pramenech. Důraz je kladen na to, jakým způsobem a v jakých kontextech bylo o hospodářských zvířatech referováno. Mezi prameny, na kterých byla problematika zkoumána, se řadí středověké encyklopedie, exempla, básnické dílo Nová rada Smila Flašky z Pardubic a bohemikální kroniky, které vznikly ve vytyčeném období. Analýza pramenů především ukázala, že symbolika domácích zvířat nebyla zdaleka černobílá, a jeden živočich mohl nést pozitivní i negativní konotace zároveň. Některé z typických vlastností zvířat se...
|
|
|
Zvolští ze Zvole ve službách katolické církve. Kuneš a Bohuš ze Zvole na olomouckém biskupském stolci
Sitta, Jan ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
(česky) Manský rod Zvolských ze Zvole, který byl bytostně spjat s olomouckým biskupstvím, si zasluhuje naši pozornost především proto, jakým způsobem zasáhl do dění v domácím i evropském prostředí v bouřlivém období husitských válek a v neklidné době pohusitské. Zásluhy za to nesou dva jeho členové, kteří dosáhli olomouckého biskupského stolce - Kuneš v letech 1430-1434 a Bohuš v letech 1454-1457. Cílem předkáladné diplomové práce je komplexně přiblížit životní osudy těchto dvou pozoruhodných mužů a jejich kariéru, a to od studijních let až do jejich předčasné smrti, která zřejmě stála za dosavadním přehlížením těchto osobností moderní historiografií. Biografickými metodami jsou zde Kuneš a Bohuš vykresleni jako pilní a cílevědomí studenti církevního práva, horliví zastánci katolictví a tvrdého postoje vůči utrakvismu a současně jako vlivní a věrní služebníci krále a císaře Zikmunda Lucemburského, respektive krále Ladislava Pohrobka. Kromě toho se práce věnuje i neméně zajímavému tématu zápasu mezi konciliarismem a papalismem a úloze, kterou přitom Kuneš a Bohuš sehráli. V neposlední řadě je tato práce důležitá i pro poznání dějin olomouckého biskupství sledovaného období a celkové situace katolické církve v době husitské a pohusitské i jejího hospodářského a politického vývoje. Klíčová slova...
|
|
|
Kaplířové ze Sulevic na prahu raného novověku
Kozojed, Petr ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent)
Tato diplomová práce se věnuje dějinám rytířského rodu Kaplířů ze Sulevic, a to od doby první zmínky před polovinou 14. století až po skon posledního mužského člena rodu na počátku 18. století. Rod Kaplířů ze Sulevic patří mezi významné příslušníky českého rytířského stavu. V průběhu 14. a na počátku 15. století členové rodu budovali svoji majetkovou strukturu, tehdy se konstituovalo hned pět linií, sulevická, osterská, solanská, skalská-řehlovická a vimperská. Díky husitským bouřím se podařilo podnikavým Kaplířům poprvé výrazněji proniknout i mimo hranice vlastních statků. Po polovině 15. století docházelo k jisté stagnaci, s výjimkou vimperské větve, jež naopak dosáhla svého vrcholu. V 16. století se genealogické i majetkové vztahy uvnitř rodu projasnily. Zanikly vimperská a solanská linie, naopak vznikly pnětlucká, třebívlická a tuchořická linie. Právě 16. a počátek 17. století je v obecném pohledu zlatým věkem Kaplířů. V této epoše působilo nejvíce osobností a jednotlivé linie dosáhly také největších majetkových zisků.
|
|
|
Vývoj valdsaského kláštera od jeho založení do r. 1420 ve vztahu k českým panovníkům a cisterciáckému řádu
Hrdlička, Vojtěch ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Anotace/Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá dějinami a vývojem cisterciáckého kláštera ve Valdsasech od jeho vzniku roku 1133 až do roku 1420, který tvoří horní časovou hranici práce. Měla by postihnout důvody založení kláštera, jeho vliv a moc v chebském regionu, majetkové a hospodářské vztahy a také změny uvnitř klášterní komunity. Důležité jsou i sociální vztahy mezi jednotlivými členy konventu a zvláště role opata jako představeného kláštera. Autor se pokusil také poukázat na zapojení kláštera do politiky a na účast jeho členů v evropských dějinách a rovněž na podíl jeho členů na utváření středoevropských dějin. Ačkoli Valdsasy působily na půdě Svaté říše římské a rozvíjely své kontakty především s teritorii v užším smyslu říšskými (Bavorsko, Horní Falc, Chebsko), měly vazby i na české země a jejich panovníky. Z toho důvodu je nejobsáhlejší IV. kapitola o vlastních dějinách kláštera, V. kapitola popisuje kontakty kláštera s českými panovníky, ale vazby panovníků zemí Koruny české byly vždy menší než s vládci Římské říše.
|
|
|
Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské
Párysová, Františka ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Smrt Zikmunda Lucemburského symbolicky uzavřela jednu etapu českých dějin. Husitská revoluce přinesla do života společnosti mnohé změny a byla odrazovým můstkem ke stavovskému státu. Téměř dvě a půl století jsme sledovali osudy rodu erbu ostrve, Ronovců, kteří se stejně jako ostatní šlechtické rody snažili vybojovat své místo na slunci. Z původních severočeských sídel se Ronovci rozšířili skoro do všech regionů Čech a Moravy, když ne přímo získáním držav, tak alespoň sňatkovou politikou.K tomu je nutno připočítat držbu lén, nejčastěji v Horní Lužici nebo v Kladsku. Snad žádný český ani moravský rod se nemohl vykázat takovou migrací. Ne všechny ronovské odnože Lucemburky přežily. Již v roce 1351 vymřeli po meči Žlebští z Lichtenburka, v roce 1410 Pyknové z Lichtenburka. Odnož Škopků z Dubé vyhasla přibližně ve stejnou dobu jako lucemburská dynastie a mnoho času už nezbývalo ani pánům z Pirkštejna. Slavný Hynek Ptáček z Pirkštejna zemřel bez mužských dědiců v roce 1444. Ostatní větve prokázaly větší životaschopnost, Krušinové a Bítovští z Lichtenburka žili ještě v 2.polovině 16.století, Berkové z Dubé a páni z Lipé dokonce ještě o půl století déle.
|
|
|
Pan Menhart z Hradce ve víru událostí první poloviny 15. století.
Miczanová, Veronika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
Tato bakalářská práce je věnována představiteli významného jihočeského rodu pánů z Hradce, Menhartovi (1398 - 1449). Pan Menhart patřil k umírněným utrakvistům. Stal se spojencem táboritů a později též významnou osobou v jednáních s králem Zikmundem Lucemburským. Nemalou roli sehrál také v době interregna po smrti krále Albrechta Habsburského a v době správcovství Jiřího z Poděbrad, proti němuž se v závěru svého života postavil. Nejasnosti panovaly i kolem jeho náhlé smrti. O Menhartovi z Hradce dosud nebyla vydána rozsáhlejší samostatná studie. Práce bude vycházet ze stávající literatury a editovaných pramenů. Podle možností přihlédne i k pramenům netištěným uloženým v Národním archivu v Praze a v písemnostech pánů z Hradce uložených ve Státním oblastním archivu v Třeboni, oddělení Jindřichův Hradec.
|
|
|
Česko-míšeňské pomezí v období vlády Jana Lucemburského
Machková, Irena ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Žalud, Zdeněk (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá procesem vytváření mocenskopolitických opor ze strany Jana Lucemburského, přičemž se zaměřuje na pohraniční oblast severozápadních a částečně taktéž severních Čech. Snaží se představit způsoby, pomocí kterých mohl český panovník překonat bariéru v podobě silné domácí opozice, složené z předních zástupců české šlechty, mezi něž rozhodně patřil Jan z Vartemberka, a vytvořit systém mocenských opor, s jejichž pomocí pak mohl realizovat své vnitropolitické i zahraničněpolitické plány. Snaží se tedy postihnout, do jaké míry český král Jan Lucemburský využíval lenního principu západoevropského typu, dynastické politiky i podpory městského zřízení jakožto prostředků k formování opor vlastní moci ve strategicky důležitých regionech a jak byl v této své činnosti úspěšný. Součástí této bakalářské práce je taktéž přehled expanzivních aktivit českých panovníků v oblasti česko- míšeňské hranice v 11. až 13. století a v souvislosti s tím pak též stručný nástin expanzivních zájmů přemyslovských konkurentů na opačné straně zemské hranice, míšeňských markrabat a od roku 1248 rovněž durynských lantkrabat z rodu Wettinů. Klíčová slova: Jan Lucemburský, česko-míšeňská hranice, severozápadní a severní Čechy, královské město Ústí nad Labem, Wettini, zemská šlechta, proces formování opor...
|
host ::
RSS.