|
|
Téma lásky a estetický ideál dokonalého milovníka v heianských příbězích s básněmi
Tirala, Martin ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Löwensteinová, Miriam (oponent) ; Líman, Antonín Václav (oponent)
Práce se zabývá problematikou tématu lásky a estetického ideálu dokonalého milovníka v heianských příbězích s básněmi (monogatari) z poloviny období Heian (7941185). Nejprve seznamuje s historickými a společenskými podmínkami, které měly vliv na vznik těchto děl. Značná část práce je vyhrazena obzvláště instituci manželství a povaze lásky v této době. Dále následuje rozbor tématu milostné poezie v císařské básnické antologii Kokinwakašú a jejímu milostnému diskursu. Seznamuje se základními estetickými ideály doby Heian a hledá jejich pravý význam v kontextu klasické literatury. Hlavní část práce je věnována rozboru díla Ise monogatari (Příběhy z Ise) z hlediska jeho datace, způsobu vniku, autorství a významu názvu tohoto textu, rovněž tak se ale zabývá i způsobem výstavby celého díla. Na to pak navazuje zamyšlení nad osudy předpokládaného hrdiny tohoto literárního textu, Ariwara no Narihiry, a nad problematikou interpretace jeho osoby na základě středověkých komentářů díla Ise monogatari. V závěrečné kapitole pak práce ukazuje způsob, jakým se téma lásky a estetický ideál dokonalého milovníka vyvíjely v dalších příbězích žánru monogatari. Práce se takto snaží doložit, že Ise monogatari je pravděpodobně základním textem (master narativem) celé japonské literatury.
|
|
|
Japonská příslovce vyjadřující míru
Jandejsková, Viola ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Práce pojednává japonské příslovce míry vyjadřující vysokou míru z hlediska morfologického, sémantického i syntaktického. Nejprve uvádím základní informace o japonských příslovcích obecně. U jednotlivých příslovcí pak vysvětluji význam pomocí přímého překladu i opisu, určuji morfologický typ a komentuji nejčastější typ rozvíjeného výrazu ze sémantického hlediska. Dále uvádím korpus příkladových vět s překladem do češtiny. U každé příkladové věty komentuji sémantický typ rozvíjeného výrazu. Na konci shrnuji poznatky o souvislosti mezi významem příslovce a sémantickým typem rozvíjeného výrazu.
|
|
|
Forms and functions of interrogative structures: a contrastive study of English and Japanese
Buriánková, Petra ; Šaldová, Pavlína (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdeňka (oponent)
Cilem teto studie je srovnani forem a funkci interogativnich konstrukci vanglictine a v japonstine s ohledem na kulturne-socialni pozadi obou jazyku. Publikovany byly jednak kontrastivni studie venujici se formalnimu aspektu otazek vanglictine a v japonstine a jednak studie, ktere se soustredi prevazne na funkci v navaznosti na kulturni specifika. Tato prace je pokusem obe hlediska spojit. Formalni popis vychazi pri vymezeni vetneho typu z teorie Sadocka a Zwickyho, standardniho deskriptivniho popisu interogativnich struktur podle CGEL pro anglicky jazyk a podle Nakady pro jazyk japonskY. Kulturne srovnavaci cast je postavena na praci Wierzbicke. Dochazi tak ke spojeni dvou do jiste miry protichudnych smeru, nebot' Sadock a Zwicky zdurazi'iuji univerzalni charakter vetnych typu, kdezto kulturni antropologove a antropolingviste zduraznuji lingvisticke rozdily plynouci z kulturnich odlisnosti. Studie vychazi z analyzy korpusu vytvoreneho excerpci divadelnich her (apendix X), ktere se bezne pouzivaji jako zdroj prirozeneho mluveneho jazyka. Korpus byl sestaven ze 180 vet anglickeho a stejneho poctu vet japonskeho originalu, ke kterYm byly p5i5ayenz prislusne preklady. Vznikly tak dva subkorpusy, ktere byly pouzity v castech I. 3., 11. 1. a 11. 2. Posledni cast 11. 3. cerpa z celeho korpusu bez ohledu na jazyku...
|
|
|
Dvojí reprezentace moderní japonské literatury: Kawabata Jasunari a Óe Kenzaburó
Williams, Naděžda ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
V následující diplomové práci se budu zabývat srovnáním dvou japonských držitelů Nobelovy ceny za literaturu. Jsou jimy Kawabata Jasunari, který získal cenu v roce 1968 a óe Kenzaburó, jenž svého krajana doplnil o dvacet šest let později, v roce 1 994. Podnětem k výběru tohoto tématu byl zájem "podívat se pod pokličku" dvou mužů, spisovatelů a důležitých figur historie moderní japonské literatury, kteří přestože získali stejné ocenění, byli osobnostmi velice odlišnými, ať už svou literární orientací, tvůrčími postupy, prostředím, z něhož pocházeli, osobními prožitky, jež předurčily jejich osobní i literární život či vnímáním společnosti. Oba autoři patří bezesporu k jedněm z nejvýznamnějších japonských spisovatelů dvacátého století a to nejen proto, že získali Nobelovu cenu, ale zejména pro svůj jedinečný literární projev a osobitost. Dnes již nežijící Kawabata Jasunari ve své tvorbě, která je charakterizována melancholickou lyričností, zkombinoval krásu starého Japonska s modernistickými trendy. Byl vyznavačem tradičních japonských hodnot, krásna a Orientu a duch jeho děl dodnes zůstává opředen jistou rouškou tajemna. Dosud žijící autor Óe Kenzaburó je považován za talentovaného prozaika a za jednu z nejpozoruhodnějších osobností japonské literatury od konce války. Silně ovlivnil především mladou japonskou...
|
|
|
Přací výrazy v japonštině
Bouberlová, Zdeňka ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Ve své bakalářské práci se zabývám přacím způsobem (deziderativem) a přacími výrazy v japonštině obecně. Vzhledem k širokému rozsahu tématu se soustředím především na výrazy vyjadřujícími explicitní přání či chtění (včetně žádosti/ prosby). Téma se snažím pojednat jak z morfologického tak ze sémantického hlediska. Teoretický text této bakalářské práce doplňuje řada příkladů (plus další doplňující příklady v příloze), které názorně ilustrují význam a použití jednotlivých přacích výrazů. Pramen a příslušnou stránku, odkud jednotlivé příklady pochází, uvádím v závorce za příkladem, všechny použité prameny pak v bibliografii. V případě citací rovněž uvádím příslušné údaje hned za citovaným textem. Případné vysvětlující či doplňující informace uvádím v poznámkách pod čarou. V první polovině práce (tj. v oddílech IV a V) se zabývám dvěma typy přacího modu v japonštině - sufixy -TAI a -TAGARU, adjektivem HOŠII a slovesem HOŠIGARU. V dalších kapitolách se věnuji lexikálním prostředkům vyjádření přání a také ustáleným vazbám. V závěru práce se okrajově zmiňuji o intenzitě přání a způsobu jejího vyjádření a o zvláštnostech týkajících se japonských přacích výrazů. Pro přepis japonštiny používám českou transkripci.
|
|
|
K prezentaci českého slovesného vidu ve výuce japonských mluvčích
Yamamoto, Ryoko ; Hrdlička, Milan (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdeňka (oponent)
Poprvé jsem se s češtinou setkala v roce 1995 v Londýně. Tehdy Jsem chodila do londýnské jazykové školy, abych zlepšila svou angličtinu. Tam bylo i několik českých studentů. Věděla j sem, že existuje země jménem Česká republika, přestože jsem se seznámila s lidmi z této země poprvé v životě a poprvé jsem slyšela, jak ti lidé mluví svým jazykem - češtinou. Nepamatuji si, jestli na mě tehdy udělala čeština nějaký zvláštní dojem. exoticky jako ostatní jazyky. Asi ten, že čeština zní stejně V roce 1997 jsem návštívila Českou republiku jako turista. To bylo moje druhé setkání s češtinou. Tehdy jsem ovšem neuměla ani jediné české slovo, a proto jsem během svého desetidenního pobytu všude mluvila anglicky. Přesto j sem slyšela češtinu kolem sebe a viděla jsem plakáty nebo nápisy napsané česky. Je jasné, že jsem věděla, jak čeština zní a jak se píše česky mnohem lépe, než tehdy v Londýně. Další setkání s češtinou bylo v Japonsku. Zanedlouho po návratu z cesty po České republice jsem náhodou objevila dvanáctidenní intenzivní kurz češtiny nedaleko od svého města. Důvod, proč jsem se ho zúčastnila, byl jednoduchý. Protože jsem vlastně nevěděla, že něco takového ve sousedním městě existovalo, myslela jsem si, že by byla škoda nechat si ujít takovou příležitost, kterou neměl každý. Tehdy jsem si neuvědomila, že tato...
|
|
| |
|
|
Politické a estetické reflexe v úvahách Jošidy Kenkóa
Plešmídová, Dagmar ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Nymburská, Dita (oponent)
Cílem této diplomové práce je s vědomím odlišnosti japonského originálu a jeho českého a anglického překladu 9 rozebrat úvahy Jošidy Kenkóa Psáno z dlouhé chvíle ze současné perspektivy, a přiblížit tak jeho pohnutky a motivaci, odhalit zdroje (tradice, vzpomínky, zážitky, povahové rysy), emocionální náboj, inspiraci a politické vlivy, s jakými své zápisky formuloval a jakými obsahy jednotlivé pasáže naplnil. Tato práce si klade za cíl odhalit skutečné i zdánlivé rozpory v jeho pohledu na svět a zjistit, jaký smysl mají pro Kenkóa v literárním ztvárnění japonské estetické principy, zvláště z buddhismu vycházející pomíjivost (mudžó, ).
|
|
|
Poezie v Kodžiki
Adamčák, Jan ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Ze 112 písní obsažených v Kodžiki byl proveden výběr reprezentativního vzorku a na něm proveden hrubý překlad a rozbor, jak jazykové či významové stránky písně, tak jejího stylistického zařazení. Z ukázek je patrné, že tyto písně vznikly dávno předtím, než začala být japonská poezie výhradně záležitostí úzké elitní skupinky soustředěné kolem císařského dvora. V jistých případech lze dopátrat jejich lidový původ i původní význam (požehnání novému domu v písni Susano-o-no-mikota), či místo původu (politické sňatky mezi patriarchálním Izumem, a matriarchálním Koši), někdy byl převodem a zasazením do okolního kontextu natolik, že nám zbývají nanejvýše spekulace. Zda je rytmus 5-7 go šiči, japonskému jazyku původní, nebo zda byl dovezen zvenčí resp. vyvinut pod vnějším podnětem (např. rytmika importované čínské hudby) též nelze s jistotou určit. Na příkladu vybraných písní z díla bylo předvedeno jejich stylistické roztřídění - krátká píseň tanka (pravidelná), tj. pětiverší o rytmu 5-7-5-7-7, a nepravidelná 107 , dlouhá píseň čóka, delší útvar skládající se z rytmických skupin 5-7, zakončený trojverším 5-7-7108 (pouze nepravidelná, žádná z čók nedokáže zachovat přesný rytmus) a trojverší pobočná píseň kata uta. To že formu pětiverší na sebe bere asi 40% z celkového počtu básní, je dáno pravděpodobně i částečnou...
|
|
|
Správce Sanšó: významové roviny motivu sebeobětování v historických prózách Mori Ógaie
Bruna, Lukáš ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Moudrý vládce řeší spory raději rozumem než mečem. Tato lidová moudrost, u nás nejčastěji spojovaná s postavou krále Karla IV., vyjadřuje hlubokou touhu prostého lidu po míru, který byl předpokladem stability a prosperity, zároveň v sobě ale i odráží univerzální představu o ideální formě vlády. Víceméně totožnou představu nalezneme i v myšlení Dálného východu. Ve snaze odpovědět na otázku, jakým způsobbem by měla být společnost spravována, prezentuje konfucianismus již ve svých počátcích koncepci dvou protikladných principů - na jedné straně je to vzdělanost a umění ( bun ), které představují rozumovou argumentaci, na straně druhé je to vojenská moc ( bu ), tedy argumentace fyzické síly. Tak jako Platón, který došel k podobným závěrům, když jako ideální formu zřízení označil vládu filozofů, i v konfuciánském modelu ideální společnosti je vzdělanost nadřazena hrubé fyzické síle. Skutečná forma vlády měla ovšem často odlišnou podobu. Model japonské středověké vlády ( bakufu ) - alespoň v očích mnoha představitelů konfuciánských škol - vzájemné postavení obou principů převrátil : navzdory formální existenci císařského dvora v Kjótu, které bylo považováno za centrum i symbol vzdělanosti a umění, faktickou moc ve svých rukou soustředila vojenská šlechta ( buši ). Koneckonců i toto uspořádání bylo jedním z...
|
host ::
RSS.