|
|
Mechanisms underlying subversion of host immunity by Bordetella pertussis
Klímová, Nela ; Bumba, Ladislav (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Filipp, Dominik (oponent)
Bordetella pertussis, původce černého kašle (známého také jako dávivý kašel nebo pertuse), je gramnegativní respirační patogen, adaptovaný na člověka. Tato bakterie produkuje řadu faktorů virulence, z nichž adenylátcyklázový toxin (ACT) a pertusový toxin (PT) hrají významnou roli při manipulaci s imunitní odpovědí hostitele v raném katarálním stádiu infekce. Ačkoli oba toxiny uplatňují svou cytotoxickou aktivitu zvyšováním hladiny cAMP uvnitř buněk, liší se od sebe navzájem svou strukturou, mechanismem sekrece i způsobem intoxikace buněk, stejně tak jako svou schopností modulovat hostitelovu adaptivní imunitní odpověď. Cílem této práce bylo definovat vztah mezi strukturou a funkcí ACT, určující mechanismus sekrece ACT sekrečním systémem typu I (T1SS), a dále rozklíčovat imunomodulační vlastnosti ACT a PT v průběhu infekce bakterií B. pertussis. Integrací různých strukturně-biologických přístupů bylo odhaleno, že RTX doména ACT sestává ze souvislého uskupení pěti β-šroubovicových bloků s navázanými Ca2+ ionty, jejichž skládáním během sekrece se vytváří vnitromolekulová Brownovská západka, zabraňující zpětnému vklouznutí sekretovaného polypeptidu do sekrečního kanálu T1SS. Tímto se urychluje sekrece ACT z bakteriálních buněk pomocí směrovaného mechanismu "vytlačování-západka". Experimentální infekce...
|
|
|
Faktory virulence Bordetella pertussis
Držmíšek, Jakub ; Večerek, Branislav (vedoucí práce) ; Vopálenská, Irena (oponent)
Bordetella pertussis je Gram negativní, aerobní, nesporulující kokobacil. Přestože se jedná o výhradně lidský patogen, v laboratorních podmínkách infikuje i jiné savce. Přenos mezi hostiteli je zprostředkován kapénkovou infekcí, ke které dochází bud' přímo z hostitele na hostitele nebo sekundárně z kontaminovaného prostředí. Bordetella se usazuje v horních dýchacích cestách, odkud posléze sestupuje do plic a působí onemocnění známé jako dávivý kašel, černý kašel nebo pertuse, které má ročně na svědomí přibližně 195 000 úmrtí z 16 mil. incidencí (dle zprávy WHO z roku 2010). Na základě objevu pertuzového toxinu byl černý kašel původně označován jako toxinem zprostředkované onemocnění. Postupem času byla odhalena řada dalších faktorů virulence, které lze rozdělit na adheziny, toxiny a ostatní faktory. Mezi adheziny patří filamentózní hemaglutinin, pertaktin a fimbrie, toxiny zastupuje pertuzový toxin, adenylát cyklázový toxin, tracheální cytotoxin, dermonekrotický toxin a lipopolysacharid. Většina faktorů je regulována dvoukomponentním systémem Bvg. K úspěšnému infikování hostitele je však potřeba řady dalších faktorů, jako jsou např. autotransportéry či tzv. siderophory, sloužící k získávání železa z okolního prostředí. Sekrece faktorů virulence probíhá pomocí vlastních transportních cest (autotransportéry)...
|
|
|
Bordetella pertussis a dávivý kašel: Bakterie a její faktory virulence, epidemiologie onemocnění a prevence očkováním.
Bočková, Barbora ; Holubová, Jana (vedoucí práce) ; Seydlová, Gabriela (oponent)
Bordetella pertussis je gram-negativní bakterie, která je lidským patogenem kolonizujícím horní cesty dýchací. Je původcem onemocnění dávivého kašle, známého také pod názvem černý kašel nebo pertuse. B. pertussis produkuje řadu faktorů virulence, které můžeme rozdělit na toxiny a adheziny. Proti infekci B. pertussis byly vyvinuty nejprve celobuněčné a následně acelulární vakcíny. V posledních dvaceti letech byl celosvětově zaznamenán nárůst případů onemocnění. Tato práce uvede základní informace o B. pertussis a dávivém kašli. Hlavní náplní bude shrnout současnou epidemiologickou situaci, poukázat na důvody zvyšující se incidence a uvést možná řešení současné situace.
|
|
|
Konstrukce geneticky detoxifikovaného kmene Bordetella pertussis pro výrobu nové generace celobuněčné vakcíny
Bočková, Barbora ; Holubová, Jana (vedoucí práce) ; Seydlová, Gabriela (oponent)
Bordetella pertussis je striktne lidský patogen kolonizující horní cestý dýchací. Zpusobuje respiratorní onemocnení zvane davivý kasel ci pertuse. Zavedení celobunecných vakcín, a nasledne vakcín acelularních, vedlo k výraznemu snízení výskýtu onemocnení a ke snízení prípadu umrtí spojených s infekcí. Epidemiologicka data vsak ukazují výrazný narust výskýtu onemocnení v posledních desetiletích. Duvod vzrustající incidence je pricítan predevsím prechodu z vakcín celobunecných na vakcíný acelularní. Na zaklade výzkumu z posledních let býlo prokazano, ze acelularní vakcíný mají radu nedostatku a je tedý nutne zmenit vakcinacní strategii. Jedním z mozných resení situace je vývoj nove generace celobunecných vakcín se snízenou reaktogenitou. Pro výrobu nove celobunecne vakcíný býl pripraven genetický modifikovaný kmen B. pertussis. Alelickou výmenou býla zajistena inaktivace enzýmaticke aktivitý pertusoveho toxinu, modifikace strukturý lipidu A a delece dermonekrotickeho toxinu. Tato kombinace genetických modifikací vedla u mýsí ke snízení reaktogenitý testovane vakcíný in vivo. Pri intranazalní infekci poskýtuje vakcína obsahující genetický modifikovaným kmenem stejnou ochranu jako vakcína obsahující kmen divoký. Býl take pozorovan vliv cýklodextrinu na toxicitu bakterialní suspenze. Odstranení...
|
|
|
Interakce patogenních baktérií rodu Bordetella s hostitelskými buňkami
Čurnová, Ivana ; Petráčková, Denisa (vedoucí práce) ; Mašín, Jiří (oponent)
Většina zástupců rodu Bordetella vyvolává ve svých hostitelích závažná respirační onemocnění. B. pertussis a některé kmeny B. parapertussis jsou striktně lidské patogeny a způsobují onemocnění zvané černý kašel. Černý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění, které je v posledních desetiletích na vzestupu i v řadě vyspělých zemí s vysokou mírou proočkovanosti. Proto je studium a pochopení interakcí mezi hostitelem a B. pertussis zásadní. Při kolonizaci hostitele a modulaci jeho imunitní odpovědi hrají důležitou roli faktory virulence, které jsou u B. pertussis většinou regulovány dvoukomponentovým systémem BvgAS. Při studiu vztahu hostitel-patogen se využívají jak in vitro, tak i in vivo infekční modely, které se vzájemně vhodně doplňují. Nedávno zveřejněné práce ukazují, že tento patogen je schopen po určitou dobu přežívat v lidských a myších fagocytech a mohl by být proto považován za fakultativní intracelulární patogen. Navíc je možné, že intracelulární fáze umožnuje B. pertussis uniknout imunitnímu systému, přežívat v hostiteli a případně být zdrojem další nákazy. Cílem této bakalářské práce je shrnout poznatky týkající se vztahu patogenní bakterie B. pertussis a jejího hostitele se zaměřením na in vitro a in vivo infekční modely. Pozornost je věnována zejména adaptaci patogenu v průběhu infekce a...
|
|
|
Konstrukce geneticky detoxifikovaného kmene Bordetella pertussis pro výrobu nové generace celobuněčné vakcíny
Bočková, Barbora ; Holubová, Jana (vedoucí práce) ; Seydlová, Gabriela (oponent)
Bordetella pertussis je striktne lidský patogen kolonizující horní cestý dýchací. Zpusobuje respiratorní onemocnení zvane davivý kasel ci pertuse. Zavedení celobunecných vakcín, a nasledne vakcín acelularních, vedlo k výraznemu snízení výskýtu onemocnení a ke snízení prípadu umrtí spojených s infekcí. Epidemiologicka data vsak ukazují výrazný narust výskýtu onemocnení v posledních desetiletích. Duvod vzrustající incidence je pricítan predevsím prechodu z vakcín celobunecných na vakcíný acelularní. Na zaklade výzkumu z posledních let býlo prokazano, ze acelularní vakcíný mají radu nedostatku a je tedý nutne zmenit vakcinacní strategii. Jedním z mozných resení situace je vývoj nove generace celobunecných vakcín se snízenou reaktogenitou. Pro výrobu nove celobunecne vakcíný býl pripraven genetický modifikovaný kmen B. pertussis. Alelickou výmenou býla zajistena inaktivace enzýmaticke aktivitý pertusoveho toxinu, modifikace strukturý lipidu A a delece dermonekrotickeho toxinu. Tato kombinace genetických modifikací vedla u mýsí ke snízení reaktogenitý testovane vakcíný in vivo. Pri intranazalní infekci poskýtuje vakcína obsahující genetický modifikovaným kmenem stejnou ochranu jako vakcína obsahující kmen divoký. Býl take pozorovan vliv cýklodextrinu na toxicitu bakterialní suspenze. Odstranení...
|
|
|
Bordetella pertussis a dávivý kašel: Bakterie a její faktory virulence, epidemiologie onemocnění a prevence očkováním.
Bočková, Barbora ; Holubová, Jana (vedoucí práce) ; Seydlová, Gabriela (oponent)
Bordetella pertussis je gram-negativní bakterie, která je lidským patogenem kolonizujícím horní cesty dýchací. Je původcem onemocnění dávivého kašle, známého také pod názvem černý kašel nebo pertuse. B. pertussis produkuje řadu faktorů virulence, které můžeme rozdělit na toxiny a adheziny. Proti infekci B. pertussis byly vyvinuty nejprve celobuněčné a následně acelulární vakcíny. V posledních dvaceti letech byl celosvětově zaznamenán nárůst případů onemocnění. Tato práce uvede základní informace o B. pertussis a dávivém kašli. Hlavní náplní bude shrnout současnou epidemiologickou situaci, poukázat na důvody zvyšující se incidence a uvést možná řešení současné situace.
|
|
|
Faktory virulence Bordetella pertussis
Držmíšek, Jakub ; Večerek, Branislav (vedoucí práce) ; Vopálenská, Irena (oponent)
Bordetella pertussis je Gram negativní, aerobní, nesporulující kokobacil. Přestože se jedná o výhradně lidský patogen, v laboratorních podmínkách infikuje i jiné savce. Přenos mezi hostiteli je zprostředkován kapénkovou infekcí, ke které dochází bud' přímo z hostitele na hostitele nebo sekundárně z kontaminovaného prostředí. Bordetella se usazuje v horních dýchacích cestách, odkud posléze sestupuje do plic a působí onemocnění známé jako dávivý kašel, černý kašel nebo pertuse, které má ročně na svědomí přibližně 195 000 úmrtí z 16 mil. incidencí (dle zprávy WHO z roku 2010). Na základě objevu pertuzového toxinu byl černý kašel původně označován jako toxinem zprostředkované onemocnění. Postupem času byla odhalena řada dalších faktorů virulence, které lze rozdělit na adheziny, toxiny a ostatní faktory. Mezi adheziny patří filamentózní hemaglutinin, pertaktin a fimbrie, toxiny zastupuje pertuzový toxin, adenylát cyklázový toxin, tracheální cytotoxin, dermonekrotický toxin a lipopolysacharid. Většina faktorů je regulována dvoukomponentním systémem Bvg. K úspěšnému infikování hostitele je však potřeba řady dalších faktorů, jako jsou např. autotransportéry či tzv. siderophory, sloužící k získávání železa z okolního prostředí. Sekrece faktorů virulence probíhá pomocí vlastních transportních cest (autotransportéry)...
|
|
|
Výskyt pertuse v Jihočeském kraji
HOLINKOVÁ, Petra
Diplomová práce se zabývá problematikou výskytu pertuse na území Jihočeského kraje v období 2003-2012. I přes vysokou proočkovanost se incidence tohoto onemocnění po výrazném poklesu v 80. letech od roku 1993 stále zvyšuje. Tento trend je zřejmý i v ostatních vyspělých zemích s vysokou proočkovaností. Hlavním záměrem bylo sestavit přehled výskytu pertuse v Jihočeském kraji ve sledovaném období posledních 10 let, porovnat tento výskyt s ostatními kraji v České republice a zmapovat změny, které nastaly ve vakcinaci pertuse. Pro zpracování empirické části byl zvolen kvantitativně-kvalitativní výzkum. Data pro kvantitativní část výzkumu byla získána z databáze infekčních nemocí (EPIDAT) a tvořily je hlášené případy pertuse. Další nezbytnou skupinu dat tvořily demografické údaje o počtu a věkovém složení obyvatel. Druhá kvalitativní část byla zpracována na základě literární rešerše. Doplňující informace jsem získala prostřednictvím komunikace s pracovnicemi jednotlivých územních pracovišť Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích. Na základě zpracovaných dat jsem zjistila, že incidence pertuse v Jihočeském kraji nemá v letech 2003-2012 vzestupný trend na rozdíl od trendu celé České republiky. Nejvyšší výskyt pertuse v ČR byl ve sledovaném období zaznamenán ve věkové skupině 10-14 let. Z výzkumu rovněž vyplynulo, že v období let 2003-2012 se jednotlivé kraje ve výskytu pertuse velmi liší a lze je rozdělit do dvou skupin ? na kraje s nejvyšší dosaženou incidencí do 10 případů/100.000 obyvatel a na kraje s nejvyšší dosaženou incidencí s incidencí nad 10 případů/100.000 obyvatel, kam spadá i kraj Jihočeský. Ve vakcinaci pertuse došlo k mnoha změnám, z nichž nejvýznamnější byl přechod z celobuněčné vakcíny na acelulární v roce 2007 a přidání 6. booster dávky mezi 10. - 11. rokem věku v roce 2009. Největší pozornost by se měla zaměřit především na zvýšení informovanosti či ověření znalostí laické veřejnosti, zejména žen připravujících se na těhotenství a osob pečujících o novorozence a kojence, o výskytu, potencionálních rizicích a možnostech vakcinace proti této nákaze i v dospělém věku. Další nezbytností je podle mého názoru sjednocení diagnostiky, definice případu a postupů surveillance v rámci celé ČR, edukace pediatrů a praktických lékařů o nemoci a aktuálnosti problému, apelace na hlášení výskytu této nákazy epidemiologům, dodržování izolace nemocného, sledování možné epidemiologické souvislosti mezi případy a využití nabídky služeb NRL proti pertusi a diftérii. Tato práce může být v praxi využita jako souhrnný informační materiál pro laickou i odbornou veřejnost o výskytu onemocnění pertuse v Jihočeském kraji i celé ČR a přehledu vakcinace proti pertusi. Může být podnětem pro další protiepidemická opatření a potřeby dalších výzkumů v této problematice.
|
|
|
Současná problematika Bordetelly pertussis a Bordetelly parapertussis
ŠIMÁNKOVÁ, Petra
Současná problematika Bordetelly pertussis a Bordetelly parapertussis Abstrakt Bordetella parapertussis a Bordetella pertussis jsou původci infekcí postihující dýchací cesty. Původci jsou aerobní gramnegativní kokobacily z rodu Bordetella a z čeledi Brucellaceae. U napadených jedinců bakterií Bordetella pertussis se rozvine vysoce infekční onemocnění zvané Černý kašel. U nakažených Bordetelou parapertussis jsou klinické projevy mírnější než u nakažení Bordetella pertussis. Z tohoto důvodu se ve světě dostává většího zájmu právě Bodretella pertussis. Onemocnění je vysoce infekční, postihuje dýchací cesty a patří mezi nejzávažnější infekční onemocnění dětského věku. Především během prvního roku života, před objevením očkovací látky, patřila mezi infekční nemoci s vysokou úmrtností. Nejčastěji jsou ohroženi právě kojenci. Onemocnění se začíná objevovat i nad 10 rokem života a může postihnout i dospělé, kteří bývají zdrojem infekce a nakazí své děti. Při podezření na onemocnění vyvolané kmeny Bordetella pertussis nebo Bordetella parapertussis je důležité, aby byl zaslán optimální biologický materiál, kterým je výtěr z nazofaryngu. Cíl práce: Cílem bakalářské práce je osvojení si praktických znalostí správné laboratorní praxe, jak u bakteriálního kultivačního vyšetření výtěrů z nazofaryngu při podezření na výskyt bakterie Bordetella parapertussis a Bordetella pertussis, tak u určování citlivosti na antibiotika u izolovaných kmenů Bordetella parapertussis a Bordetella pertussis a zjistit do jaké míry se od sebe obě bakterie liší. Dalším stanoveným cílem jsem zjišťovala a vyhodnocovala data z jindřichohradecka a ze vzorků zpracovaných mikrobiologickou laboratoří Laboma s.r.o. o četnosti výskytu bakterie Bordetella parapertussis a Bordetella pertussis v jednotlivém roce v průběhu posledních 3 let. Získané výsledky výskytu bakterie jsem zpracovala statisticky. Dále jsem se zajímala o postupech lékařů při podezření na infekci dýchacích cest způsobenou bakterií Bordetella perstussis. Informace jsem získávala pomocí dotazníků. Hypotézy : Hypotéza 1: Kultivační diagnostika Bordetella parapertussis bude nejen časově méně náročná než diagnostika Bordetella pertussis. Hypotéza 2: Výskyt Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis je vyšší v podzimních až zimních a jarních obdobích. Hypotéza 3: Výskyt Bordetella pertusis a parapertussis je nejčastější ve věkové skupině dětí 10 - 14 let. Závěr: Z výsledků bakalářské práce lze usoudit, že kultivace Bordetella pertussis a parapertussis jsou růstově náročné bakterie. Bordetella parapertussis se od Bordetella pertussis liší nejen průběhem bakteriální kultivace, ale také vzhledem, biochemickými vlastnostmi a citlivostí na antibiotika. Hypotéza 1, 2 a 3 byly potvrzeny z výsledků provedeného výzkumu.
|
host ::
RSS.