|
|
Spor o jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí
Viktorinová, Anna ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Brunclík, Miloš (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na spor o jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí České republiky mezi prezidentem Milošem Zemanem a designovaným premiérem Petrem Fialou v prosinci 2021. Tento případ je zasazen do kontextu podobných dřívějších událostí za prezidentství Václava Havla a Václava Klause. Práce cílí na výzkum Zemanových odůvodnění odmítání navržených kandidátů na ministry v minulosti, zachycení hlavních typů těchto argumentací a to, jak jim odpovídá poslední případ odmítnutí jmenování ministra Jana Lipavského navrženého Českou pirátskou stranou. Tématu se práce věnuje jak v kontextu širším, kdy popisuje právě podobné případy v minulosti, tak v kontextu užším, kdy zkoumá samotná Zemanova odůvodnění k nejmenování nominovaného Lipavského. Výzkum ukazuje, že v posledním případě Zemanova argumentace většinově koresponduje s uspořádanými typy odůvodnění, které použil v minulosti. Práce se detailně zabývá procesem vedoucím ke jmenování Jana Lipavského a vlády Petra Fialy a obsahuje odbornou politologickou a ústavněprávní diskuzi, ale i veřejnou diskuzi, které vzešly ze Zemanova odmítnutí jmenování Lipavského a převážně s jeho krokem nesouhlasily. Klíčová slova Prezident, Miloš Zeman, prezidentské pravomoci, předseda vlády, jmenování ministra, Jan Lipavský, vláda, Česká republika
|
|
| |
|
|
Long Journey to Freedom: The Life of Evangelical Church of Czech Brethren in 1968-1989 in the Testimony of the Older Generation of its Ministers.
Pfann, Michael ; Moree, Pieter (vedoucí práce) ; Šebek, Jaroslav (oponent) ; Kunter, Katharina (oponent) ; Fitschen, Klaus (oponent)
česky Cílem této práce je zodpovědět otázku, zda Českobratrská církev evangelická byla v letech 1968-1989 nějakým způsobem svobodná. Práce představuje, jakým způsobem byla v církvi zažívána svoboda i nesvoboda, v čem svoboda církve spočívala a jakým způsobem byla svoboda církve omezena. Tato otázka je pojednávána na základě orálně-historických rozhovorů, které autor vedl s tehdejšími faráři ČCE a na základě dalších výzkumu v církevních i státní archivech. V prvních čtyřech kapitolách autor líčí situaci ČCE, jak se vyvíjela v reakci na společensko-polický vývoj během Pražského jara, na vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a během následného období normalizace a jak se ČCE k tomuto vývoji stavěla. V páté kapitole jsou představeny strategie, které si církev a její faráři vyvinuli v reakci na omezování svobody. Šestá kapitola je případovou studií, jež se zabývá reflexí jednoho faráře a jedné farářky jejich kontaktů s reprezentanty státních úřadů. Sedmá kapitola má za téma vnitřní život ČCE. V jejím první části jsou popsány formy církevního života a církevní práce. V druhé interpretativní části kapitoly je pojednána otázka po zdrojích svobody a o charakteru tehdejšího církevního společenství. Osmá kapitola se vrací k chronologickému líčení a popisuje vývoj v posledních letech...
|
|
|
Mediální reflexe ministra Aloise Rašína a atentátu na něj v dobových denících
Totušek, Jaroslav ; Bednařík, Petr (vedoucí práce) ; Končelík, Jakub (oponent)
Tato diplomová práce je zaměřena na významného českého politika Aloise Rašína a jeho reflexi v dobových denících. Zkoumané období pokrývá období od října 1922 do února 1923. V tomto období se staly tři významné události s Rašínem spojené - Alois Rašín byl podruhé zvolen ministrem financí, byl na něj spáchán atentát a podlehl na následky svých zranění. V první kapitole se obecně věnuji osobě Aloise Rašína s důrazem na sledované období. Ve druhé kapitole se krátce zabývám politickou situací ve sledovaném období a Rašínovým politickým vztahům. Ve třetí kapitole provádím rešerší deníků, které o Rašínovi psaly. Poznatky shrnuji v závěru.
|
|
|
Vztah senátu a vlády
Nytra, Aleš ; Syllová, Jindřiška (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Tato rigorózní práce věnuje svou pozornost vztahu Senátu a vlády. Popisuje oblasti, ve kterých dochází k jejich spolupráci nebo střetům a nastiňuje budoucí možnou úpravu jejich vzájemných vztahů v rámci ústavního systému. V této práci je naznačeno, že i když Senát nemá (tak jako Poslanecká sněmovna) možnost vyslovit vládě důvěru či nedůvěru, přesto je jeho vztah vůči vládě významný.
|
|
| |
|
| |
|
|
Komentář ke změnám francouzské ústavy ze dne 21. července 2008: Studie č. 1.193
Pulda, Jan
Ústava francouzské Páté republiky byla přijata 4.října 1958 a od data svého přijetí byla osmnáctkrát novelizována. Poslední zásadní novelu se podařilo přijmout na Kongresu obou komor francouzského parlamentu dne 21.července 2008. Práce popisuje nejzásadnější ústavní změny ke kterým došlo po 21. červenci 2008: jde o novelu, která byla silně prosazována novým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym s tím, že hlavním cílem návrhů jeho administrativy byla institucionálni modernizace Páté republiky. Prezident Sarkozy za tímto účelem zřídil komisi již v červenci 2007, tedy krátce poté co se ujal svého úřadu. Komise pro ústavní změny byla řízena Edouardem Balladurem, bývalým předsedou vlády, komise sestávala především z ústavních právníků a politiků. Výsledkem práce bylo popsaní nejdůležitějších posunů v pravomocích a změnách vztahů mezi prezidentem, parlamentem a vládou v paragrafovém znění spolu se stručným přehledem k samotnému projednávání a posléze přijetí ústavních změn. Dále pak práce hovoří o změnách v postavení opozice v parlamentu a změnách týkajících se legislativního procesu spolu s vlastním projednáváním zákonů.
Plný text:  PDF
|
host ::
RSS.