|
|
Endemity sudetských pohoří, s důrazem na kritický taxon Primula elatior subsp. corcontica
Konečná, Veronika ; Suda, Jan (vedoucí práce) ; Knotek, Adam (oponent)
Endemické druhy české květeny představují stále aktuální téma. Jejich efektivní studium je spojeno s porozuměním faktorům a procesům, které je ovlivňují. Ve střední Evropě jsou endemické druhy relativně vzácné, výjimku tvoří Alpy a Karpaty. Na území České republiky jsou vázány především na subalpínský (alpínský) stupeň, tedy na území Vysokých Sudet. Většina českých endemitů představuje evolučně mladé taxony, které ještě nejsou dostatečně diferencovány. Z tohoto důvodu je jejich taxonomické zhodnocení obtížné. Endemity Vysokých Sudet pochází pravděpodobně z holocénu. Výjimku tvoří apomiktické taxony, např. druhy rodu Hieracium, které pravděpodobně vznikly dříve než v holocénu. Vznik většiny sudetských endemitů umožnila geografická izolace malých populací, které byly ponechány samovolnému vývoji. Tento typ alopatrické speciace se nazývá peripatrická. Peripatrická speciace je nejspíše zodpovědná i za vznik taxonomicky sporného endemita Primula elatior subsp. corcontica, který je podruhem značně variabilní P. elatior. Na území České republiky se vyskytují tři poddruhy P. elatior - subsp. corcontica, subsp. elatior a subsp. tatrensis. Tyto podruhy se odlišují morfologií listů a rozšířením. Primula elatior subsp. corcontica byla popsána na základě alopatrického výskytu a morfologické charakteristiky. Zda...
|
|
|
Zdroje variability v Sorbus aria agg.
Bílá, Jana ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Krahulec, František (oponent)
Hlavními mikroevolučními mechanismy generujícími variabilitu ve skupině S. aria agg. i v celém rodu Sorbus jsou polyploidie a hybridizace. Spolu s diverzitou v reprodukčních mechanismech (a zejména apomixií) umožnily vzniknout celé řadě blízce příbuzných taxonů. Skupina S. aria agg. (podrod Aria) je výjimečná svou účastí ve všech mikroevolučně významných hybridizačních událostech v celém rodu, a je tedy zodpovědná za velkou část jeho různorodosti. Cílem předkládané práce tedy bylo zhodnotit mikroevoluční procesy této skupiny utvářející a uchovávající její vnitřní variabilitu užitím průtokové cytometrie, analýzy mikrosatelitů i numerické a geometrické morfometriky. V České republice se vyskytují diploidní, triploidní a tetraploidní cytotypy jeřábů. Variabilita ploidních úrovní je u nás vázána pouze na jižní Moravu, která je i díky své taxonomické rozmanitosti centrem diverzity skupiny S. aria agg. i celého rodu Sorbus v ČR. Analýza semen jedinců S. aria agg. průtokovou cytometrií odhalila celkem 7 typů reprodukčních způsobů, zahrnujících sexuální i apomiktické (pseudogamické) rozmnožování s účastí redukovaných i neredukovaných gamet. Všichni diploidní jedinci jsou plně sexuální, kdežto u polyploidních taxonů převažuje apomixie, přičemž pouze u S. danubialis a linie "pinetorum" byl zaznamenán...
|
|
|
Limitace druhového bohatství
Szostoková, Kateřina ; Storch, David (vedoucí práce) ; Šímová, Irena (oponent)
V současné době lze v literatuře najít dvě hlavní hypotézy popisující dynamiku diverzity v čase - bounded a unbounded hypothesis. Podle bounded hypothesis je diverzita limitovaná zatímco podle unbounded hypothesis neexistují žádné zjevné limity diverzity. Pro tyto dvě hlavní hypotézy se hledají důkazy, nejčastěji v oblasti paleontologických výzkumů, fylogenetických studií a srovnáním lokální a regionální diverzity. Ani v jednom případě však studie nejsou jednoznačné a klíčový nevyvratitelný důkaz limitace druhové diverzity (případně její neomezenosti) stále chybí. Cílem této rešerše je uvést příklady dokladů užitých jak k potvrzení, tak vyvrácení limitace diverzity ve výše zmíněných třech oblastech biologického výzkumu a poukázat na kritiku a případné nedokonalosti jednotlivých přístupů.
|
|
| |
|
|
Speciace rodu Lethrus (Coleoptera: Geotrupidae) ve východním středomoří
Drožová, Dana ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
Chrobáci rodu Lethrus Scopoli, 1777 patří do čeledi Geotrupidae, která je klasifikována do tří podčeledí (Geotrupinae, Lethrinae a Taurocerastinae). Podle morfologie a geografického rozšíření je v dnešní době popsáno téměř 120 druhů, které se člení na devět podrodů. Diagnostickými morfologickými znaky pro jednotlivé taxony je tvar mandibul, mandibulárních výrůstků, pronota a genitálií samců. Největší druhová diverzita je známa ve Střední Asii. Areál rozšíření zasahuje na východ do Mongolska a Číny, na západ do Evropy. Všechny druhy jsou robustní, relativně velcí apterní brouci s nízkou schopností šíření. Na rozdíl od ostatních chrobákovitých brouků se neživí trusem, ale částmi čerstvých rostlin. Diplomová práce se zaměřuje na druhy žijící ve východním Středomoří a střední Evropě. V této oblasti je rozšířen pouze nominotypický podrod Lethrus. Cílem práce je použitím molekulárně genetických metod objasnit fylogenetické vztahy mezi druhy podrodu a události, které mohly vést ke speciaci. Z vymezené oblasti bylo zkoumáno 91 jedinců rodu Lethrus pomocí dvou mitochondriálních genů - gen pro cytochrom b (382 bp, 80 sekvencí) a gen pro cytochromoxydázu I (815 bp, 87 sekvencí) a jeden jaderný 28S rDNA (D2-D5) (1100 bp, 11 sekvencí). Na základě fylogenetických analýz byly identifikovány dvě hlavní linie,...
|
|
|
Změny forem stopových prvků po mechanické disturbanci půdního profilu
Kochergina, Yulia ; Mihaljevič, Martin (vedoucí práce) ; Vaněk, Aleš (oponent)
Formy rizikových prvků v půdách byly studovány před a po porušení půdního profilu. Pro výzkum byly vybrány dvě oblasti s různým vegetačním pokryvem: porost buku lesního (Fagus sylvatica) a porost smrku obecného (Picea abies) na lokalitě Načetín v Krušných horách. Tato oblast v minulosti patřila k místům s vysokou kyselou atmosférickou depozicí. Přestože jednotlivá stanoviště od sebe nejsou příliš vzdálená a mají tedy stejné klimatické podmínky, geologické podloží a vstupy znečišťujících látek, fyzikálně-chemické parametry (pH, CEC, BS, Ctot, Stot) půd spolu s koncentracemi hlavních a stopových prvků se lišily. Na vybraných místech smrkového a bukového porostu v roce 2010 byly vykopány sondy do hloubky (40-50 cm) a odebrány vzorky jednotlivých půdních horizontů z profilu pro chemickou analýzu (cca 0,5 kg). V půdě smrkového lesa byly odebrány 4 vzorky z L, H, A a B horizontu, v bukovém lese bylo odebráno 5 vzorků z L, H, A, B a C horizontu. V roce 2011 byly odebrány půdní vzorky z horizontů, které byly porušeny v roce 2010, a také vzorky z neporušených horizontů ze stejných půdních sond. Celkové koncentrace stopových prvků byly stanoveny pomocí ICP-MS, formy jednotlivých prvků v půdách byly stanoveny pomocí BCR - sekvenční extrakční analýzy. Po porovnání výsledků analýz bylo zjištěno, že porušení...
|
|
|
Rodičovské konflikty a speciace u myši domácí
Kropáčková, Lucie ; Reifová, Radka (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent)
Hybridizace mezi blízce příbuznými druhy savců je často provázena abnormálním růstem placent a plodů. Z pohledu evoluční biologie jsou naše znalosti o podílu takových mezidruhových nekompatibilit na speciaci stále nedostatečné. Ve své diplomové práci jsem zjišťovala, zda abnormální růst placent či plodů přispívá k reprodukční izolaci dvou poddruhů myši domácí, Mus musculus musculus a M. m. domesticus, které jsou v ranné fázi speciace a v přírodě se stále kříží. S využitím dvou inbredních kmenů odvozených od M. m. musculus (PWD/Ph, STUS) a dvou inbredních kmenů odvozených od M. m. domesticus (C57BL6/J, SCHEST) jsme provedli čtyři různé vnitropoddruhové a čtyři různé mezipoddruhové křížení. Zjistili jsme, že velikost placenty u hybridů je více ovlivněna otcem, zatímco velikost plodu matkou. Po odstranění vlivu hmotnosti matky a otce jsme nezaznamenali signifikantní rozdíl ve velikosti placent ani plodů u vnitropoddruhových a mezipoddruhových křížení. Naše výsledky ukazují, že při hybridizaci mezi poddruhy myši domácí nevznikají abnormality v prenatálním vývoji, jak bylo pozorováno u hybridů mezi vzdálenějšími druhy myší. Je tedy možné, že prenatální abnormality vzniklé v důsledku rodičovských konfliktů jsou spíše následkem speciace než její příčinou. Nemůžeme však vyloučit, že abnormální růst placent...
|
|
|
Pojetí druhu u medvědovitých (Ursidae): praktická, historická a teoretická perspektiva
Wagner, Jan ; Fejfar, Oldřich (vedoucí práce) ; Sabol, Martin (oponent) ; Musil, Rudolf (oponent)
Předkládaná disertace se zabývá taxonomickou diverzitou a fylogenezí medvědovitých (Mammalia, Ursidae) a otázkami vlivu měnících se teoretických a metodických konceptů v taxonomii na její praktické uskutečňování a naopak. Tato otázka je řešena z různých pohledů. Podávám kritický přehled názorů na druhovou a infraspecifickou klasifikaci u medvědovitých od r 1758 po současnost a zabývám se vzájemným ovlivňováním této klasifikace a teoretického konceptu druhu platného v daném období. Praktická část je prezentována studiemi taxonomického a fyletického postavení vybraných druhů medvědů od pliocénu po střední pleistocén, založených na studiu fosilního dentálního materiálu. Výsledkem těchto studií je, vedle revize některých tradičních taxonomických konceptů, také model popisující druhovou diverzifikaci u ursinních medvědů. V předevolučním období byly druhy medvědů chápány jako přirozené neměnné taxony. Byly chápany většinou poměrně široce a jejich vnitrodruhová variabilita byla popisována pomocí variet (ty většinou nelze jednoznačně identifikovat s poddruhy či infrasubspecifickými taxony tak, jak je chápeme dnes), které však byly považovány za kvalitativně odlišné od druhu. V post-Darwinovském období se koncept druhu příliš nemění (přinejmenším v synchronním pohledu). Významnou změnu však prodělal koncept...
|
|
|
Latitudinální gradient biodiversity a jeho závislost na rychlosti ekologických a evolučních procesů
Krupička, Jan ; Storch, David (vedoucí práce) ; Kubička, Lukáš (oponent)
Nerovnoměrnost v rozložení druhového diversity na povrchu země je jedním z nejvýraznějších jevů v ekologii. Latitudinální gradient biodiverzity by se dal vysvětlit rozdílným poměrem mezi rychlostí evolučních procesů jako jsou speciace a procesů ekologických, které řídí míru extinkce. Cílem práce je shromáždit a zhodnotit literaturu týkající se teplotní závislosti respektive latitudinálních trendů v rychlostech těchto procesů. Pro evoluční procesy slouží jako nejlepší vysvětlení jejich rychlosti na teplotě metabolická teorie biodiversity, zatímco u ekologických procesů chybí jak empirická data tak teorie která by je dala do souvislosti s teplotou nebo latitudou. Vysvětlení pomocí tzv. More individual hypothesis se ukázalo jako nepřesvědčivé.
|
|
|
Zdroje variability Sorbus aria agg.
Bílá, Jana ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Chumová, Zuzana (oponent)
Jeřáby jsou velmi problematická skupina cévnatých rostlin. Pomocí mezidruhové hybridizace často spojené s polyplodizací vytvářejí množství geneticky odlišných linií, které mohou být fixovány pomocí apomixie. Největší variabilitu vykazují druhy ze skupiny S. aria agg., kde se na generování proměnlivosti podílí navíc s největší pravděpodobností introgresivní hybridizace. Existují různá pojetí agregátu jeřábu muku. Obecně je založen na třech základních druzích, S. aria, S. umbellatta a S. graeca, které vzájemným křížením a polyploidizací vytvářejí další mikrospecie. Jednotky v rámci agregátu jsou hodnoceny různými způsoby, neboť odlišení jednotlivých taxonů je komplikované vzhledem k plynulým přechodům morfologických znaků. Samotný agregát je někdy chápán i jako souhrnný taxon pro jeřáby nejistého původu či určení. V České republice najdeme čtyři druhy ze skupiny S. aria agg. V závěru jsou nastíněny otázky, které budou řešeny v navazující magisterské práci.
|
host ::
RSS.