|
|
Effect of abiotic and biotic factors on Leishmania development in sand fly vectors
Hlaváčová, Jana
Práce je věnována vývoji leishmanií v jejich přenašečích flebotomech, se zaměřením na faktory, které mohou tento vývoj ovlivňovat. Za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících šíření leishmaniózy, jsou považovány globální změny klimatu, a proto byla první část práce věnována vlivu teploty na vývoj leishmanií ve flebotomech. Tři druhy leishmanií byly studovány ve dvou rozdílných teplotách (20 a 26 řC); L. infantum v přirozených přenašečích Lutzomyia longipalpis a Phlebotomus perniciosus a dva blízce si příbuzné druhy z podrodu Viannia, L. braziliensis a L. peruviana v Lu. longipalpis. Leishmania peruviana se vyvíjela dobře pouze v nižší z testovaných teplot, ve vyšší teplotě téměř všechny infekce vymizely mezi dnem 2 a 8 po sání, tj. v době, kdy dochází k defekaci strávené krve. Domníváme se proto, že L. peruviana, jakož to druh vyskytující se v Andách, je adaptována na pomalejší metabolismus přenašečů žijících v nižších teplotách. Naopak, druhy L. infantum a L. braziliensis se úspěšně vyvíjely za obou sledovaných teplot, což by mohlo mít význam pro jejich další šíření do nových oblastí. Dále jsme studovali vliv gregariny Psychodiella sergenti na vývoj L. tropica v přenašeči Phlebotomus sergenti. Gregariny jsou u flebotomů běžně nacházeny a je navíc známo, že u komárů mohou ovlivnit vývoj...
|
|
|
Transmission and epidemiology of visceral leishmaniasis
Spitzová, Tatiana
IN CZECH Viscerální leishmanióza (VL) je onemocnění působené prvoky Leishmania donovani a Leishmania infantum. Zatím co v Indii je lidská VL působená Le. donovani považována za antroponózu, ve východní Africe se diskutuje o zapojení zvířat jako rezervoárových hostitelů. První část mé dizertační práce je zaměřená na detekci leishmánií v hlodavcích a netopýrech odchycených v různých oblastech Etiopie. Celkově bylo na Leishmania spp. pozitivních 8.2 % hlodavců a 4.9 % netopýrů. Následná sekvenace odhalila parazity z komplexu Le. donovani u 10 % hlodavců, u netopýrů infekce Le. donovani nebyla detekována. Všichni hlodavci pozitivní na Le. donovani byli odchyceni v oblastech jihozápadní Etiopie, kde je výskyt lidské VL a jejích potenciálních vektorů známý. Naše výsledky naznačují možnou účast hlodavců v koloběhu VL v Etiopii. V průběhu sání flebotomové injikují do rány imunogenní slinné proteiny, které vyvolávají druhově specifickou protilátkovou odpověď. Protilátky proti slinám mohou být využity jako ukazatelé expozice hostitele flebotomům a v oblastech s endemickým výskytem leishmanióz jako ukazatelé rizika infekce leishmániemi. S cílem objasnit, zda domácí zvířata (pes, koza, ovce, kráva a osel) ze severní a severozápadní Etiopie mohou hrát úlohu v přenosu VL, jsme měřili hladiny protilátek proti...
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Kindlová, Michaela
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
|
|
Genotype influence on development of infections caused by Trypanosomatidae in mouse
Šíma, Matyáš
Parazitičtí prvoci rodu Trypanosoma a Leishmania jsou členi čeledi Trypanosomatidae. V naší práci jsme na myším modelu zkoumali vliv genotypu na infekce způsobené těmito parazity. Tato onemocnění jsou na genetické úrovni řízena lokusy kvantitativních vlastností (QTL), kdy výsledný fenotyp je řízen množinou genů s malým individuálním účinkem. Jako myší model pro mapování QTL, které kontrolují tyto infekce, jsme použili rekombinantní kongenní kmeny (RCS). Každý RCS nese jedinečnou kombinaci 12,5% genomu rodičovského kmene dárce na genetickém pozadí druhého rodičovského kmene. Pro mapování QTL kontrolujících infekce Trypanosoma brucei brucei (T. b. brucei) a Leishmania tropica (L. tropica) a infiltraci eosinofilů do inguinálních uzlin po infekci Leishmania major (L. major) jsme použili RCS z řady CcS/Dem, kde STS je kmen dárce a BALB/cHeA je kmen genetického pozadí. Nejprve bylo nutné najít pro mapování vhodné modelové kmeny. Ve všech třech studiích jsme zvolili RCS, který překročil rozsah monitorovaných parametrů fenotypu ve srovnání s jinými testovanými RCS i rodičovskými kmeny. Myši RCS CcS-11 vykazovaly kratší přežití po infekci T. b. brucei a myši kmene CcS-9 vykazovaly vyšší infiltraci eosinofilů po infekci L. major. Pro analýzu genetické kontroly vnímavosti k L. tropica jsme vybrali samice kmene CcS-16,...
|
|
|
Role katalázy a chitinázy v životním cyklu leishmanií
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění působené dvojhostitelskými prvoky rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) přenášenými flebotomy (Diptera: Phlebotominae). Leishmanie jsou pro svůj životní cyklus vybaveny enzymatickou výbavou, která jim pomáhá úspěšně přežívat jak v hmyzích přenašečích, tak v savčích hostitelích. Enzym kataláza, který odstraňuje H2O2 a chrání tedy buňky před reaktivními formami kyslíku, v genetické výbavě leishmanií chybí, ač je přítomný u příbuzných jednohostitelských trypanosomatid. Enzym chitináza se může uplatňovat v interakci leishmanií s chitinózními strukturami ve flebotomech (peritrofická matrix, stomodeální valva) a jelikož je produkován i amastigoty, mohl by hrát roli i v hostiteli. Roli těchto dvou enzymů v životním cyklu leishmanií jsem testovala pomocí přímého srovnání mutantních linií L. mexicana s vloženým genem pro katalázu a s deleci genu pro chitinázu s kontrolními skupinami. Prováděla jsem experimentální infekce flebotomů druhu Lu. longipalpis včetně přenosu leishmanií na hostitele, testovala přežívání leishmanií v makrofázích a prováděla experimentální infekce BALB/c myší s následnými xenodiagnostickými pokusy. Přítomnost katalázy neovlivnila příliš schopnost množení a přežívání leishmanií ve flebotomech, naše pokusy ale potvrdily neslučitelnost...
|
|
|
Bakterie rodu Asaia a Wolbachia u flebotomů
Sovová, Kristina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Flebotomové jsou prokázanými přenašeči řady patogenů, včetně parazitů rodu Leishmania. Vývoj leishmanií probíhá ve střevě přenašeče, které je zároveň kolonizováno řadou dalších mikroorganismů tvořících společenství nazývané střevní mikrobiota. Přítomnost a složení střevní mikrobioty může mít vliv na mortalitu flebotomů, ale také na vývoj přenášeného patogena. Na rozdíl od komárů je tato problematika u flebotomů málo prozkoumána. Předložená diplomová práce se zaměřuje na bakterie rodu Asaia a Wolbachia a jejich možný vliv na vývoj leishmanií ve střevě přenašeče. Práce přináší první informace o výskytu bakterií Asaia sp. a Wolbachia sp. u flebotomů z Balkánského poloostrova - ohniska viscerální leishmaniózy a onemocnění působených fleboviry. U 237 jedinců z podrodu Larroussius byly Asaia sp. a Wolbachia sp. detekovány s prevalencí 2,5 % a 8,4 %. Zároveň byly na přítomnost těchto bakterií prostudovány laboratorní kolonie flebotomů. Z dvanácti studovaných kolonií byl pouze u jedné (Phlebotomus perniciosus) detekován pouze rod Wolbachia. Následovaly pokusy o eliminaci Wolbachia sp. z této laboratorní kolonie, s cílem budoucího využití Wolbachia-negativních flebotomů při experimentálních infekcích s leishmaniemi. Závěrečná část diplomové práce byla věnována bakteriím rodu Asaia, konkrétně druhu A....
|
|
|
Genetic regulation of Leishmania infection
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
10 Abstrakt Leismanióza je opomíjené tropické onemocnění, které se řadí k nejzávážnějším zdravotnickým problémům. Je endemické v 98 zemích Asie, Afriky, Ameriky a Středomoří a postupně se šíří do nových oblastí včetně střední Evropy a USA. Klinické formy leishmaniózy zahrnují široké spektrum projevů od kožní leishmaniózy až po potenciálně smrtelnou viscerální leishmaniózu. V endemických oblastech je znám výskyt asymptomatických případů. Různé druhy leishmanií indukují různé symptomy, ale dokonce pacienti infikovaní stejným druhem parazita mohou projevovat různé symptomy onemocnění a různě reagovat na léčbu. Proto je jednou z velkých výzev vysvětlení pozorované variability, kterou nelze vysvětlit pomocí současně známých faktorů. Abychom našli nové faktory regulující leishmaniózu, testovali jsme úlohu molekul, o nichž je známo, že se účastní regulace jiných infekcí, a mapovali jsme lokusy kontrolující množství parazitů po infekci L. major. Také jsme determinovali kontrolu přežití po infekci virem klíšťové encefalitidy (TBEV) s cílem určit, zda existují společné prvky v odpovědi k L. major a TBEV. Interferonem indukované GTPázy (guanylate-binding proteins, GBPs) hrají významnou úlohu v aktivaci inflamazómu a zprostředkovávají vrozenou rezistenci proti mnoha vnitrobuněčným patogenům. O jejich roli v...
|
|
|
Leishmanie podrodu Mundinia: genetická analýza a experimentální infekce hlodavců a přenašečů.
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Modrý, David (oponent)
Leishmanióza je lidské a zvířecí onemocnění způsobené jednobuněčnými dvojhostitelskými parazity rodu Leishmania, který je v současné době rozdělen do 4 podrodů - L. (Leishmania), L. (Viannia), L. (Sauroleishmania) a L. (Mundinia). Podrod Mundinia byl vytvořen teprve v roce 2016 a momentálně zahrnuje pět druhů leishmanií parazity divokých zvířat L. enriettii a L. macropodum a tři druhy patogenní pro člověka - L. martiniquensis, L. orientalis a zatím nepojmenovanou L. sp. z Ghany. Geografické rozšíření těchto druhů pokrývá všechny kontinenty kromě Antarktidy. Mezi přenašeče onemocnění lze zařadit nejen flebotomy (Diptera: Psychodidae), jak je tomu u ostatních podrodů leishmanií, ale unikátně i tiplíky (Diptera: Ceratopogonidae). U většiny druhů ale nejsou potvrzeny konkrétní druhy přenašečů a stejnou neznámou jsou i jejich rezervoároví hostitelé. Náplní této diplomové práce bylo testování možných přenašečů, potencionálních modelových organismů (morčat) a rezervoárových hostitelů všech pěti druhů podrodu Mundinia pomocí experimentálních infekcí. Pro testování vývoje v přenašečích jsme využili tři druhy flebotomů, které sdílejí geografické rozšíření s těmito leishmaniemi a byli k dispozici v našem insektáriu. Jelikož flebotomové z Austrálie nebyli nikdy kolonizováni, v případě australské L....
|
|
|
Leishmaniózy a jejich přenašeči na Blízkém východě
Zelenková, Natálie ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Leishmaniózy jsou parazitická onemocnění přenášená flebotomy, která patří mezi nejvýznamnější zanedbávané tropické choroby světa. Kutánní i viscerální leishmanióza je endemická i na Blízkém východě a některé ze zemí zde hlásí vzrůstající incidenci. Blízký východ je oblastí s vysokou politickou nestabilitou a stupňující se konflikty v Sýrii, Jemenu a Iráku vedly ke kolapsům místních zdravotnických systémů. V těchto zemích se následně objevily epidemie leishmaniózy. S válkami souvisí i současná uprchlická krize, která dále usnadňuje šíření onemocnění i do původně neendemických oblastí. L. major a L. tropica způsobují kutánní leishmaniózu v tomto regionu a druhy patřící do L. donovani komplexu zde způsobují leishmaniózu viscerální. Vyskytuje se zde množství druhů rodu Phlebotomus, kteří působí jako přenašeči tohoto onemocnění. Mezi nejhojněji zastoupené prokázané přenašeče patří P. papatasi a P. sergenti. Hlodavci a psi jsou považováni za hlavní rezervoárové hostitele zoonotických forem leishmaniózy. Cílem této bakalářské práce je shrnout současné poznatky o výskytu leishmanióz v jednotlivých zemích Blízkého východu s přihlédnutím k aktuální situaci v regionu.
|
|
|
Critical factors affecting pathogen development in sand flies
Jančářová, Magdaléna
Tato práce se zabývá bariérami a kritickými faktory při vývoji virů, leishmanií a gregarin během vývoje ve flebotomovi. Nejdříve jsme se zaměřili na vývojový cyklus virů přenášených flebotomy, jelikož dodnes není jasné, jak tyto viry dokážou kolovat v přírodě. Pro studium této problematiky jsme si zvolili Massilia virus (MASV), který je blízce příbuzný Toscana viru, hlavnímu původci meningitidy v Mediteránu během letních měsíců. Zkoušeli jsme různé způsoby nákazy Massilia virem u různých vývojových stádií flebotoma druhu Phlebotomus pernicisous a to infekci: (i) prvního a čtvrtého larválního instaru z larvální potravy, (ii) samic krví a (iii) obou pohlaví cukrem. Infekce larev z potravy a následný transstadiální přenos MASV na dospělce byl neefektivní; celkem se z larev vyvinulo 875 dospělců a pouze tři z nich byli MASV pozitivní. Po nákaze samic z krve jsme sice na počátku získali vysoké procento infikovaných jedinců, nicméně po defekaci došlo k eliminaci infekce a počet infikovaných samic poklesl na 5 z 27. Jako nejúčinnější způsob infekce MASV jsme prokázali nákazu z cukru; 72 % samic (88 ze 122) a 51 % samců (58 ze 113) bylo MASV pozitivní. Navíc, takto infikovaní flebotomové kontaminovali virem cukr, který díky tomu sloužil jako zdroj nákazy pro naivní jedince během následujících 24 hodin;...
|
host ::
RSS.